* fitra - knihovna *

     Koncept moderny u Masaryka a Šaldy (Jiří Brabec, 2011) 16. pokračování cyklu veřejných přednášek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. 04:00 Co je moderna? Moderna v literatuře se pojí s koncem 18. stol. a začátekem 19. stol. Moderna je krize člověka. K čemu se subjekt (člověk) bude vztahovat. Jménem tolerance byl rozbit náboženský rozměr společnosti.  Rozum ovládnul konec 18. stol. a začátek 19. stol - "Panství rozumu" Tato moderna může být charakterizována jako uvolnění subjektu z nadosobních (náboženských vazeb) 08:29 Masaryk podává docentskou práci "Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty" Poprvé byla kniha vydána v roce 1881 v německém znění, v roce 1904 pak byla vydána i česky Masaryk si v Sebevraždě klade otázky: Kde vlastně žijeme v přítomném čase? Jak vlastně vypadá moderní člověk? Moderní člověk je nervózní, neklidný, člověk, který se zbavil Boha. Sebevražda je extrémní řešení na tuto skutečnost. 14:00 Masaryk tuto společnost naz...

  Jiří Brabec Peroutkův postoj má i svá omezení (Vltava, 2017) download mp3 (1:01:03) Jiří Brabec: Peroutkův postoj má i svá omezení 26. září 2017 (Vltava, Vizitka) Literární historik, vysokoškolský pedagog a signatář Charty 77 Jiří Brabec se dlouhodobě zabývá osobnostmi, jako jsou T. G. Masaryk, F. X. Šalda a Záviš Kalandra. Rediguje Spisy TGM a Dílo Jaroslava Seiferta. 20. století bylo „časem absurdním, hrozným, byl to čas otřesených hodnot, nic nebylo pevného, vše bylo v pohybu, ale v takovém pohybu, který má spíše záhubný charakter, než aby byl povzbuzující. A v takovém čase člověk hledá někoho, s kým si může popovídat,“ odůvodnil Jiří Brabec, proč se jako literární historik pokoušel s Masarykem, Šaldou a dalšími osobnostmi především vést dialog.   2:50 Co pro vás představují osobnosti F. X. Šaldu, T. G. Masaryka nebo Z. Kalandru? 4:30 Návrat k minulosti je vždy dialog. Záleží, jaké dotazy historii klademe? 5:20 F. X. Šalda: "Co je člověk v moderním světe? Je to člově...

Nikdy nebylo častěji nadarmo bráno slovo volnost, nikdy nebyl pojem tento hůře chápán, nikdy přeceňován více než dnes: a v tom právě jest konec konců celá naše nekulturnost. Volnost, příroda, život jsou slova, jichž zneužívá dnes kdekdo, jimiž zaklíná se stokrát denně každý pracovník, do nichž bije jako do bubnu každý veřejný vyvolavač, jimiž troufá si přehlušiti a opravdu přehlušuje kdykoli na tržišti tichou vnitřní hudbu hodnot uměleckých i kulturních: stylu, formy, zákona. 

"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví!  Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám  jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...)  Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...) Více na blogu " časové i nadčasové " F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice) Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 16...

Loutky i dělníci boží (poprvé 1916) jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy (1867–1937), přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Román je významným Šaldovým pokusem o překonání modelu tradičního románu a svou strukturou je do značné míry prózou experimentální: pokouší se o psychologickou motivaci jednání postav, zahrnuje rozsáhlé výkladové esejisticky pojaté pasáže, využívá prvku deníku, motivu dvojníka atd. Loutky i dělníci boží jsou nejen románem milostným, jak jej Šalda vymezil v podtitulu, ale též románem ideovým, filozofickým, náboženským, etickým, českým (ve smyslu národní myšlenky), secesním (jak o něm mluvil Václav Černý) či také generačním. Příběh vystavěný na půdorysu milostného trojúhelníku, vztahu hlavního hrdiny Franka Lamberka k Šimonce a Kornelii, je v Šaldově pojetí rovněž prostorem k vyrovnání se s důsledky upadající kultury a hledání pevných základů pro budoucí život mladého...

Neumím o F.X.Šaldovi napsat nic podstatného; a nestydím se za to. Nedovede to napsat nikdo, nebo alespoň ještě nikdo nenapsal nic významného o tomto největším žijícím kritikovi současné společnosti, o vášnivém zbožňovateli tvoření, o básníkovi, o úporném hledači Pána Boha, o milovníkovi Dona Quijota, o Lencelotovi, s nímž se každý bojí utkati, o muži, kterého tak mnozí nenávidí jen proto, poněvadž mají strach milovati ho.

