"Rozprava o kolonialismu" Aimé Césaire (1950)




"Hovořím o milionech lidí, jimž byl obratně vštípen strach, komplex méněcennosti, roztřesenost, poroba, beznaděj a lokajství."

Aimé Césaire (1913-2008)










zdroj: Discours sur le colonialisme (Rozpravy o kolonialismu, 1950)


Související:

"17. dubna 2008 zemřel Aimé Césaire, básník a politik, který stál u zrodu hnutí zvaného „négritude“, první vlny boje afrických a antilských intelektuálů proti kolonialismu, otrokářství a rasismu a proti mnohým pozdějším přežitkům těchto fenomenů v myšlení západního světa. Hnutí vzniklo ve třicátých letech 20. století, Aimé Césaire spolu se senegalským básníkem Léopoldem Sedarem Senghorem jsou jeho nejznámějšími představiteli. Za rovnocenné místo ve francouzsky psané literatuře tato první generace bojovala především básnickou tvorbou – dnes se oba autoři řadí mezi přední básníky frankofonní poezie 20. století. Další generace už píše především prózu (stejně jako Césaire pochází z Martiniku ještě Raphaël Confiant či Patrick Chamoiseau)."
 

Jovanka Šotolová (30. 4. 2008) @iLiteratura.cz


Nový orient na téma: muslimové ve světě svém i cizím (články od 50. let do současnosti)

                      foto: Tripolis, Libye, 1911



Vybrané články časopisu Nový orient nemapují vývoj české islamologie a orientalistiky, ale poukazují na ty významné od 50. let do současnosti. Kromě témat teologických, politických a historických je možné narazit na recenze tehdy vydaných překladů (Ibn Chaldún, Ibn Tufajl nebo Ibn Sína). Rovněž jsou zde uvedeny dva rozhovory s Ivanem Hrbkem; jeden z doby, kdy překládal Korán (1971) a další, kdy pracoval na dvoudílných Dějinách Afriky (1966).

K aktuálnímu dění v Evropě by mohly přispět články v prvním souboru: "Američtí muslimové: Relevantní inspirace pro Evropu?" nebo "Mladí evropští muslimové a jejich pohled na spravedlnost ve školách i společnosti".


"jazz", část první




Charles Mingus
„I když hraju jazz, nezapomínám přitom na sebe. Hraju nebo píšu sebe, tak, jak se cítím prostřednictvím jazzu nebo čehokoli jiného. Hudba je, nebo byla, jazykem citů. Jestli se někdo snaží utéci od skutečnosti, pak se mu moje hudba asi nebude líbit… Moje hudba je živá a mluví o živých i mrtvých, o dobrém i zlém. Je rozzlobená, ale skutečná, protože ví, že je rozzlobená.“

"jazz", část druhá



Cannonball Adderley vzpomíná na Johna Coltrane:

"Miles se někdy vyptával na jeho dlouhá sóla. A John mu pokaždé odpověděl: "Prostě mi to tak dlouho trvalo, než jsem tam všechno dostal." A Milesovi to stačilo. Nikdy nikoho moc nesekýroval, co má hrát, nebo jak to má hrát." Na začátku se většina jazzového světa smála. Převládal názor: "Ten člověk to přece nemůže myslet vážně," ačkoliv snad neměl žádný jazzman lepší pověst, pokud jde o střídmost práce. Coltrane se jakživ neodchýlil od své nové cesty. Bral všechno vážně. Miles si někdy při hře dovolil trošku legrace - nebo jsem to občas třeba já vzal trochu na lehčí váhu - John vězel v hraní vždycky až po uši, šlo mu o to, aby pořád hrál vážně a muzikantsky."

Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (ukázka)






Dnes se výbuch konat nebude. Je příliš brzy... nebo příliš pozdě. Nepřicházím vyzbrojen odhodlanými pravdami. V mé mysli nehřímají fatální myšlenky. Přesto si zcela nezaujatě myslím, že by bylo dobré říci jisté věci. Ty věci vyslovím, nebudu je křičet. Protože křik už dávno odešel z mého života.

