"Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur" Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv (Academia, 2011)

Publikace představuje pohled třiatřiceti autorů – akademiků, humanitních vědců, přírodovědců a ekonomů – na aktuálně velmi živý pojem „kolaps“, a to z jak z hlediska současného (dotýká se např. bankovní krize), tak historického. Nesporným přínosem je ve všech případech aktualizovaný přístup autorů ke krizovým momentům v dějinách velkých civilizací (staroegyptské, čínské, římské ap.) nebo říší (např. britského impéria ap.). Nemenší podíl tvoří kapitoly z dějin českých zemí (zejména husitství, pobělohorské společenské klima a kromě dalších i popis rozpadu Československa), ale také pojednání týkající se přírodních katastrof (dávná zemětřesení, nedávné záplavy) či stručný, zato však originální popis nezvratných změn životního prostředí na Mostecku. Publikace je bohatě ilustrována, vybavena mapami a přehlednými grafy s aktualizovanými daty.

(text vydavatel)

.................................................
Název: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur: minulost, současnost a budoucnost komplexních společností
Autoři: Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv
Vydavatelství: Academia
Edice: Mimo - humanitní vědy
Rok vydání: 2011
Počet stran: 814
.................................................

.. obsah ..

Miroslav Bárta, Martin Kovář

Slovo úvodem

1. Miroslav Bárta

Kolaps a regenerace: pokračující cesty minulých civilizaci

Autor se zabývá fenoménem kolapsu tak, jak se jeví na základě studia

různých disciplín humanitního bádání, zejména historických, archeologických

a ekonomických oborů. Po rozboru základních rysů společných

krizím v různých společnostech se zabývá možnostmi obecnějšího pohledu

na vývoj lidských kultur a civilizací. Stranou neponechává ani

otázku relevance tohoto směru studia pro analýzu současné situace naší

civilizace jako takové a vývoje do budoucna.

PRAVĚK

 

2. Jiří Svoboda

Komplexnost lovců-sběračů a kolaps moravského gravettienu

Příspěvek se zaměřuje na zhruba 30-22 tisíc let starý příběh: dopad

posledního glaciálního maxima (MIS2) na přírodu předchozího interpleniglaciálu

(MIS3) a na společnost moravského gravettienu. Pro lovce-

sběrače zřejmě platí, že čím je jejich ekonomika specializovanější

a společenská struktura komplexnější, tím bude dopad klimatické změny

tvrdší. Z několika variant možných reakcí došlo v tomto případě

(soudě podle environmentálního a archeologického záznamu) k migraci

velké stádní zvěře a části loveckých populací do příznivějších

klimatických refugií.

3. Jan Turek

Poháry místo monumentů

Tradice a změny ve společnosti a v kosmologii evropských zemědělců ve 3. tisíciletí před Kristem

 

Příspěvek je věnován fenoménu konstrukce pravěkých monumentů

jako symbolů sdílené společenské identity a dále pak jejich vymizení

z lidské kultury a nahrazení individualizovaným pohřbíváním, přírodními

svatyněmi a pohárovou ideologií související s prohlubující se

společenskou diferenciací a snad i novým kultem. Kolaps tradice kolektivních

hodnot probíhal postupně od poloviny 5. tisíciletí př. Kr.

Výrazná změna, nebo dokonce kolaps tradičních hodnot se však odehrál

až na počátku 3. tisíciletí př. Kr. Změny, které tak nastaly, měly

kořeny především ve vývoji společenských vztahů a v proměnách kosmologie

zemědělských komunit pozdní doby kamenné.

4. Alžběta Danielisová

,,A pak se potichu vytratili... "

Zánik keltské civilizace v Čechách z pohledu archeologie

 

Keltské osídlení na našem území trvalo přibližně pět posledních století

starého letopočtu. Během té doby zažilo několik fází stability střídaných

velkými změnami, které transformovaly celou společnost.

Tu poslední po polovině 1. století př. Kr. už nepřekonalo a uprázdněný

prostor rychle zaplňují Germáni. Pátrání po příčinách zániku

keltské civilizace u nás se pokouší přibližovat čtenářum dostupné

prameny v různých úhlech pohledu: historickém, archeologickém,

paleoekonomickém a z hlediska vztahu lidské společnosti k přírodnímu

prostředí. Diskuze nad nimi napovídá, že jeden pohled často

nestačí.

