* fitra - knihovna *

Donald Bogle (* 1944), filmový historik a profesor newyorské univerzity Tisch School of the Arts a the University of Pennsylvania, mapuje ve své přednášce"Bright Boulevards" (knižně vydané v r. 2005) šest dekád amerického filmového průmyslu a odhaluje mýtus i realitu tzv. černého Hollywoodu; kde původně nebylo pro Afroameričany místo a museli si jej tvrdě vybudovat. Americká kinematografie a Afroameričané jsou pro Boglea stěžejní témata, do povědomí se dostal začátkem 70. let, kdy vyšel jeho debut " Toms, Coons, Mulattoes, Mammies and Bucks: An Interpretative History of Blacks in Films " ( více o knize zde ), který se zaměřuje na černošské stereotypy v americké kinematografii od počátku němého filmu až po současnost. Pro evropské publikum může být obtížné pochopit tuto problematiku, která zdánlivě souvisí jen s filmovým průmyslem, ale ve skutečnosti reflektuje společensko-politické nálady USA 20. století. Filmy " The Birth of a Nation " (1915) nebo &qu

foto: Langston Hughes před svým domem v Harlemu (NYC), červen 1958 The LIFE Picture Collection/Getty Images Freedom's Plow When a man starts out with nothing, When a man starts out with his hands Empty, but clean , When a man starts out to build a world, He starts first with himself And the faith that is in his heart— The strength there, The will there to build. First in the heart is the dream. Then the mind starts seeking a way. His eyes look out on the world (...) Warning Late Last Night Negroes, Sweet and docile, Meek, humble, and kind: Beware the day They change their mind! Wind In the cotton fields, Gentle breeze: Beware the hour It uproots trees! source: "The Collected Poems of LANGSTON HUGHES" ARNOLD RAMPERSAD, DAVID ROESSEL (Ed.) (1994)

V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Vyprávění muslimského lékaře a filosofa žijícího v Andalusii ve 12. století, vykládá islámský, v základě aristotelský, obraz světa s příměsí mystiky formou vyprávění o chlapci, který se sám na liduprázdném ostrově propracuje vlastní zkušeností a silou rozumu k plnému poznání. Dílo ovlivnilo evropskou literaturu a filosofii. Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" Download MP3 1. intro 2. výklad ke k

Pohledy byly adresovány  Gloria Owens, sekretářky hnutí Nation of Islam. Část pohledů je z konce 50. let, kdy Malcolm X cestoval po USA a kázal v modlitebnách hnutí NOI. Převážná většina je ale z roku 1964, tedy na sklonku Malcolmova života, kdy cestoval jak na Střední východ, tak ale i do Evropy nebo Afriky a vykonal pouť do Mekky (duben 1964). Zajímavostí je, že pohled z roku 1958 zobrazuje stereotyp Afroameričana. Rovněž je zajímavé, že Malcolm všechny pohledy zasílal Glorii Owensové i v době, když už nebyl členem NOI (rozchod z hnutím proběhlo v březnu 1963). zdroj: Nate D. Sanders  

"... současný film podle mého názoru prožívá obtížné období. Sklon ke zjednodušenému chápání, který současná kinematografie zakouší, provází problém pseudochápání. První vlna spočívá v tom, že masová kultura, která je vždy zjednodušená, vždy jakoby simuluje kulturu, zaujímá místo kultury vysoké. Vyžaduje, aby ji brali vážně – nestačí jí peníze, ještě by se ráda považovala za umění. Přitom na její půdě může vzniknout umění. Charlie Chaplin se rodí na půdě toho nejmasovějšího umění. Otvírá se tu možnost proměnit masové v nemasové. Zároveň masové umění provádí agresi, šikovně, levně, úspěšně – protože divák rád chápe. Nerad se cítí hloupě, chápání divákovi lichotí, je mu příjemné, uspokojuje ho. Takové umění má jistě své opodstatnění, ale to je čistě psychologického rázu. V našem umění se nyní přidává ještě jiná vrstva. Vzniká kvazichápání. Objevují se filmy autorů, kteří se považují za novátory. Normativní sovětský snímek vylučoval podrobné a otevřené sexuální scény. Zákaz u

