"Láska jako cesta k Bohu" Ibn Síná (Academia, 2016)



Láska jako cesta k Bohu je netradičním výběrem z rozsáhlého díla Ibn Síny, jednoho z nejvýznamnějších středověkých muslimských filozofů. Přináší tři spisy, které stály vždy v pozadí myslitelových velkých filozofických kompendií a medicínských sum, a které přesto dodnes jitří představivost orientalistů a vzbuzují dohady o autorově příklonu k mysticismu. Živý, syn Bdícího, Pták a Salamán a Absál jsou příběhy o iniciaci lidské duše při její duchovní cestě vzhůru směrem k Bohu. Tento vyprávěcí cyklus je vhodně doplněn čtvrtým spisem, Pojednáním o lásce, představujícím jeho filozofické zázemí a sdílejícím společné motivy lásky jakožto hybného principu duchovní poutě a andělského potenciálu lidské duše.

Přeložila, sestavila a teoretickým úvodem doplnila Magdaléna Vitásková
Ibn Síná (980–1037), známý též pod svým latinizovaným jménem Avicenna, byl jeden z nejvýznamnějších myslitelů islámského Východu. Je autorem více než stovky děl, z nichž jsou nejznámější filozofická a medicínská kompendia; pozornost si však zaslouží i jeho alegorická a básnická tvorba.

......................
Název: Láska jako cesta k Bohu (výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták a Salamán; Absál; Pojednáním o lásce)
Autor: Ibn Síná (Avicenna)
Překlad a komentář: Magdaléna Vitásková
Vydavatel: Academia
Rok vydání: 2016
Počet stran: 192
......................

Rozhovor s Annou Oravcovou o hnutí Zulu Nation a obvinění Afrika Bambaaty ze sexuálního zneužívání teenagerů (20. 6. 2016)



Stejně jako svět s velkým S přichází o svá dogmata a osobnosti, stejně tomu tak je i ve světech malých. Do tohoto procesu změn se před pár měsíci dostal hip hopový mikrokosmos, jehož dogma ohroženo, zatím, není, za to ale jedna z jeho zakládájících osobností musí přinejmenším ledasco vysvětlovat a bojovat tak o svou kredibilitu, tváří tvář všem generacím, pro které byl nezpochybnitelnou ikonou. Ačkoli se jedná o lokální kauzu z US of A, využil jsem příležitosti položit pár otázek české člence hnutí Universal Zulu Nation, konkrétně jeho Chapter 9, Anně Oravcové, která mimo této aktivity ještě moderuje hiphopový pořad "Street Cypher" na Rádiu Spin nebo pořádá akce "Freestyle Mondays".

"U.B.R. (Unauthorized Biography of Rakim)" Nas



"January 28, 1968
Born into this world, William Griffin The Great
Chapter 1, Wyandanch, Long Island
Scientific rhyming invented a new style when
He met with Eric Barrier from East Elmhurst
The melody they created was the first
Burst on the scene 1986, with clap to this
'87 dropped a classic disc"
...
"The vocals, the beats, according to Marley Marl
Recorded in my hometown Queensbridge

That's why it's so relative"

Nas


"Domov je tam, kde je tvá nenávist" Gil Scott-Heron (český překlad)

                    foto: Mischa Richter

Heronova skladba "Home is where the hatred is" se zaměřuje na téma drog a paradoxně poukazuje na závěrečnou část života samotného autora. V době, kdy byl text napsán, neměl Heron tuto zkušenost osobně prožitou a proto, jak poukazuje v Heronově biografii Marcus Baram, příběh narkomana vychází ze skutečného životního příběhu teenagera, středoškolské basketbalové hvězdy, které ho Heron vídal v Chelsea (čtvrť na Manhattanu). Kromě basketbalu také roznášel na kole noviny a venku se začal vídat s partou narkomanů. Heron vypráví, že "během jednoho léta se z toho, co byl a mohl být, stal někým, kým se nikdy stát neměl".

"Lady Day a John Coltrane" Gil Scott-Heron (český překlad)





Když v dubnu 1971 začalo nahrávání alba "Pieces of a Man", jednu skladbu věnoval Gil Scott-Heron dvěma velkým osobnostem jazzu; zpěvačce Billie Holiday, přezdívanou Lady Day, a saxofonistovi Johnu Coltranovi. Pro oba umělce to není pouze tribute, ale Heron se snažil poukázat na přesah a význam, který tato jména měla. Pro černošskou menšinu v USA bylo černošské uvědomění (Blackness) přítomno v politice již od počátku 20. století (Marcus Garvey, Elijah Muhammad), v literatuře (Alain LeRoy Locke) nebo ve sportu, kde jej prezentoval boxer Jack Johnson, jehož sebevědomí zneklidňovalo "bílé naděje" ringu v době rasového zákoníku Jim Crow, hlásající heslo "odděleni, ale rovni" a který platil od roku 1868 do 60 let. Hudebně ale uměli ulevit a smýt potíže obyvatelům Harlemu nebo jižní části Chicaga právě tito dva hudebníci.

