Zygmunt Bauman o lásce, sexualitě, nadprodukci a neoliberálním pojetí světa (ukázka z knihy "Individualizovaná společnost")
"Dvacáté století vynikalo nadprodukcí prostředků. Hojnost prostředků si musela začít hledat cíle, kterým by posloužila. [...] Jinak řečeno, bezradnost, která trápí muže a ženy na sklonku dvacátého století, se ani tak netýká otázky, jak získat předměty své volby a jak docílit toho, aby je uznávali ostatní lidé, nýbrž který předmět si vybrat a jak si udržet ostražitost a bdělost, abychom si mohli vybrat jiný v případě, že je onen dříve zvolený stažen z trhu nebo ztratil svou hodnotu. Hlavní problém, který všem drásá nervy, není otázka, jak získat určité místo v pevném rámci společenské třídy či kategorie, jak si je udržet a zabránit vlastní exkomunikaci. Lidi dnes sužuje něco jiného: podezření, že těžce získaný rámec bude záhy roztrhán nebo roztaven."
s. 174
"Jinak řečeno, erotika je dnes děvečka pro všechno, která hledá solidní příbytek a stálou práci, ale zároveň se děsí toho, že by je našla... Sexualita zbavená reprodukčních důsledků a pevných, nikdy nekončících závazků lásky, se dá snadno a bezpečně sevřít do rámce krátkodobé epizody: zanechává hluboké vrásky na stále přemalovávané tváři, která se takto zabezpečuje proti možnosti, že by se omezila její svoboda k dalším experimentům."
s. 267-268
"..situace postmoderních mužů a žen je o to horší, že hrstka pravidel, která lze v celém tom zmatku objevit, si navzájem protiřečí. Postmoderní situace vynáší do nebe smyslové rozkoše a ponouká k tomu, aby se každá škvíra a skulina Lebensweltu zaplnila erotikou. [...] Na druhé straně tatáž kultura výslovně zakazuje, abychom s druhým hledačem rozkoše zacházeli jako se sexuálním objektem. Avšak je v tom, že při každé milostné zkušenosti jsme zároveň subjekty i objekty touhy a že žádná milostná zkušenost by nebyla možná, kdyby oba partneři nepřijali obě role, nebo ještě lépe, kdyby z nich neudělali jednu jedinou."
s. 275
"Individualizace znamená, že lidská identita přestává být daností, ale stává se úkolem; zároveň se tím na jedince svaluje zodpovědnost za plnění tohoto úkolu, jde tu o nastolení autonomie "de iure" [...] Modernita nahradila určení společenského postavení naléhavým a povinným sebeurčením."
s. 171
"Naše civilizace je první kultura v dějinách, která si necení trvalého, která dokázala rozsekat život do sérií epizod bez závazků a důsledků, nezáleží ji na věčnosti, nekonečno a nesmrtelnost získávají pouze omezenou podobu, neustále překračuje a opouští formy, které již byly vytvořeny a experimentuje s formami novými. Trvale se překračují hranice, dorazili na území, které nikdy žádní lidé neobývali, v minulosti považované za neobývatelné. Po věčnosti se netouží, smrtelní lidé se poprvé dokáží bez nesmrtelnosti obejít. Znovu opakuji: na tomto místě jsme nikdy dřív nestáli!"
s. 290
"Čím se neoliberální pojetí světa ostře odlišuje od ostatních ideologií, je právě absence jakékoli pochybnosti a kritického ostnu: neoliberální světonázor kapituluje před tím, co pojímá jako nezměnitelnou a nezvratnou logiku společenské reality [...] Ideologie stavěla rozum proti přírodě, neoliberální" diskurz zbavuje rozum jeho síly tím, že jej naturalizuje."
s. 229
zdroj:
"Individualizovaná společnost" Zygmunt Bauman (Mladá fronta, 2004)
