"Islám v médiích" Lucie Sedláčková (Nakladatelství Bor, 2010)




Pro mnoho lidí může být spojení masových médií a rasismu nečekané. Tento vztah je však těsnější, než se na první pohled zdá. Dokazuje to i tato kritická analýza mediální reprezentace sporu o karikatury proroka Mohameda v deníku Mladá fronta Dnes v roce 2006.

Autorka analyzuje reprezentaci sociálních činitelů a intertextualitu ve vztahu k sociálnímu kontextu a mediálnímu diskurzu. Islám je spojován s celou řadou mýtů, stereotypů a předsudků, ke kterým současná média vydatně přispívají. Islám představují většinou jako nebezpečí. Cílem této knihy je přispět k pochopení vzniku islamofobních postojů v českých médiích, a poukázat tak na užitečnost kritického přístupu k médiím.

"Černý policajt vs. bílý policajt" James Baldwin



Ukázka z eseje "Černoši jsou antisemitští, protože jsou antiběloští", od amerického spisovatele James Baldwina, ukazuje zajímavou sondu do společnosti, kde můžeme nahlédnout do velmi komplikovaného labyrintu psychologie myšlení amerického černocha 40. a 50. let 20. století. Rozkrývá na první pohled jednoduchou rovnici "černí vs. bílí" a naznačuje, že staletí otroctví a dále období pod segregačními zákony Jim Crow* způsobily daleko "hlubší poranění" než se na první pohled zdá. Samotný název může naznačovat jisté protižidovské nálady, ale sám Bladwin v tomto eseji píše, že pro Afroameričany tehdy nebyl rozdíl mezi bělochem a židem, a spíše řešili přístup zbytku společnosti (bez rozdílu etnicity) vůči černošské menšině. V Baldwinově tvorbě se koneckonců několikrát zmínilo utrpení židů za 2. světové války, o kterém se Baldwin mohl dozvědět více něž jakýkoli Američan, protože v Evropě strávil mnoho let.

Film "Nothing But a Man" jako sonda do černochovy duše


Podobně jako hnutí „negritude“ (1) přineslo v Evropě zcela nový obraz černocha prostřednictvím literatury, rovněž i Amerikou se prolila „New Negro" vlna a počátkem 20. století se afroamerická literatura plně rozvinula hlavně díky harlemské renesanci. 

Tomuto literárnímu boomu ale podstatně ulehčil cestu autobiografický román z dob otroctví a po něm, od autorů Sojourner Truth, Harriet Jacobs, Booker T. Washington nebo Frederick Douglass (2), které můžeme označit za počátek afroamerické literatury. 

Neil Postman "Ubavit se k smrti"




"Podstatou mého výkladu však není fakt, že televize má zábavný charakter, ale že učinila ze zábavy přirozenou formu zobrazeni jakékoli skutečnosti. Televizní přijímač nás udržuje v neustálém styku se světem, ale má přitom stále tutéž, neměnnou, smějící se masku. Problém nespočívá v tom, že televize nabízí zábavná témata, nýbrž že jakékoli téma převádí na zábavu, což je úplně jiná otázka. Řekněme to ještě jinak: zábava je zastřešující ideologií veškeré televizní komunikace. Nezáleží na tom, co je předmětem zobrazení a jaký je úhel pohledu; nad vším se vznáší předpoklad, že nám to má přinášet především zábavu a potěšení.
(...)
Řešení, které navrhuji, je vlastně totéž, jaké navrhoval už Aldous Huxley, a stěží ho mohu překonat. Společně s H. G. Wellsem byl Huxley přesvědčen, že máme na vybranou mezi vzdělaností a katastrofou, a vytrvale psal o tom, jak je nutné, abychom porozuměli politickému a epistemologickému významu médií. Snažil se nám totiž sdělit, že tragédie obyvatel „překrásného nového světa“ Konce civilizace nespočívala v tom, že se místo myšlení smáli; nýbrž v tom, že nevěděli, čemu se smějí a proč vlastně myslet přestali."



Neil Postman "Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy
(Mladá fronta, 1999, překlad: Irena Reifová)
Neil Postman "Amusing Ourselves to Death: Public Discourse in the Age of Show Business" (USA, 1985)

E-Book v textovém formátu



Mos Def "Všechna chvála náleží..." (1999)





"Toto věnuji všem, co připluli na otrokářských lodích,
a přes všechen křik a pláč, plavbu přežili.
Vím, že můj život je lepší díky Vám, 
protože jste ustáli toto vlnobití."



