* fitra - knihovna *

  "Tři kapitoly tohoto spisu měly být původně úvodem k přednášce o Pascalových názorech na svět a člověka.. Dlouholetý styk s myšlenkami tohoto velkého přírodovědce, psychologa a filosofa křesťanské existence mi objasnil, jak pozoruhodné je jeho postavení v novověku. Je z těch, kteří situaci člověka v novověku promýšlejí i vědomě prožívají; zatímco však třeba velký Pascalův současník a protivník Descartes s novověkem zcela splývá, Pascal jej přesahuje. A to nejen tak, že rozvíjí myšlenky a postoje, jejichž plný dosah se projevuje teprve v naší době, nýbrž že již v době počátečního rozmachu novověku vůči němu zaujímá kritický postoj. [...] Antický člověk svět nepřekračuje. Jeho životní pocit, jeho představy a myšlení setrvávají uvnitř vnímané podoby světa a pomíjejí otázku, co by mohlo být mimo něj nebo nad ním. [...] V antickém étosu je hluboce zakořeněná vůle setrvat u přiděleného. Dále mu chybí pevný bod vně světa, jehož je k takovému pokusu zapotřebí. Svět je pro něho zkrátka c...

       foto:  Freedom: A Photographic History Of The African American Struggle  (Phaidon Press, 2002) "Společným základem politiky černošských i židovských vyzyvatelů je otrocká morálka v tom smyslu, jak tomuto konceptu rozuměl Nietzsche, tedy jako výraz člověka resentimentu, jenž místo přitakání své existenci jako dobré začíná útokem na druhého zlého, vinného jeho nedostatečností a strádáním. Zatímco morální aristokrat se potvrzuje bezprostředně, morální otrok je schopen se potvrdit teprve prostřednictvím negace druhého. Rozdíl mezi aristokratem a otrokem je rozdílem mezi životem, který má své těžiště v jednání, a životem, který je má v představování: dobrota a nevinnost člověka resentimentu není bezprostředně vyjádřena kreativním činem, ale pouze reprezentována prostřednictvím poukazu ke zkaženosti a vině zloducha, jenž může za jeho impotenci. [...]  Každému z těchto životních postojů odpovídá jiný koncept štěstí. U jednoho je štěstí na počátku a pro...

  foto: "Burlaci na Volze" Ilja Repin, rok vzniku 1 870-1873 ( wikipedia ) "Jako umělec Dostojevskij nevytvářel své ideje tak, jako je vytváří filosof nebo vědec, Dostojevskij vytvářel živé obrazy idejí, jak je nalezl, uslyšel, někdy vytušil přímo ve skutečnosti, tj. idejí, jež už žijí nebo začínají žít jako ideje-hybné síly. Dostojevskij měl geniální dar naslouchat své době, či  přesněji: naslouchat své době jako velkému dialogu, postihovat v ní nejen jednotlivé hlasy, ale především dialogické vztahy mezi hlasy, jejich dialogickou součinnost. Slyšel jak převládající, uznávané, silné hlasy doby, tj. převládající, vůdčí ideje (oficiální i neoficiální), tak i hlasy ještě slabé, ideje, jež kromě něho ještě nikdo nezaslechl, ideje které se teprve začínaly prosazovat, embrya budoucích koncepcí světa. Sám o tom ostatně píše: "Celá skutečnost se ani zdaleka nevyčerpává vezdejším, neboť z valné části je v něm obsažena jako dosud skryté nevyřčené příští Slovo." * [...]...

  foto: D. Swanson "documerika philadelphia the city" "Historické katastrofy a zlomy, jež dosahují plné ostrosti v určitých okamžicích světových dějin, vedly vždy k dějinně filosofickým úvahám, k pokusům porozumět historickému procesu a vytvořit tu či onu filosofii dějin. [...] a my máme pocit obzvláště rychlého a velmi prudkého pohybu "dějinnosti". Domnívám se, že tohoto silného vjemu je zvláště potřeba, aby se lidská mysl a lidské vědomí zaměřily na přehodnocení zásadních otázek filosofie dějin, aby se pokusily filosofii dějin postavit novým způsobem. [...] V ustálené a zcela usazené době, nevznikají s patřičnou naléhavostí filosofické otázky, otázky o pohybu a smyslu dějin. Pobyt v takové nenarušené době není příznivý historickému poznání ani vytvoření filosofie dějin. Je potřeba, aby došlo k rozštěpení, rozdvojení dějinného života a lidského vědomí, aby bylo možno postavit proti sobě dějinný objekt a subjekt. Aby vůbec bylo možné v rámci historického poznán...

