Závěť F. X. Šaldy




"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví

Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám u jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...) 
Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)

"Můj pravý život je uložen v mém díle, jen hlupáci a duševní ubožáci mohou se domnívat, že je v korespondenci." (...)

"Generálním dědicem ustanovuji Jedličkův ústav pro děti zmrzačené v Praze. Vila v Dobřichovicích může být proměněna v léčebnu nebo ozdravovnu pro ně, nebo zpeněžena k účelům spolkovým (...) Kuratorium náleží dozor na tím, aby mé jmění movité i nemovité sloužilo opravdu blahu těch ubohých dětí, aby nebyly v ničem zkracovány, zejména aby nebyly dozorčím personálem okrádány, šizeny nebo jakkoli jinak utiskovány. Kletba má každému, kdo se na nich proviňuje nebo jim ubližuje!"

"Bude-li vila čp. 154 obrácena v ozdravovnu nebo léčebnu těch dětí, chci aby zvučela celý den smíchem a zpěvem těch jejich drobných obyvatelů a byla prostoupena pokud jen možno sluncem a radostí."



F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice)
Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 168 - 172)





"Historie jedné vraždy" Genrich Borovik (LN, 1981)



Sovětský publicista seznamuje s okolnostmi zavraždění černošského pastora Martina Luthera Kinga, nositele Nobelovy ceny míru, jednoho z vůdců hnutí za občanská práva ve Spojených státech, a s podivným způsobem vyšetřování atentátu. Na základě různorodého materiálu, který shromáždil, upozorňuje na přípravy FBI, které měly znemožnit Kingem připravovaný pochod chudých na Washington, a odhaluje rozpory ve svědeckých výpovědích při vyšetřování.


..........................
Název: "Historie jedné vraždy: Kniha o M. L. Kingovi"
Autor: Genrich Borovik
z ruš. přel. Alena Šmausová
Vydavatel: Lidové nakladatelství, 1981
Počet stran: 111 s.
..........................

"Soweto ´76"



V červnu si připomínáme výročí násilných událostí v předměstském sídlišti Soweto na okraji Johannesburgu, kde se střetla policie se studenty. Během nepokojů policie začala střílet do desetitisícového davu směřujícího ke stadionu Orlando. Útok policie si vyžádal několik stovek mrtvých a přes tisíc osob bylo zraněno. Jihoafrická vláda oficiálně uváděla "jen" 23 zabitých studentů. Níže uvedená ukázka z knihy "Dějiny Jižní Afriky" od Otakara Hulce krátce popisuje události z 16.6.1976.

„Prameny života: výbor statí z let 1914 -1918" Marie Štěchová

„Pokora nevylučuje a nemůže vylučovati pevné osobnosti, netkví na rtech a kolenou a na tváři. Jest nejmlčelivější ze všech ctností. Jest to hrdinná ctnost, která roste a zjevuje se jen v tichu, ne ve vřavě světa. Nejpevnější, nejzbrojenější zrak musí ji obsahovati. Není z těch měkkých, beztvarých ctností, které lidé pro svoji zábavu a rozptýlení rozmělňují tisíckráte za den. Spíše chce se mi říci, má chmurný, přísný, neboť nepoddajný zrak: utkvělý na vlastní bludy s vytrvalostí královskou."
(…)
 ,,Etický člověk je nemyslitelný bez lásky k Bohu a k bližnímu, bez citu vzájemnosti. Jest bytostí tak nutně citovou jako rozumovou: vnitřní osvícení rozžehuje současně plamen srdce. Jest to plamen, v němž bude spalovati všechny hříchy svého život a obětí očistnou. Křivdil, láska spálí křivdu. Ustupoval zbaběle před vlastní zodpovědností; láska očistí jej k hrdinství. Uslábl v temnotě vášně: láska ji překoná..."



Ukázka je převzata z knihy Marie Štěchové „Prameny života: výbor statí z let 1914 -1918“ a byla uvedena v Kritických projevech 11 od F. X. Šaldy, v kapitole „Člověk ethický a člověk moralistní“, str. 82 - 83




"Filosofie vrcholného a pozdního středověku" Theo Kobusch (Oikoymenh, 2013)



Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery, který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.


