"Jak se dělá kýč" Karel Kosík (1999)*
foto: "Dialektika konkrétního: studie o problematice člověka a světa"
Karel Kosík (1962 strojopis, 1. vydání 1963 Nakladatelství Československé akademie věd)
"Jak se dělá kýč"
Výrobní tajemství kýče spočívá ve správném dávkování. Trochu erotiky a trochu exotiky, trochu folklóru a trochu světáctví, hodně pornografie, něco sentimentality a příslušná dávka cynismu, několik zašifrovaných narážek na současnost, nezapomenout na „filozofii“, aby čtenář uvěřil, že má přehled a ví, co vlastně říká Heidegger a Lévinas. Jakmile jsou ingredience správně odváženy, nastává vlastní tvoření: promíchat, spojit, vyšperkovat, a „dílo“ je na světě. Dobře zhotovený kýč dojímá, ale také poskytuje čtenáři nebo divákovi uspokojení, že má spolu s autorem možnost nahlédnout do zákulisí světového dění a tajů lidské duše. Kýč zbavuje pocitu méněcennosti. Kdo zhlédne podívanou o Mozartovi, se zadostiučiněním zjišťuje: vždyť se ten domnělý génius od nás ničím podstatným neodlišuje, je vlastně jedním z nás. V epoše globalizace vzniká kýč jako konglomerát sentimentality a propočtu. Racionálně cynické uvažování ví, jak se aranžuje dojetí, smutek, slzení, radost, překvapení, perverze. Kýč je sentimentalita zhotovená chladným rozmyslem.
Pokud se skutečnost vypaří na soubor hodnot nadaných nezávislou existencí, otvírá se prostor pro agresívní nástup náhražek, které se stávají druhou přirozeností, až nakonec pohltí celou skutečnost a přemění ji na pseudokonkrétno. V tomto převrácení prožívají lidé život jako kýč zaranžovaný obratnými režiséry, dávají přednost náhražkám před původností, líbivost pro ně znamená více než krása, inscenovaná spektakulárnost vytlačuje autentické drama života.
Karel Kosík
* Původně vyšlo @ Právo-Salon (27.05.1999), knižně "Poslední eseje" Karel Kosík (Filosofia, 2005) , s. 118, 119