Mos Def "Všechna chvála náleží..." (1999)


Vyšlo na 12" singlu : Word On The Street (Guidance, 1999)

Public Enemy "Shut´em Down" (Def Jam, 1991)



Ve spoustě rapových videoklipů se čas od času objeví takové, jehož síla a výmluvnost vydrží přes dvě dekády a po estetické a umělecké stránce může být měřítkem i dnes.
Genialita videa Shut´em down spočívá v jeho kombinaci výtvarna a zároveň síly poselství. Výtvarná stránka je zmíněna záměrně, protože rap je spontánní projev, který komunikuje přímočarým způsobem, a komplikovanější prvky mu v některých případech mohou ztížit pochopení posluchačů. 

"4 Little Girls" 15.září,1963, Birmingham



Tyto čtyři dívky se staly 15. září 1963 obětmi bombového útoku na baptistický kostel v Birminghamu (Alabama). 
Bombový útok byl proveden v neděli časně ráno čtyřmi členy Ku Klux Klanu (Bobby Frank Cherry, Thomas Blanton, Herman Frank Cash,Robert Chambliss). Exploze nastala v 11:22, ve chvíli, kdy 22 dětí právě vcházelo do spodního podlaží kostela na závěrečnou modlitbu. Čtyři dívky výbuch nepřežily.

Larry Neal "Černý oheň" (1968)




"Naše hudba vždy dalece předbíhala naši literaturu. Vlastně až donedávná byla naše hudba naší jedinou literaturou, snad až na pohádky.Proto ted´ hledáme nový jednotící pohled, nové pojetí literatury jako živoucí reality. Nejprve se však musíme osvobodit, rozbít v sobě dosavadní dvojí vědomí. Musíme se sami v sobě sjednotit, dosáhnout vnitřní integrity, uvědomit si, že v sobě chováme úžasnou budoucnost revoluční i duchovní obrody; musíme pochopit, že západní civilizace umírá a nemá velkou šanci na vzkříšení."

Larry Neal "Černý oheň" (1968)

Zdroj: "Masky a tváře černé Ameriky" Josef Jařab (Odeon, 1985)


"Láska jako cesta k Bohu" Ibn Síná (Academia, 2016)



Láska jako cesta k Bohu je netradičním výběrem z rozsáhlého díla Ibn Síny, jednoho z nejvýznamnějších středověkých muslimských filozofů. Přináší tři spisy, které stály vždy v pozadí myslitelových velkých filozofických kompendií a medicínských sum, a které přesto dodnes jitří představivost orientalistů a vzbuzují dohady o autorově příklonu k mysticismu. Živý, syn Bdícího, Pták a Salamán a Absál jsou příběhy o iniciaci lidské duše při její duchovní cestě vzhůru směrem k Bohu. Tento vyprávěcí cyklus je vhodně doplněn čtvrtým spisem, Pojednáním o lásce, představujícím jeho filozofické zázemí a sdílejícím společné motivy lásky jakožto hybného principu duchovní poutě a andělského potenciálu lidské duše.

Přeložila, sestavila a teoretickým úvodem doplnila Magdaléna Vitásková
Ibn Síná (980–1037), známý též pod svým latinizovaným jménem Avicenna, byl jeden z nejvýznamnějších myslitelů islámského Východu. Je autorem více než stovky děl, z nichž jsou nejznámější filozofická a medicínská kompendia; pozornost si však zaslouží i jeho alegorická a básnická tvorba.

......................
Název: Láska jako cesta k Bohu (výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták a Salamán; Absál; Pojednáním o lásce)
Autor: Ibn Síná (Avicenna)
Překlad a komentář: Magdaléna Vitásková
Vydavatel: Academia
Rok vydání: 2016
Počet stran: 192
......................

Husajn Sajjid (Sean Price) "...je to mezi mnou a Bohem"



Brooklynský rapper Sean Price, muslimským jménem Husajn Sajjid, náhle a za nejasných okolností zemřel 8. srpna 2015. Ve vzpomínkách bude nejspíš převažovat Ruck z Heltah Skeltah nebo Ruckus, vůdce brooklynského gangu Decepticons, ale hlavně jako Sean Price, "jméno, které si vybral, aby ho mohli oslovit před jeho mámou". V roce 2009 se rozhodl konvertovat k sunnitskému islámu. U rapperů se jedná celkem o častou zkušenost, nemusejí přímo konvertovat, ale islám zkrátka hraje v afroamerické komunitě a její kultuře významnou roli, proto přijít s ním do styku je pravděpodobné a svým způsobem přirozené. Rovněž je konverze rappera považována téměř za klišé příběh a proto ji mnozí už neberou vážně. Ukázka z rozhovoru s Sean Pricem ukazuje jiný přístup, mnohem osobitější než jsme u rappera zvyklí. Ačkoli jde o Afroameričana, u kterého se stereotypně očekává setkání s islámem ve vězení, Sean Price nabourává představy těchto vyšlapaných cest jinými.  


