Magický ateismus - k románu Miroslava Hlauče "Letnice" (ocenění Magnesia Litera 2025), 12.5.2025
Slovenský spisovatel Miroslav Hlaučo, pětatřicet let žijící v Čechách, byl oceněn Magnesii Literou za svůj román Letnice (1) jako kniha a debut roku 2025. Vítězství to je oprávněné, protože kniha se nesnaží být pseudorebelsky "houellebecqovská" jako u Davida Zábranského, manýristická v případě Jáchyma Topola nebo otravně bodrá jako u Hartla a Viewegha. Ještě více nás tyto dva vavříny překvapí, když vezmeme v potaz, že autor je oborově farmaceut (ale s vystudovanou režií na DAMU). Potud je vše jak má být, umění se nesnaží dělat ze sebe víc než je; Letnice ale nemusí být tak neproblematický příběh, když se na knihu (a autora) podíváme očima věřícího, který spíše ocení stejnojmennou povídku od Jana Čepa napsanou před 90 lety. Tento text nemá ambice hodnotit esteticky Hlaučův román, tam mu skutečně nelze asi moc vytknout, spíše bude kritikou, která ve veřejném prostoru nezní často a mohla by opět ateistům připomenout jejich vlastní kořeny a dávno zapomenuté tradice.
Bůh a pojetí náboženství v Hlaučově románu
Triumf šajtána (Satana) není v tom, že vás svede z cesty, ale že vás přesvědčí, že není. Takto banálně lze shrnout dojem z (audio)knihy Letnice a dvou rozhovorů s Miroslavem Hlaučem *. Román primárně neútočí na náboženství primitivním ateismem ala marxisté v 50. letech, ale rafinovanou ambivalencí významů, jejichž důsledků si čtenář nemusí být vědom. Náboženství je zde zobrazeno jako skanzen, umírající kulisa tradičního člověka, který bude už brzy pohlcen pokrokem a "dobrem" všeho druhu. Lidé v románu chodí do kostela, odkazují se na Boha, ale autor chytře prokládá text narážkami typu: "Bůh si už nalezne cestu, ve světě bez Boha." nebo "Změna se děje dle Boží vůle, má-li Bůh ještě nějakou vůli." Pokrok je označován za výdobytky člověka, nikoli znamení shůry.
Typickou vlastností západní společnosti je dialog Boha a člověka, který je pojat jako rovný s rovným, v příběhu Letnic Bůh dokonce "nemá o něčem tušení", (viz 1. část audioknihy). Text tedy lavíruje mezi deismem a latentním ateismem; čtenáři vyber si. Dalším zpochybněním náboženství je způsob zobrazení andělů (viz 13. a 16. část audioknihy), kteří jsou polidštěni (např. chodí na záchod). Transcendentní je tedy v románu buď magické, ale spíše imanentní. Slovo "zázrak" má rovněž ambivalentní význam, není jisté, zda je božské povahy, a tedy od Boha, nebo to je fabulace fantasy/okultismus/lidová mystika.
Zcela otevřené zpochybnění Božího slova (pro křesťany) je pasáž, kdy postava Metoděje třiačtyřicátého a jeho předchůdci nesprávně rozuměli textu Bible, viz ukázka (2): "Metoděj třiačtyřicátý nevěděl, je-li věta ve staré řečtině totožná s touto pozdější interpretací, byl si však jist, že pokud tomu tak je, zná on, stejně jako nejméně dvaačtyřicet Metodějů před ním důvod, jenž donutil prvního místního kněze toho jména k jejímu zapsání na dřevěnou desku spínající zkroucené listy pergamenu popsaného slovem, o němž si v zemi širých rovin všichni myslí že pochází od Boha."
Autorův vztah k náboženství ukazuje rozhovor pro Denník N *: „Čo je pre človeka dobré, to musí spoznať človek sám, starajte sa o svoje príbehy a ten Boží nechajte jemu.“ Hlaučo argumentuje lidskou zodpovědností pro světské výzvy. V českém rozhovoru už naopak aplikuje materialistický fatalismus, protože "vše nakonec dopadne tak, jak má." * Podle Miroslava Hlauče se věci dějí, protože se zkrátka dít mohou. V některých momentech dějin je racionální člověk stranou a fatalistou, ze kterého paradoxně obviňuje náboženského člověka. Disputace těchto dvou přístupů ke světů ukazuje nekonzistentnost víc na straně "pokroku" než "tmářského" člověka důvěřujícího v Boha a supernaturální svět.
Člověk náboženský Hlaučově románu
Letnice přistupuje k věřícímu člověku jako Albert Schweitzer se svým často citovaným výrokem: "Afričan je můj bratr, ale můj mladší bratr." (3) Náboženský člověk je trochu hlupák a proto mu tu modernu doma sami nainstalujeme a budeme se při tom shovívavě usmívat. Sám román drží kritiku "nepokrokového" člověka na uzdě, ale v obou rozhovorech * autor ukáže svůj postoj odpíračům očkování a Flat Earthers, které shovívavě označí ze "nevzdělance". Miroslav Hlaučo je typickým produktem své doby, ambivalence, relativismus, obava z jasného postoje říci náboženství ano/ne. Již tolik propíraný "pokrok" je, dle jeho slov, výsledkem většiny (06:00 min, 9. část audioknihy), která určuje, co je dobré; nikoli jednotlivci. Pokrok je nové božstvo, tradiční, statický svět je chiméra. "Člověk se podřizuje světu, to je ten správný řád". Opět je ale tato pasáž uzavřena v ambivalentní bublině. Moderní člověk zapomíná, že redukce všeho na rácio uzavírá člověka výhradně v lidském, nedokonalém světě, jakým je člověk bez transcendentní perspektivy, jež mu může dát pouze náboženský monoteismus.
