* fitra - knihovna *

  "Televize je sítnicí duševního zraku, je součástí psychické struktury mozku. A proto vše, co se objeví na televizní obrazovce, se stává pro diváka ryzí skutečností. Proto je televize realitou a realita je méně než televize." "Rád bych vás pozval do úžasného světa optických efektů. Světa globálního světoobčana. Vyrábíme u nás levné brýle pro země třetího světa, ale i systémy střel pro NATO. Také Videodrome. A jak jistě víte, až s ním přijdeme na trh, bude to znamenat obrovský zvrat a změnu. Může být obrovským strojem na halucinace, ale ještě mnohem víc. Zatím však nejsme ještě tak daleko, co jste zachytil bylo jen zkušební vysílání ..." Videodrom (1983), rež. David Cronenberg

  Fotografie Jeana Baudrillarda, Paříž 2002 (více fotografií @leconsortium ) ✻ Ontologický neklid, materiální iluze světa "Absence věcí o sobě, fakt, že se nekonají, ale pouze tak vypadají, fakt, že se všechno vytrácí za svým vlastním zdáním, a že tedy nic není samo se sebou identické, na tom je postavena materiální iluze světa. [...] Strach z této hrůzy nás nutí dešifrovat svět, a tedy zničit v něm prvotní iluzi. Nesneseme ani prázdno, ani tajemství... To, co jsme se zapomněli naučit z moderny, kdy jsme neustále akumulovali, připočítávali, přihazovali, je to, že právě odečítání dává sílu, že z absence se rodí moc. A protože už dále nejsme schopni čelit symbolické převaze absence, utápíme se dnes v obrácené iluzi, odkouzlené, v iluzi proliferace obrazovek a obrazů. Nelze o realitě snít, protože v obraze je obsažena virtuální realita. Je to, jako by věci spolkly svoje zrcadlo a sobě samým se staly transparentními, úplně a cele přítomny v sobě samých [...]  Realita byla vyhnána ...

  foto: Charles Bukowski "The Genius of the Crowd", první vydání 1966 (info @Exile on Pain Street) "Genialita davu" Charles Bukowski (1966) „V průměrné lidské bytosti je dost zrady, absurdního násilí z nenávisti,  která by mohla zásobovat jakoukoli armádu den co den.   Nejlepší ve vraždění jsou ti, kteří proti němu kážou, Nejlepší v nenávisti jsou ti, kteří hlásají lásku Nakonec nejlepší ve válce jsou ti, kdo hlásají mír, Ti, kdo kážou Boha, potřebují Boha Ti, kdo hlásají mír, nemají mír Ti, kdo hlásají mír, nemají lásku Měj se na pozoru před kazateli Měj se na pozoru před chytráky Měj se na pozoru před těmi, co stále čtou knihy, Měj se na pozoru před těmi, kteří chudobu nenávidí, nebo jsou na ni hrdí Měj se na pozoru před těmi, kteří rychle chválí, protože budou chtít chválu na oplátku Měj se na pozoru před těmi, kteří rychle cenzurují, majíce strach z neznámého Měj se na pozoru před těmi, kteří neustále vyhledávají davy, protože ztratili sami sebe Měj se na pozoru...

  foto: Jean Baudrillard "O svádění" (1979, česky 1996), o knize zde ✻ Pornografie "Porno to říká jasně. Konec s neurčitostí, konec s tajemstvím. Právě nastupuje radikalismus obscénnosti. Sex je formou zbavenou kouzla, jakým je svádění. Toto je hra, sex je funkce, Svádění je rituál, sex a touha jsou přirozené. porno je násilí neutralizovaného sexu. Porno naopak přidává rozměr k prostoru sexu, dělá ho ještě realističtějším, než je jeho skutečná realita, v tom spočívá absence svádění. Všechno je příliš skutečné, příliš hmatatelné, aby to mohla být pravda. Právě to nás fascinuje, příliš mnoho reality, hyperrealistické podání. Jediným přeludem v pornografické hře, pokud tam nějaký je, není fantazma sexu, ale přeludnost reality a její vstřebání v hyperrealitu. Porno je umělou syntézou, je to jakýsi festival, nikdy však svátek. Ať už je to neo- nebo retro-, jak se vám zlíbí, je to jakýsi zelený prostor, který zastupuje vyhynulou přírodu chlorofylovými dojmovými falšemi, na nic...