  "Byl kdysi dítětem, které se prohánělo po hřištích, bálo se plakat, když bylo samo, chodilo do školy, kde vycpaná sova na žluté skříni snila v teplém šeru přírodopisného kabinetu a kde na tabuli rozepsaná rovnice mluvila jen o věcech nekonečných. [...] Někdy byl život tak lákavý jako události ve starých cestopisech. Někdy. Ale patrně se mu to jen zdálo. Pak se dostal do jakési velké prázdnoty, nad kterou ani hvězdy nesvítily. [...] To již ztratil své zaměstnání a měl bídu a hlad. Měl hlad, jako jej mají chudí v rozpálených ulicích města, kde se potloukal s ostatními žebráky beze stop a bez povšimnutí, zanechávaje za sebou jen zápach ztuchliny a výkalů, mezi nimiž spal a mezi nimiž se probouzel na okraji města, se zoufalou tvrdošíjností znovu a znovu se vraceje do ulic, kde každý den byl jen počátkem nové bídy a kde se vše opakovalo. Jedné noci zabloudil do opuštěné cihelny mezi žebráky, kteří již spali. [...] . A když tak myslil na smrt, zpozoroval, že od žebráků se oddělil malý...

  foto: obálka německého vydání knihy Byung-Chul Hana "Agonie des Eros" (Verlag Matthes & Seitz Berlin, 2012) ✻ Nahota, krása "Transparence není médium krásna. [...] Kráse je s ohledem na svou nevyhnutelnou svázanost se zahalujícím i zahaleným neodhalitelná. [...] Vznešené přesahuje horizont krásného. Stvořená nahota je ale vším jiným než pornografií. Je totiž právě vznešená a poukazuje na dílo Stvořitele. V křesťanské tradici s sebou nahota nese "nevymazatelnou teologickou signaturu". Agambenova* teze zní, že Adam a Eva nebyli před pádem do hříchu nazí, protože byli zahaleni do "pláště milosti", do "světelného pláště. Hřích je oloupil o jejich božský oděv. Když byli úplně nazí, cítili nutkání zahalit se. Nahota tedy znamená ztrátu pláště milosti." ✻ Ladnost těla, distance "...ladnost těla vděčí za svou ladnost účelovému pohybu, jenž jej mění v pracovní nástroj. Avšak právě kvůli této fixaci na nějaký účel žádný pracovní nástroj lad...

Kniha jako předloha pro hip hopové texty není až tak častá záležitost, nicméně existují případy, kdy se tak stalo. Mezi ty známější patří román "Nejmodřejší oči"   (1) , který posloužil dvojici Black Star (Mos Def a Talib Kweli) a jejich skladbě " Thieves In The Nights " (2) . Částečně lze do této kategorie zařadit i kapelu The Roots a jejich album " Things fall Apart "   (3) , jež převzalo název od nigerijského dramatika Chinua Achebe   (4)  a jeho stejnojmenný román z roku 1958. Část textu knihy Williama Saroyana " Čas tvého života " použil také MF Doom pro intro " A Word of Advice " na albu Doomilation (2003) .  Nejedná se o román, ale o hru, kterou Saroyan napsal v New Yorku za šest dní v roce 1939. Dílo svému autorovi zajistilo značný věhlas; rok po jeho uvedení za něj obdržel Pulitzerovu cenu, kterou však odmítl převzít s odůvodněním, že na odměny a ceny ve sféře umění nevěří. "V čase svého života snaž se žít - žít tak, aby s...

