* fitra - knihovna *

foto: Langston Hughes před svým domem v Harlemu (NYC), červen 1958 The LIFE Picture Collection/Getty Images



Freedom's Plow

When a man starts out with nothing,
When a man starts out with his hands
Empty, but clean,

When a man starts out to build a world,
He starts first with himself
And the faith that is in his heart—
The strength there,

The will there to build.
First in the heart is the dream.
Then the mind starts seeking a way.
His eyes look out on the world (...)


Warning

Late Last Night
Negroes,
Sweet and docile,
Meek, humble, and kind:
Beware the day
They change their mind!

Wind
In the cotton fields,
Gentle breeze:
Beware the hour
It uproots trees!



Stokely Malcolm Me

i have been seeking
what i have never found
what i don't know what i want
but it must be around
i been upset
since the day before last
but that day was so long
i done forgot when it passed
yes almost forgot
what i have not found
but i know it must be
somewhere around.
you live in the Bronx
so folks say.
Stokely,
did i ever live
up your
way?
???
??
?


source:…

foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World




Vyprávění muslimského lékaře a filosofa žijícího v Andalusii ve 12. století, vykládá islámský, v základě aristotelský, obraz světa s příměsí mystiky formou vyprávění o chlapci, který se sám na liduprázdném ostrově propracuje vlastní zkušeností a silou rozumu k plnému poznání. Dílo ovlivnilo evropskou literaturu a filosofii.
Překlad: Ivan Hrbek
Připravila: Lucie Němečková
Hudební spolupráce: Josef Plechatý
Režie: Lída Engelová
Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová
Natočeno pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut"

Download MP3
1. intro
2. výklad ke knize
3. Ibn Tufajl_Živý, syn Bdícího_úvod
4. kap. I.
5. kap. II.
6. kap. III.
7.kap. IV.
8. kap. V.
9. kap. VI.
10. outro-závěr




Abú Bakr ibn Tufaj „Živý, syn Bdícího“

Část I.
„Zrození“ Hajje ibn Jaqzána (dvě verze): V první verzi se Hajj dostane na ostrov jako nemanželské dítě, když ho jeho matka uloží do truhly a hodí do moře. Analogie s příběhem Mojžíše. V…

Pohledy byly adresovány  Gloria Owens, sekretářky hnutí Nation of Islam. Část pohledů je z konce 50. let, kdy Malcolm X cestoval po USA a kázal v modlitebnách hnutí NOI. Převážná většina je ale z roku 1964, tedy na sklonku Malcolmova života, kdy cestoval jak na Střední východ, tak ale i do Evropy nebo Afriky a vykonal pouť do Mekky (duben 1964). Zajímavostí je, že pohled z roku 1958 zobrazuje stereotyp Afroameričana. Rovněž je zajímavé, že Malcolm všechny pohledy zasílal Glorii Owensové i v době, když už nebyl členem NOI (rozchod z hnutím proběhlo v březnu 1963).
zdroj: Nate D. Sanders

"Chceme-li pak na pojem prapříčiny a prasíly pohlížeti jako na výraz filosofického pojetí příčiny první, nepodmíněné, t.j. Boha, dojdeme k závěru, že bůh prvních filosofů byl neosobní, hmotný, immanentní princip všehomíra.

Rozběhy k metafysickému zkoumání úkazů ve světě a jakási monistická tendence školy miletské šířily se čím dál tím více a stále jasněji se vyhraňovaly. Tím přirozeně sesilovány monotheistické prvky starých náboženských představ a rozšřiován odpor proti polytheismu. Prvý, který odvážil se mínění své veřejně projeviti, byl Xenofanes z Kolofonu (nar. c. 570 p. Kr.). Napsal filosofickou báseň, v níž zcela směle bojoval proti anthropomorfickým a anthropopathickým elementům v lidové víře v bohy. Vysmívá se tu svým krajanům pro absurdní jejich mínění o bozích, kára Homera i Hesioda, že bohům přičítají všechny nepěkné vlastnosti lidí. (...)

Xenofanes však ztotožňuje nejvyšší svou jednotu, t. j. Boha s celou přírodou. Znázorňuje pak si ji jako něco rozložitého, navazuje b…

Kniha se zaměřuje na africkou sociální a politickou filosofii v posledních desetiletích – od pádu kolonialismu do současnosti. Jde o výjimečnou publikaci, která komprehenzivně mapuje vývoj a současný stav této filosofie. V dané oblasti se jedná o průkopnické dílo, které zároveň vychází také v britském nakladatelství Routledge. Práce kriticky zkoumá, co konstituuje současnou africkou sociální a politickou filosofii ve vztahu k jejím problémům, významům, cílům, zdrojům a relevanci pro dnešní Afriku. Ukazuje, že tato filosofie je zakořeněna v každodenním životě. Chápe ji jako inkluzivní reflexi afrických komunit s ohledem na moc a spravedlivé mody sociální a politické organizace. Zapojuje se do diskusí o tématech a proudech, jakými jsou etnofilosofie, négritude, panafrikanismus, africká občanská společnost, africké kultury či postavení Afriky v globálních interakcích.

