Socialismus 21. století - glosa k prezentaci knihy Michaela Hausera "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023)

 


V rámci Anarchistického festivalu knihy (27.5.2023) a Dnů antikapitalismu (19.5.2023) v klubu Cross proběhla prezentace a debata k nové publikaci Michaela Hausera "Manifest socialistického hnutí" s podtitulem: Cíle a strategie socialistů v jednadvacátém století. Autor předeslal, že cílem knihy je otevřít debatu a být jakýmsi "iniciačním textem", který sice teoretizuje, nicméně přináší konkrétní politické návrhy a příklady z praxe. Ačkoli je autorsky podepsán Michael Hauser, text byl konzultován v rámci spolku SOK (Socialistický kruh) a díky dvěma názorovým proudům (liberální a konzervativní) představuje kniha jakýsi ideový konsenzus současného socialistického myšlení. Dle obsahu knihy (kapitoly "Vztah socialistů k národní a etnické kultuře" nebo "Postoj socialistů k liberálům a konzervativcům") je lehce připomenuta polemika Michaela Hauser a Petra Druláka z léta 2022 (1). Socialismus a jeho budoucnost v 21. století bylo svým způsobem vidět už díky akci samotné na anarchistickém festivalu, ale hlavně díky panelistům: Martin, Muddy (Tři ocásci) a Vítek.


O jakém socialismu sní pracující většina?

Obě akce měly jedno společné - hledaly způsob propojení s většinou (demos/proletariát/prekariát/pracující většina). Problém této většiny není jen s osvojením si světonázoru současné levice, ale spíš vůbec hledání důvod, zda tak učinit. Stejně jako Marxův Manifest z roku 1848 je i tento nový psán se snahou oslovit pracující většinu. Právě tady ale leží celý problém dialektiky socialismu 21. století: stejně jako byl proletariát vyměněn za kulturu a menšiny Frankfurtskou školou, podobné schéma se děje i dnes, kdy demos/proletariát/prekariát je upozaděn díky tématům genderu, menšin a klimatické krize. Novým socialistům zkrátka "dezolát" nevoní, nevyhovuje jejich estetice. Rozdíl mezi Marxovým stoletím a tím dnešním pochopitelně je; nicméně pracující většina je po "karnevalových" 90sátkách indoktrinována kulturou kapitalismu (Daniel Bell) a dušena konzumem. Nastává tedy paradoxní situace a historie se opakuje: Stejně jako Herbert Marcuse psal, že "kapitalistický vývoj změnil strukturu a funkci obou těchto tříd [střední třída a proletariát] tak, že již nejsou nositeli historické přeměny." (2), podobně promýšlí někteří současní socialisté/marxisté svou vizi pro 21.stol. Michael Hauser hovoří v polemice s Petrem Drulákem o ukončení "kulturních válek", Drulák ale poukazuje, že by se mělo spíš ujasnit, "kdo útočí a kdo se brání" (3). Dalším problémem je, že při vyslovení jména Petra Druláka se na Anarchistickém festivalu hipster/anarchista/levičák škodolibě pousměje. Pracující většina je karikována a tudíž jde vstříc SPD nebo ANO, protože oni jsou jediné strany, které je hájí. Pracující většina zkrátka nemá důvod řešit pseudo problém genderu nebo uhlíkovou stopu, když green deal se zatím tváří jako "green alibi" pro ještě větší kapitál a konzum. Pro pracující většinu toto socialismus není, je to, jak říká Slavoj Žižek, hodný, nekonfliktní kapitalismus, který umí uhlíkovou stopu elegantně zamést pod koberec. 


Proč nás proletariát neposlouchá - kritika panelistů nad knihou "Manifest socialistického hnutí"?

Současná levice tedy hledá řešení pro svůj ideový spor, debata nad knihou Michaela Hausera ale ukázala zcela otevřeně a bez příkras její "brainstrust" - a tím, bohužel, i její budoucnost. Panelisté v debatě byli Martin, Muddy (Tři ocásci) a Vítek. Úvodní slovo měl nakladatel Neklidu, knihu následně představil autor Michael Hauser. Co ale následovalo, bylo dle mého názoru jednak naprosté amatérství pořadatelů, ale hlavně buranství salónních levičáků Muddy a Martina. Anarchista Vítek spíš jen potvrdil, proč je anarchismus mimo celou debatu. Nejprve pár slov k Vítkovi, prezentovaného jako anarchista: jeho příspěvek byl po formální stránce skutečná kritika, protože knihu četl. Vyčítal ale Michaelovi Hauserovi snahu dostat se na "nástěnku" společně s Marxem, dále že text s sebou vláčí sociálně-demokratickou kouli nebo že málo brojí proti patriarchátu (4) a kritizuje úzkostlivé feministky (5). Anarchista Vítek si ale neuvědomuje snahu Michaela Hausera "přiznat si, v jaké situaci žijeme a odhodit růžové brýle" (6) a být v teoretizování blíže praxi a pokusit se přijít s tezí, na které by socialismus mohl začít politicky realizovat své myšlenky. Nejsem si jistý, zda toto někdo za víc jak 30let liberální demokracie udělal. I kdyby tato snaha nevyšla, má Michael Hauser toto prvenství a socialistická vize je blíže uskutečnění než anarchismus, který se nikdy nedostal dál než za dveře squatu. Výjimkou byl Jakub Polák (1952-2012).

