* fitra - knihovna *

  foto: John Baldessari (1931–2020) " Vše až na umění je z tohoto obrazu odstraněno. V tomto díle se neuplatnily žádné myšlenky. " (1966) ✻ Dějiny umění (moderna, postmoderna, avantgarda, tradice) ✻ "Ponoříme-li se do literatury o umění, která v 18. století hovořila o umění nejraději jako o ideálu, přičemž jednotlivá díla o tom mohla vždy jen svědčit, zatímco v 19. století vznik „dějin umění“ zase redukoval veškerá díla na doklady, a to průběhu stylu, vývoje atd. V obou případech byla díla spíše sekundárními tématy bádání, zaostávajícími za primárními tématy jako „uměním“ nebo „dějinami. Až později, snad teprve po válce, kdy současné umění stále nemilosrdněji zpochybňovalo pojem díla, se váhavě uznalo, že studium umění získalo svou skutečnou věrohodnost z vlastnictví děl." "Dějiny umění zkoumají, jak víme, díla, jež jsou nositeli ztvárnění. Ztvárňují však i samy sebe, když se objeví na veřejnosti a přitom používají diskurs zvláštního druhu, diskurz dějin umění....

  „Člověk není jen tělo, neboť skrze ně patříme nanejvýš do zoologické říše; není ani pouhý duch,  který je spíše naší božskou aspirací: specificky lidské, to, co je třeba zachránit z této všeobecné hekatomby, je duše, rozervaná, nejednoznačná krajina, sídlo věčného boje mezi tělesností a čistotou, mezi prvkem nočním a světelným.  Prostřednictvím čistého ducha, skrze metafyziku a filozofii se člověk pokoušel zkoumat platonický svět, nezranitelný mocí Času; a možná se mu to mohlo i podařit, máme-li věřit Platonovi a jeho vzpomínce na prvotní bratrství s bohy. Ale skutečnou vlastí člověka není tento čistý duch, nýbrž hraniční, pozemská krajina, dvojaké a rozervané území, z něhož se noří přízraky románové fikce.  Lidé píší fikce, protože jsou tělesní, protože jsou nedokonalí. Bůh romány nepíše.“ zdroj: "Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato (Mladá fronta, 2002), s. 184-185 Originální název: El escritor y sus fantasmas, 1963 Překlad: Vít Urban, Anežka Charvátová ...

  Vskutku, než přijde Hodina lidé budou zdravit jen ty, které znají. Obchodování bude tak rozšířené, že manželka bude pomáhat svému muži hromadit majetek. Rodinné pouto bude zpřetrháno. Lidé budou křivě přísahat a ti, co znají pravdu, ji budou tajit. Rozšíří se zapomnětlivost a lidé budou nuceni vědomosti zapisovat, aby je uchovali. (Musnad Ahmad, vol. 1 pgs. 407-408; rovněž: Hashiyatus Sindhi, vol. 1 pg. 654) ✻ P ravil prorok, صلى الله عليه وسلم: „Mezi tím, co si lidé osvojili z prvních proroctví, je: Jestliže se nestydíš, dělej si, co chceš.“ Vyprávěl al-Buchárí. s. 510 (hadith č. 1844) ✻ Jeden muž zeptal posla božího, صلى الله عليه وسلم: Jaký islám je nejlepší? On pravil: „Abys nakrmil nuzného a zdravil, koho znáš i koho neznáš.“ s. 288 (hadith č. 845) ✻ „Jezdec zdraví pěšího a pěší sedícího, menšina většinu a mladý starého.“ s. 290 (hadith č. 857) ✻ Prorok, صلى الله عليه وسلم, šel kolem sněmu, v němž byli pomícháni muslimové a pohani - modloslužebníci  a židé - a...

  foto: obálka knihy "Museum Photographs" Thomas Struth, Hans Belting (1993) Diskuse o dějinách umění má své dnešní i budoucí místo v muzeu současného umění. Muzeum, v němž se vede diskuse o sebepochopení umělců a odborníků na umění, se dnes jako se instituce samo stalo místem názorových střetů. Neexistuje debata o muzeu, který by nebyla současně debatou o setrvávající ideji dějin umění. Kde se tato idea stala nejistou, dáváme se na útěk vpřed a terén zanecháváme těm nejrozpornějším tendencím. Kde žádné umění už nevytváří konsensus, tam přístup do muzea může vyžadovat každé umění. Kde žádné muzeum už nemůže dostát všem požadavkům, pomáhá si každé muzeum střídáním výstav, jež takovým neslučitelným očekáváním dávají slovo postupným uváděním všech myslitelných tezí. Instituce sama žije dnes právě z kontroverzí, jež se vedou o obsazích jejích výstavních prostor a jejích aktivit. [...]  Z dnešního muzea se nicméně nestal obchodní dům, ale používá zatím všech postupů „reklamy“, aby...