5. Jiří Militký

Nejstarší středoevropské mince - vzestup a pád keltské civilizace

ve střední Evropě z pohledu numismatiky 

Vrchol a pád středoevropských Bójů je zajímavě dokumentovatelný

prostřednictvím jejich mincí. Keltové byli první, kteří ražbu mincí de

facto po řeckém zpusobu v prostoru na sever od Dunaje zavedli, a to

někdy okolo roku 250 před Kr. Prvý náznak kolapsu laténské společnosti

představuje zánik obchodně-výrobních center. Nešlo však o společenskou

destrukci bez kontinuity - následně vznikají fortifikovaná

oppida, s jejichž existencí je úzce svázán další mohutný rozkvět mincovní

výroby. Další otřes systému představuje bójsko-dácká válka v letech

44/40 před Kr. To, co následovalo po ní, však již vedlo jen ke konci

keltského světa.

6. Evžen Neustupný

Pulzováni archeologických kultur

Příspěvek se netradičním způsobem zabývá periodicitou ve vývoji lidské

kultury, která spočívá ve střídání období rozkvětu a úpadku arbitrárních

systémů. To lze chápat jako pulz ování arbitrárních aspektů

artefaktové kultury. K tomuto procesu dochází ve víceméně pravidelných

intervalech. Tento symbolický koncept cyklického střídání lidských

kultur může mít významné konsekvence s ohledem na revizi

klasické klasifikace pravěkých kultur jako takových.

STAROVĚK

7. Petr Charvát

Každý konec je nový začátek: transformace sumerské společnosti

na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n.l.

 

Analýza vývoje urské společnosti detailně popisuje postupný proces,

který vedl k jejímu úpadku. Hlavní roli přitom hrály zejména tyto faktory:

optimalizace, zjednodušení a zprůhlednění v oblasti hospodářské,

decentralizace a utvoření (kon?)federace samostatných městských

obcí a vzrůst moci regionálních elit, doprovázený úpravou ideologie

vládní moci v oblasti politické. Paralelně s tím docházelo k návratu

k tradičním zvyklostem a adopci kulturních a duchovních vymožeností

dávného ústředí novými ohnisky politické moci v regionech.

Tato velká transformace však neznamenala pouze zánik urské společnosti,

ale stala se důležitým předstupněm pozdějšího vývoje.

8. Jiří Janák

Achnaton - filozof na trůně, nebo tyran?

Příspěvek se zaměřuje na tři důležité, přesto opomíjené aspekty

Atonova kultu a královské ideologie amamské doby. Jedná se o rozdíl

mezi tradičním pojetím několikaúrovňového panteonu a univerzální

mocí jediného boha Atona, dále o rozbor změny v popisování a zobrazování

boha během amamské náboženské reformy a nakonec o analýzu

zásadní proměny způsobu posmrtného ospravedlnění. Bližší rozbor

aspektů Achnatonovy teologie ukazuje, že v pozadí této náboženské reformy

mohla stát touha po zvýšení autority panovníka a po naprosté

centralizaci administrativní, politické a náboženské moci v rukou krále.

9. Jakub Maršálek

Jednota a rozpady starověké Číny

Příspěvek se zabývá formativním obdobím ve vývoji čínské civiliza-

ce, a to od vzniku prvního státu s centrem v Er-li-tchou kolem roku

2000 př. n. 1. po vládu prvních dvou císařských dynastií Čchin

(221-207 př. n. 1.) a Chan (206 př. n. 1.-220 n. 1.). Poukazuje na příčiny

rozpadu raných říší, které byly založeny na expanzi nezbytné pro zajišťování

loajality podřízené aristokracie půdou a luxusními výrobky,

přičemž po zastavení této expanze došlo k rozvolňování vazeb mezi

centrem a subjekty. Pozornost je dále věnována formování vzájemně

soupeřících centralizovaných států, na jejichž model navazovala správa

prvních císařských dynastií, které Čínu sjednotily.