Román Letnice a jeho vztah k moderně
Téma střetu starého a nového může naznačovat postmoderní nálepku, ale Letnice je spíše triumfem hypermoderny, kde už není žádná sklíčenost způsobena vzpomínkou na starý světový řád jako tomu je u Flauberta nebo Alfreda de Musseta (4). Smutek z konce zažívají jen obyvatelé zapadlého podhorského městečka Svatý Jiří, kde se Letnice odehrává. Také zde není potřeba žádné "radikální plurality", protože vše bylo překonáno a pokroku, "který je už za horami", není úniku. Časová linka příběhu odkazuje k moderně, autor a jeho ideový rámec pracuje s významem odkazující k hypermoderně Jeana Baudrillarda (5). Typičtější příklad postmoderny/hypermoderny v kultuře je seriál Bílý lotos (6), kde nás nemilosrdná sonda do našich životů znepokojuje a naplňuje skepsí, zároveň ale pro nás neexistuje řešení, protože všechna řešení a ismy byly již bezúspěšně vyzkoušeny.
Ideologie a promluva k dnešnímu člověku v Hlaučově románu
Jestli v něčem udělala západní společnost skutečně pokrok, je to snaha rozkládat život obyčejnému člověku do nejmenšího detailu, ale již mu jej neumí složit zpět do celku, který by dával smysl. Ten člověk nachází jen v tom, co jej přesahuje. Letnice rafinovaně ponechává Boží existenci a schopnost tvořit z ničeho, Božské explicitně nezpochybňuje. Stejně tak zachází s obyvateli města Svatý Jiří, kteří by se do moderny chtěli dostat až budou připraveni a "po jejich", nakonec to je ale "po našem", tj. současným, korporátním dobrém, které rozleptává hranice a významy. Miroslav Hlaučo usmiřuje rozpory hypermoderního člověka a podává mu pseudolék na jeho neoliberální migrénu; starý světový řád nahradí "nový globalistický řád" bez zázraků. Román se tváří nevinně svou výmluvnosti, poetičnosti, nekýčovitostí. Závěr knihy připomíná Slavnosti sněženek v předvečer industrializace a kapitalismu. Velmi aktuálně (a trochu trapně) vyzní antikomunistická narážka skrze postavu socialisty Ambrože, který je zde ironicky považován za tehdejší "pokrokáře"; nu, po bitvě je každý generál.
Ačkoli je sám autor románu nerozhodný, zda starý svět opustit a apriorně přijmout svět nový, jeho kniha testuje západní ateismus a jestli jsme mu přitakali. Letnice budou knižní guilty pleasure všech špatných ateistu, kteří si budou sklíčenost odkouzleného světa léčit magickým realismem. Nastává ale čas, kdy se člověk bude muset jasně rozhodnout mezi tradicí a modernou, upustit od ambivalence a relativismu; tedy postojem tak typickým pro současnou západní společnost.
PS: Ačkoli anotace knihu žánrově škatulkuje, mnohem víc než z Márqueze tady může být inspirace u estonského spisovatele Andruse Kivirähk a jeho knihy "November" (2000), podle které natočil Rainer Sarnet stejnojmenný film v roce 2017.
___________
Poznámky/odkazy
1) Miroslav Hlaučo "Letnice: román o rozpomínání na konec světa" (Paseka, 2024), s. 382
https://www.databazeknih.cz/knihy/letnice-550907
Audiokniha: Miroslav Hlaučo: Letnice (@ČRozhlas Vltava, Četba na pokračování, 24. duben 2025)
https://vltava.rozhlas.cz/miroslav-hlauco-letnice-poslechnete-si-cetbu-z-vitezne-knihy-magnesia-litera-9416753
*) Rozhovor s Miroslavem Hlaučem 25.4.2025, Novinky CZ
"Dvojnásobný laureát cen Magnesia Litera Miroslav Hlaučo: Bez humoru nikdy nepochopíte svůj život"
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-dvojnasobny-laureat-cen-magnesia-litera-miroslav-hlauco-bez-humoru-nikdy-nepochopite-svuj-zivot-40518506
Rozhovor s Miroslavem Hlaučem 29.11.2024, Denik N (SK) "Bojím sa, že na technológie nám nedorástla duša, vraví Miroslav Hlaučo, autor oceňovaných Letníc"
https://dennikn.sk/4319420/bojim-sa-ze-na-technologie-nam-nedorastla-dusa-vravi-miroslav-hlauco-autor-ocenovanych-letnic/
2) webové stránky Miroslava Hlauče s ukázkami jeho tvorby (próza a poezie)
https://hlaucom.wixsite.com/cekarna/kopie-%C4%8Dasmanie-stru%C4%8Dn%C3%BD-v%C3%BDkladov%C3%BD-sl
3) Chinua Achebe "Obraz Afriky: Rasismus v Conradově Srdci temnoty" (1988)
https://meccaaudio.blogspot.com/2021/02/chinua-achebe-obraz-afriky-rasismus-v.html
4) "Zpověď dítěte svého věku" Alfred de Musset (1836)
https://nadcasove.blogspot.com/2021/10/zpoved-ditete-sveho-veku-alfred-de.html
5) Jean Baudrillard o iluzi světa, přemrštěnosti reality, posedlostí informacemi, AI, přebytku možností a bezvýrazovosti moderního umění
https://meccaaudio.blogspot.com/2024/12/jean-baudrillard-o-iluzi-sveta.html
6) The White Lotus (2021-2026)
https://www.csfd.cz/film/985349-bily-lotos/prehled/
