* fitra - knihovna *

  "Do Francie jsem odešel v roce 1948 jako velmi mladý a se 40 dolary v kapse. Neuměl jsem francouzsky a koupil jsem si jednosměrný lístek. Do Paříže jsem ale nešel, abych jí vyměnil za New York. Řekl jsem si, že jestli mě ještě někdo nazve "negrem", tak ho zabiju. [...] Nikdy sem nechtěl žít na Jihu. A kdybych zůstal tady a všechno to přežil, býval bych skončil jako narkoman nebo by mě zavřeli. Sám sebe ale nepovažuju za emigranta. Zůstal jsem tady [ve Francii], abych dospěl a nyní bych řekl, že jsem vůči tomu všemu imunní. [...] Když jsem poprvé přišel do Evropy, Francouzi mi říkali: "Tobě se tady musí líbit, že jo? My se nechováme k černochům jako v Americe. My nejsme rasisté jako Američani." Když jsem se ale kolem sebe podíval, bylo zcela jasné, proč jsou tak tolerantní, nebo si to alespoň o sobě mysleli. Bylo to proro, že žádný "negry" kolem sebe neměli. Všichni pro ně pracovali daleko v Alžírsku nebo  Senegalu; nebyli součástí té fabriky na lid...

James Baldwin: „V prvé řadě si musíte uvědomit, navzdory myšlení v této zemi, že děti se rodí bez vědomí toho, jakou mají barvu pleti. Děti jsou vlastně všechny stejné.  Dick Cavett: Vzpomínáte si na moment, kdy jste poprvé pochopil, že na světě jsou lidé dvou barev? ... Nebylo to tak, že bych zjistil, že na světě jsou dvě barvy,  dvě a více. James Baldwin:   Byl to moment, kdy jsem zjistil, že bez ohledu kolik je na světě barev, já mám tu špatnou. Rozumíte, to je naprosto rozdílná situace. Děti nevidí lidi jako bílé nebo černé, ne. Lidé jsou pro ně spíš divní. Kdokoli z nich je větší než oni a to je pro ně dostatečně děsivé. Když si představíte svého otec nebo někoho dospělého, jak vás veme do náruče a pohazuje si s vámi jak s kořistí, uvědomíte si, že děti jsou naprosto vydány na milost dospělým. V prvé řadě, když se černošské dítě narodí v této zemi, a já o této zemi mohu hovořit, protože jsem se tady narodil a vyrostl, tak kolem šesti nebo sedmi let zjis...

  A documentary portrait of James Baldwin, one of the towering figures of 20th-century American literature, Black culture and political thought, filmed in Paris. The iconic writer is captured in several symbolic locations in the city, where he was living at the time, including the Place de la Bastille. A meeting with James Baldwin doesn't quite go according to plan for a group of presumptuous white filmmakers in this Paris-set documentary short. (text IMDB) "Meeting the Man: James Baldwin in Paris" (1970) Director/Writer: Terence Dixon  [James Baldwin]:  "I am still, for Europe, a savage. When a white man tears down a prison, he is trying to liberate himself. When I tear down a prison, I'm assumed to be turning into another savage. Because you don't understand... that you, for me, my prison. You are my warden. I am battling you. Not you, Terry. But you, the English, you, the French. A whole way of life, a whole system of thought... which has kept me in prison...

                                 foto: James Baldwin “Sonny’s Blues” (Klett, 1979) "Táta byl mohutný, hrubý a křičel, až uši zaléhaly, pravý opak Sonnyho, ale oba se uměli - uzavřít do sebe. Máma se mi to snažila alespoň trochu vysvětlit těsně po otcově smrti. Přijel jsem domů na dovolenku z vojny. To jsem viděl mámu naposled. Stejně se mi ta scéna plete v představě s různými vzpomínkami na ni, když byla mladší. Vždycky jí vídám, jak vypadala třeba v neděli odpoledne, když dospělí hovořili po slavnostním nedělním obědě. Vždycky jí vidím v bleděmodrých šatech. Sedí na otomanu a otec v lenošce nedaleko ní. Obývací pokoj je plný známých z kostela a příbuzných. Jsou rozsazeni po židlích po celém pokoji, venku se krade večer, ale nikdo si to ještě neuvědomuje. Za okny houstne tma a do pokoje občas zalehne hluk z ulice nebo možná chřestivý rytmus tamburíny z blízkého kostela, ale jinak je v pokoji úplné ticho...

