* fitra - knihovna *

Záměrem této publikace je především napomoci zájemcům o islámské písemnictví v arabštině. Vybrané ukázky z nejrůznějších „žánrových“ i tematických okruhů v ní zahrnuté jsou uváděny paralelně (zrcadlově) dvojjazyčně, arabsky a česky. (...) Při četbě je v každém případě nutné pamatovat na to, že předkládaný text, jak ostatně název napovídá, je arabskou čítankou. Pochopitelně ne všechny texty islámu jsou pouze v arabštině. Naším záměrem však není výklad dějin islámu ani poskytnutí komplexního přehledu islámských textů ze všech možných geografických a jazykových oblastí. Usilovali jsme o vyvážené a přehledné zastoupení nejrůznějších „žánrů“ – Korán, hadíthy, fatwy, exegeze, teologické traktáty, islamistické texty, liberálně či konzervativně laděná zamyšlení, vyjádření islámských autorit v prostředí sociálních sítí a mnoho dalších, různě obsahově i formálně profilovaných textů. Při výběru konkrétních překládaných ukázek jsme kladli důraz na několik klíčových aspektů. Zaprvé jsme usilovali o

  "Nemohou se sami zastupovat: musí být zastupováni." Karl Marx "Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta" (1852) "Východ je povolání." Benjamin Disraeli "Tancred" (1847) Američané se na Orient dívají trochu jinak. V představách si ho spojují nejčastěji s Dálným východem (především s Čínou a Japonskem). Na rozdíl od Američanů mají Francouzi a Britové - méně už Němci, Rusové, Španělé, Portugalci, Italové a Švýcaři - dlouhou tradici toho, co budu nazývat orientalismem, tedy jistého způsobu vyrovnávání se s Orientem, vycházejícího ze zvláštního postavení, jemuž se v západoevropské tradici Orient vždy těšil. (...) Orient tak pomáhal Evropu (či Západ) negativně definovat - byl jejím protikladným obrazem, myšlenkou, osobností i zkušeností. Nic z toho však neexistovalo pouze v představách, protože Orient je také nedílnou součástí evropské hmotné civilizace a kultury. Orientalismus toto vše vyjadřuje a reprezentuje v oblasti kulturní i ideologické - je to jis

Základní téma všech trendů africké filozofie (etnofilozofie, politická filozofie, tradiční filozofie a profesionální filozofie) se vyvinulo z myšlenkových a politických směrů uplynulých staletí - hledání lidského rozměru černošského obyvatelstva. Tato snaha definovat identitu Afričanů coby důstojných lidských bytostí má své kořeny v úsilí o kulturní a politickou emancipaci. Klasická filozofie euro-amerického civilizačního okruhu tak dostává zcela nový rozměr. ............................ Název: Africká filosofie : dějiny, trendy, problémy Autorka: Alena Rettová (*1975) Nakl.: Zdeněk Susa Rok: 2001 Počet stran: 237 ............................. Obsah Seznam vyobrazení Předmluva 1. Úvod 1.1. Africká filosofie v Čechách 1.2. Otázka africké filosofie 1.3. Členění africké filosofie 2. Přehled africké filosofie 2.1. Počátky africké filosofie Anton-Wilhelm Amo Edward W. Blyden W. E. B. Du Bois 2.2. Čtyři trendy v současné africké filosofii 2.2.1. „Etnofilosofie" Aimé Césaire Léopold Séda

  This book explores what constitutes contemporary African social and political philosophy with regard to its meaning, aims, sources, and relevance for today’s Africa. Kasanda denounces conventional approaches considering these either as a subcategory of general philosophy or as the ideological attempts of individual African leaders and professional philosophers, such as Nkrumah, Nyerere, Senghor, Fanon, Hountondji and Towa. On the contrary, Kasanda defines contemporary African social and political philosophy as an inclusive reflection of African communities with regard to power and equitable modes of social and political organization in order to promote human excellence for everyone. This perspective also includes the criticism of social and political concepts in use within African communities. The author postulates that contemporary African social and political philosophy relies on the legacy of precolonial African societies, as well as on the contribution of the diaspora throughout

foto: Courtesy of Tia Sinclair Bell

Jestliže v letech 2013 až 2015 byli muslimové a islám hlavním mediálním tématem, nyní (nebo poslední dva až tři roky) se debata přesunula zcela jinam; tím je konzervatismus/liberalismus. V případě, že toto téma sledujete, nemělo by vám uniknout jméno Aleksandra Dugina, ruského politologa, sociologa, filosofa a bývalého profesora Lomonosovy univerzity v Moskvě. Pro některé je extremista a fašista, nicméně, pokud nemáte v plánu s ním uzavřít pakt, jeho postoje dávají této debatě dynamiku a díky lidem jako Dugin není debata jen plytkým notováním a poplácávání se po zádech. Ačkoli v rozhovoru níže mluví o spojenectví s islámským světem, muslimové by si měli toto spojenectví rozmyslet, protože jeho pohled na svět je částečně nastaven generalizující optikou, kdy vše co není ze Západu, může teoreticky být jeho spojenec. Proto se Rusko v Sýrii spojilo s Íránem v boji proti povstalcům, Dái´š, ale i civilistům (viz dokument "Pro Samu" 2019 ).  Rozhovor z 15. června 2020 je zaměřen na j