Jean Baudrillard o pornografii, svádění a transvestitech (1979)

 

foto: Jean Baudrillard "O svádění" (1979, česky 1996), o knize zde

✻

Pornografie

"Porno to říká jasně. Konec s neurčitostí, konec s tajemstvím. Právě nastupuje radikalismus obscénnosti. Sex je formou zbavenou kouzla, jakým je svádění. Toto je hra, sex je funkce, Svádění je rituál, sex a touha jsou přirozené. porno je násilí neutralizovaného sexu. Porno naopak přidává rozměr k prostoru sexu, dělá ho ještě realističtějším, než je jeho skutečná realita, v tom spočívá absence svádění. Všechno je příliš skutečné, příliš hmatatelné, aby to mohla být pravda. Právě to nás fascinuje, příliš mnoho reality, hyperrealistické podání. Jediným přeludem v pornografické hře, pokud tam nějaký je, není fantazma sexu, ale přeludnost reality a její vstřebání v hyperrealitu. Porno je umělou syntézou, je to jakýsi festival, nikdy však svátek. Ať už je to neo- nebo retro-, jak se vám zlíbí, je to jakýsi zelený prostor, který zastupuje vyhynulou přírodu chlorofylovými dojmovými falšemi, na nichž se více podílí obscenita než porno. Moderní realita už není z řádu pomyslná, více je spojena s řádem referenčním, s vyšším zobrazením pravdy, s daleko větší přesností – nechává všechno přecházet do absolutní reálné evidence.

Hyperrealismus není surrealismus, je to příznačný záměr, který dohledává svádění silou zviditelnění. Dává se vám "něco navíc". Nenechte se oklamat tím, že je to tak dobře „zařízeno“, aniž byste sami něco vložili!

Japonci prostě s dobrým úmyslem promíchali realitu s co největším počtem možných dimenzí. Kdyby mohli vyrobit hexafonii, udělali by to. Neboť touto čtvrtou dimenzí, kterou k hudbě připojili, vás vykastrovali, zbavili vás možnosti veškeré hudební rozkoše. V tomto smyslu si technika kope vlastní hrob, neboť současně se zdokonalováním prostředků syntézy prohlubuje kritéria analýzy a definice, a to tak skvěle, že se naprostá věrnost, vyčerpávání reálné matérie, stane nemožným. Realita se stane závratným přeludem exaktnosti, která se vytratí v nekonečném opakování.

Kvadrofonie, hyperstereo a hi-fi zakládají konečnou degradaci. Porno je kvadrofonií sexu. Připojuje třetí a čtvrtou záznamovou stopu k pohlavnímu aktu. Je to halucinace detailem, který vládne – už věda nás připravila na běžnost takové mikroskopie na tento výstřelek přesnosti, na mikrosnímek neviditelných buněčných struktur, na takový druh poznání neúprosné pravdy, která už není měřitelná hrou zdánlivostí. Konec tajemství. 

Musí být porno podrobeno cenzuře a umírněně potlačováno? Je to neřešitelné proto, že porno má odůvodnění jako součást historického pustošení reality, jako šílená iluze reality a její objektivní "osvobození". Porno, jaké dosud známe, bylo pouze omezená definice. Obscénnost má bezbřehou budoucnost. Ale pozor, tady se nejedná o prohloubení samotného pudu, běží o pouhou orgii realismu a následnou orgii produkce. 

Rozvalujeme se v této liberalizaci, jež není ničím jiným než narůstajícím procesem obscénnosti. Vše, co bylo utajováno, co se těšilo zákazu, bude exhumováno, bude podrobeno řeči a evidenci. Tato realita nabývá obřích rozměrů, taková realita se rozpíná a jednoho dne bude celý svět takto reálný, a až se tato realita stane univerzalitou, přijde smrt.

Pornokultura jako taková je ideologií konkrétnosti, fakticity, dává přednost spotřebním hodnotám, materiální infrastruktuře věcí a tělo je v ní hmotnou infrastrukturou touhy. Jednorozměrná kultura, v níž je všechno vybuzováno v nové konkrétnosti "produkce", v nové konkrétnosti rozkoše - práce, nebo nijak neomezené mechanické kopulace. 

