Socialismus 21. století by neměl kvitovat současnou globalizaci a nezrazovat prekariát - k socialistickému manifestu Michaele Hausera (26.7.2023)

 


foto: politická karikatura z časopisu Puck založeného ve Spojených státech v r. 1877 @Puck magazine (wikipedia) 

Nedávno vydaná kniha "Manifest socialistického hnutí" Michaela Hausera ve vydavatelství Neklid měla nejméně tři prezentace a na té poslední z nich (21.6.2023 v Akademickém konferenčním centru*) zazněla poznámka: "Jak uvést manifest do praxe v současné společnosti roztříštěné do různých skupin a nemající významnou politickou stranu, která by prosazovala jejich zájmy?" Nutno podotknout, že tato debata probíhala ve zcela jiné atmosféře než na akci Anarchistický festival knihy (27.5.2023). 

V úvodu představil Michael Hauser důvody a inspiraci pro sepsání Manifestu a na výše položenou otázku odpovídal, že stejně jako Marxův/Engelsův Manifest, i jeho není příručka jak změnit stav společnosti, ale akcentovat určitá témata. Manifest Michaela Hausera možná není psán pro prekariát/dělníky z továren, ale hovoří o nemalé části společnosti, které kromě práce, vysává energii kapitalistické zombie. Mnohem plastičtější obraz života manuálně pracujících popsala socioložka Kateřina Nedbálková ve své knize "Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa", který byl druhým příspěvkem této akce. "Tichá dřina" nehovoří jen o podmínkách výzkumu samotného, přestavuje hlavně dělníka, dnes již opomenutou společenskou vrstvu, který ale není řemeslně zručný natolik, aby byl živnostníkem, a proto je "jen" obsluhovatelem strojů. Situace těchto dělníků možná není tak beznadějná jako těch ve "sweatshops" v Bangladéši, nicméně na českém trhu práce jsou zkrátka odsouzeni k roli "Disposable Heroes" na posledním místě potravinového řetězce. 

Téma staré (dělník) a nové (prekariát) pracující třídy hraje nejen zásadní roli v Manifestu Michaela Hausera, ale také debatě nad ním. Socioložka Kateřina Nedbálková zmínila své znepokojení nad účastí Andreje Babiše (ANO) na demonstraci odborového svazu KOVO proti důchodové reformě a emisní normě Euro 7 v březnu 2023. V tomto "pohoršení" ale právě vězí problém, a lze v něm částečně nalézt odpověď na otázku kladenou novými socialisty 21. století. Stejně jako pseudoproblémy (feminismus, gender atd.) nezajímají dělníky v továrně, věřím, že dost z nich nevadí, že se na jejich demonstraci objevil Andrej Babiš. Kdo jiný než jeden z největších zaměstnavatelů v ČR by měl být partnerem odborů, když se jedná o budoucnost dělníků? 

Problém socialistů 21. století spočívá v jejich "akademickém" elitářství a neschopnosti se přiblížit lidem, o kterých píší knihy a chtějí je údajně hájit. Noví socialisté uspějí, jestliže pochopí současný trend vytvořit ze Země jeden velký korporát. Stejně jako Marx chtěl postavit Hegelův obrácený idealismus na nohy, je třeba obrátit zpátky na nohy nové socialisty. Nebude to ale jednoduché, protože levicový progresivismus převládá v ideovém základu socialistů a lidé jako Ilona Švihlíková, Petr Drulák, Jan Keller, Jan Kavan nebo Matěj Stropnický jsou persona non grata.



* "Prekariát a pracující většina v rozdělené společnosti: možnosti a strategie sjednocování" 21.6.2023 @Akademické konferenční centrum (AKC)

Hosté:
– Michael Hauser: diskuzní teze
– Kateřina Nedbálková: povaha práce v dnešní době: mezi roztříštěním a sjednocováním
– Joe Feinberg: nové podoby lidu
Moderace: Jana Beránková

Pracující (zaměstnanci a prekariát) tvoří ve společnosti většinu, jsou ale roztříštění do různých skupin a nemají dnes významnou politickou stranu, která by jasně prosazovala jejich zájmy. Jejich politický vliv je proto minimální. Jak lze tuto situaci změnit a z pracujících učinit významnou politickou sílu? Michael Hauser představí teze z Manifestu socialistického hnutí, které budou sloužit jako základ pro diskusi. Socioložka Kateřina Nedbálková bude hovořit o povaze současné práce s odkazem na svůj nedávný výzkum v továrním prostředí (www.kosmas.cz/knihy/500824/ticha-drina) a o tom, jak různé profese pojímají svou práci (www.kosmas.cz/knihy/520305/pracovat). Filosof a antropolog Joe Feinberg popíše nové podoby lidu jako různé způsoby politického sjednocování neprivilegované většiny (www.kosmas.cz/…/politika-jednoty-ve-svete-promen).




Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r...
celý text

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)

Obrázek
U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.
celý text

Jiří Trnka

Obrázek
    foto:  " Sen noci svatojánské " (1959) "Chtěl bych sobě i obecenstvu objasnit a uvést na srozumitelnou rovinu myšlení lidí, kteří něco objevují dnes a objevili před několika sty lety. Chtěl bych se dostat do kůže těch minulých lidí prostřednictvím současníků a naopak, podívat se na dnešek skrze minulou zkušenost. Ohromení z objevů muselo být stejné tehdy jako dnes..."
celý text

"Komise" Sun’alláh Ibráhim (Dar Ibn Rushd, 2005)

Obrázek
Bezejmenný vypravěč se musí obhájit před podivnou Komisí, složenou z vojáků a civilistů, aniž by byl oficiálně z něčeho obviněn, a dobře ví, že na konečném rozhodnutí tohoto tajemného orgánu závisí jeho další osud. Pocit strachu a zmatenosti umocňuje i to, že členové komise nemluví arabsky, ale podivným jazykem, jemuž se hrdina musí v průběhu řízení naučit. Komise o životě hrdiny ví úplně všechno, klade mu nejrůznější otázky a zadává úkoly, mimo jiné od něho očekává i studii o nejvýznamnější arabské osobnosti. Navštěvuje ho nečekaně i v bytě a nechává tam jednoho ze svých členů jako dozor. Nesnesitelná přítomnost a neustálé sledování nakonec hrdinu vyprovokuje k jeho vraždě. Závěrečné zasedání Komise obviní vypravěče ze spiknutí a žádá pro něho ten nejpřísnější trest, aniž by ho definovala. Podivný tribunál odchází a zanechává hrdinu samotného, zmateného a vydaného napospas drtivé hrůze z neurčitého verdiktu. Novela je obrazem autorova kritického vnímání vývoje egyptské společnosti ...
celý text

Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA)

Obrázek
V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...
celý text