  foto: Tahrir Square in the 1960s ( @ Egyptian streets ) Dokument o životě čechoslováků, kteří pracovali a žili v Egyptě v roce 1969. Bratři Mirek a Ivan Houskovi se učili ciselovat ve čtvrti řemeslníků Khan en- Khalili v Káhiře a veslovali na Nilu. Připravili Jan Neuls, Jiří Vrožina Hovoří Ivan Šedivý Hudební spolupráce Dušan Hlubinka Zvuk Jan Kovář Střih Jan Valoušek Vedoucí výrobního štábu Jaroslav Mauric

  foto: Plakát upozorňující na skupinu Baader-Meinhof známou jako Frakce Rudé armády ze 70. let (wikipedia) „Anarchistický přelud dokonalé svobody, vepsaný na jejich praporu, vábí obzvláště silnější osobnosti. Kdož by se rád nevyrval konvenci, jež je tak nesnesitelně sešněrovala lidstvo! Kolik vzpour, soukromých i veřejných se proti ní již zdvihlo! Není snad jedince, národa a společnosti, aby jí občas nesetřásly třeba i s risikem života. Heslo svobody je ze všech hesel nejsvůdnější. Tomu rozumí každý. Čím je nezkušenější a naivnější, tím více je jím strhován. A věří mu ovšem doslova, netuše jeho relativity. Nechápe, že jím by zvítězila sama zkáza. Vždyť život existuje jen, pokud je spořádán. Bez řádu by nebylo žádné jednoty a tedy ani osobnosti, jež by se rozložila v tříšť pocitů, citečků a dojmů. Nebylo by ostatně ani těla, jehož důmyslná organisace zakládá se právě na řádu. Konvence ovšem není řád. Řád život rozvíjí a ochraňuje, kdežto konvence jej mrzačí a dusí. Hubit konve...

  Pavel Barša: Od utopie smíření k věku smíšení @EDO (14–16. 4.2023) Devatenácté a dvacáté století vidělo svět prizmatem dichotomií, jejichž strany představovaly heterogenní a vzájemně se vylučující vrstvy skutečnosti. Přírodní vědy odkrývaly a manipulovaly determinovanou realitu hmoty, humanitní vědy zkoumaly svobodnou realitu ducha. [...]  Protiklad mezi ním a přírodou – duchem a hmotou – by byl překonán. Utopické naděje minulých dvou století na dokonalé naplnění vystřídaly dnes obavy z apokalypsy. Vize smíření či překonání protikladu člověka a přírody nám dnes již nic neříká, neboť je již nemůžeme chápat jako dvě heterogenní vrstvy bytí. Oddělení ducha a hmoty, budoucnosti a minulosti, rozumu a tradice vystřídalo jejich smíšení. (text EDO) knihy: "Síla a rozum Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení" Pavel Barša (Filosofia, 2007) "Román a dějiny" Pavel Barša (Host, 2022) 01:30 Dichotomie mezi člověkem a přírodou           "Román ...

