Nivelizace abrahámovských dogmat - otevření Abrahamic Family House v Abú Dhabí, SAE (7.3.2023)

 

foto: Dům abrahámovské rodiny (Abrahamic Family House), Abú Dhabí, Spojené arabské emiráty (@ArchDaily)

Dům abrahámovské rodiny (Abrahamic Family House), projekt z roku 2019 navrhnutý Adjaye Associates v čele s britsko-ghanským architektem Davidem Adjayem, otevřený 1.3.2023 v Abú Dhabí, Spojené arabské emiráty,. Symbolické místo se třemi svatostánky (mešita, kostela, synagoga), kde každý nese jméno významné postavy abrahámovské tradice: filosof Moše ben Majmon, známý jako Maimonides (1138–1204), Svatý František z Assisi (1182-1226) a teolog egyptské univerzity al-Azhar, imám Ahmed al-Tajíb (*1946). Podnětem k tomuto projektu byl "Dokument o lidském bratrství" (celý text zde https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28926), na kterém se shodl Papež František a imám Amhed al-Tajíb v Abú Dhabí v únoru 2019.

 

Ačkoli samotná myšlenka nemusí působit podezřele a na tomto "domě" nemusí nutně být něco špatného, důležité je vidět celou záležitost jako veřejné gesto a prezentaci určitého postoje, na který se koneckonců přiznaně poukazuje ve většině článcích, jednota hodnot a důraz na společenství všech věřících. Opomíná se ale důležitý fakt abrahámovské tradice, a totiž dogma, které nelze nivelizovat a přehlížet v rámci ekumenického šílenství neoliberálního Západu. Bůh sice seslal jednu monoteistickou tradici (ar. Tawhíd), nicméně lidé ji vždy, dle islámské teologie a jejího dogmatu, pozměnili. Proto je pohrávání si s pojmem rodina nemalý dialektický problém. Problém je to neřešitelný, protože je transcendentního rázu, tudíž ať chcete globalizovat a unifikovat lidstvo sebevíc, v tomto případě nemůžete nenarazit. 

Spojenectví abrahámovské rodiny by mělo být iniciováno na Západě, kde je konzumní, materialistická, ale hlavně ateistická společnost hrozbou pro tuto náboženskou rodinu. V muslimské zemi je taková akce jednak laciným gestem zalíbit se, ostentativně pomrkávat po Západu, že "i my muslimové jsme to už taky pochopili", ale hlavně ignorování dogmatického významu islámské teologie, resp. každého z těchto tří teologií. Spojenectví se nemá demonstrovat tímto trapným způsobem před zraky světa, ale v každodenním životě,  mezi obyčejnými lidmi, ale hlavně činy a bez řečí. Protože každé slovo, kterým by se tato samozřejmost měla obhajovat, je zbytečné. Hledání společných hodnot a schopnost spolupracovat je jedna ze základních vlastností člověka, není kvůli ní třeba zbytečně prolévat inkoust, ani stavět baráky, jež mají výhradně funkci gesta, a teprve až pak náboženskou. 

Postavením těchto tří domů se podprahově naznačuje, že tato tři dogmata nemají váhu a význam. Tímto gestem se všechna tři dogmata nivelizují, a tím tak ztrácí svůj původní význam a negují sama sebe. Dogma je ve svém principu exklusivistické a proto jej nelze, byť by šlo o sebelepší úmysl, dávat na roveň jiným dogmatům; činí-li tak někdo, nechápe zcela jejich význam, ale hlavně smysl. Muslimové žijící v zálivových zemích, které se čím dál víc podobají nákupnímu mallu na Chodově, by před každou zbytečnou investicí svých "oil" peněz měli mít na paměti koránský verš: "Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu." 5: 48 (súra Prostřený stůl)

7.3.2023