James Baldwin patří k autorům poválečné americké prózy, kterou charakterizují jména jako B. Malabud, S. Bellow, J. Updike nebo W.Styron. Narodil se 2.8.1924 v newyorské čtvrti Harlemu. Zde vyrůstal a především odtud čerpá inspiraci ke své tvorbě: soustřeďuje se na problematiku postavení černochů ve Spojených státech, na vztahy, jejichž kořeny sahající hluboko do historie USA. Obecněji pak jde o problém jedince vyvrženého majoritní společností, jenž naráží na překážky bránicí lidskému porozumění, pochopení, lásce. V Baldwinových dílech se průběžně setkáváme s charakteristickou ambivalencí lásky a nenávisti, soucitu a odporu, strachu a vášně; objevují se tu tragická nedorozumění mezi lidmi uvězněných v čase a prostoru, v sobě samých, konvencích a přehradách své společnosti. Takové už je téma jeho úspěšné prvotiny Jdi a hlásej to z vrchů (Go Tell it on the Mountain, 1953). Potom následují další romány Giovanniho pokoj (Giovanni´s Room, 1956), Jiná Země (Another Country, 1963), ...

  "when I say “white” I'm not talking about the color of anybody's skin, I'm not talking about race. It is a curious country, a curious civilization, that thinks of it as race. I don't believe any of that. White people are imagined. White people are white only because they want to be white, and they want to be white only because they don't want to be black. They all turned white when they came, across the ocean. White is a metaphor for power; that is all it means, absolutely all. Therefore, it is a moral choice, a primary responsibility. You can become white if you want; you can be as white as you choose."  James Baldwin  zdroj: James Baldwin Writing and Talking (Sept. 23, 1979, @The New York Times) "During the past eleven days here in the Muslim world, I have eaten from the same plate, drunk from the same glass, and slept on the same rug - while praying to the same God - with fellow Muslims, whose eyes were the bluest of blue, whose hair was the blon...

  foto: "The Fire Next Time" James Baldwin, Steve Schapiro (Taschen, 2020) Text "Has the American Dream Been Achieved at the Expense of the American Negro"* James Baldwin přednesl 18. února 1965 jako příspěvek v debatě s Williamem Buckleym na univerzitě v Cambridgi. Později (7. března 1965) vyšel jako článek pod názvem "The American Dream and the American Negro" v The New York Times. "Není to poprvé, co mám pocit, že se opět nacházím v pozici biblického Jeremiáše. K zodpovězení této otázky záleží, jak sami sebe vidíte v tomto světě a k jaké realitě sebe vztahujete. Tedy předpoklad, který máme v sobě tak hluboce zakořeněn, že si jej téměř neuvědomujeme. Bílý Jihoafričan, zemědělec z Mississippi nebo šerif z Alabamy mají v podstatě totožný obraz světa, ve který skutečně věří. Černošská žena, muž nebo dítě musejí být pro ně naprosto šílení, jestliže chtějí bojovat proti systému, jemuž vděčí za svoji identitu. Na druhou stranu já zde hovořím jako nejčastě...

"Nikdo přesně neví, jak se vlastně vymýšlí a formuje něčí totožnost, ale docela jistě můžeme prohlásit, že identita nevznikne zničehonic jako náhlý objev, zdá se, že identita se postupně vytváří podle toho, jakým způsobem se jedinec staví ke světu a využívá svých zkušeností. Obvykle je to zdlouhavý a poněkud tajuplný a pracný proces. Za mého mládí, například, bylo slovo "černý" urážka. A dnes si černoši tento kdysi hanlivý výraz přisvojili jako své heslo a povýšili je na vyznamenání; dnes své děti učí být hrdé na to, že jsou černé. po pravdě řečeno, ty děti hrají všemi možnými barvami - čokoláda, káva, čaj, moka či med, něco mezi baklažánem a paprikou - jako u kterékoli jiné rasy; zdejší černoši nejsou o nic víc absolutně černí, než jsou běloši doopravdy bílí; jenže tyto odstíny, které byly tak dlouho zneužívány k tomu, aby nás znepokojovaly, korumpovaly a navzájem znepřátelovaly, teď už neznamenají, alespoň obecně vzato, vůbec nic. Být černý je úžasná zkušenost, je ...

                   foto: Romare Bearden (1911–1988) portrét Jamese Baldwina, akvarel r. 1979 "... každý černoch narozený v této zemi, až do dnešní doby, je ujišťován, jak je koneckonců jasně vidět, že nemá cenu ani špinavé cesty, po které chodí. Každý černošský chlapec a každá černošská dívka narozená v této zemi, až do dnešních dní, prochází agónií marného pokusu nalézt v politice nebo společnosti obraz sebesamého/sebesamé, který by nebyl ponižující. Dnes toto mnozí skutečně překonali, zaplatili za to ale velmi vysokou cenu, mnozí ale podlehli nebo podléhají každý den. Jestli tedy budete takto hovořit na dítě a uděláte maximum, abyste mu dokázali, že nemá právo na život, je naprosto zřejmé, že tomu dříve či později začne samo věřit."     Z proslovu Jamese Baldwina na střední škole Castlemont v Kalifornii, 23. června 1963. Nadčasové (audio-blog) · James Baldwin on America and Black Americans...

