* fitra - knihovna *

  foto: Hans Belting věnoval v roce 2015 Masarykově univerzitě část své knihovny         (více v rozhovoru @MUNI) V českém překladu vychází první kniha z trilogie Hanse Beltinga " Obraz a kult: Dějiny obrazu před érou umění ", vydané v roce 1990, kde Belting "usiloval o odpoutání studia obrazu od  tradičních dějin umění. Samotný koncept "umění" v předmoderních kulturách neexistoval, a bylo tak zapotřebí pracovat při jeho studiu s úplně jiným metodologickým rámcem. " * Na tuto knihu navazuje "Neviditelné dílo: Moderní mýty umění" (1998), ve kterém se "Belting naopak věnuje tomu, jak se obraz stal součástí moderního uměleckého mýtu," * do češtiny přeloženo ale nebylo. Poslední z trilogie Beltingova nového pohledu na dějiny umění je " Antropologie obrazu: Návrhy vědy o obrazu " (2001, česky 2021), která je "jistou formou završení procesu přemýšlení nad obrazy a jejich studiem, který začal již v raných osmdesátých letech a p...

  foto: John Baldessari (1931–2020) " Vše až na umění je z tohoto obrazu odstraněno. V tomto díle se neuplatnily žádné myšlenky. " (1966) ✻ Dějiny umění (moderna, postmoderna, avantgarda, tradice) ✻ "Ponoříme-li se do literatury o umění, která v 18. století hovořila o umění nejraději jako o ideálu, přičemž jednotlivá díla o tom mohla vždy jen svědčit, zatímco v 19. století vznik „dějin umění“ zase redukoval veškerá díla na doklady, a to průběhu stylu, vývoje atd. V obou případech byla díla spíše sekundárními tématy bádání, zaostávajícími za primárními tématy jako „uměním“ nebo „dějinami. Až později, snad teprve po válce, kdy současné umění stále nemilosrdněji zpochybňovalo pojem díla, se váhavě uznalo, že studium umění získalo svou skutečnou věrohodnost z vlastnictví děl." "Dějiny umění zkoumají, jak víme, díla, jež jsou nositeli ztvárnění. Ztvárňují však i samy sebe, když se objeví na veřejnosti a přitom používají diskurs zvláštního druhu, diskurz dějin umění....

  foto: obálka knihy "Museum Photographs" Thomas Struth, Hans Belting (1993) Diskuse o dějinách umění má své dnešní i budoucí místo v muzeu současného umění. Muzeum, v němž se vede diskuse o sebepochopení umělců a odborníků na umění, se dnes jako se instituce samo stalo místem názorových střetů. Neexistuje debata o muzeu, který by nebyla současně debatou o setrvávající ideji dějin umění. Kde se tato idea stala nejistou, dáváme se na útěk vpřed a terén zanecháváme těm nejrozpornějším tendencím. Kde žádné umění už nevytváří konsensus, tam přístup do muzea může vyžadovat každé umění. Kde žádné muzeum už nemůže dostát všem požadavkům, pomáhá si každé muzeum střídáním výstav, jež takovým neslučitelným očekáváním dávají slovo postupným uváděním všech myslitelných tezí. Instituce sama žije dnes právě z kontroverzí, jež se vedou o obsazích jejích výstavních prostor a jejích aktivit. [...]  Z dnešního muzea se nicméně nestal obchodní dům, ale používá zatím všech postupů „reklamy“, aby...

  fotot: Vincent van Gogh, Rolník, červen 1888 "Globální vítězné tažení médií mění každou kulturní událost v událost mediální, jako by vznikla pro média a v médiích. Jednotlivé kultury dodávají přitom materiál, jenž je globálně к dispozici, jakmile se uloží v paměti počítačů a celosvětově se šíří v médiích. Světová kultura, jež své bohatství ovšem nevytvořila sama, oslavuje svou všemocnost, protože - zdánlivě — vlastní vše, nač si lze vzpomenout, a proto si nepotřebuje už na nic vzpomínat.  Světová kultura je vlastně jakýsi fantom médií, která každému, bez ohledu na původ a majetek, slibují stejný podíl na kultuře. Světové umění je přitom, protože není závislé na jazykových bariérách, symbolem nové jednoty světa, dodává však pouze surovinu pro novou mediální kulturu, kterou zase kontrolují USA a Evropa.  Pochyby o jeho existenci začínají tam, kde ho hledáme ve světových dějinách umění, které jako společný model paměti neexistují a ani existovat nemohou. (...) Prezen...