"Thought-Free: k diplomové práci Kateřiny Gamal Richterové o antisemitismu“ (26.7.2022)

 

Jak moc se člověk 21. století poučil o zlu století 20tého? V čem jsme jiní a hlavně, jak moc jsme se polepšili? Nalezli jsme skutečně už to „nové slovo“ a „nový úhel pohledu“, který zamezí opakování dalších Rwand, Srebrenic a holokaustu? Diplomové práce Kateřiny Gamal Richterové zabývající se tématem „Antisemitismu mezi muslimy“ (1) vybízí k položení této řečnické otázky, ale rovněž ukazuje, že člověk nového století se nejen nepoučil z historických selhání, ale dělá vše proto, aby se některá opakovala. Za skutečně zajímavé knihy popisující antisemitismus považuji "Pomět a genocida" od Pavla Baršy, "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), Josef Vohryzek o antisemitismu za druhé republiky, Jiří Weil: "Život s hvězdou" (1949) nebo knihu Hany Bořkovcové "Píšu a sešit mi leží na kolenou: deníky z let 1940–1946" (2). 

Antisemitismus mezi muslimy

Autorka byla v debatě (listopad 2021) s islamologem Bronislavem Ostřanským nazvána akademičkou, nicméně způsob popisu vztahu muslimů k Židům, výklad "muslimského antisemitismu" a dalších témat dipl. práce představuje 2d analýzu na 66 stranách a tudíž akademickou lásku k moudrosti nepotvrzuje, spíše naopak (3). Kritika této diplomové práce nebude primárně mířit na text samotný, ale na jeho ideologický význam, sugestivní styl promluvy. Po přečtení čtenář nabude dojmu, že se spíše jedná o ideologický pamflet a velmi těžko se věří, že autorka je odbornicí na Blízkovýchodní studia, když hovoří tak zjednodušujícím jazykem. Hned na první straně  své práce je citováno z definice antisemitismu, která je tak plochá, že snad ani nebylo třeba uvádět odkaz na Ministerstvo vnitra ČR. Kromě pojmu antisemitismus se pracuje s pojem "antijudaismus", mnohdy ale není jasné, v jakých případech se tyto dva anti-ismy aplikují. Další hrubé zjednodušení se týká konfliktu v Palestině a jaký měl (a stále má) vliv na postoj Arabů (křesťanů a muslimů) vůči Židům jak v tomto regionu, tak mezi arabskými menšinami na celém světě. Mimochodem v dipl.práci není jediný citát Miloše Mendela, který jako jediný islamologa vydal o konfliktu v Palestině dvě monografie (4), sám v Palestině několikrát byl a tématu se věnuje téměř celou dobu své akademické kariéry. U antisemitismu je třeba se zastavit více a probrat jej ve vztahu jak k Arabům na Středním východě, tak hlavně ve vztahu k islámu jako náboženství. 

Palestina

Bez několika málo zmínek v dipl. práci o konfliktu v Palestině je muslim (Arab) jaksi oproštěn od důležité souvislosti, ze která jeho "antisemitismus" vyvěrá. Právě zde začíná ideologie a končí akademismus autorky. V dipl. práci je zmíněn jeruzalémský muftí Hádž Amín al-Husajní (1897-1974), antisemitismus autorka rovněž popisuje jako import evropského myšlení, ale obraz Palestiny je v jejím textu téměř "bílým" místem na mapě, které slouží pouze jako kolbiště politických bojů. Místo zdlouhavému popisu "antisemitismus v blízkovýchodních učebnicích" (10 stran) by bylo mnohem důležitější popsat, co přinutilo tyto země na Židy takto nahlížet. Stejně tak by mohli Arabové psát diplomové práce o západní Evropě a jak nenávidí Rusy. Konflikt v Palestině je zkrátka klíčové téma, jemuž měla autorka věnovat mnoho stran, objasnit tak kořeny sporu a nevraživosti mezi těmito semitskými etniky. Možná by autorku překvapilo, že migraci Židů do Palestiny podporoval syrský novinář a zakladatel salafíje Muhammad Rašíd Ridá (1865-1935) (5). Nicméně pro představu, v jakém názorovém prostředí Arabové žijí a jak může formovat jejich postoj, uvádím náhled na myšlení radikálních sionistů  a izraelských politiků (typu Moše Dajan, Avigador Lieberman), kteří právě vytváří hlavní důvod, proč mají Arabové problematický postoj vůči Izraelcům, nikoliv primárně vůči Židům:

"odsunout Araby je ta nejmorálnější myšlenka na světě" Guela Cohenová, členka strany Tehija (6),

"Izrael se nesmí nikdy stáhnout! Nikdy nesmí uvolnit ani píď dobytých území. [...] Válka je hrozná věc. Kdo jiný než Židé by to měli tak přesvědčivě konstatovat? Bylo nám však souzeno, abychom válku považovali za integrální součást našeho života. [...] Jestli chtějí přežít, musí se jednou provždy zbavit názoru, že válka je něco špinavého a nemorálního." Juval Neeman, vůdce strany Tehija (Obroda) (7).

V předmluvě citované knihy uvádí akademičkou opomíjený Miloš Mendel k Arabům toto:

"Je ironií dějin, že arabsko-islámská společnost v Palestině nikdy neomezila sociální postavení Židů tak, jako křesťanská Evropa omezila postavení evropských Židů a jak by jistě naložila i s muslimy, kdyby jí k tomu dali příležitost." (8), a dále "Zatímco islámské vidění světa neznalo pojem "národ", ani jeho ideový rámec - nacionalismus, judaismus naopak vždy chápal víru v souvislosti s jedním konkrétním vyvoleným národem. [...] Sionismus vnesl do arabského prostředí prvky dvojího typu: jednak náboženskou nesnášenlivost, jednak dravý světský nacionalismus. Obojí bylo pociťováno jako bolestivý útok cizích civilizačních hodnot." (9).

Kritici Palestinců (a zřejmě i Kateřina Gamal Richterová) by lakonicky řekli, že citáty sionistických extrémistů jsou vytrženy z kontextu a že extrémy jsou na obou stranách. Ano, tímto univerzálním pseudomoudrem se končí debaty o Palestině už víc jak 70 let (10). V kontextu dipl.práce, která latentně vznáší podezření arabských muslimů z antisemitismu, mají ale citáty význam, protože poukazují na zdroj "nenávisti" u Arabů a je zkrátka hrubá chyba akademika, když řekne B = arabští muslimové holokaust "bagatelizují" (viz s. 64), ale neřekne jasně A = Arab (křesťan i muslim) v zemi, kde radikálové sionistického hnutí Irgun mají ve znaku pušku s bajonetem a slogan "Rak kach" (heb. "Jedině takto!"), se zkrátka bojuje pomocí evropského humanismu těžko. Antisemitismus Evropana je patologická nenávist živená mýtem o "špatných Židech" a vycházející iracionálně z něj samého, protože skutečné Židy zas tak často nepotká. U Araba se primárně jedná o politický postoj, ne apriori nenávist evropského typu. Patologickou nenávistí se tento postoj stal až právě importováním antisemitismu evropského, ve kterém Arabové, bohužel, našli mnoho "argumentů" pro odůvodnění svého boje ze sionisty, jak o něm hovoří. Kateřina Gamal Richterová, ačkoli je muslimka, opomíjí, že islámské myšlení pracuje s naprosto s jiným konceptem člověka než myšlení evropské; je tedy zjednodušující vyvozovat, že se u muslimů jedná o nenávist vůči Židům. Následující část textu popisuje Židy viděné prizmatem islámu (Korán a sunna), tedy myšlenkový systéme, který by měl být autorkou minimálně zohledněn, když chce moralistním hodnocením měřit muslimy; a také by měla mít na mysli, že když dva - Evropan a muslim - dělají totéž, není to totéž.

