Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Jean Baudrillard

Jean Baudrillard o odcizeném a unaveném člověku, nové kultuře, obrazu ženy, narcismu, úroku a mediích rozkládajících naši realitu (z knihy "Společnost spotřeby a její mýty")

Obrázek
  "Společnost spotřeby a její mýty" Jean Baudrillard  Vydáno: 2025 , Dauphin Originální název: La Société de consommation, 1970 Překlad: Vladimír Čadský Počet stran: 344 Jazyk vydání: český

"Společnost spotřeby a její mýty" Jean Baudrillard (1970, česky 2025)

Obrázek
  "Společnost spotřeby a její mýty" Jean Baudrillard   Vydáno: 2025 , Dauphin Originální název: La Société de consommation, 1970 Překlad: Vladimír Čadský Počet stran: 344 Jazyk vydání: český Společnost spotřeby je výstižný popis našeho novodobého otroctví, otroctví bezmezného konzumu, kterému je bezvýhradně podřízen diskurz soudobého západního světa. Společnost spotřeby je jedním ze zásadních děl soudobé sociologie. Svým významem se řadí mezi díla, jako jsou Durkheimova Společenská dělba práce, Veblenova Teorie zahálčivé třídy nebo Osamělý dav Davida Riesmana. Společnost spotřeby s pronikavou jasností ukazuje, jak velké technokratické korporace vyvolávají tužby, jimž nelze odolat, a vytvářejí novou společenskou hierarchii, která nahradila někdejší třídní rozdíly. Ve Společnosti spotřeby Jean Baudrillard předkládá analýzu naší současné západní společnosti. Soustřeďuje na fenomén spotřeby předmětů, jehož se dotkl již v Le Système des objets (Systému předmětů, 1968). Je třeba si...

Jean Baudrillard o iluzi světa, přemrštěnosti reality, posedlostí informacemi, AI, přebytku možností a bezvýrazovosti moderního umění

Obrázek
  Fotografie Jeana Baudrillarda, Paříž 2002 (více fotografií @leconsortium ) ✻ Ontologický neklid, materiální iluze světa "Absence věcí o sobě, fakt, že se nekonají, ale pouze tak vypadají, fakt, že se všechno vytrácí za svým vlastním zdáním, a že tedy nic není samo se sebou identické, na tom je postavena materiální iluze světa. [...] Strach z této hrůzy nás nutí dešifrovat svět, a tedy zničit v něm prvotní iluzi. Nesneseme ani prázdno, ani tajemství... To, co jsme se zapomněli naučit z moderny, kdy jsme neustále akumulovali, připočítávali, přihazovali, je to, že právě odečítání dává sílu, že z absence se rodí moc. A protože už dále nejsme schopni čelit symbolické převaze absence, utápíme se dnes v obrácené iluzi, odkouzlené, v iluzi proliferace obrazovek a obrazů. Nelze o realitě snít, protože v obraze je obsažena virtuální realita. Je to, jako by věci spolkly svoje zrcadlo a sobě samým se staly transparentními, úplně a cele přítomny v sobě samých [...]  Realita byla vyhnána ...