Rozhovor s amerikanistkou Ninou Bosničovou na téma „M.L.King, Jr., Malcolm X a černošská politická hnutí v 60. a 70. letech v USA“ část I. (6. února 2013)

Vydáním sbírky projevů a článku M.L.Kinga, Jr., "Odkaz naděje (SLON, 2012)", se v českém povědomí opět oživil boj amerických černochů za rovnoprávnost. V této spojitosti rovněž proběhlo několik panelových diskuzí a rozhlasových pořadů, kde se objevila slovenská amerikanistka chorvatského původu Nina Bosničová, v současnosti působící v neziskové organizaci Gender Studies.

Setkat jste se ale s ní už mohli např. na festivalu JEDEN SVĚT 2009, kde odpovídala na dotazy při projekci dokumentu „Sedm písní pro Malcolma X“, podrobněji se této postavě věnovala ve dvoudílném pořadu na Českém rozhlase Leonardo nebo v práci na téma „Malcolm X a něžné pohlaví: prezentace žen v autobiografii Malcolma X“. Mezi další významná témata, která souvisí s Afroameričany, patří například „černý feminismus“ (viz níže odkazy).
 
Na Filozofické fakultě MU v Brně vystudovala magisterský obor anglický jazyk a literatura - slovenský jazyk a literatura. Na Filozofické fakultě UK v Praze získala doktorát v oboru anglická a americká literatura, zaměření na žánr afroamerické autobiografie.
Následující rozhovor se snaží jednak shrnout úlohu již dvou zmíněných postav, tak rovněž zmínit postavy další, neméně významné, které nejenže přispěly ke změně postavení černochů v USA, ale samy tento proces začaly.

Rozhovor s amerikanistkou Ninou Bosničovou část II.

:: odkazy ::

Mgr. Nina Bosničová, Ph.D.(Gender Studies, o.p.s.)

ČRo Leonardo, host Nina Bosničová
Témata: Čím je specifický černý feminismus?, Malcolm X  1. +  2.díl
 
„Malcolm X and the Fair Sex: Representation of Women in Malcolm X´s Autobiography“

1.    Ve spojitosti s vydáním překladů Kingových projevů (Martin Luther King, Jr. "Odkaz naděje") jste se zúčastnila několika debat na toto téma, co podle Vás může dát nebo čím může inspirovat King dnes současnou společnost?

Súčasnú spoločnosť môže King inšpirovať pripomenutím jej myšlienky (na ktorú sa dnes rado zabúda), že sloboda je jednou z najvyššie postavených životných hodnôt, že stojí za ňu bojovať a že so slobodou, morálkou a pravdou sa nemajú robiť kompromisy.  Ďalej sa svojimi staťami a prejavmi King snaží ľudí navrátiť k spiritualite, k vlastnému vnútru a práci s ním.  Bol to veľmi preduchovnený človek, ktorý si už vtedy, v šesťdesiatych rokoch 20. storočia, všimol, že ľudia majú nesprávny sklon sústreďovať sa na vonkajší svet a na povrchné aspekty bytia a príliš málo sa pozerať dovnútra, do vlastnej duše.

 
2.    Postavy jako byl King nebo Malcolm X jsou velmi populární, když byste měla označit další významné osobnosti, které se také zasadily o změnu postavení Afroameričanů, které by to byly?

