"Náš černý zářící princ" Ossie Davis, 27.únor 1965 (k 50. výročí zavraždění Malcolma X)
Americký herec, režisér a společenský aktivista Ossie Davis (1917 - 2005) patřil mezi blízké přátele Malcolma X a velmi se angažoval mezi harlemskými aktivisty a intelektuály. Do povědomí se nejprve dostal díky svému režisérskému debutu z roku 1970, "Cotton Comes to Harlem", a od 80.let díky častým rolím ve filmech brooklynského režiséra Spika Lee, od roku 1988 filmem "School Daze" až po "She Hate Me" v roce 2004. Následující překlad smuteční řeči "Náš černý zářící princ", kterou Ossie Davis přednesl na pohřbu Malcolma X v Harlemu 27.února 1965, umožňuje posoudit tohoto afroamerického politika skrze slova a perspektivy jeho sympatizanta a přímo aktivisty v boji za práva černochů.
Pro pochopení těchto slov je ale třeba velká dávka empatie a snaha pochopit samotné Afroameričany a jejich úhel pohledu na Malcolmovu politiku. Jeho roli nelze vidět jen v rovině politické, Malcolm skutečně pro tehdejší americké černochy symbolizoval naději na změnu, dá se říci, že svým chováním a postoji vytvořil, nebo spíše vrátil zpět nový archetyp černocha - Afroameričana - jež ovlivnil další generace. Generace silné, sebevědomé a rozhodnuté neustoupit za žádnou cenu ze svých požadavků. V Davisově proslovu je mezi řádky patrná snaha o prolomení stereotypu jakým se na Malcolma dívala většinová společnost (černošská i bělošská), zejména o "agresivním" a "nenávistném" Malcolmovi, který nenávidí vše bílé.
Nejideálnější směr pro hledání porozumění je nezapomínat na stav tehdejší doby a pravidla (psaná i nepsaná) americké společnosti. Lze přihlížet jak na 1. polovinu 20. století, tak i několik století zpět, do dob otroctví a s tím spojené zákony (lynčování nebo Jim Crow). Pomocí těchto aspektů lze "pochopit", ne se ztotožnit s Malcolmovými postoji vůči většinové společnosti.
Tehdy bylo "samozřejmostí", že se černoch nesnažil přemýšlet sám za sebe, vůbec ani nepomyslel na variantu, že by mohl něco žádat. Tehdy se automaticky bralo, že černoch nic nechce a systém společenských pravidel akceptuje, respektive jsou mu dána bělochem. Jestliže si alespoň částečně dokážeme představit takto netolerantní společnost s mnoha patologickými názory, musíme logicky dojít k názoru, že v té samé společnosti je vysoká pravděpodobnost pro vznik opozice s podobně netolerantním a patologickým myšlením na straně druhé. V tomto případě je řeč o sektě Nation of Islam (NOI), a ne přímo o Malcolmu X, protože ten v době 1964-1965 byl mimo hnutí NOI, a byl jeho největším kritikem. Souvislost s NOI, rasismem, netolerancí, atd. je zde zmíněna spíše proto, že lidé nerozlišovali (a stále nerozlišují) mezi Malcolmem X tehdy a po odchodu z hnutí NOI.
Malcolm tehdy udělal nevídaný krok v americké společnosti, rozhodl se nepoklonit bělochovi a jasně řekl, že chce být posuzován jako člověk se všemi svými právy jako ostatní. Charakteristickým znakem Davisova proslovu je apologetika Malcolmových postojů, ale i postoj Davise samotného, protože je nutné brát v potaz fakt, že sympatizovat nebo přímo veřejně stát na straně Malcolma X bylo tehdy považováno za velmi extrémní názor. Přes tyto ojedinělé hlasy je stále i dnes časté vidět Malcolma v úrovni extrémisty nebo populisty, a jako pozitivní protipól je považován M. L. King, Jr. nebo Roy Wilkins.
Z Davisových slov lze usuzovat nejen jaký Malcolm X byl, ale rovněž jaké typy lidí zaujal a jak jej američtí černoši chápali. Řeč je o dvou polohách/názorových platformách, které Malcolm propagoval během posledního roku svého života (1964 - 1965). Přestože jedna z těchto názorových rovin byl sunnitský islám, v povědomí zůstal především jako panafrikanista a bojovník za lidská práva. Snaha o vytvoření syntézy mezi africkým revolučním hnutím 50. a 60. let a bojem Afroameričanů za svá práva, byla jedna z hlavních myšlenek, které Malcolm propagoval, a v Davisově textu představuje tato teze téměř polovinu, př. "Malcolm vs. Černoch vs. Afroameričan" nebo "dopis z Afriky".
