Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2018

"Současná africká sociální a politická filosofie" Albert Kasanda (Filosofia, 2018)

Obrázek
Kniha se zaměřuje na africkou sociální a politickou filosofii v posledních desetiletích – od pádu kolonialismu do současnosti. Jde o výjimečnou publikaci, která komprehenzivně mapuje vývoj a současný stav této filosofie. V dané oblasti se jedná o průkopnické dílo, které zároveň vychází také v britském nakladatelství Routledge. Práce kriticky zkoumá, co konstituuje současnou africkou sociální a politickou filosofii ve vztahu k jejím problémům, významům, cílům, zdrojům a relevanci pro dnešní Afriku. Ukazuje, že tato filosofie je zakořeněna v každodenním životě. Chápe ji jako inkluzivní reflexi afrických komunit s ohledem na moc a spravedlivé mody sociální a politické organizace. Zapojuje se do diskusí o tématech a proudech, jakými jsou etnofilosofie, négritude, panafrikanismus, africká občanská společnost, africké kultury či postavení Afriky v globálních interakcích. Autor knihy, Albert Kasanda, je vědeckým pracovníkem Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Zaměřuje se především na sou

"Několik poznámek k Aristotelově etice" Antonín Kříž (Hlídka, 1939)

Obrázek
"V Nikomachově etice (IX, 8) Aristoteles píše: „Ty, kteří usilují o krásné (t. j. dobré) skutky, všichni uznávají a chválí; a kdyby všichni závodili o krásno a namáhali se jednati co nejkrásněji, měla by společnost všechno potřebné a každý jednotlivec by měl nejvyšší dobro, které právě záleží v ctnosti. Takto dobrý člověk má míti sebelásku — vždyť zajisté i sám bude míti prospěch ze svých krásných skutků i ostatním prospěje, Špatný člověk ji však míti nemá, neboť řídě se špatnými vášněmi, uškodí i sám sobě i svým bližním. U špatného člověka jest veliká neshoda mezi tím, co má činiti, a mezi tím, co Činí; ctnostný člověk však to, co činiti má, také činí. Neboť rozum v každém člověku se rozhoduje pro to, co jest pro něj nejlepší, a ctnostný člověk poslouchá rozumu." Z těchto Aristotelových slov jasně poznáváme, že základem správného (dobrého, jaké býti má) jednání jest pravá sebeláska nikoli snad sobectví, jak myslí W. Durant v knize „Od Platona k dnešku" (Praha 1936

"Zákaz Aristotelových spisů ve XIII. století" Jan Smrž (Hlídka, 1920)

Obrázek
Století XIII. je zlatým věkem scholastiky a dobou největšího rozkvětu filosofie středověké vůbec. Příčiny rozkvětu toho bývají uváděny zejména tři: vznik a rozvoj universit, především pařížské a oxfordské, založení tzv., žebraných řádů, jejichž údové horlivě se účastnili vědecké práce, a posléze seznámení křesťanského západu s četnými filosofickými spisy, v prvé řadě Aristotelovými. Nikterak nepodceňujíce prvých dvou činitelů můžeme bez rozpaků přisouditi největší význam poznání spisů Aristotelových. V nich našli tehdejší filosofové hojnost nových, netušených problémů a hned také jejich řešení, v nich našli filosofii, jež více než kterákoli jiná byla způsobilá, aby základy náboženství křesťanského vědecky odůvodnila a poznání z rozumu i z víry čerpané v harmonický celek sloučila, jimi rozšířil se duševní obzor a pole spekulace. (...) Avšak čestného a vlivného svého postavení nedobyl si Aristoteles rázem; církev neotevřela svých škol pohanskému filosofu bez jistého váhání, ano odpo