Americká společnost 50. let podle Johna Updikea
"Patřili jsme ke generaci, která své sympatie projevovala různými odstíny nesdílnosti."
s. 221
"Místo aby poslední kartu obrátil, roztrhl ji; měla na sobě povlak z umělé hmoty, byla tuhá a při trhání se zmačkala. Z jednoho útržku poznal, že to bylo scházející eso. Nevadí. Byl moderní muž, nedal na pověry, ani když byl sám; jeho život musí vyplynout zevnitř. Rozhodl se už, a teď netečně seděl a čekal, až na něj dolehne žal."
s. 231
"Ale všechno je to stále vzdálenější. Už se tam nikdy nevrátíme, do té doby, kdy byl každý tak nevinně v jiném stavu."
s. 237
"Nevinnost. Naše masívní auta padesátých let, jak jsme je milovali, jak jsme je proháněli: na znečištění vzduchu nikdo nemyslel. Dým z výfuků, dým z cigaret, dým z továren, samá romantika. Romantika nespoutaného spotřebitelství. Nákupy dětské výživy mezi křiklavým šmejdem supermarketů. Kupní síla: mladí, novopečení siláci, narození proto, aby konzumovali. Aby se lačně množili. Pokrytecké přesvědčení, že svět je odsouzen ke zkáze. Za jiskřivým obzorem absolutní nepřítel. Nad námi bomby, jejichž záblesk naplní krajinu jako misku: tak, že přeteče."
s. 237
"Světu naskočila husí kůže, ale přežil to."
s. 237
"Děti stále větší. Večírky stále odvázanější."
s. 239
"Byla vůbec ta padesátá léta? Smyslná tapeta. Bláznivé dítě. Závratný pocit lásky. Vlak se sune vpřed. Celá desítiletí se sunou k moři a berou nás s sebou. Dodnes mám strach. Dodnes jsem vděčný."
s. 240
"Díval se na svou dceru jako na ženu, ale bez žádosti."
s. 247
zdroj: Milenci a manželé (Odeon, 1984), ang. originál "Museum and Women" (1966)
překlad Antonín Přidal
