Naše pralesy (1956), scenář, kamera, režie: Alois Jiráček

 


Naše pralesy (1956), Scenář, kamera, režie: Alois Jiráček from Mecca_Audio on Vimeo.

Film byl natočen ve státních rezervacích:
Biskupice, Dobroč, Javořina, Lanžhot,
Mionší, Slovenský ráj, Tatranský národní park

Naše pralesy (1956) 

Československo, 1956, 17 min 
Scenář, kamera, režie: Alois Jiráček 
Vypravěč: Václav Voska 
Hudba: Václav Lídl
Filmový symfonický orchestr řídí Milovoj Uzelac















Populární příspěvky z tohoto blogu

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r
celý text

"Kultura a umění v post-industriální společnosti" Daniel Bell (1976)

Obrázek
  foto: Vincent van Gogh "Červený vinohrad" (1888) "Věřím v hodnotu podloženého úsudku o kvalitě uměleckých děl a považuji za nezbytný princip autority při určování hodnoty zkušenosti, umění či vzdělání. [...] Vulgárnost modernity spočívá v jejím důrazu na sebevyjádření a v tom, že stírá hranici mezi životem a uměním, díky čemuž se uspokojivým stává impulsivní jednání, nikoli přemýšlivá, disciplinovaná imaginace. Aby měla kultura význam, musí transcendovat přítomnost, neboť jedině skrze věčně se obnovující konfrontaci se základními otázkami lze dospět k odpovědím, které dodají smyslu naší existenci životadárnou koherenci. A jelikož smyslu pro tradici v kultuře a pro vkus v umění je třeba se učit; autorita - v podobě vzdělanosti, výuky a umění exegeze - je nezbytným vodítkem pro bloudící.  Kulturní sféra je sférou významů. Spočívá v úsilí nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituálu, smysl ve světě - zejména pokud jde o jeho nepochopitelné aspekty jak
celý text

"Čím vyšší byly domy, tím menší byli lidé" Zdeněk Němeček (1932)

Obrázek
  foto: Scott Gillis "Metropolis" (2013) "Čím vyšší byly domy, tím menší byli lidé. Na ulicích  tísnily se jich tisíce, takže člověka nebylo vidět. Člověk zahynul. Začal žít teprve v násobcích, jakmile za ním vzrostla řada nul, měnil se v dav, získávaje úcty statisíců. V boji o štěstí na něj lehl zástup. [...] Věže domů se slily v jednu mohutnou horu, jejíž olověné šedé rysy se ztrácely v oblacích. S mostu to byl fantastický pohled, který pokořil užaslé oko člověkovo. [...] Odešlo všecko. Nikdy nevstoupíš dvakráté do téže řeky, nikdy neuvidíš dvakráté téhož Nového Yorku.  V této části začal vertikální život. Klubka lidských těl letěla zdvižemi do práce, zdvižemi z práce. Davově se pracovalo, davově myslelo, továrně se vyrábělo nad hřbitovy řemesel. Továrny na jídlo, které dosud jmenovali jídelnami, nasycovaly hřmotné davy kolem dvanácté; továrny na bydlení počaly požírati malé, útulné domy sídelních čtvrtí, pročež rodinný život dosud utíkal daleko za obvod Města, aby se
celý text