* fitra - knihovna *

  "Příliš se ukvapujeme, považujeme-li své předky šmahem za blázny a náboženské pomatence věřící v kouzla. Vidíme, že ve vztazích к tomuto viditelnému světu byli právě tak rozumní a obezřelí jako my a rozpoznali kdejakou dějinnou nesrovnalost. [...] Gorgony a Hydry, Chiméry - strašlivé příběhy o Celaenovi a Harpyjích - se mohou odrážet v pověrčivém mozku - ale byly tu už předtím. Jde o přepisy, typy - archetypy jsou v nás, věčné. Jak jinak by na nás všechny mohlo mít vliv líčení toho, o čem v bdělém stavu víme, že je falešné? To už od přírody propadáme hrůze z těchto bytostí, neboť známe jejich schopnost působit nám tělesnou újmu? Ale kdeže! Tyto hrůzy jsou mnohem starší. Sahají do časů mimo tělo - bez těla by tudíž byly stejné ... To, že druh strachu, o němž zde pojednáváme, je čistě duchovní - že sílí podle toho, jak je na zemi nehmotný, že převažuje v době našeho nevinného dětství -, jsou obtíže, jejichž řešení by mohlo poskytnout vhled do našeho předzemského bytí a nabídnout p...

  foto: První vydání "Garden Cities of To-morrow" Ebenezer Howard (1898) Sir Ebenezer Howard byl anglický urbanista a zakladatel hnutí zahradních měst, známý svou publikací Zítra: Mírová cesta ke skutečné reformě (1898), popisem utopického města, ve kterém lidé harmonicky žijí společně s přírodou. Publikace vyústila v založení hnutí zahradních měst. Stavba prvního zahradního města Letchworth Garden City byla zahájena v roce 1903. Druhým skutečným zahradním městem byl Welwyn Garden City (1920) a hnutí ovlivnilo vývoj několika modelových předměstí v jiných zemích, jako například v USA Forest Hills Gardens navržené F. L. Olmstedem Jr. v roce 1909, Radburn NJ (1923) a města ve 30. letech 20. století zařazená v programu předměstského přesídlování Suburban Resettlement Program (Greenbelt v Marylandu, Greenhills v Ohiu, Greenbrook v Novém Jersey a Greendale ve Wisconsinu). Howard chtěl omezit odcizení lidí a společnosti od přírody, a proto prosazoval zahradní města a georgismus. Býv...

  foto: Grande Mosquée de Paris, postavena v letech 1922 - 1926 ( více zde ) V první pořadu se pánové pokusí odpovědět na témata: Muslimové v západní Evropě a jejich přístup k současným progresivistickým tendencím v evropském liberalismu. Soužití a dialog s nemuslimy. Vnímání Západu z pohledu muslimů a naopak. Muslimové o postmoderně.  Pozvání přijali: Lukáš Alí Větrovec (*1987), moravský konvertita k islámu (od 2001), absolvent religionistiky a student islámských nauk. Administrátor vzdělávacího portálu www.e-islam.cz , facebookových stránek Islámské nauky a islám v praxi, youtubového kanálu Minaret Media, instagramového profilu Zlaté rady a twitterového účtu Dobré slovo.   Hakim Amdouni: (*1973) v Tunisku do čecho-tuniské rodiny, žijící od roku 1994 v ČR. Od roku 2015 praktikující muslim a aktivně přispívající k narovnání představ českého veřejného mínění o islámu. Je autorem komunitních přednášek a besed, např. Příběh identity (poznejte svého muslimského souseda),...

  Abdel-Wahab El-messiri (1938 – 2008), egyptský profesor anglické literatury a komparatistiky. Kritik západní moderny a popularizátor tzv. "islámského modernismu". V 50. letech studoval na Alexandrijské univerzitě, později v 60. letech studoval anglickou literaturu a komparatistiku na Kolumbijské univerzitě a dále na Rutgersově univerzitě ve Spojených státech. Po návratu pracoval jako řádný profesor (1979-1983) na Ain shams univerzitě v Káhiře. V 80. letech krátkodobě působil na univerzitách v Saudské Arábii, Kuvajtu a Malajsii. Více zde @Arab Philosophers "Filosofie nového světového řádu"  Abdel-Wahab Elmessiri ”Nový světový řád považuji za vrchol moderny, ale postrádající zcela jakékoli hodnoty. Nový světový řád usiluje o přetvoření světa v jeden velký trh a to vyžaduje zrušení rozdílů mezi všemi lidmi. Z člověka se musí stát nevyčnívající konzument. Naopak jedinec, který si udrží svou integritu, nebude lačně dychtit po konzumu, nebude poslouchat populární hudb...