Petite Noir "Down"



‘La Vie Est Belle / Life Is Beautiful’ represents the first full expression of what Yannick Ilunga calls ‘Noirwave’, which is more of a concept than a specific sound. 
Inspired by innovators like Mos Def and legends Fela Kuti and Tabu Ley, Noirwave encompasses a ‘new African aesthetic’.

Directed by Max Mogale
Creatively Directed by Rharha Nembhard.
Shot in Lubumbashi DRC, (Congo)

La Vie Est Belle / Life Is Beautiful’ will be released on 11th September 2015



Grandmaster Caz: "Gangsta Rap měl definitivně škodlivý účinek na naší komunitu a kulturu"



Grandmaster Caz: "...každejch pár let je v hudbě určitý posun ve stylech a trendech. Singl "Planet Rock" byl velký posun v 82, kdy všechno bylo většinou zaměřený na party tracky, tak se vytvořil v podstatě nový žánr. Všechno, co vyšlo potom bylo v duchu tohohle elektro-zvuku. Když se ale podíváš dál do poloviny 80. let, uvidíš, že hip hop se vrátil zpět lyrice. Objevily se jména jako KRS One, Big Daddy Kane, Kool G Rap a tyhle chlápkové se pomalu dostávali do popředí. Jakmile se rozjela "zlatá éra", 85 - 90 a 91, hip hop měl najednou velmi široký spektrum, měl si různý styly hip hopu. Každej byl svým způsobem lyrický, ale lyrický svým vlastním stylem. Měl si např. rapery, co byli vtipný, jako Biz Markie. Pak tu byli ti, co jeli spíš tradicní styl rýmování jako já a Melle Mel nebo Big Daddy Kane a Kool G Rap. Byli tu týpci jako Special Ed, Kwamé, Chubb Rock nebo ženský rapperky: MC Lyte, Queen Latifah. Všechny tyhle lidi dokromady. Pak tu ale byl "uvědomělý rap", byli tady Poor Righteous Teachers, KRS One, P.E. začínali být v povědomí, rozumíš. Hip hop v týhle době byl celkově víc uvědomělý. Když se na to celý podíváš, každý v podstatě do týhle doby patřil a měl určitý přínos... Pak ale přišly 90. léta a hip hop začal bejt příliš uvědomělý, a tak přišel gangsta rap. Rozumíš, sundej africký přívěšky, přestaň mluvit o míru a jednotě, a rozjeď kurvy, koks a někoho zmlať.

Vlad: Vadilo ti to?

Grandmaster Caz: Jasně, vadilo mi to. Tehdy, když si byl "uvědomělý rapper", tak si už nemohl získat nahrávací smlouvu, protože hip hop už nejel ve tvym stylu. A tohle se rozjelo právě kvůli gangsta rapu, tý gangsta mentalitě a určitým lidem, co tehdy byli okolo. Oni naprosto pohřbili tuhle kulturu, rozumíš. Prostě konec; De La Soul konec. A Tribe Called Quest konec. Oni tady samozřejmě pořád byli, ale tenhle styl změnil naprosto celý charakter hudby.

Vlad: A co sis myslel o N.W.A. když se prvně objevili?

Grandmaster Caz: N.W.A. byli (hudebně) skvělý v tom, co udělali, ale měli definitivně škodlivý účinek na naší komunitu, na poselství, co vysílala ven, rozumíš. Hudebně to byl naprostý přelom, ůžasný, ale pro mě?... Já tu dobu zažil, znal jsem je osobně. Zulu Nation mělo klub v LA, Eazy E občas přišel, Ice Cube, všichny...A všechno bylo ok, byli jsme kámoši. Myslím si ale, že to nebyl ani tak moc ten interpret, kdo to celý rozjel, jako spíš hudební průmysl, kdo udával směr. Oni si v podstatě najali lidi, aby dělali, co oni potřebujou.

Vlad: Chceš říct, že "Criminal Minded" od BDP byla první gangsta deska?

Grandmaster Caz: Nee 

Vlad: Na obalu jsou se zbraněma...

Grandmaster Caz: ...ano, ale na sebeobranu (smích). Drží bouchačku jako Malcolm...