Židé v islámu

V islámském myšlení jsou Židé chápáni jako jedni z mnoha lidských společenství, rovni ostatním lidem. Islám nezná pojem etnicity (pokrevní příbuzenství), společenské třídy (kmen) nebo elit. Jakýkoli člověk je v obecné  rovině (ne)roven nebo i nadřazen jinému člověku výhradně díky své zbožnosti, morálnímu kreditu a svým ctnostem, viz koránský verš (49:13): "Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější...". V dipl.práci, kapitola "Křesťanský vs. islámský antijudaismus", je zmíněn konflikt muslimů s Židy v Medíně, kdy prorok Muhammad nechal popravit muže židovského kmene Chajbar, žijícího poblíž Medíny. Toto politické rozhodnutí nelze ale nahlížet dnešními měřítky, protože trest smrti byl politického rázu: Židé zradili proroka Muhammad a první muslimy tím, že se přidali na stranu Mekkánců, kteří přišli do Medíny bojovat s Prorokem, a Židé tím porušili tzv. Medínskou ústavu. Prorok by takto jednal i v případě muslimů, kteří by zradili. Trest smrti za velezradu byl mimochodem běžný v Evropě ještě začátkem 20. století; ve Velké Británii byl (technicky) do roku 1998. (11)

Percepce Židů v Koránu a sunně 

1. Židé jsou v Koránu označení jako náboženská skupina vyznávající judaismus, (ar. al-Jahúd)
Korán (5:69) "Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané.."

2a. Židé jsou v Koránu označení jako skupina vztahující se ke své kmenové příslušnosti, tj. Dítka Izraele (ar. Banú Isráíl)
Korán (17:2) "A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: „Nevezmete sobě vedle Mne nikoho jiného za ochránce"

2b. Židé jsou v Koránu označení jako potomci Izáka a Jakuba
Korán (21:71-73)
71. A zachránili jsme jeho i Lota vedouce je do země, již jsme pro lidstvo celé požehnali,
72. a darovali jsme mu Izáka a Jakuba nádavkem a všechny jsme bezúhonnými učinili.
73. A ustanovili jsme je vůdci, kteří lid svůj řídí podle rozkazu Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého, dodržování modlitby a rozdáváni almužny - a byli služebníky Našimi. 

3. Lid knihy (ar. Ahl al-kitáb) nebo lid chráněný (ar. Ahl adh-dhimma), tj. lid nemuslimské víry, který žije na území muslimy řízeného státu. Židé (a křesťané rovněž) jsou označeni za lid knihy, protože přijali boží zjevení v podobě Písma. Muslimové ale v Tóru nebo Evangelium nevěří, dle islámského dogma byly obě Písma lidmi, nikoli Proroky, pozměněny, viz koránská súra 2:120: "Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: „Vedení Boží je jediné správné vedení!“ Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného." Oba termíny byly smluvně uzavřeny s nemuslimy po hidžře, tj. přemístění Proroka a jeho druhů z Mekky do Jethribu (původní jméno města Medína) a je nazván Medínská ústava nebo Medínská charta. Napsána byla po hidžře nebo v období po bitvě u Badru v r. 624.

Citace z Medínské ústavy: „Židům, kteří nás následují,náleží stejná ochrana a rovnost (pomoci) bez jakéhokoliv bezpráví a nerovnosti“ nebo tato pasáž „Osoba pod ochranou (dža’r) je stavěna na stejnou úroveň, jako ochránce. Není utlačovatele, ani utlačovaného!“ (12)

4. Židé jako lid Mojžíšův (ar. Músa). Dle sunny Prorok připomínal den, který je slaven jako svátek Ašura a „Je to den, kdy Bůh zachránil Músu (tj. Mojžíše) عليه ااسلام a jeho lid, zničil Faraona a jeho lid”. 

Konspirační teorie a ideologický rámec diplomové práce

Dalším akademickým lapsem jsou konspirační teorie, které Kateřina Gamal Richterová používá jako hodnotící kriterium, jinými slovy autorka hodnotí člověka dle toho, zda stojí na straně mainstreamu, nebo ne a dle toho se pak odvíjí, zda je/není tento člověk blíže pravdě. Dle jejího vidění světa je pravda v hlavním proudu a jakmile jste jen na pochybách, už jste jednou nohou v konspiraci. Akademik by si měl pečlivě rozmyslet, jakému tématu se bude věnovat a hlavně, jak jej bude hodnotit. V případě konspiračních teorií je jejich zpochybnění dost obtížné, protože vidí svět ze zcela jiné perspektivy, jiným paradigmatem, tudíž je nelze smést se stolu jen proto, že se s naším vidění neshoduje; obzvlášť by takto neměl pracovat a myslet akademik. V kontextu dipl.práce jde ale spíše o snahu zalíbit se establishmentu a pomrkávání, že "já" čtu pravdu jen v mainstreamu a na konspirační weby jsem nikdy neklikla. Konspiračních teorií se určitě nezbavíme čtením mainstream zpráv a vše bude mnohem složitější, protože dnešní člověk by musel být velmi naivní, aby mohl, slovy Michaela Hausera, "přijmout představu, že dnešní globální kapitalismu žádné řídící centrum nemá a nikdo jej neovládá." (13) 