  Albert Camus "Nihilismus a dějiny" (2012) Překlad Kateřina Lukešová, účinkuje Jan Vlasák. Text je z knihy "Člověk revoltující" Albert Camus (1951, česky 1995) Albert.Camus · Albert Camus "Nihilismus a dějiny" (2001), čte Jan Vlasák Albert Camus "Zápisníky" (2013) Deníkové záznamy z let 1935–1959: texty na pomezí eseje, filozofie a básně v próze, postřehy, čtenářské záznamy, zárodky budoucích děl.  Albert.Camus · Albert Camus "Zápisníky" (2012)

  "A vidím teď vše, co jsem tenkrát nechtěl vidět: cizí dítě, které se jednou ke mně rozběhlo s otevřenou náručí a kterému jsem se vyhnul bez úsměvu. Domy rozjímání, do nichž jsem nevkročil. Dívčí souhlas, který jsem podvedl. Ptáče, které vypadlo z hnízda a které jsem nezvedl. Slyším kamennou kovadlinu Prahy, jak do ní buší zvony, jejichž živoucí tep dnes poznávám jen v pádu slz, slyším modlitbu za zamčenými rty ztřeštěného mladíka a slyším milosrdné ticho svátků, jichž jsem se zřekl, nocí, k jejichž hvězdám jsem nevzhlížel, podzimů, jejichž zlatém mé oči nevykoupily pro duši mír. Všech smrtí, na které jsme se nepřipravil." zdroj: "Sedmkrát v hlavní úloze" Egon Hostovský (1942), audiokniha zde

  foto: "The disappearance of childhood" Neil Postman (Delacorte Press, 1982) Neil Postman "Mizející dětství" (2001, @SUNY Fredonia), 75 min. 00:45  Neil Postman: Kde vznikla myšlenka "dětství" a jaká je jeho budoucnost? Možná bych Vás měl varovat předem,  že vize dětství je problematická, možná až depresivní. 01:12 Neil Postman: "Dětství" je sociální konstrukt, nikoli biologická kategorie.  Existuje méně než 400 let a jak jej chápeme dnes, neexistuje víc jak 50 let. 03:00 Neil Postman: Děti nepředstavovaly do 16. století žádnou speciální kategorii,  nebyly knihy o dětech nebo roli matky.  Děti byly vždy součástí všech společenských událostí 04:00 Neil Postman: Když se podíváte na obrazy z 13. století, dítě bylo zobrazeno jako malá verze dospělého 04:30 John Harold Plumb (1911–2001), britský historik o dětství:  “there was no separate world of childhood. Children shared the same games with adults, the same toys, the same fairy stories. They liv...

  Kniha Budujeme pohraničí od Zdeňka Formana, Vojtěcha Jasného a Karla Kachyni, která vyšla v roce 1950 v nakladatelství Orbis, je dokladem snah vtisknout tomuto kraji po vysídlení Němců novou identitu, jež zajímavě mísí národní prvek s utopickým komunistickým projektem. Na publikaci se podíleli filmoví režiséři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa, kteří v té době společně točili agitační dokumentární filmy ze života zemědělských družstev a státních statků, např. Není stále zamračeno (1950), Neobyčejná léta (1952). (text Čeněk Pýcha "Budujeme pohraničí" @Paměť a dějiny, 2017/03, PDF zde ) Zdeněk Forman (1926-1981) režisér, scenárista, docent filmové fakulty, literatura z oboru Vojtěch Jasný (1925-2019) česko-americký scenárista, filmový režisér, fotograf, vysokoškolský pedagog Karel Kachyňa (1924-2004) režisér a scenárista související: "Česká rapsodie" (1969), rež. Vojtěch Jasný Socialistický realismus #1: Adolf Zábranský (1909–1981)

