* fitra - knihovna *

V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: avšak vyprávění se nerozbíhá do drobnýc

  foto: Jan Smetana "Město" (1960), olej, 85 x 60 zdroj: "Jan Smetana: Z deníků" (Souzvuk, @Vltava, 7.10.2018), audio (57 min.) zde Rozhlasový pořad sestavený z deníkových úvah tohoto významného umělce připravil za spolupráce Evy Neumannové Smetanův bývalý žák na Akademii výtvarných umění, malíř Petr Veselý.  Smetanovy rukopisné deníky jsou neobyčejně obsáhlé, zahrnují zhruba třicet let zápisů v linkovaných sešitech formátu A4 v pevných deskách, uložených v archivu Národní galerie. Prakticky s každodenní pravidelností v nich zachycuje věci všední, společenský a politický rámec, události školní a zejména obsáhle komentuje svoji malířskou práci. Ve všech směrech jsou to zápisky neobyčejně otevřené, dávají nahlédnout do velmi interních oblastí jeho uvažování a osobních životních reálií, často s překvapivou otevřeností a do jisté míry s odzbrojující upřímností… (text: Petr Veselý, Alena Blažejovská @Vltava) ✻ "Čím dál víc se mi zdá, že život člověka se skládá jen z

  Pavel Barša: Od utopie smíření k věku smíšení @EDO (14–16. 4.2023) Devatenácté a dvacáté století vidělo svět prizmatem dichotomií, jejichž strany představovaly heterogenní a vzájemně se vylučující vrstvy skutečnosti. Přírodní vědy odkrývaly a manipulovaly determinovanou realitu hmoty, humanitní vědy zkoumaly svobodnou realitu ducha. [...]  Protiklad mezi ním a přírodou – duchem a hmotou – by byl překonán. Utopické naděje minulých dvou století na dokonalé naplnění vystřídaly dnes obavy z apokalypsy. Vize smíření či překonání protikladu člověka a přírody nám dnes již nic neříká, neboť je již nemůžeme chápat jako dvě heterogenní vrstvy bytí. Oddělení ducha a hmoty, budoucnosti a minulosti, rozumu a tradice vystřídalo jejich smíšení. (text EDO) knihy: "Síla a rozum Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení" Pavel Barša (Filosofia, 2007) "Román a dějiny" Pavel Barša (Host, 2022) 01:30 Dichotomie mezi člověkem a přírodou           "Román jako lite

  foto: Karim Aiman, Age is 22 years, Hawaii photographer @D o c u m e n t a r i e s Ahmed Paul Keeler (*1942), biografie Books: Rethinking Islam & the West: A New Narrative for the Age of Crises (2019) Gazan Awakening 0:00 Introduction 2:04 Why is Childhood so important 3:10 Childhood and its three periods: 1st year to 7th year, 7 to 14, 14 to 21 04:05 Imam al-Ghazali on Childhood 05:50 Secular society vs. Islamic society; Renaissance  "The sacred completely disappears and only reality through  modern science is a material existence. In Islam there´s only a sacred, nothing else." 07:20 "First seven years of Childhood is  that the child experiences everything immediately through senses. Their imaginations are untethered, they´re not enslaved, they´re not imprisoned. They haven´t been indoctrinated by anything" 11:06 Hadith about Prophet´s grandson and the meaning of 1st phase of Childhood 20:00 Capitalism "the world we´re living in is a world that is gove

  foto: Miroslav Hák (1911–1978) český fotograf, člen Skupiny 42 (více zde) "Dešifrujeme-li obrazy, nesmíme pustit ze zřetele jejich magický charakter. Je tedy nesprávné, chceme-li v obrazech vidět „zmrazené události”. Obrazy prostředkují mezi světem a člověkem. Člověk „eksistuje”, to znamená, že svět mu není přístupný bezprostředně: mají mu jej zprostředkovat obrazy. Kdykoliv to ovšem činí, staví se mezi svět a člověka. Mají být mapami, a stávají se španělskými stěnami: Místo aby svět představovaly, zakrývají ho, až člověk nakonec začíná žít ve funkci obrazů, které sám vytvořil. Přestává obrazy dešifrovat a místo toho je nedešifrované promítá do světa „tam venku”, čímž se mu svět stává souhrnem obrazů - kontextem výjevů, věcnou konfigurací. Toto obrácení funkce obrazu nazvěme „idolatrií”, a pozorujme na dnešní době, jak probíhá. S psaním vstoupila do života nová schopnost, kterou lze nazvat „pojmovým myšlením” a která spočívá v tom, že z ploch abstrahuje linie, což znamená: vytvá

