Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2017

Uta Benga "Příběh Pygmeje z newyorské zoo"

Obrázek
Doba, kterou žijeme se tváří, že nám už vše ukázala a nemá nás už ničím moc překvapit. Příběh Pygmeje z Konga, který byl vystavován v zoo v Bronxu začátkem 20. století by ještě mohl trochu rozvířit tento klid a jistotu.

Uta Benga pocházel z kmene Batwa a žil v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo) poblíž řeky Kasai. Jeho rodina, včetně celé vesnice byla vyvražděna belgickou armádou, Benga přežil, protože byl během útoku na lovu. Později byl ale chycen otrokáři a prodán na trhu s otroky kmeni Bašelel.

Angela Davisová - žena, která se komunistům hodila (@ČRo Plus, pořad "Portréty")

Obrázek
foto: Angela Davis c. 1972 @Filmmaker Magazine


Americká aktivistka Angela Davisová dlouhodobě prosazuje rasovou rovnost a zrušení vězení. V60. a70. letech se pravidelně účastnila protestních akcí a byla spojována s militantním černošským hnutím. Hojně ji využívala komunistická propaganda v socialistických zemích. 

Fenomén Foglar z hlediska vědy o náboženství (13.5.2017 @HTF)

Obrázek
foto: titulní strana "Záhada hlavolamu" (Blok, 1968) ilustrace Milan Zezula

Působení literárního a výchovného díla Jaroslava Foglara představuje naprosto ojedinělý jev české kultury dvacátého století. Toto dílo se již stalo předmětem řady odborných rozprav, zejména mezi literárními kritiky a pedagogy. Rozsah a dosah Foglarova působení ovšem překračuje běžné kategorie literární vědy i pedagogiky. I proto se v odborných studiích Foglarova díla nápadně často objevují religionistické termíny jako iniciační rituály, mytické archetypy, kultické prvky, posvátné ideály krásy a dobra, magické kouzlo fikčního světa, mystický a mysteriózní náboj prózy atd. Zdá se, že nastal čas pokusit se interpretovat Foglarovo výchovné a literární dílo také z hlediska vědy o náboženství.

Závěť F. X. Šaldy (K 80. výročí úmrtí kritika)

Obrázek
"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví! 
Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...)
Z téhož důvodu odmítám 

jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...)  Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)
Více na blogu "časové i nadčasové"

F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice)
Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 168 - 172)
Foto: 1935, v Do…