"Chceme-li pak na pojem prapříčiny a prasíly pohlížeti jako na výraz filosofického pojetí příčiny první, nepodmíněné, t.j. Boha, dojdeme k závěru, že bůh prvních filosofů byl neosobní, hmotný, immanentní princip všehomíra. Rozběhy k metafysickému zkoumání úkazů ve světě a jakási monistická tendence školy miletské šířily se čím dál tím více a stále jasněji se vyhraňovaly. Tím přirozeně sesilovány monotheistické prvky starých náboženských představ a rozšřiován odpor proti polytheismu. Prvý, který odvážil se mínění své veřejně projeviti, byl Xenofanes z Kolofonu (nar. c. 570 p. Kr.). Napsal filosofickou báseň, v níž zcela směle bojoval proti anthropomorfickým a anthropopathickým elementům v lidové víře v bohy. Vysmívá se tu svým krajanům pro absurdní jejich mínění o bozích, kára Homera i Hesioda, že bohům přičítají všechny nepěkné vlastnosti lidí. (...) Xenofanes však ztotožňuje nejvyšší svou jednotu, t. j. Boha s celou přírodou. Znázorňuje pak si ji jako něco rozložitého, navazu

Kniha se zaměřuje na africkou sociální a politickou filosofii v posledních desetiletích – od pádu kolonialismu do současnosti. Jde o výjimečnou publikaci, která komprehenzivně mapuje vývoj a současný stav této filosofie. V dané oblasti se jedná o průkopnické dílo, které zároveň vychází také v britském nakladatelství Routledge. Práce kriticky zkoumá, co konstituuje současnou africkou sociální a politickou filosofii ve vztahu k jejím problémům, významům, cílům, zdrojům a relevanci pro dnešní Afriku. Ukazuje, že tato filosofie je zakořeněna v každodenním životě. Chápe ji jako inkluzivní reflexi afrických komunit s ohledem na moc a spravedlivé mody sociální a politické organizace. Zapojuje se do diskusí o tématech a proudech, jakými jsou etnofilosofie, négritude, panafrikanismus, africká občanská společnost, africké kultury či postavení Afriky v globálních interakcích. Autor knihy, Albert Kasanda, je vědeckým pracovníkem Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Zaměřuje se především na sou

1. Aristotelova kritika předchůdců 2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha. 3. Působnost Boha. 4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejně jako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokrit

"V Nikomachově etice (IX, 8) Aristoteles píše: „Ty, kteří usilují o krásné (t. j. dobré) skutky, všichni uznávají a chválí; a kdyby všichni závodili o krásno a namáhali se jednati co nejkrásněji, měla by společnost všechno potřebné a každý jednotlivec by měl nejvyšší dobro, které právě záleží v ctnosti. Takto dobrý člověk má míti sebelásku — vždyť zajisté i sám bude míti prospěch ze svých krásných skutků i ostatním prospěje, Špatný člověk ji však míti nemá, neboť řídě se špatnými vášněmi, uškodí i sám sobě i svým bližním. U špatného člověka jest veliká neshoda mezi tím, co má činiti, a mezi tím, co Činí; ctnostný člověk však to, co činiti má, také činí. Neboť rozum v každém člověku se rozhoduje pro to, co jest pro něj nejlepší, a ctnostný člověk poslouchá rozumu." Z těchto Aristotelových slov jasně poznáváme, že základem správného (dobrého, jaké býti má) jednání jest pravá sebeláska nikoli snad sobectví, jak myslí W. Durant v knize „Od Platona k dnešku" (Praha 1936

Století XIII. je zlatým věkem scholastiky a dobou největšího rozkvětu filosofie středověké vůbec. Příčiny rozkvětu toho bývají uváděny zejména tři: vznik a rozvoj universit, především pařížské a oxfordské, založení tzv., žebraných řádů, jejichž údové horlivě se účastnili vědecké práce, a posléze seznámení křesťanského západu s četnými filosofickými spisy, v prvé řadě Aristotelovými. Nikterak nepodceňujíce prvých dvou činitelů můžeme bez rozpaků přisouditi největší význam poznání spisů Aristotelových. V nich našli tehdejší filosofové hojnost nových, netušených problémů a hned také jejich řešení, v nich našli filosofii, jež více než kterákoli jiná byla způsobilá, aby základy náboženství křesťanského vědecky odůvodnila a poznání z rozumu i z víry čerpané v harmonický celek sloučila, jimi rozšířil se duševní obzor a pole spekulace. (...) Avšak čestného a vlivného svého postavení nedobyl si Aristoteles rázem; církev neotevřela svých škol pohanskému filosofu bez jistého váhání, ano odpo

