Style Wars (40. výročí) & kniha "Asian Series" od POST177 v čase korporátní/pozdně kapitalistické kultury (21.6.2023)

července 03, 2023

foto: "Style Wars" (1983), Režie: Tony Silver, Graffiti writers: Seen, Iz The Wiz, Shy147, MinOne, Duro, Quick, Daze (Dj Kay Slay), Mare 139, Kase2, Skeme, Sach, Rock Steady Crew, Rammellzee and K-Rob....

Letos uplyne 40 let od premiéry dokumentu "Style Wars" o newyorském graffiti a v minulém roce vyšla zajímavá kniha o současném graffiti "People & Throw up/Asian Series" od autora POST177. Dokument Tony Silvera a kniha POSTa177 spojuje určitá ryzost, pravdivost, ale hlavně umělecký přístup nekontaminovaný korporátní/pozdně kapitalistickou kulturou, jež je vidět ve veřejném prostoru od Davida Černého, Pasty až po obličej vašeho oblíbeného rappera na energy drinku. Tony Silver svým dokumentem zachytil moment v čase, který má výpovědní hodnotu přesahující dokumentovánou subkulturu. Style Wars tedy není jen výpověď doby, ale svědectví člověka z města, nacházející se v kulturním prostředí Ameriky popsané Jeanem Baudrillardem a hledající něco skutečného, v čem se nejen realizuje, ale sám sebe v této městské subkultuře nachází a vnitřně se s ní ztotožňuje. Tento pohled zpět do 80. let a reflexe současné společnosti - hlavně její kriteria kvality a úspěchu - mohou potvrdit Debordovu "Společnost spektáklu" a ukazují nám, jak moc jsme se již vzdálili od "přirozené" společnosti se zdravými vztahy a vzájemným kontaktem/komunikací.

Současnost umožňuje vidět "Style Wars" zcela jinak a právě s tímto významovým přesahem. Polemika, zda je graffiti vandalismus, nebo umění je už zcela irelevantní. Hlavním tématem jsou lidé z amerického velkoměsta a jejich potřeba dělat to, co dělají. Skutečnost, že se zcela cizí lidé poznávají a vytváří společenství se specifickým přístupem nejen k umění, ale ke světu a lidem v něm, je právě to zajímavé, co Style Wars přináší. Zde není vůbec klišé hovořit o nastaveném zrcadlu, ze kterého ale dnešní člověk nebude mít radost. Dost možná je vše ještě horší, protože dnešní člověk již nebude vůbec chápat, že je něco špatně, možná se bude smát, jak naivní tehdy lidé byli a vše pochopí jak "retro" módní style, který si kdokoliv může libovolně přivlastnit.

POST177 představuje příslib této zaniklé kultury a jejího přístupu. Nestylizuje se do něčeho neživého, není postmoderně eklektický, ale "hovoří" výhradně graffiti řečí, která není ani apologetická, ani se ale nesnaží hledat "souvěrce". Kouzlo graffiti je právě v jeho anonymitě a nemožnosti se s ním osobně setkat, pokud nejste jeho součástí. Graffiti ještě stále představuje tajemství, které nebylo kooptováno kulturním průmyslem. Jeho existence a kouzlo uměrně zavísí na míře, jak moc se nechá tímto průmyslem pohltit a přivlastnit. Ve chvíli, kdy toto tajemství prozradí, zrazuje samo sebe a stává se něčím jiným a ztrácí svou "auru". Stává se sterilním, pochopitelným, postráda kouzlo, které vás nutí hledat jeho podstatu. Korporátní umění má mnoho společného s pornografií, o níž velmi výmluvně píše korejský filosof žijící v Německu Byung-Chul Han v knize "Vyhořelá společnost". Good luck umělci.