Rozhovor s Annou Oravcovou o hnutí Zulu Nation a obvinění Afrika Bambaaty ze sexuálního zneužívání teenagerů (20. 6. 2016)



Stejně jako svět s velkým S přichází o svá dogmata a osobnosti, stejně tomu tak je i ve světech malých. Do tohoto procesu změn se před pár měsíci dostal hip hopový mikrokosmos, jehož dogma ohroženo, zatím, není, za to ale jedna z jeho zakládájících osobností musí přinejmenším ledasco vysvětlovat a bojovat tak o svou kredibilitu, tváří tvář všem generacím, pro které byl nezpochybnitelnou ikonou. Ačkoli se jedná o lokální kauzu z US of A, využil jsem příležitosti položit pár otázek české člence hnutí Universal Zulu Nation, konkrétně jeho Chapter 9, Anně Oravcové, která mimo této aktivity ještě moderuje hiphopový pořad "Street Cypher" na Rádiu Spin nebo pořádá akce "Freestyle Mondays".

"U.B.R. (Unauthorized Biography of Rakim)" Nas



"January 28, 1968
Born into this world, William Griffin The Great
Chapter 1, Wyandanch, Long Island
Scientific rhyming invented a new style when
He met with Eric Barrier from East Elmhurst
The melody they created was the first
Burst on the scene 1986, with clap to this
'87 dropped a classic disc"
...
"The vocals, the beats, according to Marley Marl
Recorded in my hometown Queensbridge

That's why it's so relative"

Nas


"Domov je tam, kde je tvá nenávist" Gil Scott-Heron (český překlad)

                    foto: Mischa Richter

Heronova skladba "Home is where the hatred is" se zaměřuje na téma drog a paradoxně poukazuje na závěrečnou část života samotného autora. V době, kdy byl text napsán, neměl Heron tuto zkušenost osobně prožitou a proto, jak poukazuje v Heronově biografii Marcus Baram, příběh narkomana vychází ze skutečného životního příběhu teenagera, středoškolské basketbalové hvězdy, které ho Heron vídal v Chelsea (čtvrť na Manhattanu). Kromě basketbalu také roznášel na kole noviny a venku se začal vídat s partou narkomanů. Heron vypráví, že "během jednoho léta se z toho, co byl a mohl být, stal někým, kým se nikdy stát neměl".

"Lady Day a John Coltrane" Gil Scott-Heron (český překlad)





Když v dubnu 1971 začalo nahrávání alba "Pieces of a Man", jednu skladbu věnoval Gil Scott-Heron dvěma velkým osobnostem jazzu; zpěvačce Billie Holiday, přezdívanou Lady Day, a saxofonistovi Johnu Coltranovi. Pro oba umělce to není pouze tribute, ale Heron se snažil poukázat na přesah a význam, který tato jména měla. Pro černošskou menšinu v USA bylo černošské uvědomění (Blackness) přítomno v politice již od počátku 20. století (Marcus Garvey, Elijah Muhammad), v literatuře (Alain LeRoy Locke) nebo ve sportu, kde jej prezentoval boxer Jack Johnson, jehož sebevědomí zneklidňovalo "bílé naděje" ringu v době rasového zákoníku Jim Crow, hlásající heslo "odděleni, ale rovni" a který platil od roku 1868 do 60 let. Hudebně ale uměli ulevit a smýt potíže obyvatelům Harlemu nebo jižní části Chicaga právě tito dva hudebníci.

Karel Veselý soudí studenta FF UK



Hudební publicista Karel Veselý ve svém posledním článku pro A2larm hodnotí novou desku českého rappera Jamese Cola a verdikt není zrovna lichotivý. Vyřknout takovýto ortel bylo ale třeba, a mohlo to být, dle mého názoru, i klidně dříve. Rapperova nekonečná ego jízda, či spíše focení se u své knihovny, zmiňování, že udělal přijímačky na FF UK a že umí napsat text (cca 900 znaků včetně mezer), bylo už příliš. Jestli jsem v roce 2014 ve spojitosti s Řezníkem řekl, že český hip hop je zábava pro ignoranty, úspěch hrdiny z 12 opic to jen potvrzuje. James Cole je nafouklá bublina a jak to u bublin bývá, je prázdná. Jeho rádoby intelektuálský háv je vyčten z knih, které, dle mého názoru, nikdy nedočet do konce. Jeho 900 znaků o současné společnosti bylo možná gesto, je ale dost podivné, že stejný počet znaků mi poslal, když obhajoval Řezníkův klip Konečné řešení. Co potřebuje James Cole není múza, ale prozřít, a až k tomu dojde, nebude to uspokojivý pocit. To je ale holt osud náš všech; dospět a smířit se sám se sebou a svými schopnostmi. Good luck Jamesi!