Karel Veselý soudí studenta FF UK



Hudební publicista Karel Veselý ve svém posledním článku pro A2larm hodnotí novou desku českého rappera Jamese Cola a verdikt není zrovna lichotivý. Vyřknout takovýto ortel bylo ale třeba, a mohlo to být, dle mého názoru, i klidně dříve. Rapperova nekonečná ego jízda, či spíše focení se u své knihovny, zmiňování, že udělal přijímačky na FF UK a že umí napsat text (cca 900 znaků včetně mezer), bylo už příliš. Jestli jsem v roce 2014 ve spojitosti s Řezníkem řekl, že český hip hop je zábava pro ignoranty, úspěch hrdiny z 12 opic to jen potvrzuje. James Cole je nafouklá bublina a jak to u bublin bývá, je prázdná. Jeho rádoby intelektuálský háv je vyčten z knih, které, dle mého názoru, nikdy nedočet do konce. Jeho 900 znaků o současné společnosti bylo možná gesto, je ale dost podivné, že stejný počet znaků mi poslal, když obhajoval Řezníkův klip Konečné řešení. Co potřebuje James Cole není múza, ale prozřít, a až k tomu dojde, nebude to uspokojivý pocit. To je ale holt osud náš všech; dospět a smířit se sám se sebou a svými schopnostmi. Good luck Jamesi!

"Horký vítr nad Mississippi" Mildred D. Taylor (Albatros, 1987)


Kniha Horký vítr nad Mississippi je autobiografickým svědectvím spisovatelky, která ve svých příbězích čerpá ze vzpomínek svých rodičů a prarodičů. Vrací se do dob, kdy černošské obyvatelstvo Spojených států amerických jen stěží prosazovalo a hájilo svá základní občanská práva a kdy zvůle a násilí bílých osadníků vůči obyvatelům jiné barvy pleti často překračovaly základní principy humanity. Hrdinkou vyprávění, které je časově zasazeno do 30. let 20. století, je devítiletá černošská dívka Cassey Loganová. Cassey, její rodina, přátelé a sousedé se potýkají se zřetelně rasisticky motivovaným bezprávím ze strany bílých. Dětský čtenář se dozvídá o špatných životních podmínkách černošského obyvatelstva, které ostře kontrastují s majetností a mocí bílých spoluobčanů. Devítiletá Cassey vnímá například rozdíly ve vzdělávání černošských a bílých dětí, ve své dětské nevinnosti nerozumí jejich podstatě, neboť odporují jejímu vrozenému a humanitně zaměřenou výchovou vštípenému smyslu pro spravedlnost.

Faithless “Muhammad Ali”





"Y'know what? Skinny lickle * me, started to strut, ten years old
Suddenly bold cause I resolved to live like my hero in the ring"
...
"Seen like, not before or since, A young prince
An I remain convinced of his invincibility, athletic agility
Virility, still a free spirit. Forever through eternity
Stingin' like a bee...
Muhammad Ali"
...
"Came when I saw you rappin' on my TV screen, float
Like a butterfly that describe my walk to school
After fight night, I felt so cool
Cause I was the greatest, too
Love of self born simply out of love for you
An I knew someday people'll love me too
None of the hecklin' about my black skin got through
I woulda walked barefoot through hell for you
It's how I felt back then an I still do so will you
Accept these humble words of praise
And my gratitude for those glorious days
And meritorious ways instilled in a young mind
Skills sublime
Yours to mine"

 
Faithless “Muhammad Ali
* little

Reakce KRS-Ona na obvinění Afrika Bambaaty z pedofilie



Kauza nařčení vůdce hnutí Zulu Nation z pedofilie očividně hýbě hip hopovým světem, přinejmenším městem NYC, a ke slovu se ohlásila neméně významná legenda. The Teacha, blastmaster KRS One. Rapper rovněž pocházející ze sídliště Jižní Bronx, severní části města New York. Nyní je ale tento adorovaný umělec a aktivista v nemilosti a ačkoli to v případě legend, zakladatelů, vůdců nebývá časté, je terčem velmi silné kritiky za své vyjádření k této kauze. Mezi nejsilnější kritiky patří radiový veterán DJ Star (vlastním jménem Troi Torain), sám sebe nazývající The hater, který ve své show THE STAR CHAMBER (SHOT97) 
bedlivě sleduje dění, dělá rozhovory se členy Zulu Nation a dalšími osobnosti zlaté éry Hip Hopu.