10. Jiří Musil

Krize a úpadek římské říše

Vývoj, krize a následný úpadek římské říše jsou témata, kterým se badatelé

věnují již od samého sklonku starověku. Tento příspěvek

hodnotí výše zmíněnou problematiku z odlišného pohledu: pozornost

zaměřuje na obecnější vnímání krize a úpadku v římském období

i na jejich kořeny. Několik příkladů krizových situací z okrajových

oblastí římského světa (rýnské a dunajské provincie) a Egypta

(Západní poušť) a jejich analýza z pohledu archeologie je východiskem

pro hodnocení přelomového období konce starověku a počátku

středověku.

STŘEDOVĚK A RANÝ NOVOVĚK

11. Michal Lutovský

Vzestup a pád "říše českých Boleslavů"

O krizi dynastie a počátku státu

Krizí na počátku druhého milénia skončila významná epocha raně

středověkých českých dějin. II mapy Evropy zmizela "říše českých

Boleslavů", obrovské nekompaktní teritorium sahající z Čech až daleko

za Krakov, útvar vybudovaný po polovině 10. století Boleslavem 1.

a postupně zanikající za vlády jeho syna a vnuka. Díky počínajícímu

systému státní správy, byť omezenému pouze na českou kotlinu, přemyslovská

monarchie krizi překonala.

12. Petr Čornej

Husitství: katartrofa, nebo východisko z pozdně středověké krize?

Komparativní studium ukazuje, že husitství tvořilo nedílnou součást

pozdně středověké krize (resp. dysfunkce), která v různé intenzitě zasáhla

západokřesťanskou Evropu přibližně v polovině 14. a odeznívala

až do konce 15. století. Krize se projevovala v rovině demografické,

náboženské, hospodářské, sociální i politické (otřásla autoritou císař-

ství i papežství) a destabilizovala tehdejší společnost. V českých zemích,

v nichž krize nastoupila na sklonku 14. století, vyústila snaha

nalézt východisko z obtížné situace v husitství. Toto hnutí se pokusilo

vyřešit současně náboženskou a církevní otázku spolu s prosazením

modelu stavovského státu.

13. Markéta Křížová

Kolaps indiánských říší?

Text je věnován problematice údajného zhroucení domorodých civilizací

Ameriky (aztécké a incké říše a mayských městských států)

v 16. století, tedy poté co Španělé zahájili kolonizaci amerického kontinentu.

Navzdory všeobecně přijímaným představám vnímá tyto procesy

nikoli jako "kolaps", ale spíše jako součást širších procesů postupné

integrace regionů do větších celků na počátku moderní doby.

14. Josef Opatrný

Dlouhá cesta ke kolapsu

Konec říše, nad níž nezapadalo slunce

 

Ještě v šedesátých letech osmnáctého století představovalo španělské

koloniální impérium jednu z největších světových říší všech dob, přinejmenším

co se rozlohy týče. Ekonomická slabost metropole, její neschopnost

využít hospodářských možností kolonií a politický vývoj

v atlantickém prostoru na konci osmnáctého století pak podnítily ve

španělských zámořských územích hnutí za nezávislost, které přivedlo

do roku 1826 impérium ke kolapsu.

15. Jaroslav Pánek

Bílá hora a černý pád stavovského státu

V průběhu téměř čtyř staletí vyrostla bitva na Bílé hoře (8. listopadu

1620) v symbolický mezník českých dějin, který je hodnocen jako národní

katastrofa či jako návrat českých zemí do lůna katolické církve.

Z tohoto hlediska jsou v národní tradici a často i v odborné historiografii

hodnoceny jak předehra bitvy (české stavovské povstání proti

Habsburkům v letech 1618-1620), tak i dlouhodobé předpoklady drtivé

porážky českých stavů. Tato studie se pokouší vystihnout bělohorský

zvrat z hlediska drastičnosti změny, dlouhodobé kumulace vnitřního

(politického, sociálního, ideologického a náboženského) napětí

v českých zemích, stupňování vnějšího (mezinárodněpolitického, finančního

a vojenského) tlaku a také z hlediska nemožnosti návratu

k dřívějším poměrům po roce 1620. Kolaps symbolizovaný Bílou horou

přinesl tak dalekosáhlé a komplexní změny české společnosti, že

později už nebyla schopna klasický stavovský stát obnovit.