Problematičnost textu není jen v argumentační slabosti, nepřesnosti, ale rovněž ve velmi sugestivním a ideologicky zabarveném tónu, jímž se "analýzy" a "závěry" předkládají. viz věta na s. 26: "Muslimové obecně mnohem více lpějí na úctě k proroku Muhammadovi než na uctění památky obětí holokaustu." nebo spojování muslimů s krajní pravicí s. 5: "Jako by si však tuto skutečnost muslimové vynahrazovali v současnosti a soupeřili s evropskou krajní pravicí o prvenství v nenávisti vůči Židům." Rovněž se muslimové šmahem označí generalizujícím stigmatem, které ale nic konkrétního neříká, viz s. 7: "[Židé] vždy byli považováni za lid knihy. Na tuto skutečnost dnes bohužel mnozí běžní muslimové i islamistické či radikální organizace zapomínají a Židy zatracují coby nevěřící." 

Snaha být evropštější než Evropan se muslimské autorce daří ve chvíli, když porovná Západ s "hroznými muslimy" tvrzením, že "... jisté je, že Západ umí na jiné pojetí svobody slova, jakým byla íránská soutěž, umírněně reagovat." (s. 26). Tady bych připomněl, že v lednu 2015, při masakru redakce novin Charlie Hebdo, řekl v DVTV redaktor Respektu Erik Tabery, že nevidí problém v zesměšňování jak náboženství, tak holokaustu nebo utopených uprchlíků, jak dělaly právě zmíněné noviny Charlie Hebdo. (14) Jiný příklad umírněného Západu je kauza muslimského šátku ve Francii z října 2003, kdy  se"většinový konsenzus obyvatel opíral o tezi, že šátek symbolizuje zpátečnickou a tmářskou náboženskou tradici" (15) 

Mytologie

Vrcholem bizarní argumentace, připomínající spíše hon na amerického brouka v 50. letech, je téma viru C19 a jak jej autorka elegantně zakomponovala do celé dipl.práce a v otázkách respondentů je u každého zohlednila, opět, jako měřítko důvěryhodnosti. Tímto prvkem se text dipl.práce definitivně odebere do říše mýtu, kde se politizace významů ujme argumentace na plné obrátky. V čem vidí autorka podpůrný prvek své argumentace, je spíše pravý opak, protože jednak rámuje antisemitismus do větší množiny špatného myšlení (thoughtcrime, Orwell), ale hlavně "ruší složitost lidských činů, dodává jim jednoduchost esencí, jakýkoli přesah vůči tomu, co je bezprostředně viditelné, uspořádává svět, v němž chybí kontradikce, neboť nemá žádnou hloubku, nabízí svět rozložený v evidenci a zakládá jakousi šťastnou jasnost." (16) Trapnost z textu tedy nečiší, ale kape. Představit si autorku v modré svazácké košili současných neoliberálů nedá mnoho práce, ona se ke všemu hrdě hlásí a očekává poplácání po zádech, jak to dobře zvládla. Dost možná ale pochvala nepřijde, protože správný ideolog-rétor musí umět dělat "drahoty" a je před obecenstvem tzv. "nepolapitelný", čímž si jej udržuje v nejistotě a stává se tak tím "správným", "pravdivým" a "následováníhodným". Kateřina Gamal Richterová jde ale až příliš "štěstíčku naproti", čímž se zcela odhaluje a zároveň prozrazuje co je cílem. 

