Rozhovor s Lenkou Philippovou na téma duchovní svět afroamerické menšiny v minulosti a nyní (9.3.2017)



foto: "Praise house" místo zřizované na plantážích za účelem konverze otroků ke křesťanství, kázání bylo vždy pod dohledem bělochů. 
"Hush harbor" označení pro tajná spirituální setkání, která si otroci organizovali sami, byla tajná a konala se na okraji plantáže.


Zvolení Baracka Obamy prezidentem se v Americe začalo mluvit o tzv. době post-rasové. Tento termín použil sám Barack Obama, nicméně ve svém posledním projevu z ledna 2017 poznamenal, že ačkoli “[T]éma rasy zůstává silnou a mnohdy rozdělující složkou naší  společnosti" (…) "a vztahy mezi jednotlivými etniky jsou lepší než byly před 10, 20 nebo 30 lety", dodává ale, že “[společnost] ještě není tam, kde by měla být".

Historie amerických černochů představuje členité téma, na které lze nahlížet jak politicky, tak i kulturně. Rozhovor s religionistkou Lenkou Philippovou se zaměřuje na jednu konkrétní oblast, a tou je spiritualita. Lenka Philippová vystudovala teologii a religionistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a zabývá se náboženstvími a kulturou africké diaspory v Karibiku a Severní Americe. Je nutno připomenout, že tento rozhovor se snaží tématicky obsáhnout většinu hlavních bodů jejích přednášek "Církve a náboženství černé Ameriky" @HTF UK, které právě začaly v únoru 2017. Rozmlouvat se tedy bude jak o dávné minulosti (otroctví v USA), tak i době nedávné (hnutí Nation of Islam, 5% Nation, M. L. King Jr., ...). 



Mgr. Lenka Philippová (profil @FHS UK v Praze)

Odkazy:
Rozhovor s Lenkou Philippovou na téma jazyk rastafariánů, hnutí Back to Africa a  reggae
(@ cestomila, 01.03.2015)


Vúdú online: Podoby haitského vúdú v kyberprostoru
(Lenka Philippová @Dingir 3 / 2015) 


Návraty oživlých mrtvol: Zombie v populární kultuře
(Lenka Philippová @Dingir 4 / 2016) 


"Millenial Aspects of the Rastafari Movement"

(kapitola v publikaci “Millennialism: expecting the end of the world in the past and present”, Dingir 2013)





Abdul-Rahman Ibrahim ibn Sori (1762-1829) byl
původem z města Timbo, západní Afrika (dnes Guinea).
V roce 1774 odjel studovat do Timbuktu (Mali).

V roce 1788, ve věku 26 let, prodán do otroctví
na plantáž v Mississippi, kde strávil 40 let.
1. Jsou známé počty muslimů mezi otroky násilně dovezených do severní Ameriky během otroctví? 

Přesné počty známé nejsou. Náboženská příslušnost nebyl údaj, který by obchodníci s otroky a přepravci sledovali. Ale na základě jmen a/nebo oblasti původu badatelé usuzují, že otroci z oblastí, kde převažoval islám tvořili až 15 % všech otroků dovezených do Severní Ameriky.


2. Jak obtížné bylo pro otroky, bez ohledu jejich náboženské příslušnosti, udržet své tradice v novém životě na plantážích? Docházelo ke konverzím ke křesťanství, nebo to spíše bylo je pragmatické rozhodnutí dané životními podmínkami Nového světa?

