* fitra - knihovna *

foto: Schomburg Center for Research in Black Culture (Harlem, NYC)

Podobně jako Afroameričané vytvořili pojem „New Negro“ ve 30. letech 20. století, zareagovali z podobných důvodů studenti frankofonních kolonií Afriky a Antil v Paříži a zrodilo se hnutí Négritude. Cílem hnutí bylo vytvořit společensko-kulturní směr vyvěrající z kultur afrického kontinentu a konfrontovat tak vliv bílé koloniální Evropy, který mnohdy velmi agresivně přerušil kulturní kontinuitu afrických etnik, společenství a kmenů.

Afrikanista Vojtěch Šarše (nar. 1989) se tímto hnutím dlouhodobě zabývá a v předkládaném rozhovoru odkrývá nejen pozadí jeho vzniku, ale také nastiňuje jeho názory, východiska a jak se vymezovalo vůči kolonialismu. Jeho eseje o africké literatuře či její překlady jste mohli slyšet během tohoto léta na Českém rozhlasu Vltava nebo číst v literárních revue Plav, Analogon nebo Souvislosti. Vojtěch Šarše  vystudoval francouzskou filologii na FF UK, kde je nyní doktorandem oboru Románské literatury.…

1. Aristotelova kritika předchůdců
2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha.
3. Působnost Boha.
4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejně
jako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokritovi, že o…

"V Nikomachově etice (IX, 8) Aristoteles píše: „Ty, kteří usilují o krásné (t. j. dobré) skutky, všichni uznávají a chválí; a kdyby všichni závodili o krásno a namáhali se jednati co nejkrásněji, měla by společnost všechno potřebné a každý jednotlivec by měl nejvyšší dobro, které právě záleží v ctnosti. Takto dobrý člověk má míti sebelásku — vždyť zajisté i sám bude míti prospěch ze svých krásných skutků i ostatním prospěje, Špatný člověk ji však míti nemá, neboť řídě se špatnými vášněmi, uškodí i sám sobě i svým bližním. U špatného člověka jest veliká neshoda mezi tím, co má činiti, a mezi tím, co Činí; ctnostný člověk však to, co činiti má, také činí. Neboť rozum v každém člověku se rozhoduje pro to, co jest pro něj nejlepší, a ctnostný člověk poslouchá rozumu." Z těchto Aristotelových slov jasně poznáváme, že základem správného (dobrého, jaké býti má) jednání jest pravá sebeláska nikoli snad sobectví, jak myslí W. Durant v knize „Od Platona k dnešku" (Praha 1936).

(.…

Století XIII. je zlatým věkem scholastiky a dobou největšího rozkvětu filosofie středověké vůbec. Příčiny rozkvětu toho bývají uváděny zejména tři: vznik a rozvoj universit, především pařížské a oxfordské, založení tzv., žebraných řádů, jejichž údové horlivě se účastnili vědecké práce, a posléze seznámení křesťanského západu s četnými filosofickými spisy, v prvé řadě Aristotelovými. Nikterak nepodceňujíce prvých dvou činitelů můžeme bez rozpaků přisouditi největší význam poznání spisů Aristotelových. V nich našli tehdejší filosofové hojnost nových, netušených problémů a hned také jejich řešení, v nich našli filosofii, jež více než kterákoli jiná byla způsobilá, aby základy náboženství křesťanského vědecky odůvodnila a poznání z rozumu i z víry čerpané v harmonický celek sloučila, jimi rozšířil se duševní obzor a pole spekulace.
(...)
Avšak čestného a vlivného svého postavení nedobyl si Aristoteles rázem; církev neotevřela svých škol pohanskému filosofu bez jistého váhání, ano odporu. V…

John Oliver Killens’s politically charged novels And Then We Heard the Thunder and The Cotillion; or One Good Bull Is Half the Herd, were nominated for the Pulitzer Prize. His works of fiction and nonfiction, the most famous of which is his novel Youngblood, have been translated into more than a dozen languages. An influential novelist, essayist, screenwriter, and teacher, he was the founding chair of the Harlem Writers Guild and mentored a generation of black writers at Fisk, Howard, Columbia, and elsewhere. Killens is recognized as the spiritual father of the Black Arts Movement. In this first major biography of Killens, Keith Gilyard examines the life and career of the man who was perhaps the premier African American writer-activist from the 1950s to the 1980s.

Gilyard extends his focus to the broad boundaries of Killens’s times and literary achievement―from the Old Left to the Black Arts Movement and beyond. Figuring prominently in these pages are the many important African America…

"Black man's burden" John Oliver Killens
Author:John Oliver Killens
Publisher: New York, Trident Press
Year: 1965

Black Man's Burden is written at white heat, as author John Oliver Killens gives what for to the white American. He operates from the viewpoint that ""just as surely as East is East and West is West, there is a 'black' psyche in America and there is a 'white' one, and the sooner we face up to this psychological, social, and cultural reality, the sooner the twain shall meet."" His is a quotable invocation of affect rather than fact as he views the American Negro (""an Anglo-Saxon invention"") in white society, the stance of the black writer vis a vis his country (people should write about race). He sees America as a southern land, there being down South in Georgia and up South in New York, assays the myth of non-violence versus the right of self defense, and affirms the right to violence in the face of vi…

Oddělení morální a politické filosofie a Centrum globální studií
Filosofického ústavu Akademie věd ČR Vás zvou na workshop s představením knihy
Muhammad ‘Ábid al-Džábirí:
Kritika arabského rozumu. Úvod
(Praha: nakladatelství Filosofia, ediční řada Filosofie a sociální vědy, 2018)
Své příspěvky přednesou:
Marek Hrubec: Muhammad al-Džábirí v globálním kontextu současné filosofie
Zora Hesová: Muhammad al-Džábirí a boj o racionalitu v arabském myšlení
Bronislav Ostřanský: Muhammad al-Džábirí a (re)interpretace odkazu minulosti
Magdalena Vitásková: Vědecko-překladatelské problémy knihy Kritika arabského rozumu
Čtvrtek 20. září 2018 od 15:00
Zasedací místnost Filosofického ústavu AV ČR
Jilská 1, Praha 1, 1. patro

Info o knize Info o autorovi

foto: básnická sbírka Léon-Gontran Damase "Pigments" (1937) s dřevorytem od Franse Masereeleho
Text vyšel v časopise Souvislosti 2/2017.


V následujícím bloku představujeme klasiky africké frankofonní a anglofonní poezie. Jistě se podivíte, že africká básnická tvorba je zastoupena pouze muži. Příčiny jsou dvě: z důvodů sociálních a kulturních africké spisovatelky vstoupily na literární scénu později než muži, byly prostě upoutány k rodině a k domácnosti, o které se musely starat. Pionýrky africké frankofonní poezie jsou např. senegalská literátka Annette Mbaye d`Erneville, která uvedla svou prvotinu v druhé polovině šedesátých let, Konžanka Clémentine Faďk-N`Zuji, jež vydala své první sbírky básní na konci šedesátých let, či další senegalská básnířka Kiné Kirama Fall, která publikovala své prvotiny v druhé polovině let sedmdesátých. Druhý problém je čistě materiální, jejich sbírky básní jsou bohužel nedostupné. Buď byly publikovány v afrických nakladatelstvích, která v té době …