Závěr

Na problém holokaustu a genocid nahlíží islám v obecné rovině skrze koránský verš "jako by zabil lidstvo veškeré." (5:32), jímž Bůh člověku říká obecné pravidlo, percepci člověka vůči jinému člověku.V islámu tedy není zlo hodnoceno kvantifikovaně, ale významově. Vraždění Židů, Bosňáků a rwanďanů (Hutuů a Tutsiů) je vždy jedno zlo, bez rozdílu. Tento pohled je postaven na reciprocitě, kterou si ale západní myšlení vůbec není vědomo a proto v člověku proces vypořádání se se zlem vytváří toxicitu, jež člověka nedělá lepším, ale naopak jej činí více náchylným podobné zlo činit v zájmu boje proti "zlu", jak jej chápe a vidí kolem sebe. Záměrně byl výše použit termín "mýtus", protože ten je dipl.prací utvrzován. Opět dochází k elitářství a exkluzivitě, kdy jedno etnikum/náboženská skupina je mimo celé lidské společenství, a to i v případě nenávisti. Židé mají antisemitismus, zbytek světa se musí spokojit s pojmem rasismus. Tím se vytváří mýtus jedné křivdy a člověk k ní přistupuje jako k fetiši. Ponaučení bychom si měli vzít od Karla Jasperse, který v korespondenci s Hannah Arendtovou psal: „To jak vinu chápete Vy mě trochu straší. Protože vina, která přesahuje každou kriminální vinu tím dostává jistý rys velikosti; satanské velikosti. Já ale když se dívám na nácky, ani vzdáleně nic takového necítím. Podobně jako mi nejsou vlastní řeči o démoničnosti Hitlera a podobné nesmysly. Myslím, že člověk musí vzít ty věci tak, jak skutečně byly. V celé jejich banalitě a tupé nicotnosti. Také bakterie mohou způsobit epidemie, které zahubí celé národy, ale přece to jsou dál jenom bakterie." (17)

Podobný přístup možná kopírují muslimové v případě masakru ve Srebrenici a proto by se i muslimové měli ptát sami sebe, nakolik je tato tragédie činí lepšími a jak moc je naplňuje toxickou nenávistí k "nepříteli". Obávám se, že spíš to druhé, protože to první je technicky nemožné a ta druhá cesta je zase extrém, který by nám měl být cizí z podstaty islámu. Možná by si i muslimové v červencovém výročí (Srebrenice) měli vzpomenout na slova Paula Valéryho "Historie [u]mí přivolávat sny, omámit celé národy a spoutat je falešnými vzpomínkami..., udržuje jejich staré rány otevřené, trýzní je, nedopřeje jim klidu a podněcuje v nich megalomani i posedlost pocitem pronásledování." (18)

Celkový dojem z textu Kateřiny Gamal Richterové je velmi rozpačitý, je to text spíše pro pavlač sociálních sítí než na akademickou půdu. Problém vidím hlavně v ideologické pozici, jež je přiznaně demonstrována, ale tvářící se jako vědecká analýza. Další problém je zjednodušující popis fenoménů a myšlenkových proudů, neschopnost odstupu od tématu a v některých místech až "inkvizitorsky" emotivní přesvědčování o pravdě a dobru. Autorka rozhodně není odbornicí na Blízkovýchodní studia, nechtěl bych se od ní vést k nejbližší tramvajové zastávce, natož v nábožesko-politickýh otázkách. Světonázor, ze kterého tato dipl.práce vychází je současný progresivismus, který sice původně chtěl člověka osvobozovat, ale posledních 10 let se zdá, že toto osvobozování se spíše "projevuje ve své zjevně nejradikálnější podobě jako naprostá emancipace od reality." (19)

"Trapnosti" Josef Čapek* 

Trapné je důležité kázati v románech nebo na jevišti věci, které v dané chvíli člověk přirozeně v sobě najde. – Hrdinství, odpírání, obětavosti možno snad naučiti premiérové publikum [...] Hrdinství (mravní brannost) je věc prostá a má být buzeno a připomínáno prostými prostředky a nikoliv hysterickou intelektuální onanií. Kdo dovede milovati svobodu, spravedlnost, svou rodinu, půdu, bude přirozeně hájiti svobodu, spravedlnost, půdu; tomu ho nemusí učit žádný pán ve smokingu. Strádání a obětem se neučí (leda ve smokingu), strádá se a obětuje se více než si smokingoví hlasatelé dovedou představit. Je tomu třeba jen dáti lidsky slušný, živý a prostý výraz – jestli už je třeba na to přistřihovat a šít divadelní formu."