"Black man's burden" John Oliver Killens Author: John Oliver Killens Publisher: New York, Trident Press Year: 1965 Black Man's Burden is written at white heat, as author John Oliver Killens gives what for to the white American. He operates from the viewpoint that ""just as surely as East is East and West is West, there is a 'black' psyche in America and there is a 'white' one, and the sooner we face up to this psychological, social, and cultural reality, the sooner the twain shall meet."" His is a quotable invocation of affect rather than fact as he views the American Negro (""an Anglo-Saxon invention"") in white society, the stance of the black writer vis a vis his country (people should write about race). He sees America as a southern land, there being down South in Georgia and up South in New York, assays the myth of non-violence versus the right of self defense, and affirms the right to violence in th

Oddělení morální a politické filosofie a Centrum globální studií Filosofického ústavu Akademie věd ČR  Vás zvou na workshop s představením knihy Muhammad ‘Ábid al-Džábirí: Kritika arabského rozumu. Úvod (Praha: nakladatelství Filosofia, ediční řada Filosofie a sociální vědy, 2018) Své příspěvky přednesou: Marek Hrubec : Muhammad al-Džábirí v globálním kontextu současné filosofie Zora Hesová : Muhammad al-Džábirí a boj o racionalitu v arabském myšlení Bronislav Ostřanský : Muhammad al-Džábirí a (re)interpretace odkazu minulosti Magdalena Vitásková : Vědecko-překladatelské problémy knihy Kritika arabského rozumu Čtvrtek 20. září 2018 od 15:00 Zasedací místnost Filosofického ústavu AV ČR Jilská 1, Praha 1, 1. patro   Info o knize Info o autorovi

foto: básnická sbírka Léon-Gontran Damase "Pigments" (1937) s  dřevorytem od Franse Masereeleho Text vyšel v časopise Souvislosti 2/2017. V následujícím bloku představujeme klasiky africké frankofonní a anglofonní poezie. Jistě se podivíte, že africká básnická tvorba je zastoupena pouze muži. Příčiny jsou dvě: z důvodů sociálních a kulturních africké spisovatelky vstoupily na literární scénu později než muži, byly prostě upoutány k rodině a k domácnosti, o které se musely starat. Pionýrky africké frankofonní poezie jsou např. senegalská literátka Annette Mbaye d`Erneville, která uvedla svou prvotinu v druhé polovině šedesátých let, Konžanka Clémentine Faďk-N`Zuji, jež vydala své první sbírky básní na konci šedesátých let, či další senegalská básnířka Kiné Kirama Fall, která publikovala své prvotiny v druhé polovině let sedmdesátých. Druhý problém je čistě materiální, jejich sbírky básní jsou bohužel nedostupné. Buď byly publikovány v afrických nakladatelstvích, která v

«J´élevais surtout ma voix pour réaliser deux grandes tâches : la première consistait à libérer l´esprit des chaînes du taqlîd , à comprendre la religion comme la comprenaient les premiers musulmans, avant que les dissensions n´eussent surgi entre eux , à remonter a ses sources premières , à la présenter comme une balance que Dieu nous a donnée pour éviter les exagérations de la raison humaine et diminuer ses erreurs , et pour nous permettre d´atteindre l´état que Sa sagesse divine a assigné à l´humanité. [..]. En lançant cet appel, je m´éloignais tout aussi bien du parti qui voulait que seules les sciences religieuses fussent enseignées que de celui qui ne s´intéressait plus qu´aux sciences modernes , et ces deux grands partis se partageaient la nation.. ..Et je lançais aussi un appel en faveur d´une autre réforme que les gens ignoraient et dont ils ne semblaient même pas comprendre la portée, cependant cette réforme est la base de la vie sociale et les Égyptiens ne sont tombés