"Aristotelův Bůh" Antonín Kříž (Hlídka, 1934)
1. Aristotelova kritika předchůdců
2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha.
3. Působnost Boha.
4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem?
"Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejnějako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor.
Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokritovi, že opomíjí jmenovati příčinu právě tam, kde běží o hlavní věc. Ježto totiž
Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokritovi, že opomíjí jmenovati příčinu právě tam, kde běží o hlavní věc. Ježto totiž
Demokritos se netáže po příčině celku, nechává jej vzniknouti bez příčiny, sama sebou a náhodou; nebe a všechny zjevy jsou prý jen věcí náhody. (...) "Aristoteles provedl synthesu mezi staršími iónskými filosofy, tzv. fysiology a mezi theologickou spekulací eleatů. Byl přírodovědcem a zároveň theologem. Právě učení o principech nazval theologií. U něho není jen přírodní dění; nýbrž také bezlátkový, transcendentní, nezměnitelný božský duch. Pravdu hledal jako jádro skutečnosti, duševní v jeho působnosti v daném.
Působení jest však věcí snahy, vůle, účelovosti. Nepodmíněné bytí božstva jest mu klíčem pro poznání podmíněného, konečného bytí. V Bohu jako dobru o sobě je dán také poslední účel všeho snažení. Poznání Boha nej vyšší vědou jest ukončením světa dober a zkoumavého života, v němž se dokonávají duševní ctnosti."
celý článek v PDF
zdroj: Hlídka (archiv PDF)
1934, č. 6, str. 207-211
1934, č. 7, str. 256-265
1934, č. 8, str. 291-303
1934, č. 9, str. 335-347
1934, č. 10, str. 379-386
1934, č. 11, str. 427-443
1934, č. 12, str. 463-480
1934, č. 7, str. 256-265
1934, č. 8, str. 291-303
1934, č. 9, str. 335-347
1934, č. 10, str. 379-386
1934, č. 11, str. 427-443
1934, č. 12, str. 463-480