"Bůh není ani fikcí ani hypotézou ani legendou, nýbrž nejplnější skutečností  - ..., že každá minuta jest jen zázrakem zjevení a proudem, kterými se vylévá božstvo do života a světa, a každý den jen novým aktem v mystickém dramatu věčné obrody všeho, že není všednosti a staroby, že každý den je svátkem a žádá jen, aby se do něho vnesla víra a odvaha, a rozsvítí se pak v kráse a v síle." zdroj: F . X. Šalda " Boje o zítřek " (Melantrich, 1905, s. 87)

"Nezval, Seifert, Biebl, to všecko jsou pěkné sliby; Hora již z valné části naplnění. Jejich verše se nemusejí lidem líbit. Naprosto ne. Jen kurvy se musejí líbit, poněvadž by bez toho zemřely hladem. Verše ne. Ale zpozoroval jsem, že i ti, kdož na ně nadávají, jich nezapomínají. A to jediné je důležité." F. X. Šalda zdroj: Kritické projevy 13 (sv. 22), s. 253 (Melantrich, 1963) , původně byl text publikován v časopise Literární svět, článek " Zpovědi českých básníků a kritiků " v roce 1927 (roč. 1, č. 2, s. 1 - 3.)

Šestnácté pokračování cyklu veřejných přednášek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze na téma " Koncept moderny u Masaryka a Šaldy" Jiří Brabec 92 minut, 2011

Už téměř půl roku je na internetu k dispozici blog věnovanými velké osobnosti české literatury Františku Xaver Šaldovi. Najít zde můžete nejen odkazy na e-knihy FXŠ, ale i raritní eseje a stati jiných autorů věnovaných jeho práci, názorům a významu pro vývoj českého myšlení (jak v umění, tak i ve společnosti). Neméně důležitou součástí blogu je kategorie * Česká literatura * nabízející jména, která s FXŠ souvisí přímo (Bedřich Fučík, Václav Černý aj.) nebo nepřímo (Jan Čep, Jan Zahradníček aj) a svým způsobem tak navazují na Šaldův odkaz nebo se v něm inspirují. Podporovat ověřené jméno z minulosti může vyznít, jako přihřívání polívčičky a pokus o zalíbení, chtěl bych proto zdůraznit, že FXŠ není pro mě primárně literární kritik, ale především člověk, který hájil svůj názor i v případě, že byl (velmi často) osamocen a rovněž se snažil myslet sám za sebe; tedy vlastnost, kterou dnes vidíme velmi zřídka.   * časové i nadčasové * https://nadcasove.blogspot.com/

František Xaver Šalda "politické analýzy slavného kritika" Připravil Jan Sedmidubský a Pavel Hlavatý pořad: Portréty (ČRo Plus), 25.9.2011 O smyslu, který "kritický duch" Františka Xavera Šaldy objevil nejen pro počátek minulého století, hovoří literární historik Jiří Brabec. Připravila Milena M. Marešová. Ukázky čte Hanuš Bor. Víkendová příloha - ČRo 3 Vltava (16. 2. 2013) další audio na blogu FXŠ * Soubor díla F. X. Šaldy * http://dilo-fxs.blogspot.cz/search/label/*%20FX%C5%A0%20audio%20*

Já po života kraji spíš jsem prošel nežli jeho středem a spíš než okruh změřil jeho lem, spíš stín než život a spíš divák v těle bledém já šlapal yaši zrazenou a sirou zem. Já podlostí jsem vašich všecky řádky sčítal a svědek vašich ponížení byl, já odmítal, co podplatný mi úsměv nabízel a skytal, já pošlapaný a zmarněný vámi pyl jsem sbíral. To klam: ne samolibost ješitná a chladná mně k pomstě nabrousila zbraň: Bůh ve mně trestal vás, ne, nebyla zde zrada žádná, mne zbrojil svatý hněv a chtěl svou daň. Já čela svého před mocnými neponížil, já chuďasa jsem miloval, on drah byl mi. Já lidskost vámi deptanou jsem přímil jen a výšil a jídal rád chléb chudoby a tmy. Vy báli jste se mne jak svého kata a jak svého soudce a já jen někdo byl, kdo vydá svědectví. Vy pomluvy jste na mne vymýšleli lhouce a záští vaše rostlo, kořen zlý. Vy v šlář jste pokrytecky halili své hadí tváře a zalhali ten lásky lidské div: váš plamen byl a prospěch z...

