Socialismus 21. století by neměl kvitovat současnou globalizaci a nezrazovat prekariát - k socialistickému manifestu Michaele Hausera (26.7.2023)

 

foto: politická karikatura z časopisu Puck založeného ve Spojených státech v r. 1877 @Puck magazine (wikipedia) 

Nedávno vydaná kniha "Manifest socialistického hnutí" Michaela Hausera ve vydavatelství Neklid měla nejméně tři prezentace a na té poslední z nich (21.6.2023 v Akademickém konferenčním centru*) zazněla poznámka: "Jak uvést manifest do praxe v současné společnosti roztříštěné do různých skupin a nemající významnou politickou stranu, která by prosazovala jejich zájmy?" Nutno podotknout, že tato debata probíhala ve zcela jiné atmosféře než na akci Anarchistický festival knihy (27.5.2023). 

V úvodu představil Michael Hauser důvody a inspiraci pro sepsání Manifestu a na výše položenou otázku odpovídal, že stejně jako Marxův/Engelsův Manifest, i jeho není příručka jak změnit stav společnosti, ale akcentovat určitá témata. Manifest Michaela Hausera možná není psán pro prekariát/dělníky z továren, ale hovoří o nemalé části společnosti, které kromě práce, vysává energii kapitalistické zombie. Mnohem plastičtější obraz života manuálně pracujících popsala socioložka Kateřina Nedbálková ve své knize "Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa", který byl druhým příspěvkem této akce. "Tichá dřina" nehovoří jen o podmínkách výzkumu samotného, přestavuje hlavně dělníka, dnes již opomenutou společenskou vrstvu, který ale není řemeslně zručný natolik, aby byl živnostníkem, a proto je "jen" obsluhovatelem strojů. Situace těchto dělníků možná není tak beznadějná jako těch ve "sweatshops" v Bangladéši, nicméně na českém trhu práce jsou zkrátka odsouzeni k roli "Disposable Heroes" na posledním místě potravinového řetězce. 

Téma staré (dělník) a nové (prekariát) pracující třídy hraje nejen zásadní roli v Manifestu Michaela Hausera, ale také debatě nad ním. Socioložka Kateřina Nedbálková zmínila své znepokojení nad účastí Andreje Babiše (ANO) na demonstraci odborového svazu KOVO proti důchodové reformě a emisní normě Euro 7 v březnu 2023. V tomto "pohoršení" ale právě vězí problém, a lze v něm částečně nalézt odpověď na otázku kladenou novými socialisty 21. století. Stejně jako pseudoproblémy (feminismus, gender atd.) nezajímají dělníky v továrně, věřím, že dost z nich nevadí, že se na jejich demonstraci objevil Andrej Babiš. Kdo jiný než jeden z největších zaměstnavatelů v ČR by měl být partnerem odborů, když se jedná o budoucnost dělníků? 

Problém socialistů 21. století spočívá v jejich "akademickém" elitářství a neschopnosti se přiblížit lidem, o kterých píší knihy a chtějí je údajně hájit. Noví socialisté uspějí, jestliže pochopí současný trend vytvořit ze Země jeden velký korporát. Stejně jako Marx chtěl postavit Hegelův obrácený idealismus na nohy, je třeba obrátit zpátky na nohy nové socialisty. Nebude to ale jednoduché, protože levicový progresivismus převládá v ideovém základu socialistů a lidé jako Ilona Švihlíková, Petr Drulák, Jan Keller, Jan Kavan nebo Matěj Stropnický jsou persona non grata.

* "Prekariát a pracující většina v rozdělené společnosti: možnosti a strategie sjednocování" 21.6.2023 @Akademické konferenční centrum (AKC)

Hosté:
– Michael Hauser: diskuzní teze
– Kateřina Nedbálková: povaha práce v dnešní době: mezi roztříštěním a sjednocováním
– Joe Feinberg: nové podoby lidu
Moderace: Jana Beránková

Pracující (zaměstnanci a prekariát) tvoří ve společnosti většinu, jsou ale roztříštění do různých skupin a nemají dnes významnou politickou stranu, která by jasně prosazovala jejich zájmy. Jejich politický vliv je proto minimální. Jak lze tuto situaci změnit a z pracujících učinit významnou politickou sílu? Michael Hauser představí teze z Manifestu socialistického hnutí, které budou sloužit jako základ pro diskusi. Socioložka Kateřina Nedbálková bude hovořit o povaze současné práce s odkazem na svůj nedávný výzkum v továrním prostředí (www.kosmas.cz/knihy/500824/ticha-drina) a o tom, jak různé profese pojímají svou práci (www.kosmas.cz/knihy/520305/pracovat). Filosof a antropolog Joe Feinberg popíše nové podoby lidu jako různé způsoby politického sjednocování neprivilegované většiny (www.kosmas.cz/…/politika-jednoty-ve-svete-promen).