Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2019

Je koloniální minulost stinnou stránkou evropského novověku? Postkoloniální myšlení představují filozof Nelson Maldonado-Torres a sociolog Ondřej Lánský. (Reflexe: Historie / Filozofie!, 28.12.2019)

Obrázek
„Prvními vykořeněnými lidmi byli Afričané a Afričanky, kteří byli násilím vyrváni ze své domoviny, od svých rodin a komunit, a aniž by se jich někdo ptal, byli za velmi brutálních podmínek naskládáni do lodí a odvezeni do nového světa,“ říká sociolog Ondřej Lánský.
foto: Banrepcultural / Flickr.com,CC BY-SA 2.0


Je koloniální minulost stinnou stránkou evropského novověku? Proč evropské mocnosti začaly zotročovat Afričany a násilím je odvážet do zámoří? Vyvíjel by se kapitalismus bez kolonií jinak? Jedná se už jen o kapitoly z dějepisu, anebo kolonialismus dál spoluurčuje podobu světa? A říkají zkušenosti kolonizovaných něco o vztahu majority k romské menšině v Česku?

Na tyto otázky se pokouší odpovědět směr, který zasahuje namátkou do historie, filozofie, sociologie nebo politologie. A nejednou v těchto oborech zpochybňuje i to, co se dlouho považovalo za samozřejmé. Postkoloniální myšlení představují filozof Nelson Maldonado-Torres a sociolog Ondřej Lánský. Reflexemi provádí Lukáš Matoš…

Frantz Fanon "Já, barevný člověk, chci jen jediné..."

Obrázek
Frantz Fanon speaking in Accra, 1958, photographer unknown. Courtesy: London Review of Books

„Neštěstí barevného člověka je to, že byl zotročen.

Neštěstím a nelidskostí bělocha je to, že někde zabil člověka.
A ještě dnes je tímto neštěstím a nelidskostí to, že běloch toto odlidštění uvážlivě
organizuje. Ale pokud já, barevný člověk, získávám možnost existovat absolutně,
nemám právo se uzavřít do světa zpětných reparací.

Já, barevný člověk, chci jen jediné:
Aby nikdy nástroj neovládal člověka. Aby jednou provždy skončilo zotročování člověka člověkem. Tedy zotročování mě samotného někým jiným. Nechť je mi dovoleno nalézt člověka a toužit po něm, ať už se nachází kdekoli.
Negr neexistuje.
Neexistuje o nic víc než běloch.
Má-li vzniknout autentická komunikace, musejí oba opustit nelidské cesty svých předků. Dříve než se pustí správnou cestou, musí se svoboda zbavit odcizenosti. Člověk je na počátku své existence vždy zahlcen, utopen v nahodilosti.  Neštěstím člověka je, že byl dítětem. Lidé m…

Frantz Fanon "Moi, l'homme de couleur, je ne veux qu'une chose..."

Obrázek
Frantz Fanon s'exprimant à Accra, 1958, photographe inconnu. Courtoisie: London Review of Books


Le malheur de l'homme de couleur est d'avoir été esclavagisé.
Le malheur et l'inhumanité du Blanc sont d'avoir tué l'homme quelque part.
Sont, encore aujourd'hui, d'organiser rationnellement cette déshumanisation.
Mais moi, l'homme de couleur, dans la mesure où il me devient possible d'exister absolument,
je n'ai pas le droit de me cantonner dans un monde de réparations rétroactives.
Moi, l'homme de couleur, je ne veux qu'une chose:
Que jamais l'instrument ne domine l'homme. Que cesse à jamais l'asservissement de l'homme par l'homme. C'est-àdire de moi par un autre. Qu'il me soit permis de découvrir et de vouloir l'homme, où qu'il se trouve.
Le nègre n'est pas.
Pas plus que le Blanc.
Tous deux ont à s'écarter des voix inhumaines qui furent celles de leurs ancêtres respectifs afin que naisse une authentiq…

Frantz Fanon "I, the man of color, want only this..."

Obrázek
Frantz Fanon speaking in Accra, 1958, photographer unknown. Courtesy: London Review of Books


"The disaster of the man of color lies in the fact that he was enslaved.
The disaster and the inhumanity of the white man lie in the fact that somewhere he has killed man.
And even today they subsist, to organize this dehumanization rationally. But I as a man of color, to the extent that it becomes possible for me to exist absolutely, do not have the right to lock myself into a world of retroactive reparations.
I, the man of color, want only this:
That the tool never possess the man. That the enslavement of man by man cease forever. That is, of one by another. That it be possible for me to discover and to love man, wherever he may be.
The Negro is not. Any more than the white man.
Both must turn their backs on the inhuman voices which were those of their respective ancestors in order that authentic communication be possible. Before it can adopt a positive voice, freedom requires an ellort at di…

mixtape "Soul Bros. vol. II.: Jazz & Fusion" (2007)

Obrázek
"Soul Bros. vol. II.: Jazz & Fusion" (2007)
download mp3

"Al-Mukaddima: Úvod do dejín" Ibn Haldūn (Tatran, 1984)

Obrázek
.........................
Název: Al-Mukaddima: Úvod do dejín
Arabský název Orig.: "Mukaddimat Ibn Chaldūn Nasr al-Hūrīnī"
Autor: Abū Zaid’ Abdarrahmān ibn Muhammad Ibn Haldūn (1332 - 1406)
Preložil: Ladislav Drozdík
Jazyk: slovensky
Nakl.: Bratislava : Tatran
Edice  Svetová tvorba ; Zv. 159
Rok: 1984
Počet stran: 397
.........................