---------------------------------------

poznámky/odkazy

1) "Původ moderního antisemitismu mezi muslimy a antisemitismus mezi muslimy v České republice"
Bc. Kateřina Gamal Richterová (duben 2022)

2) "Paměť a genocida: Úvahy o politice holocaustu" Pavel Barša (2011, Argo)
(ukázka z knihy zde)

"Rozpad židovského života" (Academia, 2016)

Hana Bořkovcová "Píšu a sešit mi leží na kolenou: deníky z let 1940–1946" (ukázka)

Josef Vohryzek o antisemitismu za druhé republiky

Jiří Weil: "Život s hvězdou" (1949)

3) Konrad Paul Liessmann (audio) debaty, rozhovory, recenze, kniha Teorie nevzdělanosti)

Theodor W. Adorno "Teorie polovzdělanosti" (1959)

4) "Náboženství v boji o Palestinu" Miloš Mendel (Atlantis, 2000), "Židé a Arabové (Dialog idejí a zbraní)" Miloš Mendel (1992). Přehled knih Miloše Mendela na odkaze

5) "Dějiny islámského světa ve 20. století" Reinhard Schulze (Atlantis, 2002), s. 66

6) "Židé a Arabové - dialog idejí a zbraní" (1992), s. 66
7) "Židé a Arabové - dialog idejí a zbraní" (1992), s. 64
8) "Židé a Arabové - dialog idejí a zbraní" (1992), s. 20
9) "Židé a Arabové - dialog idejí a zbraní" (1992), s. 21

10) Leo Pavlát a Pavel Barša diskutují na téma "Židovství, Izrael, Blízký východ, antisemitismus" (27.2.2013, @Ústav mezinárodních vztahů)
Zajímavé momenty v debatě: @48min a @18:30 min Muslimsky antisemitismus, @01:35:29_Vlajka Izraele a vlajka Fatáhu

11) The European Convention on Human Rights was adopted in 1950, but some countries took many years to ratify it. The United Kingdom retained the death penalty for high treason until 1998; however, this technicality was superseded by the absolute ban on the death penalty in 1976. William Joyce was the last person to be put to death for high treason in the UK, on 3 January 1946 at Wandsworth Prison. zdroj

12) "Židé v islámu: koncept ahl adh-dhimma a případová studie židovské menšiny v Maroku" Veronika Sobotková, Jan Pěchota (ed.) (ZUP, 2018), s. 13,

13) "Šidítko konspiračních teorií" Michael Hauser (Deník Referendum, 2. září 2011) 
celý citát: "Konspirační teorie lze mnohdy jen těžko vyvracet, to je koneckonců důvod, proč jsou posledních 20 let tak přitažlivé. Je tu ale jeden hlavní důvod, proč existují: světový ekonomicko-politický proces globalizace je skutečnost, ve které žijeme a tudíž je, dle slov Michaela Hausera "mnohem těžší přijmout představu, že dnešní globální kapitalismu žádné řídící centrum nemá a nikdo jej neovládá." 

14) Je správné být Charlie? Kněz Halík vs. šéfredaktor Tabery (13. 1. 2015, DVTV)

15) "Orientálcova vzpoura" Pavel Barša (Dokořán, 2011), kap. "Francouzská aféra šátku" [článek vyšel 4.9.2004 v Lidových novinách], s. 37-45

16) "Mytologie" Roland Barthes (1957, česky 2018), kap. Mýtus dnes, s. 144-145, 146

17) Dopis Karl Jasperse Hannah Arendtové z 19.10.1946, text a audio zde

18) Paul Valéry "Úvahy o dnešním světě" (Regards sur le monde actuel, 1931)

19) "Hybridní politika" Jan Keller (Ivan David - nakladatelství, 2020), s. 65

* "Psáno do mraků" Josef Čapek
Vydalo nakladatelství Fr.Borový v Praze roku 1947, s. 133