"...masová kultura, která je vždy zjednodušená, vždy jakoby simuluje kulturu, zaujímá místo kultury vysoké." Jurij Michajlovič Lotman





"... současný film podle mého názoru prožívá obtížné období. Sklon ke zjednodušenému chápání, který současná kinematografie zakouší, provází problém pseudochápání. První vlna spočívá v tom, že masová kultura, která je vždy zjednodušená, vždy jakoby simuluje kulturu, zaujímá místo kultury vysoké. Vyžaduje, aby ji brali vážně – nestačí jí peníze, ještě by se ráda považovala za umění. Přitom na její půdě může vzniknout umění. Charlie Chaplin se rodí na půdě toho nejmasovějšího umění. Otvírá se tu možnost proměnit masové v nemasové.
Zároveň masové umění provádí agresi, šikovně, levně, úspěšně – protože divák rád chápe. Nerad se cítí hloupě, chápání divákovi lichotí, je mu příjemné, uspokojuje ho. Takové umění má jistě své opodstatnění, ale to je čistě psychologického rázu. V našem umění se nyní přidává ještě jiná vrstva. Vzniká kvazichápání. Objevují se filmy autorů, kteří se považují za novátory. Normativní sovětský snímek vylučoval podrobné a otevřené sexuální scény. Zákaz umění překáží, ale jeho zrušení, překonání samozřejmě nezaručuje umění. Zákaz neumožňoval natáčet drastické krvavé scény, ale jejich hojnost – to je kvazinovátorství. Pouze se v tomtéž jazyce plus zaměňuje za minus. V takovém filmu se příliš snadno předpovídá.
Vytvořit nový jazyk, takový, aby divák strnul údivem, aby ještě dlouho přemýšlel, co mu chtěli sdělit, aby se přel, aby přišel znovu, aby film zhlédl ještě za deset let – to by bylo umění. Ale nyní, alespoň podle mých zkušeností (nejnovější filmy příliš dobře neznám), vidíme u mladých nekonformních režisérů výhradně přešlapování v mezích snadno předpovídatelných struktur."

Jurij Michajlovič Lotman (1922 - 1993)




zdroj: Rozhovor s profesorem Jurijem Michajlovičem Lotmanem (1992) 





Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)

Vlasta Kálalová - Di Lotti, česká lékařka v Bagdádu

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)