Podmínky severoamerického otroctví byly, například ve srovnání s Haiti nebo Jamajkou, daleko mírnější, což dokládá i kladný přirozený přírůstek a relativně nízké dovozy otroků z Afriky. Do Severní Ameriky bylo dovezeno jen kolem 4 % (cca 400 tis.) afrických otroků, zatímco na nepoměrně menší Jamajku přes jeden milión. Už po americké válce za nezávislost bylo jen 20 % otroků narozených v Africe, dovoz otroků byl pak ukončen v roce 1807. O tom, jaké byly podoby náboženství otroků v 17. a 18. stol., můžeme jen spekulovat.  Malá koncentrace otroků na jednotlivých plantážích a relativní vzdálenost usedlostí od sebe neskýtala otrokům mnoho příležitostí ke kontaktu, ostatně černošské zákoníky komunikaci a setkávání mezi otroky nepodporovaly, což znemožňovalo, aby se trvaleji udržovaly, rekonstruovaly či vytvářely nové společné tradice. Předpokládáme, že přežívalo to, co bylo potřebné, známé a realizovatelné v podmínkách zotročení (pohádky, písně, magická praxe, léčení), to je vše spíše individuální rovina. Ze skupinových náboženských projevů se předpokládají rozličné podoby pohřebních obřadů, protože pohřbívání ponechávali pánové na otrocích a představovalo tak jednou z mála  příležitostí k setkávání. Co se týče křesťanství, otrokáři neměli na křtu otroků žádný zájem a z jejich iniciativy docházelo ke křtům otroků spíše jen výjimečně. Situace se začíná měnit až začátkem 19. století, ovšem ještě na začátku občanské války byla dle odhadů pokřtěna méně než čtvrtina otroků. K masovému rozšíření křesťanství mezi Afroameričany pak dochází až po občanské válce; jeho hlavními nositeli byli především černoši a černé církve.

 W. E. B. Du Bois (1868 – 1963)
3. Sociolog Hynek Jeřábek publikoval článek o sociologovi W. E. B. Du Boisovi a jeho projektu "The Philadelphia Negro" o černošské komunitě žijící v jedné čtvrti tohoto města. V souvislosti s náboženským životem píše, že "Náboženský život černošského obyvatelstva byl spojen se společenským životem, nahrazoval do značné míry noviny a poskytoval potřebné informace a zábavu. (...) V určitém smyslu kostel nahrazoval také politickou organizaci života, protože v něm byly zahrnuty funkce exekutivní, legislativní, finanční, kontrolní i vzdělávací." Souhlasíte s Du Boisovým názorem?


Ano. Předem je třeba zmínit, že DuBois zde má na mysli černošské obyvatelstvo po zrušení otroctví, v éře segregace. Černé církve se staly jedním z pilířů afroamerické komunity, částečně též pro to, že oproti bílé majoritě byly jejich možnosti přístupu ke vzdělání, participaci na společenském životě (a podnikání) a vůbec pohybu se veřejném prostoru omezené. Černé církve skýtaly nejen duchovní péči a podporu, ale suplovaly také sociální a veřejné služby (tedy např. od obědů pro chudé po organizaci dobrovolných hasičů), někdy suplovaly politické vedení a byly také významnými nositeli vzdělání (od nedělních škol po semináře). Jinak za neformální centra černošských komunit ve Spojených státech bývají také považována kadeřnictví, respektive tzv. barbershop culture.

4.  Afroameričtí muslimové z hnutí Nation of Islam (NOI) tvoří nejpočetnější skupinu mezi americkými muslimy. Myslíte si, že by vůdce hnutí Elijah Muhammad neměl takový úspěch, kdyby americké černochy oslovil tradičním islámem? Byl by tradiční (sunnitský) islám těžko přenosný do amerického prostředí a málo atraktivní?
Těžko říct, co by kdyby, protože vždy by volil určitou strategii oslovení, cílovou skupinu, důrazy učení či praxe.... Je ale nyní na místě zdůraznit, že jak Moorish Science Temple, tak NOI pracují pouze s islámskou symbolikou a nejsou ani vnímány jako součást vývoje afroamerické části ummy. V době, kdy na černé Američany i na Afričany bylo pohlíženo prizmatem rasismu jako na zaostalé barbary bez kultury a dějin, znamenala afiliace s islámem (který k Africe patří stejně jako křesťanství) vazbu na významné světové náboženství, kulturu a civilizaci. Už jeden ze zakladatelů panafrikanismu, Edward W. Blyden, ač sám setrval křesťanem, považoval islám za náboženství vhodné pro Afroameričany více, než křesťanství, protože je blíž jejich africkým kořenům. Drew Aliho, ani Elijaha Muhammada otázky autentičnosti a pravověří nijak zvlášť netrápily, islámská symbolika sloužila primárně jako nástroj obnovy černošské identity, protože  představovala alternativu křesťanství kompromitovaného otroctví a rasismem. Přitažlivost hnutí spočívala také v impozantní disciplíně členů a komplexním přístupu k řešení problémů černošských komunit (vzdělávací a sociální programy, domobrana, podnikatelské projekty bezpečnostních firem po restaurace). Začátkem šedesátých let získal Malcolm X mnoho nových členů, když hnutí radikalizoval v duchu černého nacionalismu

členové hnutí Nation of Islam při modlitbě, foto z 60. let (autor Gordon Parks)


5. V souvislosti s hnutím NOI bych se zeptal, v čem podle Vás spočíval úspěch tohoto hnutí oproti skupiny Moorish Science Temple kolem Drew Aliho, když se platformy obou hnutí moc nelišily? Případně, v čem byl jejich rozpor, jestli nějaký byl?