Afrika Bambaataa čelí obvinění ze sexuálního zneužití tří teenagerů


Ronald Savage                            Hassan Campbell                             Troy


Jestliže se Nas pokusil zpochybnit smysl hip hopu svým albem, kde jej označil za mrtvý, nyní jsou v ohrožení samotné kořeny vyrůstající z hip hopové mekky, Jižního Bronxu. Zakladatel hnutí Zulu Nation a DJ Afrika Bambaataa byl začátkem dubna letošního roku obviněn ze sexuálního zneužití tří mladistvých koncem 70. let. První údajnou obětí se stal Ronald Savage, v hip hopové komunitě znám pod pseudonymem Bee-Stinger, a kterému tehdy bylo 13 let. Ačkoli kauza získala mediální pozornost až nyní, Savage svůj příběh popsal již v září 2014 ve své knize "Impulse, Urges and Fantasy". Údajná oběť ale nebyla jen jedna a ještě tentýž měsíc se přihlásili další dvě: 51 letý Troy, který odmítl zveřejnit celé své jméno a nyní žije v Severní Karolíně a 39 letý Hassan Campbell, znám pod přezdívkou Poppy, který své výpovědi zveřejňuje na svém YT kanálu.

Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha) Lyrics2go





"Sílu těm,
nejlíp snad všem,
který moc dobře vědí žít jak a proč..."

"Jenom jednou přijde čas,
kdy každej natvrdo zjistí,
co udělal včas
a na co dávno zapomněl..."




Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha)






Text byl převzat ze sbírky "Každá chvíle života se dá stejně akorát jen bejt" Aleš Wozgi (2007)

*Foto: Christophe Jacrot: Hong Kong in the rain

Shabazz Palaces "Dawn in Luxor" (2016)


Meet us there
We're throwing cocktails at the Führer
Blackness is abstracted and protracted by the purest
Moderns Cubists or Surrealists
To sleep they couldn’t lull us so we synthesise our realness
...
Death, that’s my final sentence






"Dawn In Luxor" from Shabazz Palaces' 7/29/14 release, Lese Majesty
Images and Video courtesy of the Earth Science and Remote Sensing Unit, NASA Johnson Space Center https://eol.jsc.nasa.gov/




"Litanie z Atlanty: Z moderní černošské poesie" (1938)










**********************
Název: Litanie z Atlanty: Z moderní černošské poesie
Přeložil: Arnošt Vaněček [Upravil Ant. Strnadel]
Nakladatel: Praha, Jaroslav Kohoutek
Edice: Blok, Sv. 4.
Rok: 1938
Počet stran: 61
**********************


"N.A.W." Dec 99th (lyrics: Yasiin Bey, produced by Ferrari Sheppard)



Girls and ladies
Pushing out at the playground
So so beautiful
They say that they like you
Do they even like themselves?
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself too much
You like yourself how much, how much, how much

F$#& what you like, needs and wants
She got need and wants
Needs and wants


N.A.W. by Dec 99th, produced by Ferrari Sheppard. Recorded at D Planet Studios 5/5/16 Cape Town. The name of the song is “N.A.W.”, the recording name for the artist is Dec 99th.


"Maqámy" Abú Al-Hamadhání (Academia, 2016)



Na konci 10. století vznikl zcela nový žánr klasické arabské prózy – maqáma. Vytvořil jej Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá, jemuž se v dějinách arabské literatury dostalo příhodného označení Badí‘ az-Zamán (Div své doby). Zasloužil si ho díky svým vynikajícím schopnostem a nevšednímu talentu, jimiž převyšoval své současníky a vrstevníky. Nesmírnou proslulost přinesl maqámám dokonale zvládnutý vytříbený literární styl a výjimečný jazykový talent al-Hamadháního, který se stal vzorem pro generace autorů rozvíjejících umění tohoto epického žánru. Maqámy vyprávějí o zvyklostech každodenního života obyvatel Abbásovského chalífátu, o šibalských kouscích podvodníků i potulných literátů. Umělecká hodnota al-Hamadháního díla je dodnes předmětem velikého zájmu spisovatelů a literárních kritiků v arabském světě i za jeho hranicemi.


**********************
Název: Maqámy
Autor: Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá (969 – 1007)
Překlad: František Ondráš
Vydavatel: Academia
Rok: 2016
Počet stran: 198
**********************

"Úvahy o otroctví černochů" Antoine Condorcet (1781)



Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse] (1743-1794) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení. Condorcetovu práci "Náčrt historického pokroku lidského ducha" zařadila církev na Index zakázaných knih.