"The Philadelphia Negro – zapomenutý počátek sociologie ve Spojených státech amerických" Hynek Jeřábek (01/2013)



(poznámka blog M.A.)
W. E. B. Du Bois (1868 – 1963) byl afroamerický sociolog, historik a aktivista za občanská práva. V roce 1909 spoluzakládal hnutí National Association for the Advancement of Colored People (NAACP). Názorově patřil k oponentům černošských vůdců typu Booker T. Washingtona a sympatizoval s kulturně-politickou filosofií panafrikanismu. Jeho nejvýznamnější díla jsou: The Philadelphia Negro (1899), The Souls of Black Folk (1903),  Black Reconstruction in America (1935). Zemřel v Ghaně 27.8.1963 ve věku 95 let. V roce 1994 napsal o Du Boisovi dvoudílnou biografii David Levering Lewis s názvem W. E. B. Du Bois: Biography of a Race, 1868–1919 a W. E. B. Du Bois: The Fight for Equality and the American Century 1919–1963. Za obě knihy dostal Lewis Pulitzerovu cenu. Novější monografie od 
Aldon D. Morrise "The Scholar Denied: W. E. B. Du Bois and the Birth of Modern Sociology" (University of California Press, 2015), recenze ke knize vyšly v Ethnic and Racial Studies (Volume 39, 2016 - Issue 8)


"Výzkum Williama Edwarda Burghardta Du Boise je mimořádný. Zůstává výjimečný především odvahou a osamělostí vědce, který sám a prakticky bez pomoci, provedl během 15. měsíců komunitní výzkum, na němž by běžně spolupracovalo několik, ne-li přímo desítky lidí, a měl by pro něj podporu katedry, nadace nebo výzkumného ústavu. Je průkopnický také místem a dobou svého vzniku – na konci devatenáctého století, v roce 1897, jenom pár let od prvního vydání slavného díla Charlese Bootha o chudobě lidu Londýna, tři roky po vydání Durkheimovy „Sebevraždy“ a pětadvacet let předtím, než začaly vycházet dnes častěji citované monografie Chicagské školy. Tento výzkum tedy náleží k prvním pracím v empirické sociologii vůbec a řadí se hned za výzkumné počiny Adolpha Queteleta, Émila Durkheima, Fredericka Le Playe a Charlese Bootha. Představuje navíc vůbec první empirický sociologický výzkum na americkém kontinentě. 


"MALCOLM X: Rasismus, islám, politika a násilí" Karel Černý (01/2016)




"Malcolm Little. Homeboy. Detroid Red. Big Red. Satan. Malcolm X. A nakonec El Hajj Malik El-Shabazz. Náboženské i politické postoje Malcolma X (1925–1965) je obtížné zachytit a fixovat. Byly v neustálém pohybu: co jeden den řekl, druhý den popřel. Jeho život představuje sérii zrychlující se sebereflexe a radikálních redefinic identity – odrážejících se i ve změnách jména. Má proto mnoho tváří. Ani konverze k islámu a jeho promýšlení nevedly ke stabilizaci či myšlenkové rigiditě. Naopak dynamizovaly intelektuální vývoj. Malcolm X se obracel k rozdílným publikům, jimž se argumentačně přizpůsoboval: zločincům chudinských čtvrtí, bílým liberálům univerzit, aktivistům hnutí za občanská práva, vůdcům třetího světa, ale i k establishmentu a policii. Reagoval také na rychlý vývoj konfliktů doma i ve studenoválečném světě, v nichž se angažoval. Proměňoval se tak i jeho pohled na rasu, islám, politiku a násilí.

"Nahnědlé mléko"



V jednom ze srpnových rozhovorů na DVTV (17.8.2016) rozmlouval Martin Veselovský se dvěma (třetí byl přítomen pouze na fotce) autory kampaně na mléčný výrobek Kefírer. Ve zkratce jde o to, že tento tým mladých designerů vykradl knižní obálku Timura Vermesu "Už je tady zas" a použil ji pro mléčný výrobek. Hlavním tématem rozhovoru byla ale hranice, která byla/nebyla překročena. Chlapci několikrát zmínili, že se mnoho v této kampani naučili, argumentů, jestli hranici překročili ale moc nepředložili.