  foto: A photograph from Merrick Morton's 1980s series on L.A. gang and street life 04:00  "they [NWA] were just making a record for the hood selling out the trunk, it wasn't intended for global scale marketing (...) They have to take some accountability but at the end of the day now did once again we go back to the labels now it comes to a point where the labels are paying artists to emulate this, paying the artists in this genre, paying the artist to send these messages out to continue because they did see the effect that it had just like they saw the effect that empowerment of the conscious music had an effect. You saw the people walking around with African Pride black pride medallions, the gear self-worth and value, but then when you had the market for those records and the gangster s***t you saw the results of that as well.  So yes music does affect people it does contribute to people's behavior and the outcome and it's the same thing we're saying now i...

  fotot: Vincent van Gogh, Rolník, červen 1888 "Globální vítězné tažení médií mění každou kulturní událost v událost mediální, jako by vznikla pro média a v médiích. Jednotlivé kultury dodávají přitom materiál, jenž je globálně к dispozici, jakmile se uloží v paměti počítačů a celosvětově se šíří v médiích. Světová kultura, jež své bohatství ovšem nevytvořila sama, oslavuje svou všemocnost, protože - zdánlivě — vlastní vše, nač si lze vzpomenout, a proto si nepotřebuje už na nic vzpomínat.  Světová kultura je vlastně jakýsi fantom médií, která každému, bez ohledu na původ a majetek, slibují stejný podíl na kultuře. Světové umění je přitom, protože není závislé na jazykových bariérách, symbolem nové jednoty světa, dodává však pouze surovinu pro novou mediální kulturu, kterou zase kontrolují USA a Evropa.  Pochyby o jeho existenci začínají tam, kde ho hledáme ve světových dějinách umění, které jako společný model paměti neexistují a ani existovat nemohou. (...) Prezen...

  "Vagónek vypadal stejně mrtvě jako zdechlina nějakého zvířete. Narazil jsem i na další součásti chátrajícího strojového zařízení a na hromadu kolejnic. Pod skupinou stromů vlevo byl kousek stínu a zdálo se, že se v něm ochable pohybují jakési temné bytosti. Přivřel jsem oči, stezka byla příkrá. Vpravo zahoukala siréna a spatřil jsem utíkající černochy. Zemí otřásla těžká hluchá detonace, ze svahu se vyvalil chuchvalec kouře a to také bylo všechno. Na povrchu skály se nic nezměnilo. Stavěli železniční trať. Svalí jim nestál v cestě, nic takového, ale ty bezúčelné výbuchy představovaly veškerou práci, která tu probíhala. Jakési tiché řinčení za mými zády mě přimělo otočit hlavu.  Po stezce zmořeně stoupalo šest černochů, v řadě za sebou. Kráčeli vzpřímeně a pomalu, na hlavách vyvažovali malé košíky naplněné hlínou a to řinčení se shodovalo s rytmem jejich chůze. Kolem beder měli ovinuté černé hadry, jejichž volné konce se za nimi třepetaly sem tam jako krátké ocásky. Viděl jse...

  "A vidím teď vše, co jsem tenkrát nechtěl vidět: cizí dítě, které se jednou ke mně rozběhlo s otevřenou náručí a kterému jsem se vyhnul bez úsměvu. Domy rozjímání, do nichž jsem nevkročil. Dívčí souhlas, který jsem podvedl. Ptáče, které vypadlo z hnízda a které jsem nezvedl. Slyším kamennou kovadlinu Prahy, jak do ní buší zvony, jejichž živoucí tep dnes poznávám jen v pádu slz, slyším modlitbu za zamčenými rty ztřeštěného mladíka a slyším milosrdné ticho svátků, jichž jsem se zřekl, nocí, k jejichž hvězdám jsem nevzhlížel, podzimů, jejichž zlatém mé oči nevykoupily pro duši mír. Všech smrtí, na které jsme se nepřipravil." "Sedmkrát v hlavní úloze" Egon Hostovský 1. vydání r. 1942 (New York : New Yorský Denník) Egon Hostovský "Sedmkrát v hlavní úloze" (audiokniha, 1992) Jan Kačer, Ilja Racek, Jiřina Třebická, Boris Rösner, Nina Divíšková, Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Radan Rusev

  "Chlapec a svět/O Menino e o Mundo/The Boy and the World"  Rok výroby 2013 Země Brazílie Minutáž 80 min Režie Alê Abreu Malý chlapec žije s rodiči na venkově. Jeho otec odchází za prací a syn ho následuje. Postupně objevuje nevšednost světa, ve kterém dominují zvířecí stroje a silní jedinci. Dětská nevinnost ostře kontrastuje s tíživou odpovědností dospělých a bezcitnou společností. Důmyslná práce s barvou, perspektivou a rozmanité způsoby zobrazují otázky či důsledky moderního světa očima dítěte.

  "Společnost spotřeby a její mýty" Jean Baudrillard  Vydáno: 2025 , Dauphin Originální název: La Société de consommation, 1970 Překlad: Vladimír Čadský Počet stran: 344 Jazyk vydání: český