* fitra - knihovna *

Bill Nunn  (20.10.1952 – 24.9.2016)

" Sirene " Režie a scénář: Raoul Servais Belgie, 1968 9 minut Info: Raoul Servais http://www.raoulservais.be/

http://www.coltranefilm.com/

"Tato studie pojednává o osobnosti a díle Muhammada  c A bduha, klíčové postavy egyptského islámského modernismu. Jeho myšlenky se utvářely v době, kdy již muslimský svět čelil naplno tlaku dynamického evropského kolonialismu a západní dominance nad muslimy se stala neoddiskutovatelnou realitou.  c A bduhův modernismus spočíval ve snaze nalézt „rozumnou“ střední cestu pro řešení společenské krize pomocí reformy (isláh), jež by se vyvarovala extrémů tvrdošíjného konzervativního odporu proti všemu modernímu, jakož i bezmyšlenkovitého přejímání všeho, co přinášela evropská kulturní invaze, a z toho plynoucího zavrhnutí vlastních kořenů. Sám  c A bduh tuto reformu chápal jako návrat k „čistému islámu“, racionálnímu náboženství podporujícímu aktivní přístup jedince a pokrok společnosti." Jan Kondrys (ACTA Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 2013) celý článek zde, str. 37 - 63

Kdo jsou afričtí básníci? Jaká je africká poezie a umění? Ukázka ze sbírky Černý Orfeus nabízí částečně odpovědi na tyto otázky. Umění Afriky je někdy vnímáno jen v souvislosti s minulostí a obtížně se tak hledá propojení mezi tímto kontinentem a současností. Překlad afrikanisty Vladimíra Klímy nabízí čitelnější obraz afrických umělců, básníků a spisovatelů.

Poezie černochů z USA není až tak neznámá českému čtenáři, v 50., 60. a 70. letech vyšlo několik sbírek, kde se Afro-Američané představili českému publiku, jejich „předci„ už tolik prostoru nedostali a teprve až nyní je možné si vytvořit více komplexnější obraz o poezie tropické Afriky. Sám autor Vladimír Klíma v úvodu říká: „ Tropické Africe sice chybějí tradice psané poezie, ale zato má hojnost ústní slovesnosti. Dlouho se tam nepociťovala potřeba psané literatury, avšak umění slova provází život Afričana odedávna a těší se dokonce mimořádnému uznání. “ Antologie nese název afrického literárního časopisu, který začal vycházet v západonigerijském Ibadanu v roce 1957 a přináší překlady básní z celkem 20 afrických států (Senegal, JAR, Angola, Uganda, Keňe, Tanzanie,…) a více jak 30ti básníků.

Sbírka básní " Osm dní “ (název podle posledních 8 dní v životě T.G.Masaryka) je věnována našemu prvnímu prezidentovi, kterého J.Seifert považoval za svůj vzor. Sbírka obsahuje několik kreseb od Josefa Čapka.

   QRN KRM: 13:11 Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění QRN KRM: 13:11 Indeed, God will not change the condition of a people until they change what is in themselves. QRN KRM: 13:11 إِنَّ اللَّهَ لَا يُغَيِّرُ مَا بِقَوْمٍ حَتَّىٰ يُغَيِّرُوا مَا بِأَنفُسِهِمْ

"Toto věnuji všem, co připluli na otrokářských lodích, a přes všechen křik a pláč, plavbu přežili. Vím, že můj život je lepší díky Vám,  protože jste ustáli toto vlnobití." Vyšlo jako stejnojmenný 12" a na kompilaci  "Word On The Street" (Guidance, 1999)

Charles Mingus „I když hraju jazz, nezapomínám přitom na sebe. Hraju nebo píšu sebe, tak, jak se cítím prostřednictvím jazzu nebo čehokoli jiného. Hudba je, nebo byla, jazykem citů. Jestli se někdo snaží utéci od skutečnosti, pak se mu moje hudba asi nebude líbit… Moje hudba je živá a mluví o živých i mrtvých, o dobrém i zlém. Je rozzlobená, ale skutečná, protože ví, že je rozzlobená.“ *Gabor Szabo o jazzu: "Byl jsem ve velmi pesimistické náladě. Jazz, jak jsme jej znali - festivaly, volné sólování, velké ovace, muzikanti, kteří dovedli potěšit obecenstvo a všechno ostatní -, to nějak skončilo. Nová generace nám už takové věci dělat nebude. Projevuje se jinak. Je jiná. Tohle období skončilo. Přišel jsem na to, když jsem hrál s Charlesem Lloydem a taky s Chico Hamiltonem, stával se ze mě hudební snob. Záměrně jsem se snažil hrát čím dál složitější hudbu, protože jsem věděl, že tak má vypadat, že tak má vypadat avantgarda. Prostě jsem si tak nějak myslel, že když m...

