"The Thrill Is Back" Styles P



"Used to wonder where did the culture go
If it left, did it go where it's supposed to go?
(did it?)
Good question, no answer"



"The Thrill Is Back" Statik Selektah Ft: Styles P

"Prostor 106 - Anatomie nenávisti" (2016)



Revue Prostor své nové číslo věnuje jevu, který výrazně rezonuje soudobou nejen českou společností – nenávisti. Přední čeští autoři a myslitelé se v dramaturgickém konceptu dokumentaristy Ivo Bystřičana setkávají, aby se každý ze své perspektivy pokusili vystihnout anatomii tohoto jevu. Cílem je ukročit od běžných frází a morálního povýšení a soustředit se na pochopení prvků, které stojí za vzepjatými společenskými emocemi. Anatomii nenávisti v hlavních sekcích čísla pojatých jako Anamnéza, Diagnóza, Indikace a Terapie tvoří texty Petra Pitharta, politologů Jiřího Pehe či Ondřeje Slačálka, rusisty Tomáše Glance, sociologů Daniela Prokopa a Ondřeje Císaře, arabistů Miloše Mendela a Bronislava Ostřanského, filmařky Violy Ježkové, profesora práva Jiřího Přibáně, environmentalisty Lukáše Likavčana, politoložky Anny Durnové a mnoha dalších. Divadelní hru Anatomie nenávisti pro toto číslo napsal dramatik Roman Sikora.

Církve a náboženství černé Ameriky - Mgr. Lenka Philippová (přednášky 28.2.2017 - 16.5.2017 @HTF UK)



Večerní akademie religionistiky a teologie - přednášky pro veřejnost

Více na webu Husitské teologické fakulty 



úterý 28. února 2017, 17:00 
1) Úvod do problematiky; náboženství otroků. Úvod do studia afroamerické historie a kultury. Počátky otrokářství v severoamerických koloniích, vznik legislativy definující otroctví na rasovém základě a charakteristiky amerického otroctví. Náboženství otroků (slave religion): problematika pramenů a rekonstrukce podob náboženského života otroků.

úterý 14. března 2017, 17:00 
2) Černé církve před občanskou válkou. Důsledky americké války za nezávislost pro černošskou populaci. Druhá vlna náboženského probuzení v Americe a její vliv na 1) vznik černých kongregací a denominací (baptistické, metodistické) a 2) misii mezi otroky. Abolicionismus.

úterý 28. března 2017, 17:00 
3) Černé církve v éře segregace. Růst černých církví, reorganizace denominací, rozvoj kulturně specifické podoby černošské bohoslužby v období po občanské válce. Kazatel Joseph W. Seymour a počátky letničního hnutí na Azusa street (1906–1909). Afroamerické letniční denominace (Church of God in Christ).

úterý 11. dubna 2017, 17:00
4) Recepce islámu Afroameričany: Národ islámu. Etiopianismus. Symbolika judaismu a islámu jako nástroj kritiky křesťanství (jeho podílu na rasovém útlaku Afroameričanů) a rekonstrukce afroamerické identity. Esoterické vlivy. Drew Ali a Moorish Science Temple, Wallace D. Fard, Eliah Muhammad a Nation of Islam.

úterý 2. května 2017, 17:00
5) Martin Luther King Jr. a hnutí za občanská a volební práva. Mýtus o občanském aktivismu černých církví. Martin Luther King Jr., filosofie nenásilného protestu a strategie občanské neposlušnosti vs. Malcolm X a osvobození „všemi nutnými prostředky“. Deziluze konce 1960s, radikalizace a hnutí černé síly.

úterý 16. května 2017 17:00
6) Černé církve a náboženství současné Ameriky. Černé církve dnes: problémy a výzvy. Národ islámu pod vedením Louise Farrakhana. Afrocentrické a esoterické tradice (např. Five-Percent Nation, kemetismus). Vztah černých církví a náboženství k současnému společenskému a politickému vývoj.

Revue Prostor "Anatomie nenávisti" (Křest a debata)



Revue Prostor "Anatomie nenávisti" (č. 106/2017)

Kdy:  30. ledna 2017 od 18.30
Kde: Cafe Prostoru

Revue Prostor ve spolupráci s NTKino zve na křest 106. čísla s titulem Anatomie nenávisti a s ním spojenou debatu. Debaty se zúčastní někteří z přispěvatelů a moderovat ji bude dokumentarista Ivo Bystřičan.

