"Hlas karavanního zvonku" Muhammad Ikbál (Odeon, 1977)
Snahou tohoto výboru, který vychází jako připomínka stého výročí Ikbálova narození a k uctění jeho památky, je podat co nejširší a nejhlubší pohled na dílo básníka, který patřil spolu s R.Thákurem k největším zjevům moderní indické poezie. Oba žili a tvořili v době vrcholící a končící epochy britské vlády a oba se s touto skutečností trpce a složitě vyrovnávali. Jenomže Thákur, vychovaný v duchu reformistického hinduismu a navatující na nepříliš staré tradice bengálské psané poezie, dovedl mnohem snáze najít most mezi svým v podstatě hinduistickým vnímáním světa a atmosférou a ideály nové doby a v lecčem se uměl i přspůsobit dobovému evropskému cítění. Proto k sobě také záhy obrátil pozornost světa. Ikbál, narozený v Paňdžábu, v prostředí ještě hluboce vkořeněném v muslimské minulosti subkontinentu, pociťoval ve složité situaci kolonizované a rozdělené Indie potřebu vyburcovat k sebeuvědomění a seberealizaci značné zaostalejší a ustrnulejší muslimské vrstvy obyvatelstva.
Snažil se vyrovnat ideály své společnosti s potřebami nového světa. Byl hluboce obeznámený s evropskou filozofií i islámskou mystikou, kulturou a myšlením a jeho zápolící duch, ocitající se v tolika ohledech v rozporech a na rozhraní dob, názorů a tradic, promítal všechny své vnitřní i vnější sváry do poezie. Je příznačné, že i v poezii navazoval na dvě tradice: psal v hovorové urdštině, s básnickými tradicemi založenými na perské poetice, ale větší polovina jeho básnického díla je psaná přímo v perštině, prestižním jazyce muslimských básníků v Indii takřka po celou plynulé tisíciletí. A perština s sebou nesla bohaté poklady té nejskvělejší básnické tradice. Ikbál tohoto odkazu plně využil, ale transformoval jej a aktualizoval. Jazykem Háfeze a Rúmího odpovídal na otázky, které mu kladla moderní doba.
Český výbor se připojuje k rostoucímu zájmu, který dnes svět věnuje tomuto básníku. Je dobře připomenout, že přesné datum narození, 9. listopadu 1877, bylo fixováno přičiněním českého vědce a znalce Ikbálova díla Jan Marka, který ke též autorem výboru, řádkového překladu a komentáře tohoto svazku. Lze tedy předpokládat, že tento výbor otevře široký a zasvěcený pohled na dílo tvůrce, jehož Pákistánci dnes považují za svého národního básníka.
(Anotace je z přebalu knihy)
Sbírka poezie Muhammada Ikbála byla přeložena z urdských a perských originálů podle různých vydání.
Ukázky básní jsou převzaty z těchto sbírek:
Hlas karavanního zvonku "Bánge dará", (Vydána 1923)
Tajemství vlastního já "Asráre chudí" (Vydána 1915)
Poselství z Východu "Pajáme mašrik" (Vydána 1927)
Kniha o věčnosti "Džávédnáma" (Vydána 1932)
Perské žalmy "Tabúre adžam" (Vydána 1927)
Křídlo Gabrielovo "Bále Džibríl" (Vydána 1932)
Úder Mojžíšovy hole "Zarbe kalím" (Vydána 1936)
Dárek z Hidžázu "Armagháne Hedžáz" (Vydána 1938
..............................
Název: Hlas karavanního zvonku
Autor: Muhammad Ikbál (1877-1938)
Překlad: Jan Marek (1931)
Vydavatelství: Odeon
Rok vydání: 1977
Počet stran: 152 s.
..............................
