* fitra - knihovna *

  foto: Nebe nad Berlínem (1987), scéna v knihovně "Myslím, že Giacomo Leopardi má ve svých Canti verš o pohledu hvězd - ne tedy o tom, jak vidíme hvězdy my, ale jak ony se dívají na nás. Chci zde psát právě o tomto druhu troufalé imaginace, jež chce jakoby uniknout "antropocentrickým" zvyklostem, aniž se jí to kdy ovšem zcela podaří. Zajímá mne smysl takové úmyslně "marné" imaginace, a také to, jak se jí daří na poli kinematografie. Jde o pohled odjinud - jiný, než je ten, který vysílají běžně lidské oči: kupříkladu o pohledu mrtvých (připomínám Unavenou smrt Fritze Langa či z nejnovější doby Noční hovory s matkou Jana Němce), o pohledu Smrti samé (Bergmanova Sedmá pečeť), pohled zvířete (Bressonovo A co dále, Baltazare) či opravdu také o leopardiovský pohled vzdálené hvězdy (Tarkovského Solaris). V tomto textu se však soustředím na ještě jiný, také velice speciální zrak: na oči andělů z proslulého snímku Wima Wenderse Nebe nad Berlínem (1987). Wendersův film,...

  "A tak jako každý člověk s léty nabývá tváře, jakou si zaslouží (neboť ta se modeluje nejen z jeho masa, ale i ducha, odvahy a zbabělosti, ušlechtilosti i bídy), naše vlast konečně dostává ve své zralosti tvář, jakou měla mít, tvář, kterou jsme jí všichni a každý z nás vtiskli do živého těla: politici či ryzí umělci, kuplíři i počestní otcové rodin, milionáři i nádeníci, ateisté i věřící. Takže můžeme-li se všichni dovolávat jejích ctností, nikdo nemůže tvrdit, leda ničema, že nenese vinu za její neduhy." Ernesto Sabato zdroj: "Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato (1963, česky 2002), s. 121 Audiokniha (120 min), čte Jan Vlasák