* fitra - knihovna *

  foto: Ilya Repin "Burlaci na volze" (1870) ✻ "Nový/starý" člověk a jeho revolučnost "Člověk se může hodně vyvinout, ale je to stále on, jedině on se vyvíjí. Kdyby se na konci vývoje objevil zcela nový subjekt, nová osobnost, pak by to nebyl žádný vývoj. Osobnost je spojením změny a neměnnosti. Kdyby se osobnost měnila tak, že by sebe samu úplně ztrácela, vedlo by to k jejímu rozkladu. Nejsilnější stránkou revoluce je její negace starého režimu, nenávist je v ní vždy silnější než láska. Nejmenší šanci na vytvoření nového člověka má ekonomika, kterou zajímají více prostředky než cíle života. Stane-li se z ní cíl života, vede to nutně i degradaci člověka. Revoluce, a to všechny revoluce, pouze odhalují, jak nízká dovede být masa navzdory hrdinství jednotlivců. Revoluce je do značné míry odplatou za hříchy minulosti. Proto také nelze očekávat, že z revoluce povstane nový člověk. Mstitel hříchů minulosti není nový člověk, nýbrž člověk starý. Revoluce sama sebe chá

  foto: Richard Norris Brooke "A Pastoral Visit" (1881) "V těch filmech se neustále vyskytuje nápaditý jev - skupina lidí, o které se mluví jako o "rodině". Za starých časů to zřejmě byl naprosto běžný útvar. "Rodina" je skupina lidí, kteří jsou velmi často spolu, zdá se, že dokonce pohromadě žijí. Vždycky se v ní vyskytuje jeden muž a jedna žena - pokud ovšem někdo z téhle dvojice není už mrtvý; a i pak se o něm často mluví a obrázky toho mrtvého či mrtvé ("fotografie") mají živí stále na očích, rozvěšené po zdech a tak podobně. A pak jsou tam mladší příslušníci, děti nejrůznějšího stáří. Jedna věc velmi překvapuje, ale zdá se, že je pro tyhle "rodiny" charakteristická - ti dva, muž a žena, jsou vždycky zároveň otcem a matkou všech dětí! Nevím vůbec, co si o tom mám myslet. Zřejmě jsou spolu všichni nějak spříznění. A co víc - značná část té cituplnosti, která se s těmi filmy tak hluboce pojí, určitě nějak s touhle spřízněností so

  zdroj: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980, česky 1986), přeložil Miroslav Jindra Anotace knihy:  Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou. ( Walter Tevis @databáze knih ) související: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980), ukázky

  foto: Scott Gillis "Metropolis" (2013) "Čím vyšší byly domy, tím menší byli lidé. Na ulicích  tísnily se jich tisíce, takže člověka nebylo vidět. Člověk zahynul. Začal žít teprve v násobcích, jakmile za ním vzrostla řada nul, měnil se v dav, získávaje úcty statisíců. V boji o štěstí na něj lehl zástup. [...] Věže domů se slily v jednu mohutnou horu, jejíž olověné šedé rysy se ztrácely v oblacích. S mostu to byl fantastický pohled, který pokořil užaslé oko člověkovo. [...] Odešlo všecko. Nikdy nevstoupíš dvakráté do téže řeky, nikdy neuvidíš dvakráté téhož Nového Yorku.  V této části začal vertikální život. Klubka lidských těl letěla zdvižemi do práce, zdvižemi z práce. Davově se pracovalo, davově myslelo, továrně se vyrábělo nad hřbitovy řemesel. Továrny na jídlo, které dosud jmenovali jídelnami, nasycovaly hřmotné davy kolem dvanácté; továrny na bydlení počaly požírati malé, útulné domy sídelních čtvrtí, pročež rodinný život dosud utíkal daleko za obvod Města, aby se

  "Někdy zastavil, aby dal přejít losu, jenž měl špatný vítr, tomu zvědavému obru a králi těchto lesů. Ale zastavil i před medvídkem mývalem nebo před dikobrazem, zvláště tehdy, když volní boží tvorové byli v noci oslněni snopem prudkého světa. Silný syn člověkův si vážil síly v přírodě, neboť co živého přečkalo chlad, jenž jakoby padal z mrazivého vesmíru, to bylo hodnu velké úcty. Obdivuje-li síla sílu, vzniká kladný proud ducha. Vše ostatní tvoří unylé milosrdenství nebo rodí neupřímnou pokoru." zdroj: "Tvrdá země" Zdeněk Němeček (Torst, 2008)