NOVOVĚK A NEJNOVĚJŠÍ DOBA

16. Eduard Gombár

Zánik osmanského impéria

Osmanské impérium bylo založeno na tradicích islámského univerzalismu,

tureckého vojensko-Ienního systému a íránské byrokracii.

První fáze krize osmanské říše v 16. až 18. století se vyznačovala úpadkem

klasického modelu, v jehož důsledku došlo k vojenským porážkám

osmanského sultána ze strany evropských velmocí. Osmanská říše

v 19. století vstoupila do druhé fáze krize, kterou se snažila

překonat modernizací podle evropského vzoru. Tlak evropských velmocí

v rámci "Východní otázky" však modernizačním procesům bránil

a angažovanost Turků na straně císařského Německa za první světové

války vedla k definitivnímu zániku osmanského impéria.

17. Robert Kvaček

Pád Rakousko-Uherska a vznik Československa

Pád Rakousko-Uherska sice přišel až s válečným dobrodružstvím zahájeným

v létě 1914, ale vážné existenční krize mnohonárodnostní

monarchii oslabovaly již celá desetiletí předtím. Vznik suverénního

Československa na podzim 1918 byl přitom "malým zázrakem".

Fakticky se jednalo o důsledek toho, že státoprávní program Čechů

nedošel v Rakousko-Uhersku ani po desetiletích naplnění; světová

válka s ním pak skoncovala úplně: u vědomí toho, co se s Rakouskem

po zahájení bojů dělo, nemohli Češi, Slováci, ani příslušníci dalších

národů čekat, že by jeho válečné vítězství umožnilo naplnění jejich

národních aspirací. Výsledkem byl vznik již zmíněného samostatného

Československa a dalších tzv. "nástupnických států" ve střední

Evropě.

18. Ondřej Houska

Uspořádání odsouzené k zániku? Mýty a skutečnosti o kolapsu versailleského mírového systému

 

Mírové uspořádání po první světové válce je tradičně odsuzováno jako

krátkozraký diktát, který poražené Německo srazil na kolena.

V údajné přehnané tvrdosti tzv. versailleského mírového systému je

spatřován jeden z hlavních důvodů nástupu nacismu k moci a vzniku

druhé světové války. Tato studie poukazuje na to, že historiografie taková

tvrzení po zpřístupnění archivů již vyvrátila. Versailleský systém

ve skutečnosti mohl být fungujícím základem mírového uspořádání

mezinárodních vztahů. Jeho hlavním problémem nebyla přehnaná

tvrdost, ale neschopnost Německa uznat válečnou porážku.

19. Martin Kovář

Smutný kolaps v pravý čas

Pád, který zachránil Británii

Kolaps říše, jejž si britská veřejnost naplno uvědomila v souvislosti

s udělením nezávislosti Indii a Pákistánu v roce 1947 a hlavně během

tzv. suezské krize v roce 1956, přišel de facto již v důsledku první světové

války a většina krizových příznaků byla patrná už na přelomu 19.

a 20. století. Rozhodující faktory byly ekonomické. Velká Británie vedla

v letech 1914-1918 válku nad své možnosti, což platí v ještě větší

míře o světovém konfliktu z let 1939-1945. Ostrovní stát sice na jeho

konci patřil mezi vítěze, cena, kterou za tento triumf zaplatil, však byla

strašlivá: totální ekonomické vyčerpání, hospodářská, vojenská

i politická závislost na USA a - následně - pád impéria.

20. Jan Rychlík

Rozdělení Československa (1989-1992)

Zamýšlíme-li se nad příčinami zániku Československa, je třeba vidět

je v tom, že mezi obyvatelstvem se nikdy nevyvinulo silné československé

vědomí. Československo nebylo pro většinu občanů conditio sine qua

non. Existence dvou plně vyvinutých politických národů činila soužití

v jednom státě problematické. To ale v žádném případě ještě neznamená,

že stát zaniknout musel, a především to neznamená, že musel zaniknout

tak, jak zanikl. V konkrétní situaci bylo rozdělení státu způsobeno

vítězstvím HZDS ve volbách na Slovensku 5.-6. června 1992,

protože slovenský požadavek mezinárodněprávní subjektivity pro

Slovensko nebyl s další existencí ČSFR slučitelný. Voliči, kteří odevzdali

své hlasy pro HZDS, hlasovali objektivně pro samostatné Slovensko,

a to bez ohledu na to, zda si to subjektivně přáli a uvědomovali.