  "Technokracie je společenské uspořádaní, ve kterém průmyslová společnost dosahuje organizační integrovanosti. Jde o ten ideál, kteří mají lidé obvykle na mysli, když se mluví o modernizaci, aktualizaci, racionalizaci a plánování. Tím, že se technokracie opírá o nezpochybnitelné imperativy, jakými jsou požadavky větší efektivity, lepšího sociálního zabezpečení, lepší koordinace lidí a zdrojů ve velkých měřítcích, vždy vyšších úrovních blahobytu a čím dál působivější manifestací kolektivní lidské síly, dokáže úspěšně látat trhliny a mezery, které zejí v industriální společnosti. [...] Dospěli jsme do éry sociálního inženýrství, v níž podnikatelský duch rozšířil pole své působnosti na řízení totálního lidského kontextu obklopujícího industriální komplex. Politika, vzdělávání, volný čas, zábava, kultura, podvědomé tužby, a dokonce i, jak ještě uvidíme, samotný protest proti technokracii: to vše se stává předmětem čistě technického zkoumání a čistě technické manipulace. Toto úsilí sm...

  01:00 Debata bude o současné totalitě Svobodné volby jako záruka svobodné společnosti a vyloučení totalitních systémů 02:50 [Lenka Fuchsová] Poznávání reality podle nutných a nahodilých znaků 04:30 [Petr Drulák] V totalitě dnes nežijeme, ale společenský vývoj k ní směřuje 05:50 [Michal Semín] Svobodné volby jsou svobodné formálně, ale zapojení medií prostor svobody zužují a některé politické subjekty vylučují. 06:40 [Petr Drulák] reaguje na svůj článek "Pryč s náhůbkovými paragrafy" ( @ Standard.sk ), ve kterém popisuje tendenci ve společnosti myslet jedním způsobem a nálepkování názorů nepohodlných. Témata: Progresivismus, atlantismus, hroutící se impérium USA 12:00 Globalizace a její vliv na lokální demokracie. Technokracie [zajímavý komentář k technokracii Theodora Roszaka z knihy "Zrod kontrakultury – Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici" (1969)] "V technokratické společnosti, ve které se ti, kdo vládnou, legitimizují odkazem na techni...

  foto: Brooklynský most (NYC), 2003. Foto a leták níže jsou z doby, kdy USA napadly Irák (19.3.2003 - 20.3.2003)    01:33 Byla invaze do Iráku oprávněná a v souladu s mezinárodním právem? 04:29 Byla invaze do Iráku legitimní? 05:40 Nová kniha "Co nezavály písky Mezopotámie" (2023) Tomáš Belica & Miroslav Belica 06:30 Jaké byly skutečné cíle operace "Irácká svoboda"? 07:19 Richard K. Bell "Mezinárodní právo nám bránilo udělat věci správně" 08:40 Zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly 09:50 v Iráku byly "jednoduché" chemické zbraně, které Iráku dodávaly USA v době Irácko-íránské války 11:00 Madeleine Albright a její výrok: "the deaths of half a million Iraqi children were ‘worth it’" 11:48 Přiznání Colin Powella, že lhal o zbraních hromadného ničení 13:15 Invaze do Iráku nesouvisela s 11. září 2001 a byla plánována mnohem dříve 14:50 Američtí neokonzervatisté ve vládách USA a propojení s businessem 16:00 Projekt "Nové americké...

Mecca (SA) foto: Mohamed Mokhtar @  D o c u m e n t a r i e s  "Náboženský život lze zhruba rozdělit na tři období. Ta lze označit jako „víru“, „myšlení“ a „objevování“.V prvním období se náboženský život jeví jako určité učení, jež musí jednotlivec či celý národ přijmout jako bezpodmínečný příkaz, aniž by jakkoliv rozumově chápal jeho základní smysl a účel. Tento postoj může mít veliký dosah pro společenské a politické dějiny národa, ale nepřinese vážné následky pro vnitřní růst a rozvíjení se jedince. Naprosté podřízení se je následováno rozumovým pochopením tohoto učení a jeho základního zdroje autority. V tomto období hledá náboženský život své opodstatnění v metafyzice – logicky soudržném nahlížení světa, jehož součástí je Bůh. Ve třetím období je metafyzika nahrazena psychologií a náboženský život začíná usilovat o přímý styk s nejzazší realitou. Právě zde se náboženství stává záležitostí osobního osvojení si života a moci; jedinec získává svobodnou osobnost – ni...

