"Umění jako surovina pro novou mediální kulturu" Hans Belting (1992)

 

fotot: Vincent van Gogh, Rolník, červen 1888

"Globální vítězné tažení médií mění každou kulturní událost v událost mediální, jako by vznikla pro média a v médiích. Jednotlivé kultury dodávají přitom materiál, jenž je globálně к dispozici, jakmile se uloží v paměti počítačů a celosvětově se šíří v médiích. Světová kultura, jež své bohatství ovšem nevytvořila sama, oslavuje svou všemocnost, protože - zdánlivě — vlastní vše, nač si lze vzpomenout, a proto si nepotřebuje už na nic vzpomínat. 

Světová kultura je vlastně jakýsi fantom médií, která každému, bez ohledu na původ a majetek, slibují stejný podíl na kultuře. Světové umění je přitom, protože není závislé na jazykových bariérách, symbolem nové jednoty světa, dodává však pouze surovinu pro novou mediální kulturu, kterou zase kontrolují USA a Evropa. 

Pochyby o jeho existenci začínají tam, kde ho hledáme ve světových dějinách umění, které jako společný model paměti neexistují a ani existovat nemohou. (...) Prezence světa, kterou nám sugerují média, jež je však pouze prezencí mediální, vzbuzuje dojem, že máme i světové umění. V USA a v Evropě se sbírá už dlouho, a stalo se tak tématem západní kultury, aniž je tématem kultur jiných. Mimo západní svět je zájem o vlastní kulturu o to větší, čím více tam sílí pocit, že je Američané a Evropané okradli, když se jim v koloniálním údobí nechtěně přenechaly vlastní umělecké statky. 

Světové umění, jež patří všem a nikomu, nevytváří žádnou identitu, neboť ta vzniká jen z pocitu příslušnosti a společného původu. Kdo dříve upíral pohled na umění světa, činil tak, aby nalezl jiný svět a zažil umění v dálavách. A tak nastávala poptávka po takzvaných primitivech vždy tehdy, když nabyla převahy kulturní kocovina a zdálo se, že vlastní dějiny umění jsou vyčerpány. Ale toto vystoupení z dějin umění se stalo, jak tomu ani jinak být nemůže, ihned zase událostí právě těchto dějin umění. Takzvaný primitivismus je nedílnou součástí západních kulturních dějin. (...) 

Co však platí pro primitivismus, nikterak neplatí pro samy „primitivy", které právě hledáme mimo každé (a tím spíš naše) dějiny umění. Používáme je jako protějšek naší kultury.  Do „protějšku“ patřilo i dogma, že kmenové kultury, abychom jmenovali jen je, žily bez dějin. Dějiny nežijí pouze z dynamiky změny, která řídí proces technické modernizace, ale lze je vnímat i s ohledem na vzory a tradice." 

Zdroj: "Konec dějin umění" Hans Belting (1992, česky 2000), s. 76-77, přeložil Jan Hlavička