Revue Prostor své nové číslo věnuje jevu, který výrazně rezonuje soudobou nejen českou společností – nenávisti. Přední čeští autoři a myslitelé se v dramaturgickém konceptu dokumentaristy Ivo Bystřičana setkávají, aby se každý ze své perspektivy pokusili vystihnout anatomii tohoto jevu. Cílem je ukročit od běžných frází a morálního povýšení a soustředit se na pochopení prvků, které stojí za vzepjatými společenskými emocemi. Anatomii nenávisti v hlavních sekcích čísla pojatých jako Anamnéza, Diagnóza, Indikace a Terapie tvoří texty Petra Pitharta, politologů Jiřího Pehe či Ondřeje Slačálka, rusisty Tomáše Glance, sociologů Daniela Prokopa a Ondřeje Císaře, arabistů Miloše Mendela a Bronislava Ostřanského, filmařky Violy Ježkové, profesora práva Jiřího Přibáně, environmentalisty Lukáše Likavčana, politoložky Anny Durnové a mnoha dalších. Divadelní hru Anatomie nenávisti pro toto číslo napsal dramatik Roman Sikora.

vice zde

"Má matka říká" Mos Def (český překlad)




Islámská symbolika a terminologie raperů není záležitostí současnosti, ale objevuje se už v samotných počátcích této subkultury. Hnutí Zulu Nation nebo kapely Public Enemy, Poor Righteous Teachers nebo Brand Nubian se velmi sebevědomě a otevřeně hlásily k islámu, budeme-li se ale zabývat detaily a souvislostmi, zjistíme, že ve většině případů se jedná o vlivy sekt Nation of Islam nebo 5% Nation. 
Názory a výrazy (převážně 5% Nation) těchto hnutí mezi rapery převládá, a spíše se jedná jen o "sympatie" než o aktivní členství.

"Když černoch nemluví černě" (debata čtyř jazzových hudebníků)

Cannonball Adderley                                   Cecil Taylor                                         Rahsaan Roland Kirk   
       
Diskuse tří předních představitelů moderního jazzu, která vyšla v časopise Down Beat v roce 1966, demonstruje hned několik přístupů a rovněž přesah, resp. tenkou hranici mezi děním ve společnosti/politice a kultuře. Zatímco saxofonista Cannonball Adderley představuje křesťansky orientovaný, politicky umírněnější proud, jako protiklad zde vyčnívá pianista Cecil Taylor. Třetí debatující, na první pohled nestranný, je další saxofonista Rahsaan Roland Kirk, s jehož nestranností to není až tak horké (viz album "Blacknuss" Atlantic, 1972). Adderleyho názory nejsou známy jen z interlud jeho desek, ale také společenskými aktivitami, např. s Rev. Jesse Jacksonem (viz album "Country Preacher", Blue Note 1969). Oponent Taylor evidentně vyvěrá ze zcela jiných kořenů a dává to najevo hned v první reakci, kdy prafrázuje projev Malcolma X "The Ballot or The Bullet" (Duben 1964), když řekne: "Černoši žijí v Harlemu v ghettu. V Americe vůbec žijí v ghettech. To znamená horší školy, relativně vyšší činže za horší byty, vyšší ceny za jídlo.". Jeho východiska jsou ovlivněna černošským nacionalismem a důrazem na soběstačnost, vše toto nalezl u již zmíněného politika. Tento názor nebyl zcela ojedinělý a mezi další významné osobnosti jazzu patří Archie Shepp, který rovněž sympatizoval s Malcolmem X a krátce po jeho atentátu mu věnoval album "Fire Music". Někdy vedla podpora Malcolma X tak daleko, že kapelu rozdělila, to je případ bubeníka Maxe Roache, který spolupracoval se zpěvákem Oscar Brownem, Jr. Jejich názory byly právě, co se politiky týče v naprostém rozporu, Roach nezastával umírněné a trpělivost zdůrazňující slova M. L. Kinga, Jr. jako Brown a spolupráci s ním ukončil. Přesto nahráli možná nejangažovanější album v dějinách "We Insist! Freedom Now Suit", Candid, 1960.