  "V síti času" František Uldrich (1989) - Portrét národního umělce Františka Vláčila Dokumentární Československo, 1989, 20 min Režie: František Uldrich Scénář: František Uldrich Hrají: František Vláčil "Ze všech literárních forem, které mají nejblíž k filmu, se mi zdá, že je to poezie. Už ve svý skladbě jednotlivých veršů, který dávaj jiný význam, tak podobnou skladbu má i film, kde při řazení dvou záběrů, které mohou mít různou významovou i estetickou kvalitu, vzniká jejich sestřihem význam třetí, který v těch dvou už nemusí být přímo obsažen. A v tom má kinematografie k poezii velmi blízko a v tom je také nesmírně půvabná." "Já si vůbec myslím, že skutečná tvorba je zvláštní výsadou lidí... Kdykoli jsem točil nějaký film a přestal jsem tvořit a najednou jsem k němu přestal mít vztah, tak zůstala jenom práce. A to bylo potom strašně těžký a většinou je to na tom filmu vidět. Tvorba je výsadou lidí. Práce je násilí. Kdežto tvorba je radost." František Vlá

  Rozhlasové pásmo ke 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí básníka, překladatele a publicisty Kamila Bednáře (1912-1972).  Připravila Alena Blažejovská. V pořadu hovoří jeho synové Ivan a Jiří Bednářovi. Účinkují Ondřej Mikulášek, Radim Hauser a Michal Bumbálek. Režie Radim Nejedlý. ČRo Vltava /Brno/ (Souzvuk - premiéra 8. 7. 2012) Kamil Bednář · Kamil Bednář "Velký mrtvý" (2012) „Zjevuje se mi celý život ve snu / můj otec – plný hněvu, / jako by mrtvý soptil záští – / k čemu?“ To je jedna z básní s motivem zemřelého otce, kterou Kamil Bednář (1912-1972) publikoval rok před svou smrtí ve sbírce Andělům a růžím. Název pořadu z cyklu Schůzky s literaturou však odkazuje k básnickému cyklu Velký mrtvý z roku 1940, kterým se autor rovněž vyrovnával se smrtí svého otce.  Básníkův syn Jiří Bednář (nar. 1941) vysvětluje: „Táta byl z prostředí významného advokáta. Dr. Emilián Bednář byl dokonce ministerský rada, což je něco ve smyslu náměstka ministra. Ten jeho otec měl o něj st

  Pro mnohé vlastnosti člověka bychom mohli nalézt něco přibližně podobného u zvířat. I ona mají jakousi řeč, znají jakési používání nástrojů, mají jakousi rudimentární schopnost přemýšlení. Nikdy však u nich nenalezneme nic ani zdaleka podobného náboženství. Zdá se, že ono vyznačuje zvláště zřetelně neživočišnost, „otevřenost“ člověka. Cituje se často, že člověk jest „zoon politikon“; a překládá se to jako „bytost společenská“. Nezaměňujme však společenskost, která je vlastností lidskou, a stádnost, která je vlastností živočišnou. Je pochybné a nedokazatelné, že by člověk byl živočichem stádným. Je dokonce známo, že neustálý nucený pobyt ve „stádu", ve fyzické přítomnosti mnoha lidí, stává se člověku brzy nesnesitelným. Je také jisto, že ve svém „přirozeném stavu", neregulovaném nějakou vyšší autoritou nebo vyšším úsilím, by se společenské soužití lidí rychle zvrtlo v bellum omnium contra omnes, ve válku všech proti všem. Nicméně bez společnosti by člověk nebyl člověkem; vše