Veřejná prezentace Ossie Davise s názory Malcolma X měla zcela zásadní společenský význam, protože tímto veřejným aktem zvýšil Malcolm X (bohužel až po své smrti) svou kredibilitu v očích bílých i černých Američanů. Sympatie muslimů (z celého světa) nebo černochů z chudších vrstev nebyly překvapující, kdežto hlas, sice afroameričana, ale ze střední vrstvy, vzdělaného, a tzv. "nestojícího o problémy", byl považován za ojedinělý.
"Náš černý zářící princ"
Smuteční řeč Ossie Davise na pohřbu Malcolma X
v Harlemském kostele Faith Temple Church of God, 27.únor 1965
Teď - v tuto závěrečnou hodinu, na tomto poklidném místě - přišel Harlem dát sbohem jedné z jeho nejzářivějších nadějí - nyní uhasínající a navždy nás opouštějící.
Harlem, kde pracoval a bojoval - jeho domov, který cítil srdcem, a místo jeho lidí - jest místem nejpříhodnějším, kde se opět setkáváme, abychom se s ním podělili o tyto poslední chvíle. Pro Harlem, který byl vždy laskavý k těm, kdo jej milovali, bojovali za něj a bránili jeho čest i za cenu vlastního života. Lidská historie nepamatuje, že tato obléhaná, nešťastná, nicméně hrdá komunita by těžko nalezla silnějšího a statečnějšího zastánce než tohoto Afroameričana, který tu teď před námi leží - a stále nepřemožen.
Řeknu označení, které by chtěl, abych řekl; afroamerický - afroamerický Malcolm, mistr slov a přesný ve způsobu jakým je používal. Nikdo neznal sílu slov a jejich moc nad lidskou myslí lépe než on. Před mnoha lety Malcolm přestal být "černochem". Toto slovo pro něho začalo být příliš malé, příliš drobné, příliš slabé. Malcolm byl víc něž to. Malcolm se stal Afroameričanem a očekával - toužebně - , že My, celý jeho lid, se rovněž staneme Afroameričany. Jsou ale mezi námi tací, kteří považují za povinnost, jako přátelé černošského lidu, aby nám řekli, proklejte ho, utečte před duchem jeho vzpomínek, abyste zachránili sebe sama a vyškrtli ho z historie našich bouřlivých dob.
Mnozí se budou ptát, co Harlem získá uctěním památky tohoto nekompromisního, kontroverzního a mladého nebojácného kapitána - ale my se stále budeme usmívat. Mnozí budou říkat, otočte se - otočte se k němu zády, protože on není člověk, nýbrž démon a monstrum. Rozvraceč a nepřítel černého muže - ale my se budeme usmívat. Budou říkat, že ztělesňuje nenávist - fanatickou a rasistickou - jež přináší jen zkázu pro naší věc, za kterou bojujeme!
My ale odpovíme: Hovořili jste někdy s bratrem Malcolmem? Byli jste mu někdy nablízku, usmál se na vás někdy? Snažili jste se mu někdy skutečně naslouchat? Zachoval se někdy podle? Podporoval vůbec někdy on sám násilí nebo jakékoliv veřejné nepokoje? Ti, co znají odpovědi, tak ho znali. A jestli jste jej znali, tak musíte vědět, proč mu teď musíme vzdát čest: Malcolm pro nás ztělesňoval člověka, skutečného žijícího černého člověka! To byl jeho význam pro jeho lid. A v tomto gestu úcty, rovněž vzdáváme úctu tomu nejlepšímu v nás samých.
Během posledního roku svého života napsal z Afriky tato slova jednomu příteli:
"Má cesta je téměř u konce, ale můj myšlenkový rámec je širší, než když jsem začínal, což, jak sám věřím, dodá novou energie a rozměr našemu boji za svobodu, uznání, důstojnost ve Spojených státech. Píši tato slova tak, abyste skutečně věděli, jak velké sympatie máme mezi africkými státy v našem boji za lidská práva. Hlavní taktika je udržet naši spojenou frontu tam, kde nebudeme ztrácet náš drahocenný čas a energii v bojích mezi námi samými."
