James Baldwin "Sonnyho blues" (1957)

 

                               foto: James Baldwin “Sonny’s Blues” (Klett, 1979)

"Táta byl mohutný, hrubý a křičel, až uši zaléhaly, pravý opak Sonnyho, ale oba se uměli - uzavřít do sebe. Máma se mi to snažila alespoň trochu vysvětlit těsně po otcově smrti. Přijel jsem domů na dovolenku z vojny. To jsem viděl mámu naposled. Stejně se mi ta scéna plete v představě s různými vzpomínkami na ni, když byla mladší. Vždycky jí vídám, jak vypadala třeba v neděli odpoledne, když dospělí hovořili po slavnostním nedělním obědě. Vždycky jí vidím v bleděmodrých šatech. Sedí na otomanu a otec v lenošce nedaleko ní. Obývací pokoj je plný známých z kostela a příbuzných. Jsou rozsazeni po židlích po celém pokoji, venku se krade večer, ale nikdo si to ještě neuvědomuje. Za okny houstne tma a do pokoje občas zalehne hluk z ulice nebo možná chřestivý rytmus tamburíny z blízkého kostela, ale jinak je v pokoji úplné ticho. Chvíli nikdo nemluví, ale všechny obličeje potemní jako obloha venku. Máma se od pasu poněkud kolébá a otec má zavřené oči. Všichni se dívají na něco, co dítě nevidí. Na chvíli na děti zapomněli. Jedno leží na koberci a podřimuje. Kdosi má další na klíně a bezmyšlenkovitě je hladí po hlavě. V rohu ve velké lenošce sedí chlapec, tichý, velkooký, stočený do klubíčka. Ticho, nastávající temnota a temnota v obličejích probouzejí v chlapci neznámý děs. Chlapec doufá, že ruka, která mu hladí čelo, se nikdy nezastaví - nikdy nezemře. Doufá, že nikdy nenastane doba, kdy dospělí nebudou porůznu rozesazeni po pokoji, nebudou hovořit odkud pocházejí a co viděli a co se jim a jejich blízkým přihodilo.

Ale něco hlubokého a bdělého v chlapci ví, že to musí skončit a že to už končí. Za chvíli někdo vstane a rozsvítí. Pak si rodiče vzpomenou na děti a toho dne už nebudou hovořit. A když se pokoj naplní světlem, do dítěte vstoupí temnota. Chlapec ví, že kdykoliv se toto stane, přiblížil se o krok té temnotě venku. A právě o temnotě venku rodiče hovořili. Z ní přišli. Tu temnotu musejí snášet. Chlapec ví, že už nebudou hovořit, protože dozví-li se příliš mnoho o tom, co prožili, dozví se příliš brzy příliš mnoho o tom, co sám prožije."

zdroj: James Baldwin "Sonnyho blues" (Světová literatura 10 - ročenka 1956-1965, překl. Jaroslav Schejbal); PDF e-book v angličtině, PDF e-book v češtině
Angl. originál: "Going to Meet the Man" James Baldwin (1965)
Tento soubor povídek vyšel knižně v roce 1965, ale některé povídky vycházely průběžně v amerických periodikách ve 40. a 50. letech, viz níže přehled:

“Previous Condition” (October, 1948 @Commentary)
“The Outing” (1951 @New Story)
“Sonny’s Blues” (Summer, 1957 @Partisan Review)
“Come Out the Wildemess” (March, 1958 @Mademoiselle)
“This Morning, This Evening, So Soon.” (September, 1960 @Atlantic Monthly)
"The Rockpile" (1965)
"The Man Child" (1965)
"Going to Meet the Man" (1965)

James Baldwin “Sonny’s Blues”
Cover design by Eric Ellis (@Happy Graphics) 

"Going to Meet the Man" James Baldwin
(The Dial Press, New York, 1965, first edition)