Cannonball Adderley vzpomíná na Johna Coltrane: "Miles se někdy vyptával na jeho dlouhá sóla. A John mu pokaždé odpověděl: "Prostě mi to tak dlouho trvalo, než jsem tam všechno dostal." A Milesovi to stačilo. Nikdy nikoho moc nesekýroval, co má hrát, nebo jak to má hrát." Na začátku se většina jazzového světa smála. Převládal názor: "Ten člověk to přece nemůže myslet vážně," ačkoliv snad neměl žádný jazzman lepší pověst, pokud jde o střídmost práce. Coltrane se jakživ neodchýlil od své nové cesty. Bral všechno vážně. Miles si někdy při hře dovolil trošku legrace - nebo jsem to občas třeba já vzal trochu na lehčí váhu - John vězel v hraní vždycky až po uši, šlo mu o to, aby pořád hrál vážně a muzikantsky." "John Coltrane patří k nejbrilantnějším jazzovým hudebníkům všech dob, protože má vzácnou schopnost jak původnosti, tak závažných hudebních rozhodnutích. Mluvím-li o závažných rozhodnutích, znamená to, že než začne hrát, dovede si představit ...

Dnes se výbuch konat nebude. Je příliš brzy... nebo příliš pozdě. Nepřicházím vyzbrojen odhodlanými pravdami. V mé mysli nehřímají fatální myšlenky. Přesto si zcela nezaujatě myslím, že by bylo dobré říci jisté věci. Ty věci vyslovím, nebudu je křičet. Protože křik už dávno odešel z mého života. A je to tak daleko… Proč psát toto dílo? Nikdo mě o to neprosil. Už vůbec ne ti, k nimž se obrací. Nuže? Nuže poklidně odpovím, že na této zemi žije příliš mnoho hlupáků. A proto to říkám, musím to i dokázat. Za nový humanismus...Porozumění mezi lidmi... Naši barevní bratři... Věřím v tebe, Člověče... Rasový předsudek... Pochopit a milovat... Odevšad se na mě valí desítky a stovky stran a snaží se mi vemluvit. Přitom by stačilo jediná řádka. Stačila by jediná odpověď, a černá otázka by ztratila svou závažnost. Co chce člověk? Co chce černý člověk? Pokud mám podlehnout zatrpklosti jako mí barevní bratři, řeknu, že černoch člověkem není. Existuje zóna nebytí, neskutečně pustá, vysc...

"Malcolm Little. Homeboy. Detroid Red. Big Red. Satan. Malcolm X. A nakonec El Hajj Malik El-Shabazz. Náboženské i politické postoje Malcolma X (1925–1965) je obtížné zachytit a fixovat. Byly v neustálém pohybu: co jeden den řekl, druhý den popřel. Jeho život představuje sérii zrychlující se sebereflexe a radikálních redefinic identity – odrážejících se i ve změnách jména. Má proto mnoho tváří. Ani konverze k islámu a jeho promýšlení nevedly ke stabilizaci či myšlenkové rigiditě. Naopak dynamizovaly intelektuální vývoj. Malcolm X se obracel k rozdílným publikům, jimž se argumentačně přizpůsoboval: zločincům chudinských čtvrtí, bílým liberálům univerzit, aktivistům hnutí za občanská práva, vůdcům třetího světa, ale i k establishmentu a policii. Reagoval také na rychlý vývoj konfliktů doma i ve studenoválečném světě, v nichž se angažoval. Proměňoval se tak i jeho pohled na rasu, islám, politiku a násilí.

V jednom ze srpnových rozhovorů na DVTV (17.8.2016) rozmlouval Martin Veselovský se dvěma (třetí byl přítomen pouze na fotce) autory kampaně na mléčný výrobek Kefírer. Ve zkratce jde o to, že tento tým mladých designerů vykradl knižní obálku Timura Vermesu "Už je tady zas" a použil ji pro mléčný výrobek. Hlavním tématem rozhovoru byla ale hranice, která byla/nebyla překročena. Chlapci několikrát zmínili, že se mnoho v této kampani naučili, argumentů, jestli hranici překročili ale moc nepředložili. Je ztráta času polemizovat nad tím, kde je nebo není hranice, kdy se propaguje neonacismus a kdy to je ještě česká soda. Autoři kefíru s patkou a knírkem, buď záměrně, nebo z nevědomosti nedomysleli, že i tento „fórek“ slouží jako medium pro přenos nebezpečných symbolů minulosti do společnosti a jejího diskurzu. A to současnosti, kde se poptávka po hnědé hlásí znovu o slovo. S pocitem, že se jedná jen o vtip se tak Hitler dostane bez problémů až k nám do obýváku a my ho tam klidn...

Newyorský spisovatel Renée Watson, který žije poblíž domu jednoho z hlavních představitelů harlemské renesance 30. let 20. století, se rozhodl založit sbírku na jeho koupi a vytvořit z něj kulturní centrum. Název projektu, " I, Too, Arts Collective ", je parafrází Hughesovy básně a cílem je vybrat 150.000$. I, Too, Arts Collective