"...skrývali jsme se před životem jako zloději" Toni Morrison



"S kultem fyzické krásy jako podmínky pro ideální, romantickou lásku se americký divák setkává ve filmu i na stránkách časopisů. Tento stereotyp působí o to ničivěji tam, kde je reklamní obraz v zásadním rozporu se skutečností". Úvodní text z anotace ke knize Toni Morrison "Nejmodřejší oči" (1) poukazuje na životní realitu Afroameričanů a jakým způsobem ovlivňovala jejich pohled na sebe sama. Téma knihy zrecyklovalo brooklynské duo Black Star v roce 1998 ve skladbě "Thieves In The Night" (2) a citaci použili pro refrén své skladby. 

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)



                    foto: Kiel (severní Německo) 1932

Poznámka:
Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. Ačkoli se jedná popis doby na přelomu let 1938/1939, v určitém ohledu současnost ukazuje, že si vše možná zopakujeme.

Ježíš v islámu


Měsíc, kdy si křesťané připomínají narození Ježíše, je nepochybně nejideálnější moment v roce pro zmínku o roli a významu tohoto Božího proroka pro vyznavače islámu. Obecně lze říct, že islám chová pro Ježíše velkou úctu, rovněž ale chápe jeho roli s určitými rozdíly než křesťané, tj. dogma o trojici a role Ježíše jako Syna Božího. Pro přesnější popis a výklad byly zvoleny dvě ukázky z knih našich dvou předních orientalistů, Luboše Kropáčka a Bronislava Ostřanského. První část, zaměřená obecně na teologii, je převzata ze dvou velmi známých publikací, "
Duchovní cesty islámu" a "Súfismus: dějiny islámské mystiky". Zde je popsáno postavení a význam Ježíše v sunnitském islámu, dále pak pohled súfíjů, který je mnohdy na hranici islámu, ale vždy se snahou o jeho sblížení se s křesťany. Je-li řeč o Ježíši, nemůžeme opomenout islámský pohled na konec světa, ve které hraje Ježíš podstatnou roli. Pro tuto pasáž byla použita ukázka z nedávno vydané knihy "Konec tohoto světa: milenialismus v judaismu, křesťanství a islámu", autor islámské části je Bronislav Ostřanský. 


"Islám jako výzva pro křesťany" Pavel Hošek (Návrat domů, 2016)



"V současné diskusi o islámu jde o hodně: nejen o dobrý pocit, že mám pravdu, zatímco moji oponenti se mýlí. Jde o budoucnost. Postoje každého z nás totiž mají vliv na okolí a ve společném souzvuku mohou dolehnout až k představitelům naší země a Evropy, a tím spoluurčit politický vývoj. To je velká věc, ale Pavlu Hoškovi jde o mnohem víc: aby tyto postoje - ať jsou třeba vzájemně odlišné - každopádně odrážely víru v Ježíše Krista a aby křesťané právě tímto způsobem přispívali do společné diskuse. Zrovna tohle za ně totiž nikdo jiný neudělá. Proto je tak ohromně dobře, že tato kniha vyšla." 
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek ThD., religionista, Univerzita Karlova, Praha

"Islámský stát: Blízký východ na konci časů" O.Beránek, B. Ostřanský (Academia, 2016)



Islámský stát (IS) s nečekanou rychlostí a brutalitou vtrhnul v roce 2014 skrze zpravodajství do našeho povědomí a od té doby nepřestává vyvolávat mnoho emocí i otázek. Jak chce, abychom jej viděli – a jaký doopravdy je? Jde o do krajnosti dotaženou radikalizaci islamismu či spíše brutální podobu islamizace extremismu? A z jaké perspektivy se nejlépe dobereme odpovědi? V kontextu IS západní média často zmiňují slovní spojení „kultura smrti“. Smrt, záhrobí a očekávaný konec světa hrají zásadní roli v rétorice IS, stejně jako v propagandě, kterou tak účinně ohromují Západ. Bez smrti a záhrobí, a to v mnoha jejich aspektech a rovinách vnímání, je zkrátka přemítání o IS předem odsouzeno k neúplnosti. Smrt „obětujícího se mučedníka“ IS na bojovém poli jako nepřekonatelná bojová taktika; smrt jako vysvobození pro Onen svět plný rajských příslibů v barvité a dramatické propagandě IS; nekompromisní hroboborectví jako radikální přístup k posledním věcem člověka; tedy smrt oslavovaná, zasazovaná do univerzálního kontextu apokalyptického boje sil Dobra a Zla, teologicky rozebírána v souvislostech mučednictví či umně propagandistiky ošetřená v mediálních vzkazech IS směrem na Západ – to vše, a mnohem více, rozebírá monografie editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR.