  V rozhovoru s mediálním teoretikem Neil Postmanem (1931-2003) se rozmlouvá nad jeho knihou "Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy" vydanou v r. 1985 a na konkrétních aspektech americké společnosti demonstrovány hlavní Postmanovy teze. Rozhovor byl natočen 14.1.1988 pro C-Span, další rozhovory s Neil Postmanem zde 00:00 Proč a co Vás motivovalo k napsání knihy "Ubavit se k smrti"? Neil Postman: Protože televize má úžasnou schopnost naprosto měnit kulturu.  Televize umí pozměnit naše nahlížení na politiku, náboženství a do určité míry na vzdělání. 00:58 Díváte se na televizi? Neil Postman:  Miluji televizi, zvláště sport a starší filmy, ale nikdy se na ní nedívám, když se snaží být vážná. Když se začnou moderátoři Tom Brokaw nebo Walter Cronkite tvářit vážně, působí to dost trapně 01:38 Proč Vám připadají tito moderátoři trapní" Neil Postman:  Protože smyslem americké televize je upoutat pozornost diváka a  prodat mu skrze reklam nějaký produk...

  foto: S Langston Hughesem rozmlouvá Eva Corey @WBAI, 13. 6. 1963 Donald-Bogle · Langston Hughes / interviewed by Eve Corey (@WBAI, 13 June 1963) 00:00 Jak žije a pracuje Langston Hughes? 01:30 Jaké dopisy dostává Langston Hughes? 02:20 Život v Harlemu 03:30 Langston Hughes o svých cestách do Evropy a Afriky ve 20. letech 05:00 Langston Hughes o antologii "Poems from Black Africa" (1963) a o jazycích, v kterých Afričané píší a komunikují 06:55 Langston Hughes o svých knihách pro děti (viz odkazy níže) 08:10 Langston Hughes o svých povídkách  10:10 Langston Hughes o své knize "Fight for Freedom: The Story of the NAACP",           příběh o boji za lidská práva a hnutí NAACP 11:40 Langston Hughes o rasismu vůči ostatním etnikům v New Yorku           Langston Hughes o lynčování dnes a 20. a 30 letech. 14:00 Langston Hughes o psaní o hnutí NAACP a svých povídek Knihy Langstona Hughese pro děti: "The First Book of Rhythms" "The F...

"Když jsem v šedesátých letech studoval umění, kouřil jsem trávu, ale ne moc - byl jsem z ní totálně paranoidní. To se mi moc nezamlouvalo. Co se týče LSD, kamarádi, co ho brali, mi řekli, ať se ho ani nedotýkám. Vždycky jsem se sám sebe ptal, proč mě od něj tak odrazovali. Jsem jim ale vděčný, že na mě tak mysleli, a nakonec jsem si ho nikdy nevzal...  Všechny myšlenky už jsou na světě a jsou na dosah - drogy nám můžou pomoct se jich zmocnit, ale můžou je taky zdeformovat nebo můžou jiné myšlenky úplně zadusit. Je tu riziko, že člověk upadne do stavu, kdy své myšlenky není schopen konkretizovat. Pomocí meditace můžete zachytit tytéž myšlenky, navíc do větší nádoby. Drogy ani meditace nevytvářejí nic, co by předtím neexistovalo. Všechno už tu někde je." David Lynch zdroj "Vlastními slovy David Lynch" Helen Donlon , David Lynch (2007 , česky 2009, Volvox Globator), s. 70

    "Skleněná oblaka" (1958), 18 min. Režie: František Vláčil Scénář: František Vláčil Kamera: Josef Vaniš související: Filmový režisér František Vláčil "O dvou živlech" (1968) František Vláčil "Město v bílém" (1972, 15 min)

  "Zrcadlo moudrosti" - zajímavá publikace přinášející netradiční pohled na umění a vědu pravděpodobně zapadla, protože autor působící dojmem postmoderní "esoterie", ve skutečnosti nahlíží na Západ a jeho akademismus z pozic perennialismu (perenniální filosofie), neboli "věčné filosofie". Dalším důvodem pro obtížné přijetí je autorova obhajoba islámského myšlení, které kriticky hodnotí modernu se svým technickým pokrokem. Švýcarský kunsthistorik Titus Burckhardt (1908-1984) kromě dějin umění studoval orientalistiku v Basileji, základní školu navštěvoval s Frithjof Schuonem, hlavním představitelem "věčné filosofie" a stal se jeho celoživotním přítelem. Philosophia perennis „věčná filosofie“ je učení podle kterého náboženské a filosofické tradice lidstva vychází z jednoho univerzálního zdroje, někdy označovaného jako tradice , a sdílí tak jednu konečnou pravdu. Kromě Tituse Burckhardta tento směr reprezentují osobnosti René Guenon (1886-1951) nebo ...