Jakkoli jsme se od něj lišili - nebo se lišili naše názory na něj, jako na člověka - nechť nás jeho odchod spojí opět dohromady. Nyní, když jeho ostatky ukládáme do země, společné matky nás všech, uzavřen podle našeho vědomí tak, že cokoliv dáváme pod povrch zemský přestává být živou bytostí – je ale stále zárodkem, který po období zimy naší nespokojenosti, opět znovu vyraší, aby se s námi opět setkal. A my si jej stále budeme pamatovat, proto jaký byl a stále je - Princ - náš černý zářící princ - který neváhal položit za nás život, protože nás tolik miloval.
Ossie Davise (Harlem, 27.2.1965)
zdroj: "Malcolm X: the man and his times" John Henrik Clark (1969) (s. xi - xii)
Další související články o Malcolmu X
Dopis Malcolma X /al-hajj Malik al-shabazz/ z Mekky (duben, 1964)
A Tribute to Malcolm X
The Autobiography of Malcolm X
Nejideálnější směr pro hledání porozumění je nezapomínat na stav tehdejší doby a pravidla (psaná i nepsaná) americké společnosti. Lze přihlížet jak na 1. polovinu 20. století, tak i několik století zpět, do dob otroctví a s tím spojené zákony (lynčování nebo Jim Crow). Pomocí těchto aspektů lze "pochopit", ne se ztotožnit s Malcolmovými postoji vůči většinové společnosti.
Tehdy bylo "samozřejmostí", že se černoch nesnažil přemýšlet sám za sebe, vůbec ani nepomyslel na variantu, že by mohl něco žádat. Tehdy se automaticky bralo, že černoch nic nechce a systém společenských pravidel akceptuje, respektive jsou mu dána bělochem. Jestliže si alespoň částečně dokážeme představit takto netolerantní společnost s mnoha patologickými názory, musíme logicky dojít k názoru, že v té samé společnosti je vysoká pravděpodobnost pro vznik opozice s podobně netolerantním a patologickým myšlením na straně druhé. V tomto případě je řeč o sektě Nation of Islam (NOI), a ne přímo o Malcolmu X, protože ten v době 1964-1965 byl mimo hnutí NOI, a byl jeho největším kritikem. Souvislost s NOI, rasismem, netolerancí, atd. je zde zmíněna spíše proto, že lidé nerozlišovali (a stále nerozlišují) mezi Malcolmem X tehdy a po odchodu z hnutí NOI.
Malcolm tehdy udělal nevídaný krok v americké společnosti, rozhodl se nepoklonit bělochovi a jasně řekl, že chce být posuzován jako člověk se všemi svými právy jako ostatní. Charakteristickým znakem Davisova proslovu je apologetika Malcolmových postojů, ale i postoj Davise samotného, protože je nutné brát v potaz fakt, že sympatizovat nebo přímo veřejně stát na straně Malcolma X bylo tehdy považováno za velmi extrémní názor. Přes tyto ojedinělé hlasy je stále i dnes časté vidět Malcolma v úrovni extrémisty nebo populisty, a jako pozitivní protipól je považován M. L. King, Jr. nebo Roy Wilkins.
Z Davisových slov lze usuzovat nejen jaký Malcolm X byl, ale rovněž jaké typy lidí zaujal a jak jej američtí černoši chápali. Řeč je o dvou polohách/názorových platformách, které Malcolm propagoval během posledního roku svého života (1964 - 1965). Přestože jedna z těchto názorových rovin byl sunnitský islám, v povědomí zůstal především jako panafrikanista a bojovník za lidská práva. Snaha o vytvoření syntézy mezi africkým revolučním hnutím 50. a 60. let a bojem Afroameričanů za svá práva, byla jedna z hlavních myšlenek, které Malcolm propagoval, a v Davisově textu představuje tato teze téměř polovinu, př. "Malcolm vs. Černoch vs. Afroameričan" nebo "dopis z Afriky".
Veřejná prezentace Ossie Davise s názory Malcolma X měla zcela zásadní společenský význam, protože tímto veřejným aktem zvýšil Malcolm X (bohužel až po své smrti) svou kredibilitu v očích bílých i černých Američanů. Sympatie muslimů (z celého světa) nebo černochů z chudších vrstev nebyly překvapující, kdežto hlas, sice afroameričana, ale ze střední vrstvy, vzdělaného, a tzv. "nestojícího o problémy", byl považován za ojedinělý.
Poslední rozloučení s Malcolmem v Harlemském kostele Faith Temple Church of God, 27.únor 1965
Záznam smuteční řeči Ossie Davise,
která byla použita v závěrečně scéně filmu "Malcolm X" (Spike Lee, 1992)
"Náš černý zářící princ"
Smuteční řeč Ossie Davise na pohřbu Malcolma X
v Harlemském kostele Faith Temple Church of God, 27.únor 1965
Teď - v tuto závěrečnou hodinu, na tomto poklidném místě - přišel Harlem dát sbohem jedné z jeho nejzářivějších nadějí - nyní uhasínající a navždy nás opouštějící.