James Baldwin_pt. 1_the 60s_audio/mp3 (speeches, debates) James Baldwin_pt. 2_the 60s_audio/mp3 (speeches, debates) James Baldwin_pt. 3_the 70´s & 80´s_audio/mp3 (speeches, debates) James Baldwin_pt. 4_about J.B._audio/mp3 (speeches, debates)

...................... Název: A black reader: texts on African American history and culture Editors: Christopher Erwin Koy (*1963), John A. Williams (*1925 – 2015) Nakl.: Dobrá Voda (Aleš Čeněk) Rok: 2004 Počet stran: 335 s. ...................... Table of Contents Introduction Section A: The Slave Trade 1. Olaudah Equiano, Excerpts from The Interesting Narrative of the Life of Olaudah Equiano 2. Louis Asa-Asa, “The Negro Boy’s Narrative” 3. Benjamin Franklin, “The Speech of Sidi Mehemet Ibraham” 4. Guy Stevens Callender, Excerpt from “The Economics of Slavery” 5. Poems: Williams, Wright, and Brown Section B: A Slave’s Fate 1. Louis Hughes, Excerpt from Thirty Years a Slave 1831-1862: The Autobiography of Louis Hughes 2. Martin Delany, Excerpt from The Condition, Elevation, Emigration and Destiny of the Colored People of the United States 3. Madison Hemings, “Reminiscences of Madison Hemings” 4. Nat Turner and Thomas Gray, The Confessions of Nat Turner 5. Harriet Jacobs, Exc...

foto: Gordon Parks´s Harlem in 1940´s @blog Ephemeral New York

While the civil rights movement in America is officially recognized as the period between 1954 and 1968 ('beginning' on May 17, 1954 when the Supreme Court outlawed segregation in public schools, through to the assassination of Martin Luther King, Jr. on April 4, 1968), the struggle actually began long before that. Slavery in the American colonies was protested against as far back as the seventeenth century, though it was not until the mid-nineteenth century that the resistance built momentum.

JAMES BALDWIN: Když dovolíte, řeknu vám jeden příběh, který se stal před mnoha lety, když jsem poprvé navštívil Londýn. Šel jsem do Britského muzea, pochopitelně [smích], a jeden muž, který tam pracoval se se mnou dal do řeči a chtěl vědět, odkud jsem. Na to jsem mu odpověděl, že jsem z Harlemu. Moje odpověď ho ale neuspokojila a já nechápal, co má tedy na mysli.  Říkám mu tedy znovu " Narodil jsem se v Harlemu, v harlemské nemocnici, v New Yorku ". Žádná z těchto odpovědí ho také neuspokojila a tak se tedy ptal dál: " Kde se narodila tvá matka? " Odpověděl jsem: " Narodila se Marylandu ” a všiml jsem si, že ze mě začíná být znechucený, takže byl čím dál více netrpělivý. " Kde se narodil tvůj otec? " " Můj otec se nerodil v New Orleans ". " Ano, " řekl " ale, kde si se narodil ty? " Začínalo mi to docházet. Zopakoval jsem: " Má matka se narodila Marylandu, otec v New Orleans a já se narodil v New Yorku ". ...

Fotografie jsou z časopisu Světová literatura (3/1965)  a byly publikovány k povídce Jamese Baldwina „ Dopis z jedné oblasti mého mozku “

Čtveřice autorů, o kterých bude řeč symbolizuje hlavní představitele americké literatury a lze je obecně zařadit do škatulky černošští spisovatelé. Při podrobnějším nahlédnutí do jejich příběhů, se ale objeví komplikovanější struktura děje a psychologie postav, které toto stereotypní označení spíše vyvrací. 

Ve svazku společně vycházejí dvě díla vymezující autorovu tvorbu. Prvotina Jdi a hlásej to z vrchu je příběhem čtrnáctiletého černošského chlapce Johna, který se pokouší definovat svůj vztah k nejbližšímu okolí i společnosti, v níž žije, aby se tak dobral pravdy o své totožnosti a místě v životě.

This volume of essays by James Baldwin presents the texts of Notes of a Native Son (1955), Nobody Knows My Name: More Notes of a Native Son (1961), The Fire Next Time (1963), No Name in the Street (1972), and The Devil Finds Work (1976), followed by a selection of 36 essays published between 1948 and 1985. Most of Baldwin's earliest published writings were reviews and essays that appeared in publications such as Commentary, The Nation, The New Leader, and the Paris-based journal Zero. In 1954, Sol Stein, an editor at Beacon Press, proposed that Baldwin collect these reviews and articles in book form. In preparing the collection Baldwin revised and retitled some of the essays, and arranged the contents along thematic lines. The present volume offers a selection of 36 essays in a section titled "Other Essays." The texts printed here are taken from their original publication in periodicals or books. (Twenty-five of these essays, indicated by * below, were collected in ...