Ibn Chaldún (nar. v Tunie r. 1332) pochádza zo vznešenej rodiny juhoarabského pôvodu, ktorá sa asi v 8. storočí n. l. usadila v moslimskom Španielsku a neskôr, pod tlakom kresťanských vojsk, spolu s mnohými inými presídlila do severnej Afriky. Časť svojho nepokojného života prežil Káhire a tam ho aj zastihla smrť r. 1406. Keď Ibn Chaldún v novembri r. 1337 dokončil úvodnú časť svojich rozsiahlych svetových dejín Kniha poučných príkladov, ešte netušil, že práve tento úvod (arab. al-mukaddima) sa stane základom jeho nesmrteľnosti a jednou z najoriginálnejších, najnadčasovejších a myšlienkovo najpredstihovejších diel arabskej stredovekej literatúry.

T…

Uta Benga "Příběh Pygmeje z newyorské zoo"

Obrázek
Doba, kterou žijeme se tváří, že nám už vše ukázala a nemá nás už ničím moc překvapit. Příběh Pygmeje z Konga, který byl vystavován v zoo v Bronxu začátkem 20. století by ještě mohl trochu rozvířit tento klid a jistotu.
Uta Benga pocházel z kmene Batwa a žil v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo) poblíž řeky Kasai. Jeho rodina, včetně celé vesnice byla vyvražděna belgickou armádou, Benga přežil, protože byl během útoku na lovu. Později byl ale chycen otrokáři a prodán na trhu s otroky kmeni Bašelel.

La Haine (1995) "The World Is Ours"

Obrázek

Frantz Fanon (20.7.1925 – 6.12.1961)

Obrázek

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)

Obrázek
foto: Kiel (severní Německo) 1932

Poznámka:
Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. Ačkoli se jedná popis doby na přelomu let 1938/1939, v určitém ohledu současnost ukazuje, že si vše možná zopakujeme.

"Angelo Soliman – černý otrok, komorník, svobodný zednář a muzejní exponát" Eduard Maur (Theatrum historiae 9, 2011)

Obrázek
"Hofmohren, afričtí služebnící kupovaní na trzích s otroky ve středomořských přístavech, se stali módním doprovodem evropských panovníků a šlechty zejména v 18. století.2  Známi ovšem byli již mnohem dříve. Po staletí plnili – podobně jako „trpaslíci“ nebo pokřtěné Turkyně – funkci kuriózního příslušenství královského, knížecího či aristokratického dvora, jakési dekorace, někdy i funkci hračky pro urozené děti. Byli svým způsobem exotickým „sběratelským předmětem“, dokládajícím výjimečné postavení svých pánů v rámci stavovské společnosti. V 18. století navíc začali ztělesňovat typ dobrého, nezkaženého divocha, jehož si vysnili osvícenci. Většinou skončili jako prostí sloužící, několik jich však udělalo pozoruhodnou kariéru."

Eduard MAUR
@Theatrum historiae 9, 2011

Celý text v PDF(16 s.)

"Jazyk africké literatury" Ngugi Wa Thiong´o (1986)

Obrázek
"Narodil jsem se do početné venkovské rodiny: otec, čtyři ženy a asi tak dvacet osm dětí. Také jsem, stejně jako ostatní, patřil do širší rodiny a do komunity. Při práci na poli jsme mluvili kikujski. Doma i venku jsme mluvili kikujski. Živě si vybavuji, jak jsme si večer u ohniště vyprávěli příběhy. Většinou je vyprávěli dospělí dětem, ale zaujati a pohlceni jsme byli všichni. My děti jsme druhý den vyprávěly tyto příběhy dalším dětem, které spolu s námi sklízely na polích chryzantémy,čajové lístky nebo kávové boby svých evropských a afrických pánů. 