"Podivný strom ta Svoboda! Pod tlustými kamennými zdmi a klenbami daří se jí nejlépe: tu vyráží větve tak silné, až, rozpřáhlé jako zbrojná ramena, proráží zdi; a roste strom ten nejlépe. Zaléván-li je slzami. Svoboda je rozhodně pojem romantický. Je celá v usilování po něčem, v dychtění po něčem. Svoboda. Jednou bez úsilí nebo s malým úsilím získaná, rychle ti zevšedňuje: její obsah rychle se ztravuje a větrá, není-li předmluvou k Svobodě vyšší, není-li stupněm k novému, dalšímu usilování a vzpínání se mohutnějšímu dechu a silnější vůle. Jako nejkrásnější básně o přírodě a prózy nejintensivnějšího citu přírodního byly napsány romantiky uvězněnými v dusných velkoměstech, tak nejžhavější hymny na Svobodu byly zbásněny lidmi-samotáři, tedy dvojnásobnými vězni, nejen zaklíněními do lidské společnosti, ale nadto ještě zazděnými do svého já. Svoboda darovaná není žádná Svoboda; jen Svoboda, jíž jsi si vydobyl úsilím celé své bytosti a s nebezpečím života, je statek trvalý; jen ta ...

Dne 25. srpna bylo v Moskvě popraveno celkem 16 soudruhů – sedmnáctý unikl soudu i popravě sebevraždou. Mezi těmi popravenými jsou Zinověv, Kameněv, a jiní, vesměs přátelé Leninovi, členové staré leninské gardy, otcové a první vojáci ruské komunistické revoluce. Jako Hitler v Německu 30. června 1934 dal vyvraždit své staré legionáře, protože mu neustále jako strašidla stáli v cestě a připomínali něco, co slíbil a nesplnil, jeho starý původní národně-socialistický program, stejně tak nyní zatočil Stalin se starou revoluční historií ruskou. Jenže způsob, jakým tuto vraždu inscenoval, ta pokrytecká velekomedie „veřejného procesu“, je ještě mnohem odpornější než nahá surová brutalita Hitlerova a musí pobouřit každého, patřiž k tomu nebo k onomu směru ideovému, k tomu nebo onomu táboru, jen když má v hrudi poslední špetku úcty k člověku. Šestnáct starých revolucionářů před soudem poplivalo samo sebe, poplivalo své dílo, svou minulost i přítomnost. Zlomeni v sklepeních dnešního režimu s...

"Kulturní člověk ví vždy, že i tmy odpovídají na otázky, a odpovídají podle toho, jaké světlo se jich táže. Co odpovídá nám v nich dnes, není totéž, co odpovídalo na příklad člověku antickému; náš osud jest rozdílný samým pojmem svým od osudu jeho; náš leží v naší hrudi, jest preformován v našem charakteru.“ … „Kulturnímu člověku jest vlastní smysl čistotnosti a ryzosti, který poznává specifickou krásu a sílu každého živlu“ … „Umění, které nekultivuje svých vlastních pevných a pružných orgánů, které opouští vlastní území, aby na umělých chůdách běželo marně o závod s uměním sousedním, nemůže dlouho odolati úpadku.“ F.X.Šalda „Víra kulturní“ (Kritické projevy 7, 1908 – 1909) foto: josef sudek @drips http://www.drips.cz/2013/08/26/josef-sudek/

Soubor studií „Na téma umění a život: F. X. Šalda 1867—1937—2007" představuje reprezentativní průřez současným literárně a uměnovědným myšlením o díle zakladatele moderní české umělecké kritiky F. X. Šaldy. 

Říkává se, že klasik je ten, koho všichni uznávají a nikdo nečte. Potud představuje F.X.Šalda klasika zvláštního typu, je sice obecně uznáván, ale má rovněž široký okruh čtenářů, kteří se jeho rozlehlým dílem probírají s požitkem a potěšením.

"Všechna hmota, příroda, vesmír sám jsou jen dějiny a podobenství duše lidské. Co zůstávilo v nich stopu, byla pouze tvorba: tj. skutky v pravém slova smyslu, něco nesobeckého a nadsobeckého; všecko ostatní jest pohlceno, a veliké jest mlčení po tom. Kdo nerozbíjí zděděnou formu a netvoří vším úsilím své bytosti formu novou, širší, vyšší, volnější - při stejné, aneb větší zákonnosti - jest ztracen; příživníka minulosti nezná ani přítomnost, ani budoucnost."                                                          F. X. Šalda  (*22.12.1867 - †04.04.1937) zdroj:  * Soubor díla F. X. Šaldy *