"Naděje (radža´) spočívá v tom, že srdce lpí na něčem milém, co se má dostavit v budoucnu. Stejně jako se budoucnosti týká strach, tak i naděje se upíná k budoucímu očekávání. Na naději spočívá život a svoboda srdce. Naděje se liší od pouhého přání tím, že přání ponechává člověku pohodlí, takže se nevydává cestou horlivosti a úsilí, zatímco naděje v tomto směru naopak působí. Naděje zasluhuje chválu, pouhé přání je choré." Abú-l-Qásim al-Qušajríh „Psaní (Risála)“ 11.století zdroj: Duchovní cesty islámu Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), s.160 ✻   ✻   ✻   Velmi pozoruhodný nový výklad islámu podává také veskrze nekonvenční Osman Yahia. Islám nepojímá jako systém, ale jako vše zahrnující vizi, nikoli jako učení, ale samu moudrost. Rozlišuje islám makroskopický, jímž je všechen vesmír jako výraz svého připoutání k prvotnímu principu, a islám mikrokosmu, zahrnující člověka, nadaného svobodou a rozumem a vědomého si Boží existence, uznávající prvotní princip ...

  "Odbíral a četl noviny liberální, nikoli krajní, ale onoho směru, kterého se přidržovala většina. A přestože ho vlastně nezajímala ani věda, ani umění, ani politika, neochvějně zastával na všecky ty věci ony názory, jež zastávala většina a její list, a měnil je, až když je měnila většina, lépe řečeno neměnil je, nýbrž měnily se v něm nenápadně samy. Nevybíral si ani směry ani názory, ale ty směry a názory samy přicházely k němu, zrovna tak, jako si nevybíral tvar klobouku ani střih kabátu, nýbrž bral, co se nosí. Ale jako člověk, žijící v určité společnosti a cítící potřebu jisté duševní činnosti, jaká se obvykle vyvíjí v letech zralosti, musel mít názory stejně nezbytně, jako musel mít klobouk. I když měl své důvody, proč dával přednost liberálnímu směru před konzervativním, kterého se taktéž přidržovali mnozi z jeho kruhů, nestalo se tak proto, že by byl považoval liberální směr za rozumnější, ale proto, že lépe vyhovoval jeho životnímu stylu. [...] Nuže, liberální směr se Stě...

بِسمِ الله الرَّحمَنِ الرَحِيمِ 30:54 "Bůh je ten, jenž stvořil vás slabými, po slabosti pak sílu dal a posléze opět ze síly slabost a sivost učinil. On tvoří, co chce, a On vševědoucí je i všemohoucí." 30:54 "God is the one who created you from weakness, then made after weakness strength, then made after strength weakness and white hair. He creates what He wills, and He is the Knowing, the Competent." 30:54 اللَّهُ الَّذِي خَلَقَكُمْ مِنْ ضَعْفٍ ثُمَّ جَعَلَ مِنْ بَعْدِ ضَعْفٍ قُوَّةً ثُمَّ جَعَلَ مِنْ بَعْدِ قُوَّةٍ ضَعْفًا وَشَيْبَةً ۚ يَخْلُقُ مَا يَشَاءُ ۖ وَهُوَ الْعَلِيمُ الْقَدِيرُ

  foto: zadní strana amerického vydání "Society of the Spectacle" Guy Debord (Black & Red, 1970), 1st Edition in the English "Společnost spektáklu poprvé vyšla v listopadu 1967 v Paříži v nakladatelství BuchelChastel. [...] Takováto kritická teorie se nemusí měnit, dokud nebudou zničeny obecné podmínky dlouhého dějinného období... Roku 1988 jsem v Komentářích ke společnosti spektáklu jasně doložil, že „předchozí celosvětová dělba spektakulárních úkolů“ mezi soupeřícími říšemi „koncentrované spektakularity“ a „rozptýlené spektakularity“ se mezitím zhroutila ve prospěch jejich splynutí do společné formy „integrované spektakularity“. [...] Tato vůle k modernizaci a sjednocení spektáklu, spojená se všemi ostatními aspekty zjednodušování společnosti, vedla roku 1989 k tomu, že ruská byrokracie jako jeden muž náhle konvertovala k současné ideologii demokracie, tj. k diktátorské svobodě Trhu, mírněné uznáním Práv spektakulárního člověka. Nikdo na Západě ani jediný den nekom...