* fitra - knihovna *

  Júsif Abdullah al-Qaradáwí 9.9.1926 - 26.9.2022 „My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!“ "We belong to God and to Him we return”  إِنَّا لِلَّٰهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ

  Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:   كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن طعام الواحد يكفي الاثنين ،  و طعام الاثنين يكفي الثلاثة و الأربعة ،  كلوا جميعا و لا تفرقوا ، فإن البركة في الجماعة „ Jezte všichni pospolu a nerozdělujte se, neboť jídlo pro jednoho stačí pro dva, jídlo dvou stačí pro tři a čtyři. Nerozprchávejte se od sebe, protože požehnání je ve společenství. “ * Prorok صلى الله عليه و سلم též řekl: أحب الطعام إلى الله ما كثرت عليه الأيدي „ Nejmilovanější jídlo u Boha je to, kterého se dotýká mnoho rukou. “  ** * Musned al-Bezzár, 127 (včetně poslední věty) – oceněn jako hasan v Sahíhu l-Džámi‘, č. 4501/8630 a v Silsiletu s-Sahíha, č. 2691. Viz též Sahíhu l-Buchári, 5392. ** Viz Šu’abu l-Ímán, 7/3154; a další. Oceněn jako hasanal-Arakím, Ibn Hadžarem a al-Albáním v Sahíhu t-Terghíb, č. 2133.  Převzato z webu e-islam foto and Calligraphy by: illm

  "Patřili jsme ke generaci, která své sympatie projevovala různými odstíny nesdílnosti." s. 221 "Místo aby poslední kartu obrátil, roztrhl ji; měla na sobě povlak z umělé hmoty, byla tuhá a při trhání se zmačkala. Z jednoho útržku poznal, že to bylo scházející eso. Nevadí. Byl moderní muž, nedal na pověry, ani když byl sám; jeho život musí vyplynout zevnitř. Rozhodl se už, a teď netečně seděl a čekal, až na něj dolehne žal." s. 231 "Ale všechno je to stále vzdálenější. Už se tam nikdy nevrátíme, do té doby, kdy byl každý tak nevinně v jiném stavu." s. 237 "Nevinnost. Naše masívní auta padesátých let, jak jsme je milovali, jak jsme je proháněli: na znečištění vzduchu nikdo nemyslel. Dým z výfuků, dým z cigaret, dým z továren, samá romantika. Romantika nespoutaného spotřebitelství. Nákupy dětské výživy mezi křiklavým šmejdem supermarketů. Kupní síla: mladí, novopečení siláci, narození proto, aby konzumovali. Aby se lačně množili. Pokrytecké přesvědčení...

  Theodor W. Adorno "Teorie polovzdělanosti" (1959)  český překlad Ivan Vojtěch, Orientace 1, 1966, č. 1, s. 62–71; Orientace 1, 1966, č. 2, s. 66–75 download PDF "... díky masovým médiím rozhlasu a televize - byl prudce prolomen předměšťanský, v podstatě na tradičním náboženství lpějící svět představ. Je potlačován duchem kulturního průmyslu; avšak autonomie jako a priori vlastního měšťanského pojmu vzdělání neměla čas se zformovat. Vědomí přechází bezprostředně z jedné heteronomie do druhé; na místo autority bible nastupuje autorita sportovního stadiónu, televize, "skutečných příběhů", opírajících se o právo na doslovnost a reálnost, která nemá nic společného s tvořivou fantazií." [...] "Nejméně významná je snad okolnost, že miliony lidí dříve o těchto statcích nic nevěděli, nyní jsou jimi doslova zavaleni a nejsou na to duchovně vůbec připraveni." [...] "Na vzdělání ke svému štěstí či neštěstí participují jen jednotlivá individua, nebo p...

"Narodil jsem se do početné venkovské rodiny: otec, čtyři ženy a asi tak dvacet osm dětí. Také jsem, stejně jako ostatní, patřil do širší rodiny a do komunity. Při práci na poli jsme mluvili kikujski. Doma i venku jsme mluvili kikujski. Živě si vybavuji, jak jsme si večer u ohniště vyprávěli příběhy. Většinou je vyprávěli dospělí dětem, ale zaujati a pohlceni jsme byli všichni. My děti jsme druhý den vyprávěly tyto příběhy dalším dětem, které spolu s námi sklízely na polích chryzantémy,čajové lístky nebo kávové boby svých evropských a afrických pánů.  Příběhy, v nichž figurovala především zvířata, byly vyprávěny v kikujštině. Naším hrdinou byl zajíc, který byl sice malý a slabý, ale duchaplný a prohnaný. Ztotožňovali jsme se s ním v jeho boji proti dravcům, jako lev, leopard či hyena. Jeho vítězství byla i naše vítězství; pochopili jsme, že i tak zjevně slabé stvoření může přelstít silnějšího nepřítele. Viděli jsme, že zvířata jsou v boji s nepříznivými přírodními podmínkami - ...