Vlad: To je cover tý druhý desky (By All Means Necessary)

Grandmaster Caz: Ok, ale KRS mluvil vždy o ulici, rozumíš, bronx konverzace: uděláš nějakou blbost a dostaněš.

Vlad: a co jak říká: "poslouchej, jak moje devítka střílí"

Grandmaster Caz: To je ale úplně jinej druh konverzace, než jako že "hele, rozstřílím ti ksicht", žádný řeči, že mám 5kilo koksu, bla bla, zastřelim tvoju dceru a mámu. Tohle prostě není ten samej druh konverzace. KRS prostě říkal: "hele já mam taky bouchačku, ok? Já mám svojí, ty máš svojí, nikdo si tady nebude na druhý vyskakovat", to bylo to, o čem KRS mluvil. Později se z toho stalo: "roztřílím tohohle negra, zabiju fízly, bla bla...". KRS ale nebyl extrémní.

Vlad: A to ti vadí?

Grandmaster Caz: Jo, to mi vadí. Věděl jsem, že to nebude dobrý pro hip hop. Možná to mohlo bejt dobrý pro rap...Tehdy se objevil crack a možná, že chtěli prodat víc cracku, tak k tomu využili hudební průmysl.


Grandmaster Caz (Cold Crush Brothers)

"Cizinče (Udrž si svůj sen)" Gil Scott-Heron (český překlad)



Imigrační politika je aktuální téma současnosti jak pro Evropu, tak i pro Spojené státy. V případě USA se ale jedná o problematiku, které sahá daleko do minulosti. V případě skladby „Alien“ od Gil Scott-Herona a Briana jacksona se ocitneme v 80.letech a pokusíme se překročit řeku Rio Grande, a dostat se do Texasu. Budeme muset překonat spoustu problémů a ponížení, ale naše odhodlání a vidina lepšího života nás bude vždy posilovat.

"Země : Egyptský román" Abdarrahmán aš-Šarkáwí (Praha 1958)



V moderním egyptském písemnictví, které si teprve pozvolna přizpůsobuje románovou formu, zaznamenalo vydání „Země – Egyptského románu“ značný obrat. Mladý publicista Abdurrahmán aš-Šarkáwí vpadl do arabského literárního života, v němž posud doutnají idealizující a romantizující tendence, a okamžitě na sebe strhl pozornost.

"Etiopie v letech 1923-1935. Cesta k italské invazi" Jan Záhořík (Karolinum, 2010)



Od doby, kdy Etiopie vstoupila do Společnosti národů (1923), byla vystavena tlaku Velké Británie a později zejména Itálie, která si tak připravovala půdu k vojenské okupaci. Záminkou se stal pohraniční konflikt z prosince roku 1934, známý jako walwalský incident. Monografie Jana Záhoříka se snaží najít hlubší kořeny těchto událostí. Pojednává o roli, již hrála Etiopie v mezinárodních vztazích dvacátých a třicátých let, a analyzuje okolnosti, které přispěly k italské invazi roku 1935.

"...masová kultura, která je vždy zjednodušená, vždy jakoby simuluje kulturu, zaujímá místo kultury vysoké." Jurij Michajlovič Lotman





"... současný film podle mého názoru prožívá obtížné období. Sklon ke zjednodušenému chápání, který současná kinematografie zakouší, provází problém pseudochápání. První vlna spočívá v tom, že masová kultura, která je vždy zjednodušená, vždy jakoby simuluje kulturu, zaujímá místo kultury vysoké. Vyžaduje, aby ji brali vážně – nestačí jí peníze, ještě by se ráda považovala za umění. Přitom na její půdě může vzniknout umění. Charlie Chaplin se rodí na půdě toho nejmasovějšího umění. Otvírá se tu možnost proměnit masové v nemasové.
Zároveň masové umění provádí agresi, šikovně, levně, úspěšně – protože divák rád chápe. Nerad se cítí hloupě, chápání divákovi lichotí, je mu příjemné, uspokojuje ho. Takové umění má jistě své opodstatnění, ale to je čistě psychologického rázu. V našem umění se nyní přidává ještě jiná vrstva. Vzniká kvazichápání. Objevují se filmy autorů, kteří se považují za novátory. Normativní sovětský snímek vylučoval podrobné a otevřené sexuální scény. Zákaz umění překáží, ale jeho zrušení, překonání samozřejmě nezaručuje umění. Zákaz neumožňoval natáčet drastické krvavé scény, ale jejich hojnost – to je kvazinovátorství. Pouze se v tomtéž jazyce plus zaměňuje za minus. V takovém filmu se příliš snadno předpovídá.
Vytvořit nový jazyk, takový, aby divák strnul údivem, aby ještě dlouho přemýšlel, co mu chtěli sdělit, aby se přel, aby přišel znovu, aby film zhlédl ještě za deset let – to by bylo umění. Ale nyní, alespoň podle mých zkušeností (nejnovější filmy příliš dobře neznám), vidíme u mladých nekonformních režisérů výhradně přešlapování v mezích snadno předpovídatelných struktur."