Odpovím v obráceném pořadí: Můžeme jistě říci, že obě hnutí sdílejí přesvědčení, že islám je pravým náboženství Afroameričanů a cestou k obnovení jejich rasové hrdosti, ale každý si islám (respektive to, co si pod ním v  počátcích představovali) přizpůsobovali jinak, jejich zdroje se různily a samozřejmě i podoba náboženského učení a praxe.

Co se týče té první otázky, velkou roli jistě sehrála doba, respektive načasování. Noble Drew Ali založil Moorish Science Temple v roce 1913, tedy zcela na začátku Velké migrace, před harlemskou renesancí a úspěchem černého nacionalismu Marcuse Garveyho. Všechno mělo teprve začít, otevíralo se nové století pro sebevědomého, aktivního „nového černocha“ (New Negro). Zatímco NOI, respektive společenství pod vedením Wallace D. Farda vzniká v Detroitu v roce 1930, tedy v období krize, která následovala po krachu na newyorské burze a znamenala jak zesílené rasové napětí, tak akutní hmotnou nouzi. Optimismus předchozích kulturních a společenských hnutí se vytratil. Po záhadném zmizení Wallace D. Farda rozpracoval jeho učení právě Elijah Muhammad, který Farda prohlásil za vtěleného Alláha a sebe za jeho proroka. S dobovým sociálním a rasovým napětí rezonovala i silně rasizující mytologie NOI, která hovoří o dvou rasách. Černoši jsou původní lidé a bohové, jejich náboženstvím je islám a nejvyšším bohem Alláh. Bělochy vychoval bůh-vědec Yakub jako rasu lidí, kteří jsou v jádru zlí, aby potrestal černé lidi na zemi. Běloši potom vynalezli křesťanství, aby udrželi černou rasu v nevědomosti o její pravé božské podstatě a  zbavili je identity, jména (proto ta X), náboženství.

6. Osobnost Martina Luthera Kinga Jr. je často prezentována jako osobnost křesťanská, myslíte si, že by neměl takový úspěch, kdyby nebyl baptistický kazatel a spíše jen politikem?

Těžko si představit, jak prezentovat Martina Luthera Kinga Jr. jinak, než jako „křesťanskou osobnost“.  A to nejen proto, že pocházel z  rodiny významných baptistických kazatelů. Martin L. King Jr. byl charismatická osobnost, která by se pravděpodobně dokázala prosadit i mimo církev, ale jeho angažmá v boji za občanská a volební práva (a později za práva pracujících a proti válce ve Vietnamu), pacifismus a filosofie nenásilného protestu byly formovány jeho náboženským přesvědčením a teologickým studiem (kázání na hoře jako model společenských vztahů; cílem nenásilného protestu je vykoupení a smíření).

Minister Louis Farrakhan během projevu na "Million Man March" (16.10.1995)

7. Po smrti vůdce NOI Elijah Muhammada se hnutí vydalo cestou tradičního sunnitského islámu, nicméně v roce 1975 charismatický vůdce Louis Farrakhan obnovil původní tradici a založil The Lost-Found Nation of Islam. Jak si jeho záměr vykládáte? Mohl být pro černé Američany tradiční islám málo černý?


Podle toho, co by se skrývalo za tím „málo černý“. Ale asi by to tak asi šlo říci. Přece jen původní podoba hnutí, tak jak se utvářela za Elijaha Muhammada, byla diametrálně odlišná od většinového islámu a hnutí bylo těsně propojeno s  černošskou komunitou vzdělávacími, bezpečnostními, sociálními aj. programy. Po smrti Elijaha Muhammada byly původní učení a praxe opuštěny a  pochopitelně ne každý s touto proměnou souzněl. Nicméně i Louis Farrakhan byl již v roce 1990 akceptován americkou částí ummy a ač konfrontační rétorika nemizí, výrazně oslabila.

