2009-2018 blog Mecca Audio - databáze knih islámských, afroamerických a afrických literatur. Od roku 2019 blog zaměřený na témata * náboženství * společnost * politika * filosofie * kultura * umění * postmoderna
"Meeting the Man: James Baldwin in Paris" (1970), dokument, 26 min.
Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace
A documentary portrait of James Baldwin, one of the towering figures of 20th-century American literature, Black culture and political thought, filmed in Paris. The iconic writer is captured in several symbolic locations in the city, where he was living at the time, including the Place de la Bastille. A meeting with James Baldwin doesn't quite go according to plan for a group of presumptuous white filmmakers in this Paris-set documentary short. (text IMDB)
"Meeting the Man: James Baldwin in Paris" (1970) Director/Writer: Terence Dixon
[James Baldwin]: "I am still, for Europe, a savage. When a white man tears down a prison, he is trying to liberate himself. When I tear down a prison, I'm assumed to be turning into another savage.
Because you don't understand... that you, for me, my prison.
You are my warden. I am battling you. Not you, Terry. But you, the English, you, the French.
A whole way of life, a whole system of thought...
which has kept me in prison until this hour"
[...]
After shooting began, Baldwin's attitude started to change, and he became less cooperative.
He did, however, agree to be filmed in the Algerian quarter, the Harlem of Paris.
[James Baldwin]: "I must say, the Algerians were very nice to me because they understood the city and I did not.
I didn't know these streets. And they protected me in the streets. And no-one else could. The Algerian in France is the nigger in America."
[...]
[James Baldwin]: "The 20 years, 22 years from 1948 and 1971.
And speaking, you know, speaking now as Jimmy, you know,
and speaking as a Black American who was, you know, who was once as young as these children are now, and why I left my country, I left it because I knew I was gonna be murdered there."
[...]
Do you think you could describe yourself as a revolutionary writer?
[James Baldwin]: "I don't know what I am. I'm a writer in a revolutionary situation."
[...]
But, I mean, everybody's been in love...
[James Baldwin]: "Has everyone been in love? ... If everyone had been in love, they'd treat their children differently. They'd treat each other differently."
[...]
In a literal sense, you're writing for white people. Are you aware of that?
[James Baldwin]: "I'm writing for people, baby.
I don't believe in white people. I don't believe in Black people either, for that matter. But I know the difference between being Black and white at this time. It means that I cannot fool myself about some things that I could fool myself about, if I were white."
[...]
[James Baldwin]: "if you break faith with what you know... that's a betrayal of many, many, many, many people.
I may know six people, but that's enough. Love has never been a popular movement and no-one's ever wanted really to be free. The world is held together, really it is, held together, by the love and the passion of a very few people."
[...]
[James Baldwin]: "I'm aware, you know, that I and the people I love may perish in the morning. I know that. But there's light on our faces now. If you live under the shadow of death, it gives you a certain freedom.
I'm perfectly happy, odd as it sounds, and relatively free."
foto: Všichni dobří rodáci (1968), rež. Vojtěch Jasný ( více o filmu zde ) "Literatura je dnes obor velmi zracionalizovaný a utříděný. Učí se jí na školách, kde se vyjmenovávají chronologicky jednotlivé literární směry opatřené příslušnými letopočty a definicemi... Ať je však zručnost v slovním výraze seberozšířenější, nepřestává platit, že básnického nadání se dostává jenom jednotlivcům jako zvláštního daru, který na ně klade jistý úkol a jistou odpovědnost. Takoví jednotlivci si brzo uvědomí, že cítí slovo jinak než druzí lidé, a při styku se světem stvořeným v nich probouzí zvláštní nepokoj, jako by si věci od nich žádaly jakéhosi doplnění. Takový člověk začne většinou napodobovat nejprve literaturu a teprve později, jsou-li mu okolnosti příznivy, je-li jeho nadání dost silné a uměl-li mu zůstat věren, dojde k vlastní tvorbě, která není ničím jiným než napodobením a pokračováním tvůrčího gesta Božího. Básník nejprve blekotá a tápe, přehrabuje se nazdařbůh ve svém bohatství ja...
