"Baldwinův negr" James Baldwin (1969)




JAMES BALDWIN: Když dovolíte, řeknu vám jeden příběh, který se stal před mnoha lety, když jsem poprvé navštívil Londýn. Šel jsem do Britského muzea, pochopitelně (smích), a jeden muž, který tam pracoval se se mnou dal do řeči a chtěl vědět, odkud jsem. Na to jsem mu odpověděl, že jsem z Harlemu. Moje odpověď ho ale neuspokojila a já nepochopil, co měl tedy na mysli. 


Říkám mu tedy znovu "Narodil jsem se v Harlemu, v harlemské nemocnici, v New Yorku". Žádná z těchto odpovědí ho také neuspokojila a tak se tedy ptal dál: "Kde se narodila tvá matka?" Odpověděl jsem: "Narodila se Marylandu” a všiml jsem si, že ze mě začíná být znechucený, takže byl čím dál více netrpělivý. "Kde se narodil tvůj otec?" "Můj otec se nerodil v New Orleans". "Ano," řekl "ale, kde si se narodil ty?" Začínalo mi to docházet. Zopakoval jsem: "Má matka se narodila Marylandu, otec v New Orleans a já se narodil v New Yorku". Na to on: "Ale předtím, kde si se narodil?". (smích) 

Na to mi nezbylo říct nic než, že nevím. Očividně mi to nevěřil, ale já se mu snažil stále vysvětlit, že nevím, jak to zjistit. On na to: "A zajímáš se dostatečně, jak to zjistit?" Snažil jsem se mu vysvětlit, že i kdybych byl odněkud z Afriky, nemohl bych zjistit odkud, protože do Ameriky jsem se dostal jako položka na seznamu zboží, a tam i končí vaše hledání a nemůžete jít dál. 

Tudíž, v určitý moment naší historie, jsem se stal negrem nějakého Baldwina a tak jsem dostal své jméno. (...)

Když se ale ze mě stal Baldwinův negr, byl jsem, a to bych zdůraznil, v poutech přivázán k muži z jiného kmene, jehož jazyk jsem neznal. Neznali jsme jeden druhého a nemohli jsme tedy spolu ani mluvit, protože kdybychom mohli, byli bychom přišli na to, co se nám stalo. A když bychom na to přišli, bývali bychom tomu mohli i zabránit. Jednoduše řečeno sdíleli bychom solidaritu, určité ztotožnění, které by nám bývalo dovolovalo nasměrovat vývoj otroctví zcela jinak. Mám na mysli dějiny otroctví v Severní Americe. No, to se ale nestalo a tak to je. (...)

...........................

"Musíte se podívat na to, co se reálně děje v této zemi [Amerika]. Bratr zabíjí svého bratra, ačkoli ví, že to je jeho bratr. Běloch lynčuje černochy, ačkoli ví, že to jsou jeho synové. Bělošky nechávají černochy upalovat, ačkoli to jsou jejich milenci. Tohle není rasový problém. Je to problém, zda se chcete nebo nechcete podívat na svůj život, být za něj zodpovědný a pokusit se ho změnit. Ten velký Západní dům, je dům, ze kterého pocházím, jsem jedno z jeho dětí. Patřím ale mezi nejvíce opovrhované dítě tohoto domu. A to jen proto, že Američané si nejsou schopni přiznat fakt, že i já jsem tělo jejich těla a krev jejich krve (...) Moje krev, krev mého otce je v této zemi. Oni si to ale nejsou schopni přiznat a proto Detroit musely pohltit plameny..." 










Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)

Vlasta Kálalová - Di Lotti, česká lékařka v Bagdádu