Ernesto Sabato (1911 - 2011)
.jpg)
Ernesto Sabato (24.červen, 1911 - 30.duben, 2011)
- Argentinský esejista, romanopisec a básník
- původně matematik a fyzik, opustil za druhé světové války "svět čistých idejí vědy" a vydal se hledat člověka na "kontinent plný nebezpečí, kde vládne domněnka".
- za studií fyziky na laplatské univerzitě se Sabato začal zajímat o politiku. Zprvu sympatizoval s anarchistickým hnutím, pak s marxismem. Účastnil se studentských bojů proti Uriburově diktatuře (po roce 1930), protestoval proti jakémukoliv násilí a omezování svobod.
- dvakrát byl za svou činnost perzekvován.
- Roku 1934 byl vyslán jako delegát Komunistické mládeže na mírový kongres do Bruselu, kde při rozhovorech s mladými lidmi z jiných zemí zděšeně zjistil, že komunismus je ve skutečnosti něco docela jiného, než jeho chlapecké sny o lepším světě.
- Na začátku války odjel Sabato do Spojených států, kde měl dokončit výzkumné práce, a za tři měsíce se vrátil do Argentiny. Válka se svými chladnými plynovými komorami a atomovou bombou definitivně stvrdila Sabatovu skepsi vůči vědě. Vzdal se zajištěného postavení univerzitního profesora a stal se znovu vyvržencem, tentokrát ze světa vědy, což mu mnozí kolegové nikdy neodpustili. Odstěhoval se s rodinou na samotu v horách u Córdoby, kde bez základních civilizačních vymožeností, jako je elektřina či tekoucí voda, zuřivě psal. Roku 1945 vyšla jeho první sbírka esejů Uno y el universo (Jedinec a vesmír) jako tečka za jeho životem vědce a první krok do chaosu lidské existence.
- Místo komunisticko-anarchistických ideálů si Sabato začal vytvářet vlastní filozofická systém, jakousi syntézu marxismu a existencialismu, ovlivněnou idejemi, ale hlavně fikcemi velkých spisovatelů (Dostojevský, Tolstoj, Čechov, Proust)
- středem, východiskem i cílem všech Sabatových úvah je konkrétní člověk z masa a kostí, v jehož duši se snoubí rozum s iracionalitou, sny s podvědomím, duch s tělem, dobré se zlým, stránka denní s noční.
Princip mužský (racionalita, logika, řád, přímé linie, abstrakce)
Princip ženský (iracionalita, citovost, intuice, magično, křivka, konkrétno)
- Když byl Ernesto Sabato navržen na Nobelovu cenu, komise ho odmítla s odůvodněním, že jeho dílo není dost rozsáhlé.
Je ironií osudu, že Sabatova literární tvorba je poměřována kritériem kvantifikace, které on sám nejvíce odmítá. [...] Není náhoda, že Sabatovy tři na první pohled velmi rozdílné romány tvoří trilogii a číselná symbolika v nich má důležitou funkci strukturní a významovou a není v rozporu s jeho nechutí ke kvantifikaci. **
- Jasnost a řád fyziky byly pro plachého a introvertně založeného chlapce zjevením i útočištěm v letech jeho první mladické krize. Postupně však prožívá zklamání z pomíjivé platnosti vědeckých poznatků. Ve svých esejích (Jedinec a vesmír, 1945; Lidé a soukolí, 1951; Spisovatel a jeho přízraky, 1963) podrobí kritice abstraktní jazyk vědy, její postavení ve společnosti, nejistě opřené právě o stále se zvětšující abstrakci. Odmítá koncept objektivity, uvědomuje si, že všechno lidské poznání je omezeno na představy, které člověk o skutečnosti vytváří. V rozporu s obecným názorem, že věda člověka osvobodila, trápí ho myšlenka nesmírného ochuzení skutečnosti a potlačení přirozené emotivnosti, které s sebou vědecké nazírání nese. Pokouší se o historickou interpretaci epistomologické a existenciální krize západní civilizace se všemi jejími implikacemi a důsledky. **
- Při vysvětlování příčin se Sabato shoduje s Carlem Gustavem Jungem, že hypertrofie jednostranného rozumu vytěsnila z lidského života iracionálno a metafyziku a ve svém důsledku vedla ke zhoubnému materialismu a totalitarismům pravým i levým. Oba spatřují východisko z krize západní civilizace v kultivaci duchovního života a v důrazu na obsahy nevědomí ve smyslu hlubšího sebepoznání moderního člověka. Sabatovým krédem se stává nadřazenost literatury a umění, které jsou podle něho posledním útočištěm magicko-mystického myšlení a posledním prostředkem spásy moderního člověka. **
- Sabatova esejistika vychází stejně jako jeho románová tvorba z výsostně subjektivního pohledu na svět, který někdy může vést k zjednodušování, k příkrým odsudkům či prudkým, sarkastickým útokům, ale právě oním niterním zanícením a silným osobním zaujetím, jemuž je podřízen i styl a jazyk, je tak zajímavý.
- ve druhé polovině 80.let přestal Sabato téměř psát kvůli stále se zhoršujícímu zraku a paradoxně se věnoval převážně malování, o které se zajímal už v mládí za svého pobytu v Paříži. Dalo by se říct, že jeho obrazy vyjadřují tytéž obsese jako literární díla.
"...Dříve pro mne byla smrt důkazem krutosti existence. Faktem, který umenšoval či přímo zesměšňoval mé prométheovské všední bitvy. Čímsi děsivým (...) Nyní však, když je smrt nablízku, vyzařuje její blízkost světlo porozumění, k jakému jsem nikdy dřív nedošel; v tomto letním soumraku mám před sebou vše prožité, jako bych to držel v dlani, a v jistých chvílích mi období, jež jsem dříve pokládal za promarněná, připadají naplněnější světlem než jiná, která jsem považoval za skvělá."
Ernesto Sabato
Zdroj: "Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato
kap. "Pascal naší doby" Anežka Charvátová
s. 189-196
** převzato z doslovu Evy Lukavské k Sabatově knize "Abaddón zhoubce" (1974, česky 2002), překlad: Anežka Charvátová
:: české překlady ::
"Abaddón zhoubce" Ernesto Sabato
přeložila Anežka Charvátová
Brno (Host, 2002)
"Cesta labyrintem" Ernesto Sábato
překl. Eva Lukavská
V Brně : Masarykova univerzita, 2000
"Kniha o hrdinech a hrobech" Ernesto Sabato
přel., pozn. a doslovem opatřil Vít Urban
Praha (Odeon, 1984)
"Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato
přeložil Vít Urban a Anežka Charvátová
Praha (Mladá fronta, 2002)
"Tunel" Ernesto Sábato
přeložil Vít Urban
Brno (Host, 1997)
Eseje v PDF (e-book)