Jurij Michajlovič Lotman (1922 - 1993)




zdroj: Rozhovor s profesorem Jurijem Michajlovičem Lotmanem (1992) 





Chimurenga Renaissance "riZe vadZimu riZe" (Brick Lane Records, 2014)


Chimurenga Renaissance 
"riZe vadZimu riZe" (Brick Lane Records, 2014)


released 25 March 2014 

Red, Black & Green 
The B.A.D. is so good 
Wow 
Nobody think nomo Featuring: Mall Saint ($) 
Lean 
The race for cush Naptha 
It’s bigger than YOU Featuring: Ish a.k.a Palaceer Lazaro (*) 
They pray in vain 
We don’t give a brah Featuring: Malitia Malimob 
Medeas theory Featuring: Thee Satisfaction (^) 
The taste of her lips 
Go go gettem Featuring: M1 of Dead Prez (%) & Ish a.k.a. Palaceer Lazaro (*) 
The shackles are off Featuring: Moon 
Everyone don’t love you Featuring: Nyoka 

All songs written By Tendai “Baba” Maraire except where listed 

Co-written by Jamal Morris ($), Ishmael Butler (*), Stasia Irons & Catherine Harris-White (^), Mutulu Olugbala (%) 

All songs recorded at Sanai’s Pad 

Mixed by Erik Blood at MRX 

Artwork By Civilization 

Story by Henry Makiwa 

Released on Brick Lane Records










"Přesýpací hodiny" William Butler Yeats (1928)




"Přesýpací hodiny: hra o jednom dějství"
William Butler Yeats (1865-1939)
přeložil Otto F. Babler
Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1928

John Henrik Clarke (1915 — 1998)




John Henrik Clarke
(1.ledna, 1915 — 16.července, 1998)

- byl afroamerický spisovatel, historik, profesor a básník, a v 60.letech patřil mezi první  zakladatele Afrických studií.

- své jméno si změnil podle norského dramatika a básníka Henrika Ibsena

- v době hospodářské krize se Clarke rozhodl odjet z Alabamy do New Yorku, do čtvrti Harlem, kde navštěvoval Harlem History Club a The Harlem Writers' Workshop, a rozvíjel své znalosti o Afro-Americké historii. Rovněž studoval historii a literaturu na Kolumbijské Univerzitě v New Yorku. Své vzdělání částečně získal jako samouk, mezi jeho mentory patřil portorikánský historik Arturo Alfonso Schomburg

- Dr.Clarke patřil k zastáncům Panafrikanismu a ve svých přednáškách a publikacích se snažil o oživení a znovunabytí sebevědomí pro černochy v USA.


- Kromě vyučování na Hunterově a Cornellově Univerzitě se v roce 1968 podílel na založení Asociace studií afrického dědictví, která se snažila podporovat černošské umění, literaturu a studium historie.


- Rovněž se zasloužil o založení černošského časopisu Harlem Quarterly, dále psal recenze knih do Negro History Bulletin, nebo články pro časopisy Freedomways, Pittsburgh Courier nebo The Ghana Evening News.


- Dr.Clarke byl blízký přítel Malcolma X, čtyři roky po jeho tragické smrti pospal svůj vztah s touto ikonou Afroamerické historie v knize Malcolm X: The Man and His Times.




Ukázka básní J. H. Clarka