"Kolonialismus a jeho vliv na africkou společnost a kulturu" Ngugi Wa Thiong´o (1986)

Obrázek
foto: Keňa 50. léta. Děti členů hnutí odporu Jednota (krycí jméno Mau Mau, což v kikujštině znamená "hltavě požírat kozu"). Keňská povstalecká skupina Jednota bojovala proti britské koloniální správě v období 1952 až 1960 vedená Dedan Kimathim. Jeho zatčení 21. 10. 1956 znamenalo definitivní porážku hnutí. 
"Jakým způsobem tedy koloniální zavedení cizího jazyka ovlivnilo nás děti? Skutečným cílem kolonialismu bylo ovládnout lidské statky: zmocnit se toho, co lidé vyrobili, výrobních prostředků a prostředků distribuce; jinak řečeno: ovládnout celou sféru jazyka skutečného života. Kolonialismus upevňoval svou nadvládu nad společenskou produkcí statků vojenským dobyvatelstvím a následným politickým diktátorstvím. Ale nejvýznamnější sférou nadvlády bylo duševní univerzum kolonizovaných: prostřednictvím kultury se mělo ovládnout to, jak lidé vnímají sebe samy a svůj vztah ke světu. Ekonomická a politická nadvláda nikdy nemůže být kompletní či účinná bez duševní nadvlády. Ovlá…

„Česká a slovenská islamologie 2019: současná témata a budoucí výzvy“ 8.11.2019 (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)

Obrázek
Třetí ročník odborné konference s mezinárodní účastí
„Česká a slovenská islamologie 2019: současná témata a budoucí výzvy“
Pořadatel: Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Učebna č. 3 (přízemí) a zasedací místnost č. 212 (druhé patro), Kněžská 8 České Budějovice
Program konference
Čtvrtek 7. 11. 2019
19:00 Slavnostní zahájení Rudolf Svoboda (děkan TF JU), učebna č. 3
19:10 Agata S. Nalborczyk (FO VU): veřejná úvodní přednáška The religious leadership in
Europe. Imams outside the Muslim world. Moderátor: Martin Klapetek
Pátek 8. 11. 2019
8:30 registrace účastníků druhého dne a dobrá káva, učebna č. 3


První sekce: moderátor Martin Klapetek, učebna č. 3
9:00 Lukáš E. Nosek (HTF UK v Praze): Filosofické a teologické otázky v korespondenci
muslima Ibn al-Munadždžima (z. 912) a melchitského křesťana Qustá ibn Lúqy (z. 912)
9:30 Zora Hesová (FLÚ AV ČR): Soroush a al-Ghazali: středověká a současná islámská
filosofie náboženství
10:00 – 10:15 coffee …

"Jak Afričané vidí Afroameričany?" Chuck D (1998)

Obrázek
"V ostatních zemích světa jsou mladí černoši překvapeni chováním černochů ve Spojených státech. Ptají se: "Proč si vzájemně říkají kurvo nebo děvko? Jak to máme chápat? Proč jeden druhého oslovují negře?" [Afričané] jsou více uvědomělí. Nejsou náchylní k lehkovážnostem. Nejsou vystavěni tolik všem těm blbostem, co nám namlouvá televize u nás. Tudíž jsou více otevření a bystré mysli. Vědí s čím se potýkají, protože to vidí každodenní realitě."

Chuck D

zdroj: Fight the Power: Rap, Race, and Reality (1998)
by Chuck D, Yusuf Jah, Spike Lee (Foreword)
download e-book (PDF)

"Classified X" Mark Daniels, Melvin Van Peebles (1998) Černošské stereotypy v americké kinematografii

Obrázek
Melvin Van Peebles, autor scénáře, se v dokumentu Marka Danielse zaměřuje na černošské stereotypy v americké kinematografii od počátku němého filmu až po současnost. jeho pohled je ale více kritičtější než představuje Donald Bogle ve své knize "Toms, Coons, Mulattoes, Mammies and Bucks: An Interpretative History of Blacks in Films".


“What some folks find funny, other folks find tragic.”Melvin Van Peebles




"Classified X" (1998)

režie: Mark Daniels
scénář: Melvin Van Peebles
komentář: Melvin Van Peebles









Reklamní letáky a plakáty k filmům a představením, kde byli Afroameričané zobrazováni buď bělochy černým make-upem a nebo samotnými Afroameričany, kteří ale karikovali sami sebe.







Keita Fodeba „Africké svítání“ (Aube africaine, 1965)

Obrázek
Keita Fodeba (19. ledna 1921 v Siguiri (Guinea) - 27. května 1969 v Camp Boiro) byl guinejský tanečník, hudebník, spisovatel, dramatik, skladatel a politik. Zakladatel prvního profesionálního afrického divadelního souboru „Africké divadlo“, je autorem skladby Liberté, která je národní hymnou Guineje. Během studia práv v Paříži v roce 1948 založil skupinu Sud Jazz. Koncem 40. let založil „Africké divadlo“ (později Africký balet), úspěšnou taneční skupinu, která vystupovala po Africkém kontinentě šest let a později se stala národní taneční společností v Guineji; tehdy se seznámil s prezidentem Senegalu Léopoldem Sédar Senghorem.

Po návratu do Guineje vydal básnickou sbírku Poèmes africains (1950), román Le Maître d'école (1952) a v roce 1957 Keita napsal a inscenoval narativní báseň Aube africaine („Africké svítání“) jako divadelní/taneční představení založeném na skutečných událostech, kdy francouzské jednotky stříleli do protestujících Afričanů, kteří sloužili ve francouzské armádě…