Rozhovor se sociologem Karlem Černým na téma politický islám, integrace evropských muslimů a spiritualita českých konvertitů k islámu (12.12.2016)



               foto: "Islámský design" Daud Sutton (2013)


Zprostředkování informací o muslimské společnosti a jejím náboženství bývá nejčastěji úloha orientalistů nebo politologů, pohled z jiného úhlu přináší sociolog Karel Černý, který se tématicky zaměřuje na Blízký východ a postavení muslimů na Západě. Kromě již zmíněného oboru, který může přispět ledasčím v současné debatě o muslimském světě, zmínil bych také jeho způsob psaní, který může na první pohled působit příliš "úsporně", v kontextu celého textu ale nezatěžuje čtenáře mnoha detaily a ve výsledku jej obohacuje souvislostmi, které prakticky napomáhají vytvořit si obraz daného tématu. Předkládaný rozhovor představuje nejen publikace o politickém islámu a analýzu českých a evropských muslimů, rovněž může být ale i jakýmsi "vzorkem", jak nazírat na určité téma a závěry podložit fakty a ne dojmy.

Závěť F. X. Šaldy (25. dubna 1936)




"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví

Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám 
jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...) 
Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)

"Můj pravý život je uložen v mém díle, jen hlupáci a duševní ubožáci mohou se domnívat, že je v korespondenci." (...)

"Generálním dědicem ustanovuji Jedličkův ústav pro děti zmrzačené v Praze. Vila v Dobřichovicích může být proměněna v léčebnu nebo ozdravovnu pro ně, nebo zpeněžena k účelům spolkovým (...) Kuratoriu náleží dozor na tím, aby mé jmění movité i nemovité sloužilo opravdu blahu těch ubohých dětí, aby nebyly v ničem zkracovány, zejména aby nebyly dozorčím personálem okrádány, šizeny nebo jakkoli jinak utiskovány. Kletba má každému, kdo se na nich proviňuje nebo jim ubližuje!"

"Bude-li vila čp. 154 obrácena v ozdravovnu nebo léčebnu těch dětí, chci aby zvučela celý den smíchem a zpěvem těch jejich drobných obyvatelů a byla prostoupena pokud jen možno sluncem a radostí."



F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice)
Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 168 - 172)
Foto: 1935, v Dobřichovicích




Úvahy a zamyšlení teologa Karla Vrány z knihy "Svoboda k pravdě"


………………………………………………………………………….

"Básnický svět Jana Čepa" (Řím, 1978)

„…přistupuji k Čepovu dílu s nemalým ostychem. Zdá se mi totiž, že vstupem do jeho básnického prostoru bych mohl rušivě zasáhnout do tichého, dokonalého řádu dnes už uzavřeného života a díla. Čepův prostor je básnicky pohostinný.  Je to však pohostinnost velmi náročná. Vyžaduje meditativní chápání a naslouchající sympatii. Počátek poznání a lásky – napsal Jan Čep – je v tom, že šetříme druhého, že se do něho nesnažíme vloupat stůj co stůj.“ Přijímám riziko částečnosti pokusu o přiblížení, neboť vím, že mluvím o společném příteli k přátelům a že všichni jsme u Čepa „doma“. Nesnažím se vloupat do jeho tajemství. Chceme se jen porozhlédnout po obzorech jeho básnické krajiny, zastavit se s ním na některé křižovatce našich osudů a jít s ním pár kroků p cestě, kterou se vracel „domů“ a kterou putoval do zaslíbené země.“