  foto: Jan Smetana "Město" (1960), olej, 85 x 60 zdroj: "Jan Smetana: Z deníků" (Souzvuk, @Vltava, 7.10.2018), audio (57 min.) zde Rozhlasový pořad sestavený z deníkových úvah tohoto významného umělce připravil za spolupráce Evy Neumannové Smetanův bývalý žák na Akademii výtvarných umění, malíř Petr Veselý.  Smetanovy rukopisné deníky jsou neobyčejně obsáhlé, zahrnují zhruba třicet let zápisů v linkovaných sešitech formátu A4 v pevných deskách, uložených v archivu Národní galerie. Prakticky s každodenní pravidelností v nich zachycuje věci všední, společenský a politický rámec, události školní a zejména obsáhle komentuje svoji malířskou práci. Ve všech směrech jsou to zápisky neobyčejně otevřené, dávají nahlédnout do velmi interních oblastí jeho uvažování a osobních životních reálií, často s překvapivou otevřeností a do jisté míry s odzbrojující upřímností… (text: Petr Veselý, Alena Blažejovská @Vltava) ✻ "Čím dál víc se mi zdá, že život člověka se skládá jen z...

  foto: funeral prayer (Salat al-Gha'ib) for Hamas leader Yahya Sinwar at a destroyed mosque in the southern Gaza Strip city of Khan Younis, on Oct. 18, 2024 source: Rizek Abdeljawad @Xinhua související: "War Is Over! aka Bin Laden has been killed" (2.5.2011)

  Palestinian student Sha'ban al-Dalou, 19, was burned alive along with his mother Alaa al-Dalou and others in October 13, 2024 Israeli airstrike on a refugee tent encampment on the ground of al-Aqsa Martyrs Hospital in Deir al-Balah, Gaza, Palestine. We belong to God and to Him we return  إِنَّا لِلَّٰهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ‎ My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme Shaban and his family before the invasion of Gaza

  "Vagónek vypadal stejně mrtvě jako zdechlina nějakého zvířete. Narazil jsem i na další součásti chátrajícího strojového zařízení a na hromadu kolejnic. Pod skupinou stromů vlevo byl kousek stínu a zdálo se, že se v něm ochable pohybují jakési temné bytosti. Přivřel jsem oči, stezka byla příkrá. Vpravo zahoukala siréna a spatřil jsem utíkající černochy. Zemí otřásla těžká hluchá detonace, ze svahu se vyvalil chuchvalec kouře a to také bylo všechno. Na povrchu skály se nic nezměnilo. Stavěli železniční trať. Svalí jim nestál v cestě, nic takového, ale ty bezúčelné výbuchy představovaly veškerou práci, která tu probíhala. Jakési tiché řinčení za mými zády mě přimělo otočit hlavu.  Po stezce zmořeně stoupalo šest černochů, v řadě za sebou. Kráčeli vzpřímeně a pomalu, na hlavách vyvažovali malé košíky naplněné hlínou a to řinčení se shodovalo s rytmem jejich chůze. Kolem beder měli ovinuté černé hadry, jejichž volné konce se za nimi třepetaly sem tam jako krátké ocásky. Viděl jse...

  "A vidím teď vše, co jsem tenkrát nechtěl vidět: cizí dítě, které se jednou ke mně rozběhlo s otevřenou náručí a kterému jsem se vyhnul bez úsměvu. Domy rozjímání, do nichž jsem nevkročil. Dívčí souhlas, který jsem podvedl. Ptáče, které vypadlo z hnízda a které jsem nezvedl. Slyším kamennou kovadlinu Prahy, jak do ní buší zvony, jejichž živoucí tep dnes poznávám jen v pádu slz, slyším modlitbu za zamčenými rty ztřeštěného mladíka a slyším milosrdné ticho svátků, jichž jsem se zřekl, nocí, k jejichž hvězdám jsem nevzhlížel, podzimů, jejichž zlatém mé oči nevykoupily pro duši mír. Všech smrtí, na které jsme se nepřipravil." "Sedmkrát v hlavní úloze" Egon Hostovský 1. vydání r. 1942 (New York : New Yorský Denník) Egon Hostovský "Sedmkrát v hlavní úloze" (audiokniha, 1992) Jan Kačer, Ilja Racek, Jiřina Třebická, Boris Rösner, Nina Divíšková, Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Radan Rusev