foto: Keňa 50. léta. Děti členů hnutí odporu Jednota (krycí jméno Mau Mau. Keňská povstalecká skupina Jednota bojovala proti britské koloniální správě v období 1952 až 1960 vedená Dedan Kimathim. Jeho zatčení 21. 10. 1956 znamenalo definitivní porážku hnutí.  "Jakým způsobem tedy koloniální zavedení cizího jazyka ovlivnilo nás děti? Skutečným cílem kolonialismu bylo ovládnout lidské statky: zmocnit se toho, co lidé vyrobili, výrobních prostředků a prostředků distribuce; jinak řečeno: ovládnout celou sféru jazyka skutečného života. Kolonialismus upevňoval svou nadvládu nad společenskou produkcí statků vojenským dobyvatelstvím a následným politickým diktátorstvím. Ale nejvýznamnější sférou nadvlády bylo duševní univerzum kolonizovaných: prostřednictvím kultury se mělo ovládnout to, jak lidé vnímají sebe samy a svůj vztah ke světu. Ekonomická a politická nadvláda nikdy nemůže být kompletní či účinná bez duševní nadvlády. Ovládat kulturu lidí znamená ovládat nástroje jejich sebeurčen...

Dopis Karl Jasperse Hannah Arendtové z 19.10.1946 „To jak vinu chápete Vy mě trochu straší. Protože vina, která přesahuje každou kriminální vinu tím dostává jistý rys velikosti; satanské velikosti. Já ale když se dívám na nácky, ani vzdáleně nic takového necítím. Podobně jako mi nejsou vlastní řeči o démoničnosti Hitlera a podobné nesmysly. Myslím, že člověk musí vzít ty věci tak, jak skutečně byly. V celé jejich banalitě a tupé nicotnosti. Také bakterie mohou způsobit epidemie, které zahubí celé národy, ale přece to jsou dál jenom bakterie." Fanon77 · Karl Jaspers píše Hannah Arendtové (19.10.1946)

  foto: Lou Feck (1925 - 1981) was known for Book cover art, illustration, more about Lou Feck´s covers  @The Paperback Palette "Samozřejmě nemám ani ponětí, co je »drozd«. Nebo co znamená »dr.« Ale mnohem víc než tohle, a taky víc než naprostá cizost, dech starodávnosti, vanoucí ze života, který zobrazují, mě zneklidňuje něco jiného. Tušení pocitů, které jsou mi naprosto neznámé – pocitů, které ovšem zřejmě pohlcovaly každého jednotlivého diváka v dávném původním obecenstvu těchto filmů, pocitů nyní už provždy vyvanulých. Nejčastěji se mě nad těmi filmy zmocňuje smutek. Smutek. »Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda.« Smutek. [...] Někdy zjistím, že se dívám a tečou mi slzy. A pak třeba zase uplyne celý den a necítím vůbec nic" s. 25 "Například jsem si onehdy povšiml jedné zvláštní věci v zoologické zahradě v Bronxu. Vlastně několika zvláštních věcí. Jezdím tam ideobusem každou středu už přes měsíc a vždycky tam vídám jenom pět dětí – a jako by to byly stále tytéž děti. ...

  "Dvacáté století vynikalo nadprodukcí prostředků. Hojnost prostředků si musela začít hledat cíle, kterým by posloužila. [...] Jinak řečeno, bezradnost, která trápí muže a ženy na sklonku dvacátého století, se ani tak netýká otázky, jak získat předměty své volby a jak docílit toho, aby je uznávali ostatní lidé, nýbrž který předmět si vybrat a jak si udržet ostražitost a bdělost, abychom si mohli vybrat jiný v případě, že je onen dříve zvolený stažen z trhu nebo ztratil svou hodnotu. Hlavní problém, který všem drásá nervy, není otázka, jak získat určité místo v pevném rámci společenské třídy či kategorie, jak si je udržet a zabránit vlastní exkomunikaci. Lidi dnes sužuje něco jiného: podezření, že těžce získaný rámec bude záhy roztrhán nebo roztaven." s. 174 "Jinak řečeno, erotika je dnes děvečka pro všechno, která hledá solidní příbytek a stálou práci, ale zároveň se děsí toho, že by je našla... Sexualita zbavená reprodukčních důsledků a pevných, nikdy nekončících závaz...

Ernesto Sabato (24.červen, 1911 - 30.duben, 2011) - Argentinský esejista, romanopisec a básník - původně matematik a fyzik, opustil za druhé světové války "svět čistých idejí vědy" a vydal se hledat člověka na "kontinent plný nebezpečí, kde vládne domněnka". - za studií fyziky na laplatské univerzitě se Sabato začal zajímat o politiku. Zprvu sympatizoval s anarchistickým hnutím, pak s marxismem. Účastnil se studentských bojů proti Uriburově diktatuře (po roce 1930), protestoval proti jakémukoliv násilí a omezování svobod. - dvakrát byl za svou činnost perzekvován. - Roku 1934 byl vyslán jako delegát Komunistické mládeže na mírový kongres do Bruselu, kde při rozhovorech s mladými lidmi z jiných zemí zděšeně zjistil, že komunismus je ve skutečnosti něco docela jiného, než jeho chlapecké sny o lepším světě. - Na začátku války odjel Sabato do Spojených států, kde měl dokončit výzkumné práce, a za tři měsíce se vrátil do Argentiny. Válka se svým...