Jen ať je všechno produkováno, jen ať se všechno dá vyčíst, jen ať se všechno stane realitou, viditelnou a vyčíslitelnou jako užitkový výkon, všechno ať je přepisováno v silových vztazích, v plánovitých systémech a převoditelných, vypočitatelných energiích. Vše nechť je vyřčeno, akumulováno, utříděno, popsáno. Takové je pojetí sexu v pornografii, ale obecně vzato, takto si počíná veškerá naše kultura a civilizace, pro niž je obscénnost přirozenou podmínkou."

✻

Svádění

„Svádění je zatíženo nesmazatelným osudem. Svádění bylo považováno náboženstvím za ďáblovu strategii, která byla prováděna prostřednictvím kouzel nebo lásky. Svádění je vždy svodem zla. Ještě v 18. století se o něm mluvilo. Svádění bylo výzvou, bojištěm a hlavně živým znepokojivým zájmem aristokratických vrstev. Buržoazní revoluce tomu učinila přítrž (a ty další, pozdější revoluce svádění ukončily bez odvolání - každá revoluce nejprve ukončí svádění zdánlivostí).

Buržoazní éra je oddána přírodě a výrobě, věcem, které jsou svůdnosti cizí a vysloveně smrtonosné. Svádění nikdy nevychází z řádu přirozenosti, ale je z řádu umělého – nikdy nevychází z řádu energie, vždycky z řádu znaku a rituálu. Bylo to svádění, kdo bděl nad zhroucením Božího řádu, když se tento řád měl stát řádem výroby nebo chtíče. Svádění a ženskost se zaměňují a proplétají. Svádění a ženství jsou nerozlučné jako samotný rub sexu, smyslu. Žena sama sobě producentkou jako žena, a jako pohlaví poslední proměnou. Konec svádění.

Nebo spíš zvítězí měkké svádění, feminizace a bílá rozptýlená erotizace všech vztahů v rozjitřeném sociálním univerzu. Není dnes nic méně jisté než sex, poté co se o něm začalo volně mluvit. Není dnes nic nepřesnějšího něž touha, když se namnožily její podoby. Princip neurčitosti byl vztažen na smysl sexu stejně jako na smysl politiky a ekonomie. Už žádný nedostatek, žádné zákazy, žádná omezení. To je ztráta veškerého referenčního principu."

✻

Transvestité

„Transvestité nemilují ani homosexuály, ani transvestity, ale způsob nerozlišenosti pohlaví. Půvab, kterým okouzlují také sebe. Vypadají, jako by byli posedlí sexem, ale v prvé řadě jsou posedlí hrou. Ze sexu dělají totální hru, gestickou, smyslovou, rituální, exaltovanou invokaci, ale ironickou. 

Zpěvačka Nico (1) působí tak krásně, protože ženství hraje absolutně. Má v sobě něco navíc, víc než krásu, něco jemného, co z ní vyzařuje. Bylo velkým rozčarováním, když jsme se dozvěděli, že byla falešným transvestitou, skutečnou ženou, hrající transvestitu. Žena/ne-žena, pohybující se v těchto znacích, může ve svém svádění dojít dál než opravdová žena. 

Transvestismus se nezakládá na bisexualitě a netřeba tam hledat jeho základy. Je smíšený, nebo ambivalentní, nebo nedefinovatelný. Tato hříčka není perverzní. Perverzní je to, co zaměňuje rovinu pojmů. Zde nejsou žádné pojmy, které by bylo možno převrátit, zde jsou jen znaky ke svádění.

Make-up není ničím jiným: triumfující parodie, řešení výstřelkem, hypersimulace na povrchu simulace vnitřní, což je zákonitostí symbolického zákona kastrace. Ironie se vytrácí, pokud je ženství nastoleno jako pohlaví, a zejména a zvláště, pokud se takto demonstruje fakt útlaku. Věčná iluze humanistického osvícenství, ve kterém se hlásá osvobození znevolněného pohlaví, poddaných ras a nevolnických tříd, setrvává ve stejných pojmech tohoto otroctví."

zdroj: Jean Baudrillard "O svádění" (1979, česky 1996), s. 9 - 43

1) Nico singer

související:

"pornografie/sexualita" (Jindřich Chalupecký, Ivan Diviš, Richard Ntiru)

Byung-Chul Han o lásce, kráse, sexualitě, nahotě a pornografii ("Vyhořelá společnost", 2016)