"Horký vítr nad Mississippi" Mildred D. Taylor (Albatros, 1987)


Kniha Horký vítr nad Mississippi je autobiografickým svědectvím spisovatelky, která ve svých příbězích čerpá ze vzpomínek svých rodičů a prarodičů. Vrací se do dob, kdy černošské obyvatelstvo Spojených států amerických jen stěží prosazovalo a hájilo svá základní občanská práva a kdy zvůle a násilí bílých osadníků vůči obyvatelům jiné barvy pleti často překračovaly základní principy humanity. Hrdinkou vyprávění, které je časově zasazeno do 30. let 20. století, je devítiletá černošská dívka Cassey Loganová. Cassey, její rodina, přátelé a sousedé se potýkají se zřetelně rasisticky motivovaným bezprávím ze strany bílých. Dětský čtenář se dozvídá o špatných životních podmínkách černošského obyvatelstva, které ostře kontrastují s majetností a mocí bílých spoluobčanů. Devítiletá Cassey vnímá například rozdíly ve vzdělávání černošských a bílých dětí, ve své dětské nevinnosti nerozumí jejich podstatě, neboť odporují jejímu vrozenému a humanitně zaměřenou výchovou vštípenému smyslu pro spravedlnost.

Faithless “Muhammad Ali”





"Y'know what? Skinny lickle * me, started to strut, ten years old
Suddenly bold cause I resolved to live like my hero in the ring"
...
"Seen like, not before or since, A young prince
An I remain convinced of his invincibility, athletic agility
Virility, still a free spirit. Forever through eternity
Stingin' like a bee...
Muhammad Ali"
...
"Came when I saw you rappin' on my TV screen, float
Like a butterfly that describe my walk to school
After fight night, I felt so cool
Cause I was the greatest, too
Love of self born simply out of love for you
An I knew someday people'll love me too
None of the hecklin' about my black skin got through
I woulda walked barefoot through hell for you
It's how I felt back then an I still do so will you
Accept these humble words of praise
And my gratitude for those glorious days
And meritorious ways instilled in a young mind
Skills sublime
Yours to mine"

 
Faithless “Muhammad Ali
* little

Reakce KRS-Ona na obvinění Afrika Bambaaty z pedofilie



Kauza nařčení vůdce hnutí Zulu Nation z pedofilie očividně hýbě hip hopovým světem, přinejmenším městem NYC, a ke slovu se ohlásila neméně významná legenda. The Teacha, blastmaster KRS One. Rapper rovněž pocházející ze sídliště Jižní Bronx, severní části města New York. Nyní je ale tento adorovaný umělec a aktivista v nemilosti a ačkoli to v případě legend, zakladatelů, vůdců nebývá časté, je terčem velmi silné kritiky za své vyjádření k této kauze. Mezi nejsilnější kritiky patří radiový veterán DJ Star (vlastním jménem Troi Torain), sám sebe nazývající The hater, který ve své show THE STAR CHAMBER (SHOT97) 
bedlivě sleduje dění, dělá rozhovory se členy Zulu Nation a dalšími osobnosti zlaté éry Hip Hopu.

Afrika Bambaataa čelí obvinění ze sexuálního zneužití tří teenagerů


Ronald Savage                            Hassan Campbell                             Troy


Jestliže se Nas pokusil zpochybnit smysl hip hopu svým albem, kde jej označil za mrtvý, nyní jsou v ohrožení samotné kořeny vyrůstající z hip hopové mekky, Jižního Bronxu. Zakladatel hnutí Zulu Nation a DJ Afrika Bambaataa byl začátkem dubna letošního roku obviněn ze sexuálního zneužití tří mladistvých koncem 70. let. První údajnou obětí se stal Ronald Savage, v hip hopové komunitě znám pod pseudonymem Bee-Stinger, a kterému tehdy bylo 13 let. Ačkoli kauza získala mediální pozornost až nyní, Savage svůj příběh popsal již v září 2014 ve své knize "Impulse, Urges and Fantasy". Údajná oběť ale nebyla jen jedna a ještě tentýž měsíc se přihlásili další dvě: 51 letý Troy, který odmítl zveřejnit celé své jméno a nyní žije v Severní Karolíně a 39 letý Hassan Campbell, znám pod přezdívkou Poppy, který své výpovědi zveřejňuje na svém YT kanálu.

Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha) Lyrics2go





"Sílu těm,
nejlíp snad všem,
který moc dobře vědí žít jak a proč..."

"Jenom jednou přijde čas,
kdy každej natvrdo zjistí,
co udělal včas
a na co dávno zapomněl..."




Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha)






Text byl převzat ze sbírky "Každá chvíle života se dá stejně akorát jen bejt" Aleš Wozgi (2007)

*Foto: Christophe Jacrot: Hong Kong in the rain