21. Michal Pullmann

Úpadek a pád komunistických režimů ve střední

a (jiho)východní Evropě

Příspěvek sleduje zhroucení komunistických režimů ze tří perspektiv

- hospodářsko-politické, sociálněhistorické a kulturní. Podle ústředního

argumentu se v pozdní fázi komunismu oslabovaly a postupně

rozpadaly hlavní integrativní vazby státně-socialistického uspořádání:

komunistický ideologický jazyk, společenská homogenita i schopnost

dosáhnout ekonomické efektivity a politické jednoty. Neřešené problémy

kulminovaly v polovině osmdesátých let: Gorbačov sice v projektu

přestavby a glasnosti rozehrál pokus o systémovou změnu, ten

však nakonec vedl nikoliv k oživení a nápravě, nýbrž ke zhroucení celého

systému.

22. Jiří Ellinger

Spojené státy americké po 11. září 2001

Počátek úpadku amerického "impéria"?

Autor se ve své studii zaměřuje na Spojené státy po ll. září 2001.

Diskutabilní úspěšnost americké odpovědi na tyto bezprecedentní

útoky spolu s finanční a ekonomickou krizí z roku 2008 vyvolaly dojem,

že Spojené státy se nacházejí v hluboké krizi a jejich globální vliv

upadá na úkor nově rostoucích mocností. Ellinger na základě aktuálních

debat předních amerických autorů ve své úvaze zkoumá, zda

jsou Spojené státy (mnohými označované za současné "impérium")

skutečně v kritické fázi úpadku, zda existují užitečné analogie k jejich

dnešní situaci z dřívějších dob či jak by po válkách v Afghánistánu

a Iráku mohl vypadat nový globální řád 21. století.

23. Mojmír Hampl

Současná světová finanční krize

Normální cyklus nebo náznak kolapsu?

Ekonomie se fenoménu dlouhodobého úpadku společností sice příliš

nevěnuje, přinejmenším jeden pozoruhodný pohled na toto téma

však přinesla: koncept zájmových skupin neboli distribučních koalic

amerického ekonoma Mancura Olsona. Olsonův přístup naznačuje,

že kolaps civilizací přichází zevnitř, i bez vnějších šoků. Není vyloučeno,

že právě působení distribučních koalic je také v pozadí aktuální

fáze vývoje západní civilizace, která začíná vykazovat některé rysy postupného

ústupu z někdejší slávy.

24. Miroslav Ševčík, Michaela Ševčíková

Hrozba pro současnost i pro budoucnost:

kolapsy veřejných rozpočtů na, pokraji nového tisíciletí

Kolapsy veřejných rozpočtů na pokraji 3. tisíciletí mohou způsobit

přímé ohrožení podstaty kapitalismu. Je to hrozba nejen pro současnou

dekádu, ale i pro dekády budoucí. Kapitalismus se ocitá v ohrožení

nadměrnými zásahy státu do ekonomiky dlouhodobým vytvářením

deficitů veřejných rozpočtů i v obdobích ekonomického růstu,

neschopností státních autorit a politických elit zabránit nesmyslnému

utrácení na nesmyslné projekty z veřejných rozpočtů. V naprosté většině

vyspělých demokratických společností se objevují populističtí

politici, kteří se snaží zalíbit voličům nesplnitelnými sliby. Místo aby

spravovali věci veřejné, dávají politici přednost používání sociální demagogie,

prosazují úzce skupinové zájmy, a tyto prohlašují za zájmy

veřejné. Odstranění dluhové pasti, do které se dostává naprostá většina

vyspělých kapitalistických států, není otázkou krátkodobou.

