* fitra - knihovna *

  foto: Frederick Oswald Barnett (1883–1972) byl australský fotograf a sociální reformátor. ( wikipedia ) F. Oswald Barnett "Hospodářská krize v Austrálii, 30. léta", @The Great Depression in Australia "Bylo léto a já jsem vstoje zapisoval položky do účetní knihy. Někdo bázlivě zaklepal na pult, za kterým jsem stál. Vzhlédl jsem a díval se přímo do očí dívky v černém baretu. Hlavou jen málo převyšovala pult. Její oči vypadaly ve vychrtlém obličejíku příliš velké. Měla plochou dětskou postavu. Otvírala rty a chtěla vyslovit slova, která si připravila před příchodem do kanceláře. Ale z úst nevycházelo ani slůvko. Odvrátila se a potom mi znovu pohlédla do očí. „Máte pro mne nějakou práci?“ vykoktala po dlouhém otálení. „Počkejte chvilku, zjistím to,“ odpověděl jsem jí. Stiskl jsem na automatickém telefonu knoflík s nápisem "Čistírna". Ozval se ženský hlas. „Je tady nějaké děvče, paní Bourkeová — začátečnice. Potřebujete ji, viďte? Dobrá.“ Zavěsil jsem a řekl děvče...

  foto: Frederick Oswald Barnett (1883–1972) byl australský fotograf a sociální reformátor. ( wikipedia ) F. Oswald Barnett "Hospodářská krize v Austrálii, 30. léta", více @The Great Depression in Australia   " Večer jsem se stravoval v laciných jídelnách, potom bloudil po ulicích a zaznamenával si do zápisníku, co jsem viděl a slyšel. Vedle hotelu v Elizabeth Street vedla úzká ulička. Každý večer kolem půl deváté jsem tu viděl frontu lidí seřazených podél boční zdi budovy, která lemovala vchod do zadních dveří. Tam obnažovalo světlo z hlavní cesty obličeje ve frontě. V čele fronty vedle dveří stáli lidé v polotmě. Uvažoval jsem, nač tam čekají. Stáli většinou mlčky, někteří potahovali z nedopalků cigaret, které sebrali na ulici a přechovávali v plechovkách od tabáku, jiní se zasmušile choulili a bezvýrazně zírali před sebe. Nebyli to mladí lidé; většině z nich bylo přes čtyřicet. V dlouhém období nezaměstnanosti dospěli do stavu, kdy je optimismus opustil. Byli ošumělí ...

  foto: "In Mine Own Heart" Alan Marshall (F.W. Cheshire, Melbourne, 1963) "Pan Bodstern mě pozval domů na večeři. Toto naprosté vybočení z normální praxe překvapilo kancelářský personál, leč vysvětlovalo se tím, že se šéf rozhodl zjistit, co o mně usoudí jeho manželka. Vzal mě domů přímo z práce. Seděl jsem vzadu v jeho dlouhém černém voze a rozhlížel se po ulici, po které jsem chodíval každý den večer i ráno. Všímal jsem si obtížných i snadných míst a stoupání na konci ulice, kdy mi únava už po dlouhé chůzi svírala údy. Nyní jsem klouzal kolem nich bez nejmenšího úsilí. Paní Bodsternová čekala u dveří, zatímco my jsme stoupali po schodech. Byla to bystrá žena ptačího vzhledu; vyzařovalo z ní jakési skryté štěstí a její oči jako by náhle objevovaly v lidech dobré stránky. Vřele políbila manžela, mně položila ruku na rameno, jako by vítala starého přítele, a uvedla mě do pokoje s mohutnými křesly. Pan Bodstern odešel do své pracovny a paní Bodsternová něco dělala v kuchy...