* fitra - knihovna *

  "Zmocňuje se nás pocit, že mezních možností umění bylo již dosaženo a rušení konvencí se vlastně stalo rutinou. Jsme-li ochotni cokoli považovat za umění - a takového bodu jsme vskutku dosáhli -, pak se jakákoli další inovace zdá nemožná, dokonce nepotřebná. V tomto momentě rozchodu s moderní kulturou, kdy avantgarda vyčerpala svůj záměr, bychom měli zvážit, čeho jsme dosáhli a co ztrácíme. Postmoderna skutečně nabízí širší pole svobody, jde o efekt toho, co Hegel nazval nepovedeným nekonečnem. Falešná komplexnost, jež pouze maskuje nedostatek významu.  Kvantitativní rozvoj umění a nahromadění jeho vitálních možností. Vzrůst očekávání a eskalace požadavků. Jednou ze znepokojujících skutečností ohledně moderního umění je, že od samého počátku ho pronásleduje ze strany veřejnosti pocit, že jde vlastně o podfuk. V minulosti všichni umělci ovládali stejné řemeslo, sdíleli tutéž vizi světa a drželi se společné víry - každý se naučil malovat stejným způsobem a sdílel společné nábo...

  foto: Albert Pinkham Ryder "Loď na moři za měsíční noci", olejomalba na plátně, (14" x 17") "Naše kultura je v dějinách zřejmě první, která je naprosto sekularizovaná. Nejhrozivější je, že sama idea schopnosti tvořit - idea umělce vzdávajícího se světských ambicí a plně oddaného hodnotám, které komerční společnost sama nedokáže vytvořit a nabídnout - už možná přišla o veškerou svou přitažlivost. Kariéry umělců čím dál víc závisí na systému reklam, na zprostředkovatelích a hlavně dobrých a vlivných známostech. Nezajímá nás už nějaký další Albert Pinkham Ryder. Ryder byl totiž samotářský malíř žijící před sto lety, jehož absolutně nezajímali ani peníze, ani pohodlí, ani společenská prestiž. Dokázal žít s třinácti centy na den, doma přespával ve srolovaném koberci a celé noci prochodil po nábřežích pod newyorskými mosty, kde do sebe „vsával měsíční svit“ a pozoroval stíny lodí na vodní hladině. Ryder napsal: „Umělec musí žít, aby maloval, nikoli malovat, aby žil...