Zo staršej fázy afroamerických dejín – z obdobia otrokárskeho systému a tesne po jeho zrušení – môžem menovať Fredericka Douglassa, bývalého otroka, ktorý zasvätil veľký kus života boju za zrušenie otrokárstva v USA, ďalej Harriet Tubman, ktorá pomáhala otrokom a otrokyniam utekať z amerického Juhu do slobodných severných štátov či Kanady v rámci tzv. „Podzemnej železnice“ (Underground Railroad). Významnou, i keď pomerne kontroverznou, osobnosťou je Booker T. Washington, nepochybne tiež jeho názorový oponent W.E.B. du Bois, treba tiež určite menovať i Marcusa Garveyho – zakladateľa čierneho nacionalizmu.  Z obdobia boja za občianske práva nemôžem, okrem Kinga a Malcolma X, ďalej nespomenúť Rosu Parks, ktorá de facto svojim činom (odmietnutie uvoľniť miesto bielemu cestujúcemu v autobuse MHD) odštartovala bojkot verejnej hromadnej dopravy v Montgomery v Alabame. V novodobých dejinách ma, i kvôli vlastnému filologickému profilu, napadajú hlavne mená afroamerických spisovateľov a spisovateliek (i keď dôležití černošskí autori a autorky existovali, samozrejme, i predtým a celospoločenský dopad ich umeleckej tvorby bol pomerne významný) – James Baldwin, Ralph Ellison, Alice Walker, Toni Morrison a ďalší.


3.    O M.L.Kingovi se často mluví jako umírněném aktivistovi, který propagoval nenásilí, jak to ale ve skutečnosti bylo s tou mírnou tváří. Jeho požadavky na změnu ve společnosti v podstatě nebyly vůbec umírněné.

Ako o umiernenom aktivistovi sa o Kingovi hovorí predovšetkým preto, že ako vhodný nástroj boja za zrovnoprávnenie afroamerickej a belošskej komunity v USA propagoval cestu tzv. „pasívneho“ alebo „nenásilného“ odporu, teda fyzické násilie (a to i v sebaobrane) neodporúčal.  Jeho požiadavky ale skutočne umiernené neboli – v podstate chcel, aby vláda a jeho bieli americkí spoluobčania a spoluobčianky začali IHNEĎ žiť a konať v súlade s dokumentmi, ktoré boli (a sú) stavebnými kameňmi americkej spoločnosti – s Ústavou Spojených štátov amerických, ktorá začína slovami, že „všetci sú stvorení ako sebe rovní“ a s Vyhlásením nezávislosti. Opakovane poukazoval na rozpor medzi tým, čo Amerika deklaruje na papieri a čo z toho realizuje v praxi. Chcel tiež, aby došlo k úplnej rasovej integrácii v tej dobe výrazne segregovanej americkej spoločnosti.  Nebál sa hovoriť ani o témach, ktoré sú do určitej miery v USA ešte stále tabu, ako je napríklad inštitút otrokárstva.


4.    Rozdělení na extremisty a umírněné. Malcolm X nebo Nation of Islam vs. Martin Luther King Jr. Mají podle Vás určitý podíl na změně i hnutí představující černošský nacionalismus a zastávající mnohdy velmi militantní názory? Nebyla svým způsobem jejich radikální rétorika "potřeba" k probuzení společnosti a poukázání na problém v ní?

Zásadným rozdielom medzi Martinom Lutherom Kingom, Jr. a Malcolmom X (ako predstaviteľom hnutia the Nation of Islam) bol ten, že kým King hlásal rasovú integráciu, Malcolm X propagoval separáciu (formou úplného ekonomického, politického, sociálneho a kultúrneho odlúčenia černošskej minority od belošskej majority). Ďalej to, že kým Kingovi bol fenomén fyzického odboja nie príliš vlastný, Malcolm X túto formu odporu skôr podporoval (minimálne sa jej nebránil, ako naznačujú i jeho prejavy „By All Means Necessary“ („Všetkými nutnými spôsobmi“) alebo „The Ballot or the Bullet“ („Právo voľby alebo guľka“)), než odmietal. A nakoniec, kým jeden bol predstaviteľom kresťanstva, druhý bol Moslim – nutné je však podotknúť, že náboženská viera a príslušnosť k cirkvi v prípade ako Kinga, tak Malcolma X hrala významnú úlohu.

Domnievam sa, že existencia a snahy oboch ideologických a aktivistických prúdov, teda Kingovho i Xovho,  mala svoje opodstatnenie a v boji za občianske práva Afroameričanov a Afroameričaniek zohrali svoju rolu. Nenásilný prístup Kinga podporujúci kresťanskú lásku nebol zďaleka blízky všetkým segmentom černošskej komunity.  Mladých, bezprizorných ľudí z geta oslovovala skôr charizma a argumenty Malcolma X, bol im bližšie i svojím životným osudom.


