Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2021

"Bad Meanin´ Good" - konec kladného hrdiny z Foglarových knih (27.2.2021)

Obrázek
V posledních třech letech (1) se díky religionistům Pavlu Hoškovi (ETF) a Zdeňku Vojtíškovi (HTF) dostalo jméno Jaroslava Foglara opět do povědomí a to ne jen jako tvůrce příběhu o Rychlých šípech a tajemné čtvrti Stínadla, ale jako autora, v jehož díle je možné vidět i prvky spirituality a kromě výchovného smyslu, může Foglarovo dílo fungovat jako iniciační text, který náctiletému čtenáři zprostředkuje mystiku a tajemno. Zkrátka oba religionisté dospěli k závěru: "zdá se, že nastal čas pokusit se interpretovat Foglarovo výchovné a literární dílo také z hlediska vědy o náboženství." (2) Řeč je tedy o něčem novém, na co se ve Foglarových knihách takto přiznaně a veřejně nepoukázalo. Dnes ale při čtení Foglarových knih můžete také dojít k dojmu, že jsme o něco definitivně přišli, a tím je kladný hrdina, jako archetypální vzor.  K tomuto zjištění není třeba až moc důsledné rešerše a stačí se jen podívat do oddělení dětských knih nebo na dětské animované filmy. Velmi patrný je

"Éra prázdnoty: úvahy o současném individualismu" Gilles Lipovetsky (1983)

Obrázek
  "Éra prázdnoty: úvahy o současném individualismu" Gilles Lipovetsky (1998, Prostor) fran. originál:  L'Ère du vide: Essais sur l'individualisme contemporain (1983) "S existencionalitou je to stejné jako se školstvím nebo s politikou: čím více se jimi zabýváte a napravujeme je, tím je situace nepřekonatelnější. A tak dnes dramatizujeme stárnutí, tloustnutí, spaní, výchovu dětí, odjezd na dovolenou - všechno nás stresuje a je pro nás problémem" [...] Doby, kdy se osamělostí vyznačovaly poetické a výjimečné duše, jsou tytam, zde samotu stejně netečně prožívají všechny postavy. Neprovází ji žádná revolta, žádná smrtonosná závrať, samota je prostě fakt stejně všední, jako každodenní úkony." [...] "Jsme tedy na konci pouště [...], ale navíc se každý z nás stává aktivním činitelem pouště, kterou dál rozšiřuje a hloubí" [...] "Chceme být sami, stále více sami, a zároveň se nesnášíme, nedokážeme být takto sami se sebou" (s. 74-75) "Nas

"Kultura narcismu" Christopher Lasch (1979)

Obrázek
  "Kultura narcismu" Christopher Lasch (Triton, 2016) Angl. originál: Culture of narcissism: American Life in an Age of Diminishing Expectations (1979, W. W. Norton & Company) "Narcismus [...] upírá na svůj odraz ani ne tak pohled plný obdivu jako spíše pohled, který nepřetržitě pátrá po vadách, známkách únavy, rozkladu." (s. 108) "...masová kultura romantického úniku jim do hlavy cpe vidinu zážitků, jež jsou nad jejich prostředky - i nad jejich emocionální i imaginativní schopnosti -, a tím přispívá k dalšímu znehodnocení rutiny. Disproporce mezi světem romantickým a skutečným, světem krásných lidí a lidí obyčejných, vytváří právě onen ironický odstup, který sice tlumí bolest, ale také ochromuje vůli změnit sociální podmínky, vylepšit byť jen nepatrně práci a hru a navrátit smysl a důstojnost všednímu životu. Únik skrze ironii a kritické sebeuvědomění je v každém případě sám o sobě iluzí; v nejlepším případě poskytne jen chvilkovou úlevu. Distancování se

Zora Hesová komentuje zákaz propagace homosexuality maďarským parlamentem (26.6.2021)

Obrázek
Ještě než skončí měsíc hrdosti, nebude od věci okomentovat podcast z 16.6.2021 na webu Deník N, kde politoložka a islamoložka Zora Hesová reaguje na aktuální dění v Maďarsku (viz odkaz níže), kde parlamentem prošel zákon, který " zakazuje šířit mezi mladými lidmi jakékoliv materiály, které zobrazují homosexualitu nebo změnu pohlaví ". Zajímavé na tomto tématu není až tak dění na maďarské politické scéně, ale spíš jak jej naše media komentují a hlavně do jakého rámce ho zasazují. V současné době člověk bojující nejčastěji s virem používá orwellovská přirovnání až moc, v tomto případě je ale metafora Newspeaku nabíledni, protože zazní slova jako "propaganda" nebo "svoboda", kterou jim přinesl (údajně) sekularismus. V půlhodinovém podcastu Zora Hesová nejdříve komentuje tento zákon, který je "dalším omezování práv LGBTQ lidí" v Maďarsku. V druhé části se více hovoří o české politické scéně a jak by mohl být podobný zákon schválen u nás a jak je vůbe

"The Streets Claim Our Children..." (12 Million Black Voices by Richard Wright, 1941)

Obrázek
  "12 Million Black Voices: A Folk History of the Negro in the United States" Richard Wright (The Viking Press, 1941) Featuring photographs by Walker Evans and Dorothea Lange and Ben Shahn.

"Dusk Fire" Don Rendell/Ian Carr 5tet (1966)

Obrázek
  Bass – Dave Green Drums – Trevor Tomkins Piano – Michael Garrick Tenor Saxophone, Soprano Saxophone, Flute, Clarinet – Don Rendell Trumpet, Flugelhorn – Ian Carr Donald Percy Rendell (1926– 2015) was an English jazz musician and arranger. A Jehovah's Witness convert in 1956. Ian Carr (1933–2009) was a Scottish jazz musician, composer, writer, and educator. Carr performed and recorded with the Rendell-Carr quintet and jazz-rock band Nucleus.  He also wrote biographies of musicians Keith Jarrett and Miles Davis.