Je ztráta času polemizovat nad tím, kde je nebo není hranice, kdy se propaguje neonacismus a kdy to je ještě česká soda. Autoři kefíru s patkou a knírkem, buď záměrně, nebo z nevědomosti nedomysleli, že i tento „fórek“ slouží jako medium pro přenos nebezpečných symbolů minulosti do společnosti a jejího diskurzu. A to současnosti, kde se poptávka po hnědé hlásí znovu o slovo. S pocitem, že se jedná jen o vtip se tak Hitler dostane bez problémů až k nám do obýváku a my ho tam klidně ještě přivítáme.

Klíčové není pouze prezentované téma, ale hlavně pozice, ze které se prezentuje a tím se tak determinuje zcela nový význam a „využití“. Přehlíží se symboly a jak naše psychika s nimi pracuje. Ta lehkovážnost, se kterou říkáme a děláme určité věci, by měla být varováním, protože můžeme zajít příliš daleko a návrat bude velmi obtížný, ne-li nemožný. Slova a činy mají význam, energii a obsah, který nekončí, když je vyřkneme/provedeme. Negace a zlo není jen to ve fyzické podobě, skutečnost, že si sami a dobrovolně projikujeme do svých životů negaci a zlo, je skutečná dekadence. A to, že si vše ještě dokážeme odůvodnit a obhájit, je nejvýmluvnější symbol současného západního člověka. Kefírer vypovídá o nás a našem myšlení. Dokázali jsme se svléknout z kůže a obléct si ji naruby.


Svým způsobem se ale neděje nic nového; Česká soda takto vtipkuje od 90. let a v DVTV jsem slyšel nejhoršího rappera ze Žižkova, který tvrdil na obhajobu svých násilnických textů, že: „nepropaguje násilí, ale že jen reaguje na realitu kolem sebe, která je negativní a násilnická“. Jestliže si myslíme, že dekadenci dnes může symbolizovat pornografie, násilí a nevkus, řekl bych že pravý symbol dekadence je tato tupost a nulová schopnost rozeznávat dobro od zla. Člověk tuto schopnost kdysi měl, svým neustálým relativizováním ale o ni přišel.

PS: Zarážející je, že s produktem Kefírer spolupracuje organizace Paměť národa.


PSS: A ještě k tématu; v práci se občas zastaví knihkupci s nabídkou. Posledně bylo rozhodně z čeho vybírat. Vydavatelství Naše vojsko poslalo do světa limitovanou publikaci „Obrazy ze života Vůdce“. V úvodu se píše, že pro pochopení zla je třeba jej poznat. Teď si během poznávání minulosti můžete dát mléčný výrobek a obohatíte nejen kulturu vašeho trávícího traktu.





"Sbírka na záchranu domu Langstona Hughese v Harlemu"



Newyorský spisovatel Renée Watson, který žije poblíž domu jednoho z hlavních představitelů harlemské renesance 30. let 20. století, se rozhodl založit sbírku na jeho koupi a vytvořit z něj kulturní centrum. Název projektu, "I, Too, Arts Collective", je parafrází Hughesovy básně a cílem je vybrat 150.000$.





"R.E.D." A Tribe Called Red Ft. Yasiin Bey






"Coca-Cola soul controller holy waters
...