1. Aristotelova kritika předchůdců 2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha. 3. Působnost Boha. 4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejnějako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor. Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokrit...

"Chceme-li pak na pojem prapříčiny a prasíly pohlížeti jako na výraz filosofického pojetí příčiny první, nepodmíněné, t.j. Boha, dojdeme k závěru, že bůh prvních filosofů byl neosobní, hmotný, immanentní princip všehomíra. Rozběhy k metafysickému zkoumání úkazů ve světě a jakási monistická tendence školy miletské šířily se čím dál tím více a stále jasněji se vyhraňovaly. Tím přirozeně sesilovány monotheistické prvky starých náboženských představ a rozšřiován odpor proti polytheismu. Prvý, který odvážil se mínění své veřejně projeviti, byl Xenofanes z Kolofonu (nar. c. 570 p. Kr.). Napsal filosofickou báseň, v níž zcela směle bojoval proti anthropomorfickým a anthropopathickým elementům v lidové víře v bohy. Vysmívá se tu svým krajanům pro absurdní jejich mínění o bozích, kára Homera i Hesioda, že bohům přičítají všechny nepěkné vlastnosti lidí. (...) Xenofanes však ztotožňuje nejvyšší svou jednotu, t. j. Boha s celou přírodou. Znázorňuje pak si ji jako něco rozložitého, navazu...

James Baldwin patří k autorům poválečné americké prózy, kterou charakterizují jména jako B. Malabud, S. Bellow, J. Updike nebo W.Styron. Narodil se 2.8.1924 v newyorské čtvrti Harlemu. Zde vyrůstal a především odtud čerpá inspiraci ke své tvorbě: soustřeďuje se na problematiku postavení černochů ve Spojených státech, na vztahy, jejichž kořeny sahající hluboko do historie USA. Obecněji pak jde o problém jedince vyvrženého majoritní společností, jenž naráží na překážky bránicí lidskému porozumění, pochopení, lásce. V Baldwinových dílech se průběžně setkáváme s charakteristickou ambivalencí lásky a nenávisti, soucitu a odporu, strachu a vášně; objevují se tu tragická nedorozumění mezi lidmi uvězněných v čase a prostoru, v sobě samých, konvencích a přehradách své společnosti. Takové už je téma jeho úspěšné prvotiny Jdi a hlásej to z vrchů (Go Tell it on the Mountain, 1953). Potom následují další romány Giovanniho pokoj (Giovanni´s Room, 1956), Jiná Země (Another Country, 1963), ...

  foto: obálka časopisu Paris-Match (No. 326, červen 1955), kterou Roland Barthes analyzuje "Jsem u holiče a podají mi číslo časopisu Paris-Match. Na obálce vidím mladého černocha, který je oblečen do francouzské uniformy a se zdviženýma očima, jež jsou nepochybně upřeny na trojbarevný prapor, vzdává vojenský pozdrav. Takový je smysl obrázku. Ať už jsem však jakkoli naivní, dobře rozumím tomu, co mi naznačuje.: že Francie je velká říše, že všichni její synové bez ohledu na barvu pleti věrně slouží pod její vlajkou a že pomlouvačům, ohánějícím se údajným kolonialismem, se nemůže dostat lepší odpovědi než nadšení, s jakým tento černoch slouží svým takzvaným utlačovatelům. [...] černochovu biografii je třeba uzávorkovat, chceme-li osvobodit obraz a připravit jej k přijetí označovaného. Klíčovým bodem toho všeho je ovšem skutečnost, že forma nepotlačuje smysl, pouze jej ochuzuje, oddaluje, nakládá s ním podle potřeby. Máme pocit, že smysl umírá, avšak jedná se o odročenou smrt: smysl ...

  foto: obraz  "Factory Workers (Dělníci)" (1942) od harlemského malíře Romare Beardena ( Ukázka zde )  V KOM A PROČ MÁ DNEŠNÍ LEVICE SKUTEČNÉ SPOJENCE  Doc. Michael Hauser s Dr. Josefem Skálou (26.7.2022, Petr Bureš TV) 00:06:00 Orientace v současné politické situaci - konzervativci, liberálové a socialisté. Co je úkolem socialistů? 0:17:00   Proč chránit institut rodiny? Rodina představuje štít vůči neoliberálnímu trhu, ochranu proti tlaku vyvíjenému na izolovaného jednotlivce. 00:20:00   Jak hájit zájmy České republiky? 00:26:00   Polemika s Petrem Drulákem Konzervatismus spojení s socialismem Teze Petra Druláka: Existují dva druhy socialismů - elitářský a lidový [komplet články polemiky Michaela Hausera s Petrem Drulákem]  Petr Drulák  Proč by se měl konzervativec bavit s levicí? (2.7.2022, @radiouniversum) Michael Hauser "Konzervativní revize socialismu - Polemika s Petrem Drulákem" (18.7.2022, @časopis Argument) Petr D...