Jedna z tragédií současné doby je, jak si muslimové ochotně a bez skrupulí osvojují zvyky, rituály nebo kulturní symboly, které mají svůj původ v satanistických praktikách; svátek Halloween je toho důkazem. Podle většiny učenců pochází tento svátek od pohanských Keltů, kteří věřili, že jedné konkrétní noci v roce mohou mrtví opět obživnout a pohybovat se mezi živými. Oné noci se někteří lidé oblékají strašidelné kostýmy a věří, že se jich tak mrtví nevšimnou a budou je považovat za jedny z nich a budou tak před nimi ochráněni. Jiní nabídnou těmto duchům mrtvých "něco sladkého", aby tak odvrátili jejich zlobu. Z této tradice pochází halloweenské kostýmy a zvyk rozdávat sladkosti. Stejně tak vydlabaná dýně se svíčkou uvnitř zvaná "Jack-O-Lantern", symbolizuje uvězněnou duši v očistci [arab. barzach * * ], mezidobí po smrti člověka a před začátkem Posledního soudu. Někteří říkají, že halloweenská svítilna z dýně odvrací zlé duchy. Temnota obestírající tyto praktiky č...
"Sociální pouto v éře virtuality" Gérard Dubey (2001, česky 2021) Originální název: Le lien social à l'ère du virtuel Překlad: Ladislav Šerý Počet stran: 256 o knize @databazeknih "Matematizace přírody, k níž dal Newton impuls, vedla k eliminaci prvotních kvalit, jež uznávala středověká scholastika (chuť a barva jablka) ve prospěch kvalit druhotných (množství jablek); Descartesovy "geometrické mravy" se snažily o redukci vnímaného prostoru na souhrn bodů lišících se svými souřadnicemi; povstání homo economicus v 19. století přiznalo rozhodující místo modelu abstraktního člověka nazývaného "normální"." "Virtuální společenství přetrvávají hlavně proto, že jsou složena z jednotlivců, kteří nejsou schopni žít společně s ostatními a snášet s nimi každodenní život. Jsou závislí na způsobu komunikace, který jim byl vnucen zvenčí, na fikci falešné sounáležitosti uskutečněné na dálku. Řeč používaná v síti stojí na půl cesty mezi spontaneitou ml...
Mladá rumunsko-norská rodina Gheorgiových (Renate Reinsve a Sebastian Stan) se usadí v odlehlé vesnici u norských fjordů, kde začíná nový život. Vřelé přijetí novými sousedy však naruší nečekané obvinění a rozvrátí její poklidný život. Rozbíhá se vyšetřování a soudní proces, které proti sobě staví tradiční rodinné hodnoty a přísná pravidla norské organizace na ochranu dětí. Strhující morální drama Cristiana Mungia o střetu kultur, rodičovské lásce a právu rozhodovat o osudu vlastních dětí získalo Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (Aerofilms) Rumunsko / Francie / Norsko / Švédsko / Dánsko 2026 146 min Režie: Cristian Mungiu Hrají: Sebastian Stan, Renate Reinsve, Lisa Carlehed, Ellen Dorrit Petersen, Lisa Loven Kongsli, Henrikke Lund Olsen, Vanessa Ceban, Christian Rubeck
foto: Claude Monet "The Wooden Bridge" (1872) Kazimierz Orlos "Dřevěné mosty" (2001) Ústředním tématem povídky (ze stejnojmenné sbírky Dřevěné mosty vydané v Krakově roku 2001) je vzpomínka: jednoduchý příběh je podáván s velkou citlivostí, s důrazem na zachycení nálady, dojmu, atmosféry přírody i právě se odehrávajících zážitků a setkání. Dřevěné mosty Účinkuje: Jan Vlasák Překlad: Jiří Červenka Připravil: Jiří Vondráček Režie: Vlado Rusko Natočeno: 2003 Více mluveného slova @blog Časové i nadčasové