 

5.    S předešlou otázkou bych se ještě zeptal konkrétně na Black Panthers a hnutí Black Power. Jejich aktivní působení mělo nesrovnatelně kratší trvání než zmíněné hnutí M.L.Kinga (NAACP) nebo Malcolma X a Nation of Islam. Podařilo se jim uskutečnit některý bod ze svých programů, a nebo to byly spíše hnutí, které svým vystupováním jen udržovaly černošskou otázku mezi těmi aktuálními?

Názory sa  môžu líšiť, osobne by som sa pripojila skôr k tej druhej variante.  Pôsobenie „Čiernych pantér“ malo minimálne to plus, že udržiavalo otázku rasovej identity a občianskych práv Afroameričanov a Afroameričaniek v Spojených štátoch veľmi viditeľnou ( i keď pomerne kontroverzným spôsobom). Významným problémom toho, ako fungovalo hnutie „Black Power“, bolo jeho patriarchálne (až sexistické) ladenie. Sú výpovede žien, ktoré sa snažili v rámci „Black Power“ hnutia byť rovnými spolubojovníčkami svojim „čiernym bratom“, často však za túto snahu boli mužskými kolegami odsudzované a odsúvané tzv. na vedľajšiu koľaj, do rolí „varičiek“ kávy, prípadne poskytovateliek sexuálnych služieb.

6.    Po atentátech na Malcolma X a M.L.Kinga ztratili Afroameričané silné a charizmatické vůdce, podařilo se osobnostem jako byl Stokely Carmichael, Eldridge Cleaver, H. Rap Brown nebo Jesse Jackson získat podporu a sympatie, nebo byla laťka nastavena Kingem a Malcolmem nedostižně vysoko?

Martin Luther King, Jr. a Malcolm X boli skutočne významnými osobnosťami s veľkou charizmou a potenciálom ľudí si získať a viesť do boja. Myslím, že sa to ďalším osobám menovaným vo Vašej otázke už na takej masívnej úrovni, ako nim dvom nepodarilo.  Koniec koncov, osobnosti vyššie nedali boju za rasovú rovnosť to najcennejšie, čo mali, a síce život – treba pamätať na to, že (i) to, čo Malcolma X a Martina Luthera Kinga, Jr. odlišuje od ostatných aktivistov tej doby je, že kvôli svojim názorom a činom obetovali život. I z toho dôvodu pravdepodobne postupom času ich „aureola“ a „mýtická veľkosť“ určite nezapadli, ale sa v kolektívnej pamäti ešte viac zhmotnili a vyrástli.   

7.    Několik otázek bych chtěl věnovat osobě Malcolma X. Jakou měl skutečnou podporu mezi americkými černochy? Z knih jeho přátel (Benjamin Karim "Remembering Malcolm" nebo John Henrik Clarke "Macolm X: The man and His time") nebo přímo z rozhovorů známých osobností např. herec Ossie Davis, který přednesl smuteční řeč na Malcolmově pohřbu, je doslova řečeno, že veřejně projevit sympatie bylo velmi riskantní a mohli jste být šmahem označeny za extremistu.

Áno, je to pravda.  Dnes je situácia veľmi iná – nosiť v USA odznak s fotografiou Malcolma X je zdrojom hrdosti a odrazom demokracie americkej spoločnosti.  V minulosti to také ľahké určite nebolo.  Na druhú stranu, Malcolm X mal obdivovateľov a nasledovníkov mnoho, mal na starosti jednu z mešít patriacich the Nation of Islam v Harleme v New Yorku, a k početným stretnutiam s ľuďmi, ktorých oslovoval tento typ politiky a ideológie, dochádzalo hlavne na jej pôde a pôde iných mešít naprieč USA. Nutné je však dodať, že podobne riskantné bolo v tej dobe nasledovať i na prvý pohľad odosť umiernenejšieho Kinga.