"Úvahy o otroctví černochů: Dedikační list černochům v otroctví" Antoine Condorcet (1781)

Přátelé,
ačkoliv nemám stejnou barvu jako vy, vždy jsem vás pokládal za své bratry. Příroda vás stvořila, abyste měli stejnou duši, stejný rozum, stejné ctnosti jako bílí. Hovořím zde pouze o běloších v Evropě, neboť pokud jde o bílé v koloniích, nechci vám křivdit, abych je srovnával s vámi; vím, kolikrát vaše věrnost, poctivost a odvaha zahanbila vaše pány.

Kdybychom hledali na amerických ostrovech člověka, mezi lidmi bílé pleti bychom ho jistě nenašli. Vaše hlasy nepomohou v koloniích k žádnému úřadu, bránit vás nevynáší žádné výhody, nemáte zač najmout advokáty; nepřekvapuje tedy, že vaši páni nalézají více lidí, kteří zahazují svou čest a hájí jejich věc, než jste vy nalezli těch, kdož by si dobyli cti tím, že hájili při vaši. Jsou dokonce země, kde lidé, kteří by chtěli psát ve váš prospěch, by k tomu neměli potřebnou svobodu. Všichni, kdož se na ostrovech obohatili z vaší práce a útrap, mají nadto právo urážet vás v pomlouvačných hanopisech; není však dovoleno jim odpovědět. Takovou představu mají vaši páni o poctivosti svého práva, takové je jejich ponětí o lidskosti vůči vám.

Avšak tato nespravedlnost byla pro mne jen dalším důvodem k tomu, abych se ve svobodné zemi ujal obhajoby lidské svobody. Vím, že nikdy nepoznáte toto dílo a že se provždy musím odříci hřejivého pocitu vašeho uznání. Učiním však zadost svému srdci zmučenému pohledem na vaše neštěstí a pobouřenému nesmyslnou nestoudností sofismat vašich tyranů.

Nepoužiji řečnického umění, nýbrž rozumu; nebudu mluvit o tom, co prospívá obchodu, nýbrž o zákonech spravedlnosti. Vaši tyrani mi budou vytýkat, že říkám jen samé banality a že mé představy jsou pouhé chiméry: vskutku, není nic banálnějšího než zásady lidskosti a spravedlnosti, a nic chiméričtějšího než navrhnout lidem, aby jim přizpůsobili své chování. (...)

Zdroj:

"Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha" Antoine Condorcet
Dodatek: ukázka ze stati Úvahy o otroctví černochů
Překlad: Ivan Sviták (Academia, 1968, s. 201-216)



"O otroctví černochů" Charles Louis de Montesquieu (1748)



Charles Louis de Montesquieu (1689-1755) byl francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Spis O duchu zákonů (De l'esprit des lois) zařadila církev na Index zakázaných knih.



"O otroctví černochů" Charles Louis de Montesquieu (1748)

Kdybych měl hájit právo, na jehož základě jsem učinili z černochů otroky, řekl bych následující:

Když Evropané vyhladili Američany, museli zotročit Afričany, aby jim měl kdo obdělat půdu. cukr by byl příliš drahý, kdyby plodinu, která jej produkuje, neobdělávali otroci. Ti, o které jde, jsou černí od hlavy až k patě a mají tak rozpláclý nos, že je téměř nemožné je litovat. 

Neumím si představit, že by Bůh, který je velmi moudrou bytostí, vložil duši, a především dobrou duši, do úplně černého těla. Je tak přirozeně se domnívat, že barva tvoří podstatu lidství*, že asijské národy, které mají eunuchy, poznamenaly černochy vždy velmi výrazným způsobem, který je vylučuje z naší společnosti. O barvě kůže můžeme uvažovat podle barvy vlasů, která byla u Egypťanů, nejlepších filosofů světa, tak důležitá, že posílali na smrt všechny rusovlasé lidi, kteří se jim dostali do rukou.

Důkazem, že černoši nemají rozum, je to, že si váží více náhrdelníku ze skla než ze zlata, které je u civilizovaných národů tolik ceněno. Nemůžeme předpokládat, že černoši jsou lidé, neboť jinak bychom si museli vymyslet, že sami nejsme křesťané. Omezení duchové příliš zdůrazňují nespravedlnosti páchané na černoších. Kdyby byly skutečně tak ohromné, nenapadlo by evropské panovníky, kteří mezi sebou uzavírají tolik zbytečných, aby uzavřeli jednu všeobecnou smlouvu ve prospěch milosrdenství a soucitu?




* Otázka barvy kůže černochů byla ve Francii 18. století předmětem živých diskusí. Akademie v Bordeaux, jíž byl Montesquieu členem, vypsala roku 1741 cenu právě na toto téma - Pozn. překl.

Zdroj: "O duchu zákonů I." Charles Louis de Montesquieu
přeložila a poznámkami opatřila Hana Fořtová (OIKOYMENH, 2010)
s. 281