Pokud si její nebezpečí pro existenci kapitalismu politici konečně

uvědomí, budou její následky stejně likvidovat několik destiletí.

ČLOVĚK A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ

25. Jan Kozák

Kolapsy vs. přírodní katastrofy

V první části jsou uvedeny, diskutovány a srovnávány dvě základní kategorie

kolapsů, a to původu přírodního a původu antropogenního.

Ve druhé části je čtenář prováděn galerií komentovaných obrazů-rytin

největších světových přírodních (seismických a vulkanických) katastrof

od 13. do konce 19. století, které dokumentují a ilustrují nejen

postupný rozvoj věd o Zemi, ale i vývoj současné světové civilizace.

Stručný závěr popisuje současný stav.

26. Petr Pokorný

Česká krajina a kolapsy

Tato studie si klade za cíl analýzu dlouhodobého vývoje české kulturní

krajiny v časovém rozpětí od neolitu (5600 před n. l.) po současnost.

S pomocí pylové analýzy souvislých sedimentárních záznamů

a s využitím prostorově lokalizovaných archeologických dat se pokusíme

vystopovat, je-li na tomto vývoji něco, co by sneslo označení "kolapsová

dynamika".

27. Pavla Státníková

Praha, Pražané a vltavské povodně

Základní charakteristika největších povodní na pražském území v období

cca posledního tisíciletí, zejména těch, které dosáhly kulminační

hranice stoleté vody. Popis ochrany obyvatel před velkou vodou a jejími

důsledky, s akcentem na období 19. století, kdy se velkých povodní

různého druhu v Praze odehrálo větší množství a pro něž je zároveň

i poměrně bohatá archivní dokumentace. Největší podíl na

protipovodňových opatřeních měly městské instituce.

28. Lenka Lisá

O kolapsech skrytých pod povrchem krajiny

Text formou dvou časově odlišných příběhů z různých částí světa

ukazuje čtenáři způsob, jak vnímat krajinu kolem nás a její výpovědní

hodnotu o možných příčinách a důsledcích kolapsů lidských společností.

Čtenáři je nabídnuta exkurze do doby bronzové na severozápadní

okraj Prahy, kde v důsledku řádění tehdejších zemědělců

došlo ke spuštění ekologické katastrofy. Historie se opakuje i v druhém

příběhu, kdy je čtenář virtuálně přenesen na východní pobřeží

Skotska, do romantické krajiny Culbinského lesa.

29. Václav Cílek

Suroviny a konec světa - od kolapsu k regeneraci

V současné době se následkem růstu populace a zvyšujících se nároků

lidí ocitáme v dalším přechodovém období evropské civilizace. Je

pro ně charakteristické dosažení mezí tradičního růstu a relativní či

absolutní nedostatek některých surovin a zdrojů. Surovin, které již

brzy nenávratně dojdou, není mnoho, ale relativní nedostatek se týká

prakticky všeho s výjimkou hliníku, železa, zemního plynu a několika

dalších surovin. Většina tradičních ložisek zlata, stříbra, cínu, ale

také ropy se nalézá v poslední třetině svého života. V příštích zhruba

třech desetiletích očekávám souběh klimatických, ekonomických, potravinových

a energetických krizí, které díky historické zkušenosti

a schopnosti regenerace pravděpodobně, byť s citelnými ztrátami, úspěšně

překonáme.

30. Vladimír Brůna, Kateřina Křováková, Peter Chrastina

Paměť mostecké krajiny - ddete a restart

Autoři se zamýšlejí nad krajinou jako prostorem, ve kterém se člověk

odnepaměti pohybuje, pracuje, žije a také svou životní pouť končí.

Konkrétně se jedná o Mosteckou pánev, která je dnes známa zejména

pro své uhelné sloje o mocnostech až 45 metrů. A právě exploatace

hnědého uhlí způsobila nevratné změny mostecké krajiny - ztrátu její

paměti. Příspěvek nabízí pohled na mosteckou krajinu z mnoha perspektiv:

zabývá se její strukturou, funkcemi krajinných složek či poznáváním

časoprostorových změn, a to s využitím mnoha oborů

vědeckého bádání.

Redakční poznámka

SEZNAM AUTORŮ