Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2026

Pásmo dokumentárních filmů "V zájmu dítěte?" (Čtvrtek 26. 11. 2026, 18:00, Ponrepo)

Obrázek
  foto: "ABC rodinné výchovy I. - III." Ferdinand Smrčka, kolektiv (SPN, 1969) Pásmo dokumentárních filmů "V zájmu dítěte?" (Čtvrtek 26. 11. 2026, 18:00, Ponrepo) Jak se v průběhu téměř sedmi desetiletí proměňoval způsob, jakým stát zasahoval do života dětí, když jejich rodina selhala? Pásmo dokumentárních filmů představuje různé podoby přebírání rodičovské role státními institucemi – od nalezinců a dětských domovů přes diagnostické ústavy až po náhradní rodinnou péči. Nejstarší záběry nahlížejí na opatrovnictví především jako na otázku zdravotního dohledu, kázně a pevně organizovaného režimu. Pozdější snímky ukazují snahu o převýchovu „problematické“ mládeže, ale také péči o děti s postižením či děti zasažené válkou. Postupně se však dokumentární pohled obrací od samotných institucí k dětské zkušenosti – k pocitům odloučení, čekání na rodiče, touze po návratu domů i k důvodům, proč děti z ústavů utíkají. V závěru se pozornost přesouvá k náhradní rodině jako alterna...

11.11.1985 přiletěly namibijské děti do Československa (ukázka z knihy "Černí sokoli - Pohnuté osudy namibijských dětí vychovaných v Československu" Kateřiny Mildnerové)

Obrázek
  Foto: archív Obecního úřadu Bartošovice "[N]akonec skupina dorazila 11. listopadu kolem čtvrté hodiny odpolední na mezinárodní letiště  Ruzyně do Prahy. Zde pro ně byly připraveny dva autobusy, které měly malé Namibijce přepravit do Bartošovic, malé vesničky na severní Moravě. Ta se měla stát na další tři roky jejich novým domovem. [...] Nezapomenutelné vzpomínky, které se vážou na přílet do zasněženého Československa, zůstávají dodnes hluboko v paměti namibijských Čechů, jak dokládají následující výpovědi: "Pamatuji si, jak jsme přišli do příletové haly a měli jsem projít skleněnými dveřmi ven, kde na nás čekaly autobusy. Ty dveře se samy otevíraly a zavíraly. Nic podobného jsme v životě neviděli, a tak jsme pořád dělali krok dozadu, dopředu a zase dozadu a smáli se tomu. To jsme ještě nevěděli, že za dveřmi na nás čeká to překvapení! Vyšli jsme z letiště a zůstali stát jako němí. Všude, kam jsme se podívali, bylo bílo. A pak někdo z nás vykřikl! Cukrrr! Vrhli jsme se všic...

Kazimierz Orlos "Dřevěné mosty" (2001), čte Jan Vlasák

Obrázek
  foto: Claude Monet "The Wooden Bridge" (1872) Kazimierz Orlos "Dřevěné mosty" (2001) Ústředním tématem povídky (ze stejnojmenné sbírky Dřevěné mosty vydané v Krakově roku 2001) je vzpomínka: jednoduchý příběh je podáván s velkou citlivostí, s důrazem na zachycení nálady, dojmu, atmosféry přírody i právě se odehrávajících zážitků a setkání. Dřevěné mosty Účinkuje: Jan Vlasák Překlad: Jiří Červenka Připravil: Jiří Vondráček Režie: Vlado Rusko Natočeno: 2003 Více mluveného slova @blog Časové i nadčasové

"Obraz světa zbavený velikosti" Jan Čep (1933)

Obrázek
  foto: Všichni dobří rodáci (1968), rež. Vojtěch Jasný ( více o filmu zde ) "Literatura je dnes obor velmi zracionalizovaný a utříděný. Učí se jí na školách, kde se vyjmenovávají chronologicky jednotlivé literární směry opatřené příslušnými letopočty a definicemi... Ať je však zručnost v slovním výraze seberozšířenější, nepřestává platit, že básnického nadání se dostává jenom jednotlivcům jako zvláštního daru, který na ně klade jistý úkol a jistou odpovědnost. Takoví jednotlivci si brzo uvědomí, že cítí slovo jinak než druzí lidé, a při styku se světem stvořeným v nich probouzí zvláštní nepokoj, jako by si věci od nich žádaly jakéhosi doplnění. Takový člověk začne většinou napodobovat nejprve literaturu a teprve později, jsou-li mu okolnosti příznivy, je-li jeho nadání dost silné a uměl-li mu zůstat věren, dojde k vlastní tvorbě, která není ničím jiným než napodobením a pokračováním tvůrčího gesta Božího. Básník nejprve blekotá a tápe, přehrabuje se nazdařbůh ve svém bohatství ja...