"Allah school in Mecca", centrum hnutí 5% Nation v Harlemu (NYC)
8. Velkou záhadou pro Evropana je hnutí 5% Nation, je to skupina politická nebo spíše náboženská? Ovlivňuje významně americkou společnost, nebo se spíše jedná o hnutí, jehož vliv je dán pouze konkrétním místem, ale nepřesahuje hranice měst nebo států?

Five-Percent Nation nebo Nation of Gods and Earths (jako bohové jsou označováni muži, jako země ženy) založil v roce 1964 v newyorském Harlemu Clarence Smith (Clarence 13X), někdejší žák Malcolma X. Sami se prezentují spíše jako filosofie zakládající specifický způsob života. Nicméně jde o jednu ze skupin, které se odštěpily od Národa islámu a část svého učení z něj čerpají, odmítají ale  božství Wallace D. Farda. Učí, že každý černoch je bohem, ovšem jen 5% vyvolených má toto vědomí své pravé podstaty a jejich úkolem proto je vzdělávat a vést nevědomé. Toto vědění je rozpracováno do souboru esoterického učení inspirovaného numerologií. Není zde organizované členství a sympatizanti převyšují počty aktivních členů (kteří se účastní pravidelných setkání, kde se opakuje a upevňuje učení). Co se týče vlivu či rozšíření, ty souvisí nejvíc asi s propojením s hip-hopovou scénou na východním pobřeží USA koncem osmdesátých let, kdy se rapování stalo hlavním nástrojem šíření Five-Percent Nation. Ke slavným stoupencům, v jejichž textech je učení hnutí dobře slyšet patří Rakim nebo Erykah Badu, k těm dnes již bývalým členové Wu-Tang Clan nebo Busta Rhymes.  

Dorothy Blake Fardan
(článek z novin Chicago Tribune z 2.3.1976)
9. Poněkud kuriózní je členství v NOI bílé američanky Dorothy Blake Fardan (více o jejím životě zde), kam byla přijata v roce 1975, kdy se hnutí vydalo rasově neutrálním směrem. Velmi překvapivé ale bylo, že Fardan obhajovala původní teorii o "modrookém ďáblu" z dob Elijaha Muhammada. Vzhledem k jejímu vzdělání (doktorát ze sociologie a antropologie) lze těžko vše svalovat na nevědomost a její rozhodnutí musí mít racionální základ.

Tento příběh jsem neznala, ale umím si představit, že v tom mohl sehrát roli pocit viny. Je také třeba si uvědomit, že ani dnes se mimo základní školu nemusí mladí Američané v průběhu vzdělávacího procesu setkat s informacemi o afroamerických dějinách, kultuře nebo významných osobnostech. I proto je stále aktuální Black History Month.

10. Vaše přednášky v rámci Večerní akademie na Husitské teologické fakultě začínají v únoru, v měsíci, kdy v USA oslavují Black History Month, jak tento svátek prožívají Afroameričané? Nemá tento svátek podobný osud jako např. vánoce v Evropě a stává se bezobsažný?

Bezobsažnosti bych se nebála, spíš můžeme říci, že ne všichni tuto připomínku černých dějin podporují, ať už proto, že dějiny Afroameričanů odmítají z amerických dějin vydělovat, nebo proto, že odmítají omezení této připomínky na pouhý jeden měsíc.
S nápadem věnovat původně jeden týden v únoru (vyznačený narozeninami Abrahama Lincolna a Fredericka Douglasse) připomínce černošských dějin přišel historik Carter G. Woodson ve dvacátých letech 20. století. Ale až v sedmdesátých letech se propagaci měsíce černých dějin dostalo podpory na národní úrovni. Poprvé vyzval Američany ke připomínce přínosu Afroameričanů americkému národu a kultuře prezident Ford v roce 1975. Během února se konají přednášky, koncerty, výstavy, připomínkové akce... ale třeba jako rodinný nebo komunitní svátek  se to neslaví.

Děkuji za rozhovor

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)

Vlasta Kálalová - Di Lotti, česká lékařka v Bagdádu

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)