G code and Babylonian the Orient"




Director: The Halluci Nation
Location: Cape Town, SA
Actors: Narcy, Yasiin Bey and members of the Halluci Nation


More Bey @ his website: A Country Called Earth

Zemřel vibrafonista Bobby Hutcherson





Bobby Hutcherson

(27. ledna 1941 – 15. srpna 2016)

Husajn Sajjid (Sean Price) "...je to mezi mnou a Bohem"



Brooklynský rapper Sean Price, muslimským jménem Husajn Sajjid, náhle a za nejasných okolností zemřel 8. srpna 2015. Ve vzpomínkách bude nejspíš převažovat Ruck z Heltah Skeltah nebo Ruckus, vůdce brooklynského gangu Decepticons, ale hlavně jako Sean Price, "jméno, které si vybral, aby ho mohli oslovit před jeho mámou". V roce 2009 se rozhodl konvertovat k sunnitskému islámu. U rapperů se jedná celkem o častou zkušenost, nemusejí přímo konvertovat, ale islám zkrátka hraje v afroamerické komunitě a její kultuře významnou roli, proto přijít s ním do styku je pravděpodobné a svým způsobem přirozené. Rovněž je konverze rappera považována téměř za klišé příběh a proto ji mnozí už neberou vážně. Ukázka z rozhovoru s Sean Pricem ukazuje jiný přístup, mnohem osobitější než jsme u rappera zvyklí. Ačkoli jde o Afroameričana, u kterého se stereotypně očekává setkání s islámem ve vězení, Sean Price nabourává představy těchto vyšlapaných cest jinými.  


"Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o vraždě svého otce, Louis Farrakhanovi a jeho údajném podílu na něm" (VladTV, 08/2016)




V druhé části rozhovoru  s dcerou Malcolma X došlo na velmi kontroverzní téma, a tím je vražda otce Ilyasah Shabazz a údajném podílu na něm ze strany Louise Farrakhana, který je vůdcem hnutí Islámský národ (Nation of Islam) od roku 1975, kdy zemřel Elijah Muhammad. Spekulace nejsou jen vágním obviněním, ale existuje několik zcela relevatních důkazů, že tomu tak mohlo být, tedy, že Farrakhan spolu s Elijah Muhammadem vytvářeli atmosféru, která členy hnutí k takovému činu, minimálně podprahově, nabádala.

"Killer of Sheep" Charles Burnett (1977)






Film "Killer of Sheep" kalifornského režiséra Charlese Burnetta z roku 1977 se dostal znovu do povědomí v roce 2009, když rapper Mos Def (dnes známý pod jménem Yasiin Bey) použil jeden záběr pro cover svého alba "The Ecstatic". Hned o rok později natočil Kahlil Joseph video "Belhaven Meridian" pro Shabazz Palaces, které je poctou Charlese Burnettovi.

80. výročí XI. olympijských her v Berlíně a nepodařený triumf bílé rasy



Tento měsíc (srpen 2016) si bude svět připomínat 80. výročí letních olympijských her v Berlíně, kde měla být v praxi demonstrována nadvláda bílé rasy. Hitlerův plán ale nevyšel, protože 5. 8. 1936 získal afroamerický atlet Jesse Owens 4 zlaté medaile a postupně černí sportovci vítězili i v dalších disciplínách (viz foto s přehledem níže), načež Hitler poději poznamenal, že „jejich fyzická převaha nad civilizovanými bělochy je natolik viditelná, že by měli být z her vyloučeni.“ [1]

"Kniha apokalyptických zkoušek" Nu´ajm ibn Hammád al-Marwazí (překl. Zuzana Ostřanská)


Nucajm ibn Hammád al-Marwazí patřil mezi významné náboženské učence své doby. Pocházel, jak jeho jméno napovídá, z města Merv v Chorásánu. Studoval v Hidžázu a Iráku, posléze přesídlil do Egypta. Hlavní důvodem jeho odchodu z Iráku byly pravděpodobně ideologické neshody a jeho nesouhlas s oficiálním teologickým proudem v době vlády cabbásovského chalífy al-Ma´múna. V Egyptě se později etabloval jako přední sběratel hadíthù (záznamů o výrocích, činech nebo postojích proroka Muhammada a jeho druhů). Spory s cabbásovskými teology jej však nakonec dostihly i zde. Byl převezen zpět do Iráku a uvězněn. V roce 843 za chalífátu al-Wáthiqa v iráckém žaláři zemřel.

Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o svém otci a své knize "X: A Novel"




Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o svém otci a své knize "X: A Novel" (2015). Další témata: Spike Lee, Black lives matter, pouť do Mekky.