Harlem, kde pracoval a bojoval - jeho domov, který cítil srdcem, a místo jeho lidí - jest místem nejpříhodnějším, kde se opět setkáváme, abychom se s ním podělili o tyto poslední chvíle. Pro Harlem, který byl vždy laskavý k těm, kdo jej milovali, bojovali za něj a bránili jeho čest i za cenu vlastního života. Lidská historie nepamatuje, že tato obléhaná, nešťastná, nicméně hrdá komunita by těžko nalezla silnějšího a statečnějšího zastánce než tohoto Afroameričana, který tu teď před námi leží - a stále nepřemožen.
Řeknu označení, které by chtěl, abych řekl; afroamerický - afroamerický Malcolm, mistr slov a přesný ve způsobu jakým je používal. Nikdo neznal sílu slov a jejich moc nad lidskou myslí lépe než on. Před mnoha lety Malcolm přestal být "černochem". Toto slovo pro něho začalo být příliš malé, příliš drobné, příliš slabé. Malcolm byl víc něž to. Malcolm se stal Afroameričanem a očekával - toužebně - , že My, celý jeho lid, se rovněž staneme Afroameričany. Jsou ale mezi námi tací, kteří považují za povinnost, jako přátelé černošského lidu, aby nám řekli, proklejte ho, utečte před duchem jeho vzpomínek, abyste zachránili sebe sama a vyškrtli ho z historie našich bouřlivých dob.
Mnozí se budou ptát, co Harlem získá uctěním památky tohoto nekompromisního, kontroverzního a mladého nebojácného kapitána - ale my se stále budeme usmívat. Mnozí budou říkat, otočte se - otočte se k němu zády, protože on není člověk, nýbrž démon a monstrum. Rozvraceč a nepřítel černého muže - ale my se budeme usmívat. Budou říkat, že ztělesňuje nenávist - fanatickou a rasistickou - jež přináší jen zkázu pro naší věc, za kterou bojujeme!
My ale odpovíme: Hovořili jste někdy s bratrem Malcolmem? Byli jste mu někdy nablízku, usmál se na vás někdy? Snažili jste se mu někdy skutečně naslouchat? Zachoval se někdy podle? Podporoval vůbec někdy on sám násilí nebo jakékoliv veřejné nepokoje? Ti, co znají odpovědi, tak ho znali. A jestli jste jej znali, tak musíte vědět, proč mu teď musíme vzdát čest: Malcolm pro nás ztělesňoval člověka, skutečného žijícího černého člověka! To byl jeho význam pro jeho lid. A v tomto gestu úcty, rovněž vzdáváme úctu tomu nejlepšímu v nás samých.
Během posledního roku svého života napsal z Afriky tato slova jednomu příteli:
"Má cesta je téměř u konce, ale můj myšlenkový rámec je širší, než když jsem začínal, což, jak sám věřím, dodá novou energie a rozměr našemu boji za svobodu, uznání, důstojnost ve Spojených státech. Píši tato slova tak, abyste skutečně věděli, jak velké sympatie máme mezi africkými státy v našem boji za lidská práva. Hlavní taktika je udržet naši spojenou frontu tam, kde nebudeme ztrácet náš drahocenný čas a energii v bojích mezi námi samými."
Jakkoli jsme se od něj lišili - nebo se lišili naše názory na něj, jako na člověka - nechť nás jeho odchod spojí opět dohromady. Nyní, když jeho ostatky ukládáme do země, společné matky nás všech, uzavřen podle našeho vědomí tak, že cokoliv dáváme pod povrch zemský přestává být živou bytostí – je ale stále zárodkem, který po období zimy naší nespokojenosti, opět znovu vyraší, aby se s námi opět setkal. A my si jej stále budeme pamatovat, proto jaký byl a stále je - Princ - náš černý zářící princ - který neváhal položit za nás život, protože nás tolik miloval.
Ossie Davise (Harlem, 27.2.1965)
zdroj: "Malcolm X: the man and his times" John Henrik Clark (1969) (s. xi - xii)
Šejch provádí pohřební modlitbu "salat-al-džanáza" 27.únor 1965
Další související články o Malcolmu X
Dopis Malcolma X /al-hajj Malik al-shabazz/ z Mekky (duben, 1964)
A Tribute to Malcolm X
The Autobiography of Malcolm X
