"U studny Zemzem" Karel Petráček, Věra Kubíčková (Praha, 1954)

Sbírka asi dvou set ukázek lidové poesie z celé oblasti severní Afriky, obývané Araby - městskými a rolnickými usedlíky i kočujícími beduíny. Básně, které jsou vlastně texty k písním pro nejrůznější příležitosti a pro všechny úkony Arabova všedního i svátečního dne (práce, láska, dětské říkanky a ukolébavky, svatební veselí, pohřební obřady atd.), jsou vybrány a přeloženy tak, aby zobrazily nejen charakteristické znaky formální - rozmanitost strofických vzorů, hojnost rýmů a asonancí - ale aby ukázaly také výrazné znaky tematické: realistický pohled na svět, ohlas prastarých zkušeností kočovných předků, nenávist k dočasným uchvatitelům moci, a všechnu prostotu a spontánnost, s níž se arabský lidový tvůrce ve svých lyrických improvizacích raduje z reality přítomné chvíle, nestaraje se příliš, co přinese další.


Vznik a vývoj lidové poezie můžeme sledovat jen nepřímo a pomocí dohadů.Ve staré předislámské Arábii, tedy zhruba do 7.století našeho letopočtu, hrála poezie významnou úlohu ve společenském životě. jako téměř jediný umělecký projev Arabů této doby stála ve středu jejich zájmů a pronikla do jejich života, až se nakonec stala jejich historií, sbírkou vědění, novinami pouště.
Když se kočovní Arabové v 7.století stali pány velké říše, rozkládající se v Africe a v Asii, usazovali se v táborech a městech a jejich společnost se rychle přetvářela. Stará beduínská poezie žila nadále v opuštěné poušti nebo se stala mrtvou formou, která mohla uspokojit nanejvýš potřeby literárních historiků, filologů nebo chalífů a jejich dvora. (...)Avšak tato poezie pouště již neodpovídala jejich novému životu, jejich potřebám a jejich problémům. Tu potřeba uměleckého tvoření, v němž u Arabů vždy převládala poezie, vynutila si vznik nové poezii, odlišné formou i obsahem od poezie beduínské. Vznikla nová poezie umělá a poezie lidová.

První se přidržovala ještě starých forem, i když obsahem již odrážela novou skutečnost, nový život. její archaický ráz v oblasti formální byl vynucen tím, že užívala i nadále spisovného jazyka, který připouštěl a podporoval užívání kvantitativních meter a průběžného rýmu.

Druhá, poezie lidová, byla skládána v lidovém jazyce. Ten se lišil od spisovného jazyka a přímo znemožňoval užívání starých metrických schemat a jednotvárného průběžného rýmu a náhradou za ně si vynutil nové básnické prostředky, zvláště rozmanité strofické vzory.. Tak vznikla lidová strofická poezie.(...)

Do naší sbírky jsme pojali lidovou poezii z celé oblasti obývané Araby kromě centrální Arabie. Důvodem zde byla odlišnost poezie této krajiny. Beduíni, kočující v pouštích poloostrova Arabie, jsou přímými dědici onoho způsobu života, s jakým se setkáváme u beduínů staré předislámské Arabie. Proto i jejich poezie nese podivuhodné archaické znaky, jako jsou průběžný rým a kvantitativní metra.
Zcela jiný obraz skýtá poezie rolníků a obyvatel měst. V jejich tvorbě nezůstalo nic z přísných zákonů časoměrné metriky poezie staré. Lidový básník skládá ve slabičných verších, avšak ani počet slabik není důsledně dodržován. O rytmu v pravém slova smyslu nelze mluvit. Užívá se hojně rýmu - ještě častěji jde o asonanci - a přesně se dodržují rýmové obrazce. Ty dávají lidové poezii její charakter poezie strofické.
Všimněme si nyní, jakou funkci plní lidová poezie v arabské společnosti. Především je třeba zdůraznit, že se básně zpívají. jsou to tedy vlastně lidové písně. Zpívá se sólově, ve sboru, nebo se zpěváci střídají. Doprovod, je-li vůbec nějaký, obstará citera (kánún), jakýsi druh houslí (hamandži), loutna (úd), tamburina (duff) a různé bubínky.(...)
Z krásy některého okamžiku, z jediného pohledu, z malého setkání tyto lyrické improvizace, které se radují z přítomné chvíle a nestarají se příliš, co přinese další. A k tomu se druží vnější forma. Jsou to často básně kratičké, zhuštěné někdy až do epigramů, dej je zpřítomněn a oživen přímou řečí, rozmluvou, oslovením předmětů, které sdílejí s básníkem jedinečnou krásu chvíle. V překladech jsme se snažili zachovat i všechny tyto zvláštnosti, poněvadž bychom si přáli, aby se arabské lidové básnictví dostalo k našemu čtenáři ve své podobě, aby v něm nalezl radost a zalíbení.(...) neboť především v lidové poezii se odráží to všecko, co je společné lidem na celém světě, co je navzájem spojuje a co jim pomáhá v míru spolupracovat. Je v ní to, co před více než tisíci lety vyjádřil - ovšem po islámském způsobu - arabský literární historik 9.století Ibn Kutajba:
"Alláh neomezil vědu, poezii a výřečnost na jednu epochu a neopomenul jinou, nedal je jedinému národu a nevynechal jiný. Naopak, to všecko učinil společným majetkem a rozdělil jej mezi své služebníky ve všech časech."

(Autorem textu je Karel Petráček, celý text byl publikován v doslovu výše uvedené knihy)

.....................................
Název: U studny Zemzem : Arabská lidová poesie
překlad: Karel Petráček (1926-1987), Věra Kubíčková (1918-2009)
ilustrace: Hermína Melicharová
Rok vydání: 1954
Vydavatelství: Praha, SNKLHU
.....................................