Záměrně nechávám na závěr komentář ke zbylým panelistům Martinovi a Muddy, protože oni, bohužel, představují budoucnost nové levice; a ta nemá na růžích ustláno. O amaterství a buranství tu už byla řeč, důvod zvát tyhle lidi do debaty s člověkem, který se levici věnuje několik desetiletí jako profesně, tak v osobní rovině, to tedy nechápu. Zajímavý názor na knihu by mohl mít politolog Pavel Barša, Václav Bělohradský nebo filosof Antonín Dolák. Zvát ale do debaty adolescenty, co mají intelektuální schopnost přečíst facebook příspěvek a v lepším případě zkouknout video recenzi Kamila Fily, to je skutečně záhada. Řeči typu: "ta kniha byla škoda papíru", je jednak velký disrespekt vůči Michaelu Hauserovi a spolku SOK, ale hlavně ukazuje, co jsou socialisté 21. století zač. Dnes by Herbert Marcuse musel svoji tezi radikálně přeformulovat, když by hledal "revoluční potenciál" v afektovaném, narcistickém, sobeckém, do sebe zahleděném hipsterovi popírající biologická fakta, jenž se "osvobozuje" od reality. Vytýkat Manifestu elitářství a textovou komplikovanost znemožňující nalézt si cestu k pracující většině zní poněkud zvláštně od mladých levičáků, kteří dělají vše pro to, aby pracující většinu neoslovili a jsou pro ni zcela elitářští a tematicky  nesrozumitelní. Kniha Michaela Hausera skýtá, řečeno zase Marcusem, "příslib" možné změny v hnutí, které má v Evropě dlouhodobou tradici a tedy i potenciál stát se znovu relevantním pro nové tisíciletí. Již zmíněná polemika Drulák/Hauser o liberalismu/konzervatismu ukázala, že tato "nová" budoucnost nepřijde, pokud se právě socialismus nerozhodne mezi těmito dvěma neslučitelnými směry.



___________

poznámky:

(1) polemika Michaela Hausera s Petrem Drulákem

Petr Drulák Proč by se měl konzervativec bavit s levicí?
(2.7.2022, @radiouniversum)

Michael Hauser "Konzervativní revize socialismu - Polemika s Petrem Drulákem"
(18.7.2022, @časopis Argument)


Michael Hauser "Nejde o liberalismus, nýbrž o ideologii zombie kapitalismu."
(3.8.2022, @časopis Argument)


(2) "Jednorozměrný člověk" Herberta Marcuse (1964), citováno v publikaci "Revoluce na pořadu dne : kritická teorie Frankfurtské školy a její recepce v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého století, Frakci Rudé armády a německé strany Zelených: diskursivní analýza"
Martin Valenta (Matfyzpress; Ústav pro studium totalitních režimů, 2011)

(3) Petr Drulák "Marxismus a liberalismus bez nostalgie: Odpověď Michaelu Hauserovi"
(25.7.2022, @časopis Argument)

(4) Michael Hauser "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023), s. 82-83

(5) Michael Hauser "Manifest socialistického hnutí" (Neklid, 2023), s. 81

(6) Michael Hauser v 57:00 min. v debatě "Postmoderna a její konce?" (Michael Hauser, Václav Bělohradský & Petr Fischer)
(Víkendová příloha, @ČRo Vltava, 28.5.2016)





Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r...
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

Obrázek
Bezejmenný vypravěč se musí obhájit před podivnou Komisí, složenou z vojáků a civilistů, aniž by byl oficiálně z něčeho obviněn, a dobře ví, že na konečném rozhodnutí tohoto tajemného orgánu závisí jeho další osud. Pocit strachu a zmatenosti umocňuje i to, že členové komise nemluví arabsky, ale podivným jazykem, jemuž se hrdina musí v průběhu řízení naučit. Komise o životě hrdiny ví úplně všechno, klade mu nejrůznější otázky a zadává úkoly, mimo jiné od něho očekává i studii o nejvýznamnější arabské osobnosti. Navštěvuje ho nečekaně i v bytě a nechává tam jednoho ze svých členů jako dozor. Nesnesitelná přítomnost a neustálé sledování nakonec hrdinu vyprovokuje k jeho vraždě. Závěrečné zasedání Komise obviní vypravěče ze spiknutí a žádá pro něho ten nejpřísnější trest, aniž by ho definovala. Podivný tribunál odchází a zanechává hrdinu samotného, zmateného a vydaného napospas drtivé hrůze z neurčitého verdiktu. Novela je obrazem autorova kritického vnímání vývoje egyptské společnosti ...
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...
celý text