Autor knihy, Albert Kasanda, je vědeckým pracovníkem Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Zaměřuje se především na současno…

foto: Schomburg Center for Research in Black Culture (Harlem, NYC)

Podobně jako Afroameričané vytvořili pojem „New Negro“ ve 30. letech 20. století, zareagovali z podobných důvodů studenti frankofonních kolonií Afriky a Antil v Paříži a zrodilo se hnutí Négritude. Cílem hnutí bylo vytvořit společensko-kulturní směr vyvěrající z kultur afrického kontinentu a konfrontovat tak vliv bílé koloniální Evropy, který mnohdy velmi agresivně přerušil kulturní kontinuitu afrických etnik, společenství a kmenů.

Afrikanista Vojtěch Šarše (nar. 1989) se tímto hnutím dlouhodobě zabývá a v předkládaném rozhovoru odkrývá nejen pozadí jeho vzniku, ale také nastiňuje jeho názory, východiska a jak se vymezovalo vůči kolonialismu. Jeho eseje o africké literatuře či její překlady jste mohli slyšet během tohoto léta na Českém rozhlasu Vltava nebo číst v literárních revue Plav, Analogon nebo Souvislosti. Vojtěch Šarše  vystudoval francouzskou filologii na FF UK, kde je nyní doktorandem oboru Románské literatury.…

1. Aristotelova kritika předchůdců
2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha.
3. Působnost Boha.
4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejně
jako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokritovi, že o…

"V Nikomachově etice (IX, 8) Aristoteles píše: „Ty, kteří usilují o krásné (t. j. dobré) skutky, všichni uznávají a chválí; a kdyby všichni závodili o krásno a namáhali se jednati co nejkrásněji, měla by společnost všechno potřebné a každý jednotlivec by měl nejvyšší dobro, které právě záleží v ctnosti. Takto dobrý člověk má míti sebelásku — vždyť zajisté i sám bude míti prospěch ze svých krásných skutků i ostatním prospěje, Špatný člověk ji však míti nemá, neboť řídě se špatnými vášněmi, uškodí i sám sobě i svým bližním. U špatného člověka jest veliká neshoda mezi tím, co má činiti, a mezi tím, co Činí; ctnostný člověk však to, co činiti má, také činí. Neboť rozum v každém člověku se rozhoduje pro to, co jest pro něj nejlepší, a ctnostný člověk poslouchá rozumu." Z těchto Aristotelových slov jasně poznáváme, že základem správného (dobrého, jaké býti má) jednání jest pravá sebeláska nikoli snad sobectví, jak myslí W. Durant v knize „Od Platona k dnešku" (Praha 1936).

(.…

Století XIII. je zlatým věkem scholastiky a dobou největšího rozkvětu filosofie středověké vůbec. Příčiny rozkvětu toho bývají uváděny zejména tři: vznik a rozvoj universit, především pařížské a oxfordské, založení tzv., žebraných řádů, jejichž údové horlivě se účastnili vědecké práce, a posléze seznámení křesťanského západu s četnými filosofickými spisy, v prvé řadě Aristotelovými. Nikterak nepodceňujíce prvých dvou činitelů můžeme bez rozpaků přisouditi největší význam poznání spisů Aristotelových. V nich našli tehdejší filosofové hojnost nových, netušených problémů a hned také jejich řešení, v nich našli filosofii, jež více než kterákoli jiná byla způsobilá, aby základy náboženství křesťanského vědecky odůvodnila a poznání z rozumu i z víry čerpané v harmonický celek sloučila, jimi rozšířil se duševní obzor a pole spekulace.
(...)
Avšak čestného a vlivného svého postavení nedobyl si Aristoteles rázem; církev neotevřela svých škol pohanskému filosofu bez jistého váhání, ano odporu. V…

John Oliver Killens’s politically charged novels And Then We Heard the Thunder and The Cotillion; or One Good Bull Is Half the Herd, were nominated for the Pulitzer Prize. His works of fiction and nonfiction, the most famous of which is his novel Youngblood, have been translated into more than a dozen languages. An influential novelist, essayist, screenwriter, and teacher, he was the founding chair of the Harlem Writers Guild and mentored a generation of black writers at Fisk, Howard, Columbia, and elsewhere. Killens is recognized as the spiritual father of the Black Arts Movement. In this first major biography of Killens, Keith Gilyard examines the life and career of the man who was perhaps the premier African American writer-activist from the 1950s to the 1980s.

Gilyard extends his focus to the broad boundaries of Killens’s times and literary achievement―from the Old Left to the Black Arts Movement and beyond. Figuring prominently in these pages are the many important African America…