* fitra - knihovna *

  Jak moc se člověk 21. století poučil o zlu století 20tého? V čem jsme jiní a hlavně, jak moc jsme se polepšili? Nalezli jsme skutečně už to „nové slovo“ a „nový úhel pohledu“, který zamezí opakování dalších Rwand, Srebrenic a holokaustu? Diplomové práce Kateřiny Gamal Richterové zabývající se tématem „ Antisemitismu mezi muslimy “ (1) vybízí k položení této řečnické otázky, ale rovněž ukazuje, že člověk nového století se nejen nepoučil z historických selhání, ale dělá vše proto, aby se některá opakovala. Za skutečně zajímavé knihy popisující antisemitismus považuji " Pomět a genocida " od Pavla Baršy, " Rozpad židovského života " (Academia, 2016), Josef Vohryzek o antisemitismu za druhé republiky, Jiří Weil: "Život s hvězdou" (1949) nebo knihu Hany Bořkovcové " Píšu a sešit mi leží na kolenou: deníky z let 1940–1946 " (2) .  Antisemitismus mezi muslimy Autorka byla v debatě (listopad 2021) s islamologem Bronislavem Ostřanským nazvána akademičk

  foto: citát z Bible na botách Nike: "Řekl jim: “Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk." (Lukáš 10:18) Geopolitický shift posledních dvou let otevřel mnoho témat a nová také přinesl, každopádně uctívání zla skrze estetiku umění nebo hudby je věc mnohem delší doby. Impuls k tomu vzešel sekularizací západní společnosti, ve které absence nadosobních hodnot a tradiční spirituality generovala stále větší míru cynickosti a nihilismus. Jestliže byl tento trend v hudbě a umění nejasně čitelný a vše se svádělo na zábavu, nová socha Davida Černého v Karlíně a hlavně jeho komentář k ní už ambivalenci a zábavu člověku nedává. Z jeho slov vyzařuje postoj současného člověka, který nemusí být nutně archetyp, jímž lze ocejchovat celou společnost, ale i menšina smýšlející tímto způsobem by mohla leckoho znepokojit.  Problematičnost je nejen v soše/sochách samých, ale v pyšném tónu Davida Černého, když říká: "Bůh, ten neni..." nebo škodolibě "Lucifer je dost pohyblive