Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Ideologie v kultuře

Neil Postman o televizi, serióznosti médií, (ne)vědění, zábavě a hypermoderním člověku (1988)

Obrázek
  V rozhovoru s mediálním teoretikem Neil Postmanem (1931-2003) se rozmlouvá nad jeho knihou "Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy" vydanou v r. 1985 a na konkrétních aspektech americké společnosti demonstrovány hlavní Postmanovy teze. Rozhovor byl natočen 14.1.1988 pro C-Span, další rozhovory s Neil Postmanem zde 00:00 Proč a co Vás motivovalo k napsání knihy "Ubavit se k smrti"? Neil Postman: Protože televize má úžasnou schopnost naprosto měnit kulturu.  Televize umí pozměnit naše nahlížení na politiku, náboženství a do určité míry na vzdělání. 00:58 Díváte se na televizi? Neil Postman:  Miluji televizi, zvláště sport a starší filmy, ale nikdy se na ní nedívám, když se snaží být vážná. Když se začnou moderátoři Tom Brokaw nebo Walter Cronkite tvářit vážně, působí to dost trapně 01:38 Proč Vám připadají tito moderátoři trapní" Neil Postman:  Protože smyslem americké televize je upoutat pozornost diváka a  prodat mu skrze reklam nějaký produk...

Pavel Barša: Tři utopie 19. století - prométhovsko-pokrokářská, romanticko-reakční a marxistická @EDO (2023)

Obrázek
  Pavel Barša: Od utopie smíření k věku smíšení @EDO (14–16. 4.2023) Devatenácté a dvacáté století vidělo svět prizmatem dichotomií, jejichž strany představovaly heterogenní a vzájemně se vylučující vrstvy skutečnosti. Přírodní vědy odkrývaly a manipulovaly determinovanou realitu hmoty, humanitní vědy zkoumaly svobodnou realitu ducha. [...]  Protiklad mezi ním a přírodou – duchem a hmotou – by byl překonán. Utopické naděje minulých dvou století na dokonalé naplnění vystřídaly dnes obavy z apokalypsy. Vize smíření či překonání protikladu člověka a přírody nám dnes již nic neříká, neboť je již nemůžeme chápat jako dvě heterogenní vrstvy bytí. Oddělení ducha a hmoty, budoucnosti a minulosti, rozumu a tradice vystřídalo jejich smíšení. (text EDO) knihy: "Síla a rozum Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení" Pavel Barša (Filosofia, 2007) "Román a dějiny" Pavel Barša (Host, 2022) 01:30 Dichotomie mezi člověkem a přírodou           "Román ...

Jindřich Chalupecký o českém umění po roce 1948

Obrázek
  "Přiznám se, že po roce 1948 jsem sám chtěl emigrovat. Z tisícileté krásné Prahy jakoby zůstala jen prázdná škraboška. Nemělo smysl zůstávat dál v tomto neplodném prázdnu. Dnes jsem šťastný, že jsem zůstal právě tady. Vnější rámec moderního umění je v Čechách docela jiný než na Západě. Není tu institucí, které by je podporovaly, o to je svobodnější. [...] Vlastně tu vzniklo nové umělecké centrum."  Jindřich Chalupecký zdroj: Jindřich Chalupecký "Cestou necestou" (H & H, 1999), s. 266; Z rukopisů Jindřicha Chalupeckého čte historička umění Mahulena Nešlehová v pořadu "Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém" (Vltava, 2010, 55 min.)

Rouhačská parodie "Poslední večeře" na olympijských hrách normalizuje urážku náboženství (Egypt Today, 28.7.2024)

Obrázek
  foto: Ahmad Tajjib, hlavní imám univerzity Al-Azhar Islámská univerzita Al-Azhar, významná sunnitská instituce v muslimském světě, odsoudila rouhačské scény zobrazující "Poslední večeři" Ježíše (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním) během úvodního ceremoniálu na olympijských hrách v Paříži (26.7.2024). Skupina "drag queens" tanečníků předvádějící parodii na Leonardovu "Poslední večeři" během zahájení olympijských her v Paříži, vyvolala kontroverzi a popudila křesťany a muslimy na celém světě. Organizátoři se omluvili Katolické církvi a dalším křesťanským spolkům za své jednání. V prohlášení Al-Azharské univerzity se uvádí: "Scéna s Ježíšem (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním) je velmi urážlivá. Zcela necitlivým a lehkovážným způsobem snižuje význam jeho proroctví, popuzuje věřící a zesměšňuje morálku a ctnosti lidského charakteru." řekl Ahmad Tajjib, nejvyšší imám Al-Azharu. Egyptská univerzita rovněž dodala, že její postoj je princi...

Ideologie v kultuře #3: Postmoderní kultura - zánik distance, nahodilost, sugesce, smrt kontemplativního umění

Obrázek
  Záznam živého vystoupení irské kapely U2 v Las Vegas (29.9.2023) potvrzuje slova (a obavy) sociologa Daniele Bella a historika umění Hanse Rookmakera. Postmoderna se definuje zánikem formy, čitelného ideového postoje, ale hlavně eklektického užívání symbolů a gest. V případě U2 nejde jen o umění, ale díky svému frontmanovi i o ideologický obraz západní kultury. U2 se prezentují jako "bojovníci" za pravdu, stojící na barikádě s "have-nots", ačkoli lístek na jejich koncert si "have-nots" lidé nemohou dovolit. Bono pronáší srdceryvné proslovy v sídle OSN, kamarádí se "veřejným nepřítelem" Chuckem D (viz poslední foto), varuje před lží a rasismem, nicméně divákům toho ideového show mizí pevná půda pod nohama, protože starý svět boje dobra se zlem míval jasné hranice, kdežto ten Bonům nemá vnitřek/vnějšek a zlé/hodné. Západní kultura potvrzuje kooptaci  umění institucemi a zábavním průmyslem. Divák je hypnotizován obrazy a hesly, nemá ale možnost je...

Ideologie v kultuře #2: Cynismus skrytý pod maskou optimismu a stírání hranic mezi vnitřním a vnějším

Obrázek
foto: film "Triangle of Sadness" (2022)

Ideologie v kultuře #1: Kultura kapitalismu jako ctnost a ideál člověka

Obrázek
  foto: film "The Pursuit of Happyness" (2006)