* fitra - knihovna *

  foto: Všichni dobří rodáci (1968), rež. Vojtěch Jasný "Literatura je dnes obor velmi zracionalizovaný a utříděný. Učí se jí na školách, kde se vyjmenovávají chronologicky jednotlivé literární směry opatřené příslušnými letopočty a definicemi... Ať je však zručnost v slovním výraze seberozšířenější, nepřestává platit, že básnického nadání se dostává jenom jednotlivcům jako zvláštního daru, který na ně klade jistý úkol a jistou odpovědnost. Takoví jednotlivci si brzo uvědomí, že cítí slovo jinak než druzí lidé, a při styku se světem stvořeným v nich probouzí zvláštní nepokoj, jako by si věci od nich žádaly jakéhosi doplnění. Takový člověk začne většinou napodobovat nejprve literaturu a teprve později, jsou-li mu okolnosti příznivy, je-li jeho nadání dost silné a uměl-li mu zůstat věren, dojde k vlastní tvorbě, která není ničím jiným než napodobením a pokračováním tvůrčího gesta Božího. Básník nejprve blekotá a tápe, přehrabuje se nazdařbůh ve svém bohatství jako v truhle plné diam...

  Mladá rumunsko-norská rodina Gheorgiových (Renate Reinsve a Sebastian Stan) se usadí v odlehlé vesnici u norských fjordů, kde začíná nový život. Vřelé přijetí novými sousedy však naruší nečekané obvinění a rozvrátí její poklidný život. Rozbíhá se vyšetřování a soudní proces, které proti sobě staví tradiční rodinné hodnoty a přísná pravidla norské organizace na ochranu dětí. Strhující morální drama Cristiana Mungia o střetu kultur, rodičovské lásce a právu rozhodovat o osudu vlastních dětí získalo Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (Aerofilms) Rumunsko / Francie / Norsko / Švédsko / Dánsko  2026  146 min Režie: Cristian Mungiu Hrají: Sebastian Stan, Renate Reinsve, Lisa Carlehed, Ellen Dorrit Petersen, Lisa Loven Kongsli, Henrikke Lund Olsen, Vanessa Ceban, Christian Rubeck

Slovenský spisovatel Miroslav Hlaučo, pětatřicet let žijící v Čechách, byl oceněn Magnesii Literou za svůj román Letnice (1) jako kniha a debut roku 2025. Vítězství to je oprávněné, protože kniha se nesnaží být pseudorebelsky "houellebecqovská" jako u Davida Zábranského, manýristická v případě Jáchyma Topola nebo otravně bodrá jako u Hartla a Viewegha. Ještě více nás tyto dva vavříny překvapí, když vezmeme v potaz, že autor je oborově farmaceut (ale s vystudovanou režií na DAMU). Potud je vše jak má být, umění se nesnaží dělat ze sebe víc než je. Letnice ale nemusí být tak neproblematický příběh, když se na knihu (a autora) podíváme očima věřícího, který spíše ocení stejnojmennou povídku od Jana Čepa napsanou před 90 lety. Tento text nemá ambice hodnotit esteticky Hlaučův román, tam mu skutečně nelze asi moc vytknout, spíše je kritikou, která ve veřejném prostoru nezní často a mohla by opět ateistům připomenout jejich vlastní kořeny a dávno zapomenuté tradice. Bůh a pojetí n...

  foto: Ilya Repin "Burlaci na volze" (1870) ✻ "Nový/starý" člověk a jeho revolučnost "Člověk se může hodně vyvinout, ale je to stále on, jedině on se vyvíjí. Kdyby se na konci vývoje objevil zcela nový subjekt, nová osobnost, pak by to nebyl žádný vývoj. Osobnost je spojením změny a neměnnosti. Kdyby se osobnost měnila tak, že by sebe samu úplně ztrácela, vedlo by to k jejímu rozkladu. Nejsilnější stránkou revoluce je její negace starého režimu, nenávist je v ní vždy silnější než láska. Nejmenší šanci na vytvoření nového člověka má ekonomika, kterou zajímají více prostředky než cíle života. Stane-li se z ní cíl života, vede to nutně i degradaci člověka. Revoluce, a to všechny revoluce, pouze odhalují, jak nízká dovede být masa navzdory hrdinství jednotlivců. Revoluce je do značné míry odplatou za hříchy minulosti. Proto také nelze očekávat, že z revoluce povstane nový člověk. Mstitel hříchů minulosti není nový člověk, nýbrž člověk starý. Revoluce sama sebe chá...

  zdroj: Diego Rivera (1886 - 1957) @ Evgeny Zhivago