8.    Přese všechnu negativní a demagogickou stránku hnutí Nation od Islam (NOI), která je (a byla i tehdy) zřejmá, nebylo ale „nutné“, aby Afroameričan, resp. Američan prošel touto konfrontací s názorem jeden na druhého? Považuji platformu NOI spíše jako opak té Kingovy, které sice mohla pro amerického černocha určitě znamenat elegantnější řešení problému a zlepšit jeho životní situaci, ale ve finále to pak mohlo vypadat, že otroctví, lynčování, ponižování, atd. by se řešilo způsobem, jako když vám někdo šlápne v metru na nohu a řekne vám pardon, a na celý problém se zapomene. Dle mého názoru je tento aspekt v boji za lidská práva opomíjen a psychické poškození osobnosti, které si Afroameričané nesou s sebou, je možná větší než si dokážeme představit.

Plne s Vami súhlasím a ako som už hovorila vyššie, domnievam sa, že sa obe tieto hnutia vzájomne dopĺňali a nie je teda treba zmenšovať význam jedného ani druhého.  Istý typ publika dokázal Malcolm X osloviť efektívnejšie než King.  So zjednodušením sa dá povedať, že keď niekto nemá peniaze na jedlo, stále sa ocitá vo väzení kvôli farbe pleti, zo zúfalstva prepadne drogám a alkoholu a podobne, ťažko uverí, že jedinou správnou cestou zlepšenia jeho životnej situácie je bezpodmienečná kresťanská láska (bez ohľadu na to, aká hlboká a pravdivá táto myšlienka je, keď sa správne uchopí a pochopí).  Malcolm X naviac často kresťanstvo obviňoval z toho, že je „farebným“ v USA v podstate nanútené a že ich drží v statuse quo, že im totiž sľubuje, že sa všetky ich problémy vyriešia v nebi, až zomrú.  Malcolm X bol človekom činu, ktorý to zlepšenie chcel vidieť a zažiť hneď – na tomto svete a v tomto živote. 

9.    Jaký by byl Malcolm X dnes, kdyby žil? Z velkého množství překladů a knih o jeho životě a politických názorech, které se stále vydávají, je hned patrné, že jeho popularita se dostala do různých skupin a hnutí (náboženských, politických, atd.), uměla byste odhadnout, kde by stál na politickém poli? Byl by spíše levicový politik nebo by se více věnoval islámu a politiku by opustil? Odpověď určitě velmi ovlivní poslední 2 roky jeho života, kdy naprosto změnil své názory a stal se mezinárodně známou osobností, jak v Africe tak i Evropě.

Myslím si, ale to je skutočne len moja osobná hypotéza, že by bol rodovo senzitívnejší, menej názorovo vyhranený, resp. by svoje názory podával tak, aby mali viac obrúsené hrany, a pravdepodobne by pokračoval v panafrických náladách, ku ktorým sa klonil na sklonku svojho života.  Osobne sa domnievam, že by politiku nikdy neopustil, vnímam ho ako človeka, ktorý vieru a náboženstvo využívali i ako nástroj boja za sociálnu spravodlivosť. 

10. Máte nějakou osobní zkušenost z USA a popularitou Malcolma X dnes? V knize newyorského režiséra Spike Lee o natáčení filmu Malcolm X píše, že i v 90. letech bylo stále nebezpečné veřejně mluvit o pozadí atentátu na Malcolma. 
Na druhou stranu, dcera Malcolma X veřejně vyjádřila podporu Baraku Obamovi a řekla, že její otec by stál po jeho boku.   

Ako som už podotkla, dnes je Malcolm X v USA obdivovaný a uznávaný, možno dokonca väčšou skupinou ľudí, než v dobe, keď žil.  Mnohí ho označujú, a to i v akademických, intelektuálnych kruhoch, za skvelého, autentického rasového leadera.

Děkuji za rozhovor


*foto:gordon parks: a harlem family, 1967 + gordon parks @drips.cz